» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2140448

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4549 autorů a 303409 komentářů :: on-line: 15 ::

:: Jako v amerických filmech ::

Kyako	publikováno: 28.12.2007, 3:28

A myšlenky plynou.. kapánko zmateně, ale jsou moje a já se v nich vyznám. Na jednu stranu - aby ne! Je právě 0:44 a jdu spát. A mám ve všem naprosto jasno!
Fantastický Vánoce!


	A bude Štědrej den a zase nic. Je to sněhem? Jo, možná. Nebo tak vůbec, duch Vánoc. Drží se jenom u dětí, co? Je to smutný. Ať žijou americký filmy! Tam jsou vždycky dospělí, co věří na Vánoce. Blablabla… (Dneska jsem viděla hned dva americký vánoční filmy. A Santa Claus 2 mě dostal! XD) Je docela smutný, že dneska všichni melou o tom, jak nesnášej vánoce, že jsou jenom o stresu, spěchu a komerci. Ale lidi! Nebuďte směšný! Co to je za kecy?! Co se snažíte komu namluvit?! Pitomej postoj, póza! Copak nechápete? Jasně, říká se, že Vánoce jsou svátky klidu, pohody a míru. Že o Vánocích by na sebe měli bejt lidi hodný. Fajn, a co jindy? To je všechno špatný povolený? Ne! Tak vidíte! Klid, pohoda a mír má bejt pořád, ať už jsou Vánoce nebo ne. Ale o Vánocích.. se plněj přání. Věřím tomu, chápete? Neberte mi tu víru! Jste všichni tak hloupí! Všichni, co prohlašujete, že Vánoce nesnášíte. Jo, jste! Jistě, z Vánoc těží většina ziskových organizací. Je to dobrej kšeft, takový Vánoce. Takže jestli chcete, máte slušnej důvod o nich prohlašovat, že jsou „už jenom komerční“. Ale jsou to kecy. Kdybyste chtěli, tohle všechno se vás ani trochu nedotkne! Hoďte se do nálady, pusťte si koledy, koukejte na stromeček, jezte cukroví a povídejte si s rodinou. Cítíte to? Všude voněj prskavky. Už je to dlouho, ale jedna propálila babičce koberec, když ji zapalovala dřív, než ji dala na stromeček. Jenom proto, že jsme to chtěli. Já a brácha. Vánoce jsou pro děti, prej. Dokonce někdo tvrdí, že je to „jenom pitomá šaškárna pro děti“. Ale co když jsou už děti velký? Když ještě nemaj svoji rodinu, musej jezdit domů. Ne musej, protože musej, ale protože „prostě musej“! Chtěj, jasný! A pak maj rodinu a dělaj co můžou, aby jejich děti měly krásný Vánoce, buď jako měli oni sami, nebo zrovna proto, že oni neměli. A takhle to jde pořád dokolečka a nikdo by neměl bejt na Vánoce sám. Je mi 16, Filipovi 13 a už jsme neměli ani adventní kalendář. A i minulej rok jsem musela maminku přesvědčovat, že jsem ještě malá a že ho prostě chci! Poprvý jsme ho měli, je to už hodně dávno – přišli jsme s Filípkem z venku, celý dokonale promočený, protože tenkrát byl ještě sníh, víte, o Vánocích, teď už ze sněhu asi děti vyrostly, a maminka nám řekla, ať se jdeme na něco podívat do kuchyně. Teda, do obejváku, byl tam tenkrát ještě obejvák. Jsou tam čtyři okna a ve dvou z nich visely dvě šňůry s krabičkama od sirek, zabalený do barevných papírů a v každým něco bylo. Většinou ňákej bonbón, nebo tak něco. A poslední krabička byla zlatá. A pár posledních Vánoc v ní byla mince, jako pod talířema spolu s šupinou. Pamatuju si, že já jsem měla 13. prosince krabičku žlutou. A myslím, že v ní bylo něco jinýho, než v ostatních, protože to mám narozeniny. 23. byla fialová, myslím. A na Mikuláše nebyla krabička od sirek, ale od něčeho jinýho. Hodně mně to bylo líto, že ho nemám. Filipovi to nevadilo. Ale já jsem strašná konzerva, o Vánocích. Třeba trvám na tom, že polívku musí vařit dědeček. Když jsem byla malá, řekla jsem jí jednou štědrovka a od tý doby jí tak u nás říkáme. Máme velkej dům a babička s dědečkem bydlí dole. Vždycky se štědrovečeřelo u nás nahoře, pak jsme si dali třeba kafe, teda já s bráškou většinou džus, a štrůdl. V obejváku jsme měli náš stromeček, většinou smrček, u babičky byla borovička, a tak jsme zpívali koledy, někdy maminka hrála na piáno. Pak dědeček odešel dolů podívat se, jestli tam už byl Ježíšek, a když jo, zazvonil na zvoneček a my jsme běželi dolů. Tam jsme poprvý uviděli stromeček s dárkama. Děti, samozřejmě. A já ještě pořád trvám na tom, že nechci přes Štědrej den stromeček dole vidět. Jenže teď už dědeček nahoru nemůže, teda může, já říkám, že může! Ale je to těžký. Minulej rok ho nahoru ňák dostal tatínek. Dědečkovi se už sem nechce, protože je to strašně namáhavý. S jednou nohou se chodí po schodech těžko. Možná je to ode mě sobecký, ale zlobím se na něj, že se o to aspoň nepokusí. A nálada Vánoc se možná už trošku dostavila. Protože jsme ozdobili náš smrček a hořely tam svíčky, když jsem přišla. A ještě musím dobalit dárky. Už víte, o čem mluvím? Vánoce jsou strašně kouzelná věc! Když chcete, aby byly. Protože jinak propadnete tomu všemu šílení, lítání a stresování. Shánění dárků na poslední chvíli! A jaká je to sranda, co? Slyšela jsem jednu holku ve škole povídat, že ji „nijak ani nevadí, že nemá dárek pro matku“. Ovšem dokázala bych si až moc živě představit, jak by jí „nějak trochu vadilo, kdyby matka neměla dárek pro ni“. Dárky, to je taky věc. Nesnáším, když někdo dovede dát místo dárku peníze. „Ať si něco hezkého koupí.“ Dá se tím najevo jenom to, že si nechcete lámat hlavu s vymejšlením. Babička to tak řeší poměrně často. A já se potom chovám „nepochopitelně rozzlobeně“. Kupodivu, že? (Nehledě na to, že veškerý peníze, co dostanu, házím do hrnečku nad postelí a kupuju z nich dárky ostatním. Takže tím, že mi dá někdo peníze, si vlastně přispívá na dárek pro sebe. Jak paradoxní.) Dárek zároveň znamená překvapení. (Nebo překvapení znamená dárek?) Z čehož vyplývá, že nechápu, jak někdo může někomu říct: „Hele, potřebuju vyzkoušet, jestli to ten svetr je, abych ho nekupovala zbytečně. Na, líbí se ti? Zkus si ho, dám ti ho k Vánocům.“ Nikdy jsem jako malá nechodila v noci nebo když nebyli rodiče doma na plíživý a tajný vykradačský výpravy po skříních a podpostelích. Dokonce jsme jednoho času s Filípkem dávali k posteli cosi, aby nám tam tatínek nebo maminka do rána dali překvapení. „Tatíí, my chceme překvapení! Prosííím.“ Takhle nám jednou tatínek připravil stínový divadlo. A pořád jsem v tomhle příšerně paličatá. Nechci vědět, co dostanu. A jsem vyloženě zklamaná, když ňákým nešťastným omylem zjistím, co pro mě Ježíšek má. Jo, jsem si naprosto jistá, že Ježíšek existuje! Jasně, trochu jinak, než to říkají rodiče dětem. Ale prostě existuje a s tím ani uspořádaný komando antivánočníků nic neudělá! A Vánoce jsou krásný! A umím Vondráši Matouši na kytaru a to mě to nikdo neučil! (Skoro.) A dokázala jsem nerozbalit dárky, co jsem dostala dřív! Je to dokonale parádní, když můžu někomu popřát "Fantastický Vánoce" a myslet to naprosto upřímně!


celkové hodnocení autora: 95.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.3		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 22		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Nancy Lottinger	05.01.2008, 13:37:03

vánoce jsou takové, jaké si je každý udělá. Já s tebou souhlasím - v některých věcech. No vážně. Třeba ty dárky. Já ty překvapená miluju, i když se občas stane, že něco potřebuju a vzhledem k tomu, že si to nemůžu dovolit přes rok, řeknu si o to a většinou to dostanu. Nebo třeba mě dokáže potěšit, když někde plácnu, že tohle je hezký, a pak to doopravdy dostanu. To mě vážně potěší, i když už jsem to třeba znala :-) Nebo teď s přítelem. Já si lámala hlavu s tím, co mu dát, a nakonec jsem se šla podívat jen tak do zlatnictví a koupila mu stříbrnýho hada - věděla jsem, že bude mít radost - taky, že měl :-) A co jsem od něj dostala já? To radši nebudu veřejně prezentovat, jen můžu říct, že mě dostal, překvapil. jednou jsem to plácla ze srandy (to už bude pár měsíců) a on mi tu radost splnil :-) Promiň, nějak jsem se rozkecala. Ještě trošku kritiky. Já bych si s textem přece jen trochu vyhrála. Máš tam dost chybek (hlavně teda čárky) a víc bych to členila do odstavců. Třeba pasáže, od kterých se přechází - suveréně enter :-) Snad sis letos Vánoce užila. Btw. já adventní kalendář měla a i ségra (je jí skoro 22!!!)

JAB	31.12.2007, 9:08:18

Upřímně? Text na mě působí, jako bys smotla brčko, všimla si kapra a bez ladu a skladu vysypala hlavu na papír.


ze dne 31.12.2007, 11:52:48
Kyako: Možná proto, že jsem doopravdy "vysypala hlavu na papír". :)

Šíma	28.12.2007, 11:37:58

Napíštu to krátce (a alibisticky): "Souhlasím s dudsem!" ;-) P.S. Je to pravda, Vánoce budou vždy takové, jaké si je uděláme! ;-)

duddits	28.12.2007, 3:28:25

Pokud jde o obsah – ano, chápu a z velké části souhlasím (taky patřím k těm, co jen neradi opouštějí rodinné tradice a co si dárky od přátel schovávají na Štědrý večer). A i když je to postoj načichlý naivitou, přál bych ti, aby jej v budoucnu jen tak něco nenarušilo… Text samotný zaujme svou přirozeností, které je ale místy až moc, takže občas čtenář netuší, kde mu hlava stojí. Kde ale tahle mez není překročena, funguje vše poměrně dobře :)