obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."
Erich Fromm
obr
obr počet přístupů: 2915487 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39725 příspěvků, 5763 autorů a 391383 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Yár Fenumë - 6 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dračí krev - Yár fenumë
 autor Annún publikováno: 25.12.2007, 5:37  
Tak a máme tu další díl příběhu o dítěti dračí krve.
V minulých dílech se na zámku Gloss objevil elfský princ Rínon, který je bratrem naší tajemné elfky. Díky této nečekané návštěvě elfka zjišťuje, že je princezna Anneris, drcera krále Dračích elfů. Přesto si stále nemůže na mnoho věcí vzpomenout.
Podaří se jí to dnes?
Vzpomene si na minulost?
Vrátí se jí paměť a nebo ne?
Dozví se něco o svém předešlém životě?
Co to bude?
Objasní se důvod jejího únosu?
Dovíme se proč si nemůže na nic vzpomenout?
Ano, otázek je plno a na mnohé z nich jistě najdete odpověď v tomto díle.
 

VI. - Osvěžování vzpomínek.



Královna Isabela ji našla na zadní terase stát u zábradlí a hledět přes kvetoucí keře a stromy do nedohledné dáli.
"Nemusela jste za mnou chodit, výsosti," pronesla Anneris, protože zaslechla svým bystrým sluchem tiché, žensky ladné, pomalé kroky.
"Už jsem ti několikrát řekla, abys mě přestala titulovat a oslovovala mě jen Isabelo," zazněl přívětivý královnin hlas.
"Poslal tě za mnou Rínon, Isabelo?"
"Ne, chtěl přijít sám a omluvit se ti, ale zadržela jsem ho."
"Nemá za co by se mi omlouval. Neudělal mi nic zlého a neřekl nic, co by mě urazilo. Myslel to dobře."
"I když si se snažila, aby to na tobě nebylo znát, přesto ti to ublížilo," pravila Isabela něžným téměř mateřským hlasem.
"Tak to není." Namítnula Anneris. "Bylo to tak divné, když jsem slyšela, jak o mně vypráví a já se na nic z toho nepamatuji. Jakoby mluvil o někom, kdo je mi úplně cizí. Je to tak nepříjemné, když o vás druhý ví víc než vy sama." Posteskla si nešťastně.
"Ano, je to pochopitelné." Přitakala Isabela stojící u balustrády vedle hnědovlasé elfky.
Anneris stále hleděla do nedozírné dálky k potemnělému obzoru, na němž se začínaly objevovat bledé lampičky hvězd. Na chvíli bylo ticho a jen ptáci pěli své tiché noční serenády. Pak opět promluvila a její hlas zněl poněkud zastřeně.
"Elfové si prý pamatují vše ode dne svého příchodu na svět až do své smrti. Na první tvář, kterou spatřili po narození, na první zvuk, co slyšeli, na první vůni, jíž cítili, na první slůvko, které vyslovili, na první polibek, na první tanec, lásku, štěstí, pláč, na všechny lidi, které ve svém dlouhém životě potkali, prostě na vše."
Odmlčela se, otočila hlavu na stranu a zahleděla se do modrých očí královny Isabely.
"Tolik jsem toho zapomněla, Isabelo. Celý svůj předchozí život. Zdá se mi, jako bych do té osudné chvíle snad ani neexistovala."
"Chápu tě. Musí to být opravdu trpké sousto, které musíš strávit." Poznamenala Isabela.
"To tedy je," přisvědčila Anneris, "chvílemi mi doslova vázne v krku."
Královna přistoupila až úplně Anneris a vzala do svých rukou její světlé dlaně.
"Už se tím netrap, holčičko." Znělo to tak přívětivě a konejšivě.
Přesto by se tohle oslovení hodilo spíše k nedospělé dívce než k několik tisíců let staré elfce. Královna ji něžně pohladila po spanilé tváři.
"Čím víc nad tím budeš dumat, tím víc tě to bude užírat. Zkus myslet na něco jiného."
"A na co?"
"Třeba na to, aby ses co nejdřív uzdravila a mohla se pak projet na koni. Nesnaž se nutit do vzpomínek. Klidně se bratra ptej na cokoliv. Na to, co jsi měla ráda, zda jsi měla koně, nějakého milého muže, jaká barva byla tvá oblíbená a tak dál. Poslouchej to, co ti bude Rínon říkat. A najednou zjistíš, že se ti vzpomínky vrátily. Dej tomu čas."
"Kolik času?" zeptala se a znělo to zoufale.
Isabela se mile usmála a pronesla. "Třeba celou věčnost."
"Tak to nevím, jestli mám ještě tolik času před sebou," odvětila Anneris.
"Určitě víc než já. Tak co?" zvedla tázavě obočí. "Vrátíš se se mnou dovnitř nebo mám být ve společnosti tří mladých mužů úplně sama?"
"Půjdu s tebou," přitakala.
Odstoupily od zdobně tesaného zábradlí a pomalým krokem se společně vydaly zpět do hodovní síně.

*

Mezitím co si královna povídala s Anneris na terase, princové se přesunuli z jídelny do společenského salónku. Muži se usadili do křesel s vysokými opěradly, které stály u menšího stolku z ebenového dřeva a s deskou vykládanou velmi složitou intarzií. V rukách drželi křišťálové poháry s vínem. Jen Calen v druhé ruce svíral zapálenou dýmku ,z níž lehce popotáhnul a pak vypustil do vzduchu dýmový kroužek.
"Opravdu nechápu, jak ti to může chutnat." Poznamenal na bratrovu adresu Dorien a s odporem pokrčil nos.
"To, že nesnášíš kouření ty, ještě neznamená, že já kouřit přestanu. Pokud vím, otec kouřil celý svůj život mnohem víc než já a na rozdíl od něj, já si pobafám jen u zvláštních příležitostí jako je třeba návštěva elfího prince, jinak se tomu nevěnuji."
"Stejně si ničíš zdraví."
"Skvělý postřeh, bratře, ale je to mé zdraví."
"Kdo v tomhle prokouřeným vzduchu má dýchat."
"Tak si otevři okno a bude ti líp." Odvětil Calen se smíchem.
"Jsi hrozný, Calene."
"Vážně?" pozvednul obočí, popotáhnul z dýmky a provokativně vyfouknul dým do vzduchu nad svou hlavou.
"Nemůžeš to uhasit?"
"Krom tebe si nikdo nestěžuje." Podíval se na Rínona, který seděl mezi nimi a sledoval, jak se bratři špičkují. "Řekni, Rínone? Vadí ti, že jsem si zapálil? Řekni mi pravdu a já to když tak uhasím."
"Takže kvůli návštěvě bys to típnul, ale kvůli svému bratrovi ne?"
"S tebou se můžu špičkovat, ale s Rínonem ne."

*

Elf se potutelně usmíval a dál pozoroval své společníky. Ten patnáctiletý věkový rozdíl mezi nimi nebyl téměř znát, byli si velmi podobní. Oba měli uhlově černé vlasy, byli stejně vysocí, i když pár rozdílů by se našlo. Dorien měl mužnější ztepilejší postavu, kdežto Calen byl spíš mladicky štíhlý. Dorien měl stříbrošedé zářivé oči a jeho bratr veselé, oříškově hnědé. I povahou byli rozdílní a přesto se báječně doplňovali a tvořili svým způsobem nerozlučnou dvojku. Princ Dorien vypadal sotva na třicet, ale protože pocházel z rodu dlouho věkých Daneverů, bylo mu mnohem víc. Konkrétně osmdesát devět let a Calenovi sedmdesát čtyři. Zatím Vysočina krále neměla, neboť dokud žila královna, tak mohl být prvorozený princ korunován, až když mu bylo sto let. Dřív jedině v krajní situaci, jinak se musel dodržovat zákon, který sepsal Dorienův prapradědeček král Desmond II. - zvaný chrabrý. Elf oba prince znal od narození a měl je moc rád, i když s Dorien navázal mnohem pevnější přátelství než s jeho mladším bratrem.

*

"Proto mě hodláš s tou dýmkou neustále provokovat?" otázal se s hranou mrzutostí Dorien.
"Ano, dokud mi nedáš pokoj." Zazněla Calenova odpověď na Dorienovu otázku.
V tu chvíli vešly do salonku dvě ženy. Královna Isabela a po jejím boku kulhavou chůzí Anneris.
"Už se zase hádáte, vy dva holomci?" Pronesla mateřsky káravým hlasem.
"Promiň, matko." Zaznělo dvojhlasně. "Už se to nestane."
Královna se jen pousmála, neboť věděla, že kvůli Calenovu zlozvyku se budou přít vždycky. Prošla ke svým synům. Dorien se zvedl a uvolnil křeslo, do něhož se vzápětí usadila, a nalil jí víno do poháru a podal jí ho.
"Děkuji ti, synku."
Anneris se protáhla mezi křesly a uvelebila se na pohodlné polstrované pohovce. Dorien jí též nalil a podal číši s nápojem.
"Mohu si přisednout?"
Přikývnula, a tak si udělal pohodlí na volné podušce vedle ní.
"Už je ti dobře?" Zeptal se Rínon starostlivě, elfskou řečí, své sestry.
"Ano, jen jsem se potřebovala nadýchat čerstvého vzduchu a pročistit si hlavu." Odpověděla mu elfsky.
"Tak to jsem rád." A mile se na ni usmál.
Zbytek večera probíhal v přátelské konverzaci, do níž se začala zapojovat i Anneris, takže si přece jen už nepřipadala tak odstrčená.

* * * * * *

Trvalo to asi dva týdny, než se Anneris osmělila na tolik, aby se svého znovunalezeného bratra na něco zeptala. Seděli spolu na vyřezávaných lavičkách v altánku, uprostřed krásných a rozlehlých zahrad zámku Gloss. Popínavé růže se ovíjely kolem kroucených podpěrných sloupků a vrhaly na sedící elfy drobnou stínohru. Anneris se nadechla a dodala si odvahy promluvit na hnědovlasého elfa, který se jí snažil od svého příjezdu dělat společnost a vyprávěním o různých věcech z mládí jí oživit paměť.
"Rínone." Oslovila ho nerozhodně.
"Ano?" Elf na ni upřel pozornost svých jantarově zlatých očí.
"Mohu se tě na něco zeptat?"
"Samozřejmě."
Anneris cítila, že je nervózní a mezi prsty žmoulala stříbrný lem na svých bleděmodrých šatech.
"Odkud jsem to vlastně jela?“
"Ze Skalního města od našich dračích příbuzných. Posledních několik stovek let si totiž žila v Dragoladu mezi draky.“

„Mezi draky?“ Podivila se velice jeho odpovědi. „Co jsem tam dělala?“
„Byla jsi společnicí strýcovy ženy - naší tety Valassë.
„Proč jsem tam byla?“
„Otec tě tam poslal, aby si byla v bezpečí před temným veleknížetem, jeho stoupenci a před střety, protože skřeti se draků bojí a nikdy by Dragolad nenapadli, aby tě mohli unést.“
„Proč mě vlastně unesli?“
„Kvůli tomu, čím si. Jsi velmi výjimečná, Anneris, i když se to nezdá, protože v tobě převládá dračí krev. Dračí geny jsou mnohem silnější u bytostí ženského rodu než u mužů. A krom toho jsi jediná dcera elfského krále, kterého Tanron ze srdce nenávidí a stejně tak i naše strýce.“
Vysvětloval jí Rínon.
„Ale proč nás velekníže nenávidí? Copak jsme mu učinili něco zlého?“ Otázala se znovu elfka.
„Ne, je to jen a jen jeho přesvědčení, že my jsme ti špatní a on ten dobrý. Každý nesvár, boj i válka, co proběhla na pláních Svobodné země a výpady skřetů proti nám i lidem, jsou jeho prací. To všechno má na svědomí temný velekníže Tanron. Jak jsem řekl: Nenávidí nás už od počátku, kdy jsme se zde na Adoru usadili, nebo možná ještě dřív. Tanron je temný mág a je jedním z původních Linorských elfů, kteří vystoupili proti našemu dědovi Glorelovi.
Tenkrát před tou přírodní katastrofou, jež postihla ostrov Linor, se elfský národ rozdělil na dva tábory. Jedna skupina si nadále říkala Linorští elfové či Úhortalë
(Bezvěrci) a ti se přesunuli na severní část ostrova. Druhá skupina se nazývala Glorelovi elfové, někdy si též říkali Věrní, a ti zůstali na jižní části Linoru. Když se ostrov propadnul do hlubin moře, všichni si mysleli, že z Úhortalë nikdo nepřežil, ale pár jedinců se našlo a jedním z nich byl Tanron. Přeplul na pevninu Ador a usadil se v Černostínových horách, ale toužil vládnout všem dosud neosídleným zemím. Pak však zjistil, že oblast, kterou považoval za neobydlenou obsadili Glorelovi elfové, kteří uprchli z ostrova dřív, než se potopil. Dopátral se i toho, že se zachránila i královna Narimëa a po čase porodila tři chlapce. Tanron již tenkrát usiloval o získání vlády nad Novým Linorem, a tak naší babičce poslal dopis, ve kterém ji žádal o sňatek a spojení jejich zemí v jednu. Ona ho odmítla s tím, že si nikdy za muže nevezme jednoho z bezvěrců, ani jiného muže, protože její srdce zemřelo s jejím manželem. Samozřejmě to, že ho ovdovělá královna odmítla veleknížete rozzlobilo a od té doby se mstí, jak jí tak především jejím dětem a vnoučatům.“
„Pořád nechápu, proč si vybrali zrovna mě?“
„To je jednoduché. Jsi elf i drak a Tanron k smrti nesnáší obě naše rasy, přestože je též elf, ale jeho duše je zkažená. Ty jsi pro něho byla dokonalý terč. Dcera krále a v případě, že by nebyl žádný dědic a nastalo, nedej bože, nečekané úmrtí našeho strýce - zlatého draka – Gilldara, jsi i následnicí trůnu Dračího lidu. Nechal tě unést, protože chtěl našeho otce, ale i všechny naše strýce přimět k vyhlášení další války, jenže mu to nevyšlo tak dokonale, jak si představoval. Myslel si, že když tě kníže Hagor bude věznit ve své pevnosti a mučit tě, že mu prozradíš všechno, co víš.“
„A co jsem měla vědět?“

„Náš otec vždy trval, aby se všechny jeho dospělé děti účastnily rokování rady starších, takže si moc dobře věděla, kolik vojáků čítá naše vojsko, jaká je jejich výzbroj, kde jsou rozmístěny hlídky na hranicích a kde jsou slabší místa naší obrany, kterých by mohl ten syčák využít.“ Odpověděl jí Rínon na otázku.
„Vůbec na nic z toho, co říkáš, si nevzpomínám. Vysvětli mi, proč jsem opustila Skalní město v Dragoladu, když jsem věděla, že mi hrozí únos? Byla jsem tam přece v bezpečí, tak proč jsem odtud odjela?“ Otázala se nechápavě.
„Vracela si se domů, abys byla přítomna na oslavě matčiných narozenin. Paličatě si trvala na tom, že přijedeš, ať se to otci líbí nebo ne. Milovala si matku víc než svůj život, klidně si ho riskovala, jen aby si s ní mohla být v den jejích kulatých narozenin."Odvětil na Annerisinu otázku Rínon.
„Milovala? Proč to říkáš v minulém čase? Ona už nežije?“
„Ó bohové, jistěže je naživu, sice smutná a trochu zoufalá z tvého zmizení, ale jinak se těší dobrému zdraví. Věřím, že až se doví, že žiješ, pookřeje a zase se bude smát tak jako dřív.“
"To jsem ráda. Řekni mi? Jak jste se dověděli o mém zmizení?"
"Do bílého paláce v Ilcatirionu dorazil pouze jediný člen z tvé družiny, která s tebou byla v Dragoladu. Byl těžce raněn a nepodařilo se ho našemu léčiteli zachránit, ale než zemřel, řekl našemu otci, že vás přepadli stínoví lidé společně se skřety, ale nevěděl, kdo je poslal, protože neviděl žádné znamení . Jakmile se ke mně ta zvěst donesla, neboť jsem zrovna nebyl v Ilcatirionu, ale s Dirielem na návštěvě tady u prince Doriena, tak jsem se tě vydal hledat. Já s naším mladším bratrem Dirielem a s družinou elfů jsme jeli po stopách tvé skupiny a našli jsme místo, kde vás přepadli. Všichni z tvé družiny byli pobiti, včetně Mirimona. Tvé tělo jsme však nikde nenašli, byla jsi prostě pryč."
"Mirimon, říkáš? To jméno mi je povědomé.“

„Opravdu? Vzpomínáš si na něho?“
„Nevzpomínám si přesně, jen mi při tom jménu v mysli vyvstala podobizna nějakého plavovlasého elfa.“
„Ano, Mirimon měl plavé vlasy a modré oči, pocházel totiž od jižních elfů.“

„Kdo to byl?" zajímala se se zaujetím.
[i"Byl jedním z velitelů královské stráže a později se stal tvým osobním ochráncem. Když si odjížděla, byl vůdcem družiny, která tě doprovázela při tvém pobytu v Dragoladu a zároveň to byl i tvůj snoubenec."
"Cože? Můj snoubenec? Já byla zaslíbena?" pozastavila se nad tou zprávou Anneris, bylo to tak náhlé, až jí to málem vyrazilo dech. ‚Já měla snoubence a ani se na to nepamatuji,‘ pomyslela si smutně. „Bylo to mezi námi vážné?“
"Ai. Ano, velmi. Byli jste do sebe opravdu hodně zamilovaní. Měli jste dokonce před svatbou. Obřad se měl konat pět měsíců po matčiných narozeninách v Ilcatirionu."
„Tak já se měla vdávat,… měla jsem snoubence, kterého jsem milovala… a přitom necítím nic.“

Povzdechla si a upřela zlatý pohled na Rínona. „Žádnou bolest z jeho ztráty ani smutek, lítost či žal, který by mi měl drásat srdce. Vždyť ani plakat pro něho nedokážu, i když bych zřejmě měla. Mám v sobě tak podivné prázdno. Něco jako obrovskou temnou bezednou propast, do které všechno zapadlo a já nemám tak dlouhé ruce, abych na to dosáhla. To, co jsem kdysi cítila, je ztraceno v nenávratnu.“ Povzdechla si znovu smutně.
Rínon se natáhl a vzal do rukou její dlaně, lehce je sevřel a přívětivě se usmál.
„Teď se tím netrap, sestřičko, to přejde. Možná si připadáš otupělá vůči pocitům, které by si měla cítit, ale není to tak. Neměj obavy, všechno se ti časem vrátí a zase budeš cítit tak jako dřív.“ Ujišťoval ji a konejšivě hladil její ruce. „Mohu se tě teď pro změnu zeptat na něco já?“
„Můžeš, jen nevím, zda ti budu schopná odpovědět.“
„Vzpomínáš si na něco těšně předtím, než si se ocitla v temné pevnosti?“
„Moc ne. Nejsou to žádné obrazy, jen rozmazané barevné a tmavé šmouhy, hluk a křik, bolest a utrpení a potom už pouhá tma. Myslím, že jsem musela být v bezvědomí, když mě skřeti dovlekli do pevnosti, protože další mlhavé útržky jsou až když jsem se octla v té smrduté kobce. Bylo to tam otřesné.“
Vymanila ruce z bratrova sevření a zajela si prsty do krátkých vlasů a pak si promnula obličej. Spojila ruce, jako by se chtěla pomodlit a opřela si o ně bradu. Povzdechla si a pokračovala dál. „Každý den, každou minutu jsem se modlila k bohům, aby se nade mnou smilovali a nechali mě zemřít. Nedalo se tomu nijak uniknout, bylo to nekonečné, horší než věčnost.“
"Jen se divím, proč si nepoužila svou schopnost dračí telepatie a myšlenkami nezavolala na pomoc draky? Jistě by ti náš strýc král Gilldar pomoc neodmítnul."
Poznamenal Rínon.
Anneris najednou vyskočila na nohy tak hbitě, jak jen jí to poraněná noha dovolila, a podrážděně se osopila na bratra.
"Myslíš si, že jsem to nezkusila.“ Popadla hůlku a začala kulhavě pochodovat sem a tam po altánku, něco si mumlala, jako by se tím špitáním snažila sama sebe uklidnit a odvést pozornost od nepříjemných vzpomínek. Jenže věděla, že něco nakousla a už to musela doříct. “Snažila jsem se, Rínone, ale nikdo mě neslyšel. Pevnost Krul obklopoval mocný magický štít, kterým mé myšlenky nepronikly ven. Černá magie byla silnější než já. Vysilovalo mě to při každém planém pokusu. Všechny mé myšlenky se od té magické bariery odrážely a s obrovskou sílou se vracely zpět.“ Přestala chodit z místa na místo a zůstala stát u lavičky, na níž před chvilkou seděla. “Při posledním pokusu proniknout telepaticky ven z pevnosti jsem měla dojem, že mi hlava praskne na milión kousíčků. Bylo to marné, telepatická vlna se zřejmě díky magii zdeformovala a nabrala obrovskou sílu, která mě srazila k zemi, ochromila mě, až jsem upadla do bezvědomí a od té doby si nemohu na minulost vzpomenout." Dopověděla a znovu se posadila na lavičku.
Vypadalo to, jako by ji ty krátké útržky vzpomínek vyčerpali. Seděla sklesle se shrbenými zády a skloněnou hlavou. Tohle nebyla ta hrdá dívka, kterou Rínon znával předtím. Ten rok věznění a týraní ji opravdu změnil. Nesla na sobě hodně ran a to nejen na těle ale i na duši. Věděl, že jednou se z toho alespoň částečně dostane, ale bude to chtít čas a hodně lásky a pochopení.

* * * * * *

Vysvětlivky a překlad:
Ai – Jo, ach – trochu neurčité citoslovce
Ilcatirion – Třpytné město
Úhortalë - Bezvěrci


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 30 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 honzoch 26.12.2007, 22:43:01 Odpovědět 
   Na zacatku jsem myslel, ze znam cestu, jakou se bude pribeh ubirat dal. Ale prave jsi mne presvedcila o opaku, nebo mi to poradne zamotala. Diky
 ze dne 27.12.2007, 10:58:51  
   Annún: Děkuji Honzochu.
Příběh má jednoduchou linii, která se dá uhádnout. Začalo to špatně a skončí to dobře, ale cesta nebude přímá, nýbrž trochu klikatá, aby to mělo alespoň ždibec napětí.
 ZITULE 25.12.2007, 22:41:54 Odpovědět 
   Opet krasny pribeh plny napeti a zapletek, jen to stesti co ma elfka , obdivuji, je krasne ze jsi ji v pribehu opet dala sanci... moc se me to libilo ..je to za 1. Zitule
 ze dne 26.12.2007, 11:49:16  
   Annún: Děkuji Zitule, za hezký komentář.
Ano, má štěstí, ale musím říci, že ještě nemá úplně vyhráno. Ještě pár perných chilek zažije. Inu však uvidíte v příštích dílech.
 Imperial Angel 25.12.2007, 19:11:06 Odpovědět 
   Občas si myslím, že by bylo lepší, kdyby si Anneris na některé věci nevzpomněla...Zatím ji vzpomínky totiž jen ubližovaly...Jinak hádka dvou princu mě docela pobavila :) ...
 ze dne 26.12.2007, 11:46:39  
   Annún: Děkuji Imperial Angel.
Souhlasím, že některé vzpomínky, které se zatím Anneris oživili v paměti nejsou zrovna příjemné, ale bohužel jsou součástí jejího života a dřív nebo později by si na ně stejně vzpoměla a možná by to bylo ještě horší. Teď je stále otupená od citů, takže určité věci, i když bolí se dají snét lépe, než kdyby to na ni dopadlo poté, co by se citově vyléčila. Ona je silná a určitě to zvládně.

Jsem ráda, že tě pře princů pobavila, přesně to byl účel této scénky.
 Šíma 25.12.2007, 13:42:24 Odpovědět 
   Jeden toho ví zase o něco více! Naše elfka není jen tak obyčejná a zdá se, že nenávist temného pána je možná i znásobena strachem z hlavní hrdinky, kdoví?

Právě se mi přetrhla nit... Každopádně je to "pěkný nářez"! Nenávist může být "dobrým motorem" k různým podlostem, při kterých se někdo, jehož srdce propadne temnotě, nezastaví před ničím...

Snad se z toho hlavní hrdinka dostane! Jsem zvědavý na pokračování. Každá akce vyvolá zákonitě patřičnou reakci a únos "dračí elfky" by se neměl minout účinku (čili spravedlivé odplaty). Za Jedna! ;-)
 ze dne 26.12.2007, 11:41:55  
   Annún: Díky Šímo.
Ano, Anneris je svým způsobem důležitá, i když je to druhorozené dítě. Ale mezi míšenci s dračí krví je velmi důležitá, protože elfové a zlatí draci jsou velmi mocné bytosti. Draci a děti dračí krve používají dračí telepatii, ale dívky mají tu moc, že pokud chtějí mohou nahlížet i domyslí jiných bytostí než jen draků a svých blízkých příbuzných. Nikdy však svou moc nezneužívají.

Ano, únos princezny by se měl potrestat, ale elfové nejsou pomsty chtivý, takže pokud nejsou donuceni k akci, zbytečně boje nevyvolávají, spíš se soustředí na obranu než útok.
 amazonit 25.12.2007, 5:37:28 Odpovědět 
   takže v tomto díle jsi nám nastínila něco více o původu elfky a také trochu z jejího pobytu v pevnosti, je štěstí, že má kolem sebe chápající osoby, které jí jistě pomohou - s pamětí i vyrovnáváním se s traumatem...
 ze dne 26.12.2007, 11:32:42  
   Annún: Děkuji Amazonit. :-))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
obr
obr obr obr
obr
Obraz v letokru...
Marek
Modrá duše
kimberly1995
Lednový mráz
Akras
obr
obr obr obr
obr

Zpověď šedého listu
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr