| Trochu báseň,trochu příběh o prolité krvi a bolesti zapomenuté v běhu času... |
| |
|
|
Vlhko, zima, tmavé chodby.
Šeré pokoje z mříží za okny.
Ticho, pusto, oprýskané zdi.
Zlámaný nábytek obrostlí rzí.
A vítr fouká skrz pahýly dávno mrtvých stromů na zpustlé zahradě.
Vysoký plot, vrata přibitá prkny a na nich černou barvou napsaný výhružný nápis zakazující vstup.
Ale ne vždy tomu tak bylo...
Tichá kolébka se tomuto místu říkalo.
Sem se vodily opuštěné děti, zde přežívaly mrzáci stižení nemocí.
Nebylo to veselé místo, ale také ne smutné.
Až do té noci...
Vítr mlátí okenicí, déšť padá do pokoje.
Kaluže vody se hromadí na zemi, voda dávno promáčela
rozestlané peřiny.
Hubené tělo se strachy krčí ve skříni,
chladem a zimou se klepe. Tiše pláče. Té noci nezůstane bez viny.
Bude prolita krev.
Opilý křik a mlácení do dveří,
strachy se ještě více přikrčí. Zavře oči a doufá v naději.
Hurónský smích provázel praskání dveří které povolily.
Pach alkoholu se nese pokojem.
Slzy ji zcela oslepily.
Je sama.
Prudké otevření skříně.
Ucítila mužskou ruku rozehřátou chtíčem.
Už se po ní sápe.
Je tak malá, tak mladá...čistá.
Srdce jí prudce zabušilo a zastavilo se.Zorničky se rozšířily.
Obklopila jí temnota.
Krev, spousty krve.
Je snad mrtvá?
...
Lidé jsou zděšeni. Ta brutalita! Té krve!
Hon na čarodějnici!
Upálení po příšerném mučení.
Kolébka uzavřena. Je to temné místo.
Tiché...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
90.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 31 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
