|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4549 autorů a 303409 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: Poslední polibek ::
 čuk |
publikováno: 27.12.2007, 4:46
|
Zpracováno téma rychlovky Poslední kapka.
Na životu je zázračné, že ve vhodnou chvíli může zcela nepatrný jev způsobit mnoho, mnoho radosti i žalosti. |
| |
|
|
V předchozí chvíli, v mnoha předchozích chvílích, neexistovala. A nemuselo jí být souzeno začít svou existenci v následující chvíli a následujících chvílích. Byla neuvědomělou součástí, tu v klidu, tu v pohybu. Neměla svou identitu danou ohraničením. Splývala bez myšlenky a citu.
Pohyb se děl starou zaprášenou rourou vedoucí vodorovně na závěsech podél zčernalého stropu. Jakýsi rezavý plátek uvnitř roury se pohnul, posunul se a na okamžik otevřel světlý terčík otvoru. Nepatrné zdržení pohybu, v němž lákající terčík odřízl velmi malou zvědavou částečku hmoty, než byl při zpětném tanci nečistot uzavřen.
Ona nepatrná částečka hmoty pocítila, co je samota, již se nedotýkala něčeho jí k nerozeznání podobného. Vše jí blízké zmizelo. Byla odloučena. Opuštěna. První a současně poslední. Jako kdyby procitla poznáním nových zákonů. Uvědomila si, že má vnitřek i tvarovaný povrch. Kolem jejich boků ji držel zaoblený kov, hlavní část těla visela dolů obklopena vzduchem. Byl zatuchlý a dost tmavý, ale přesto byla schopna jím prohlédnout. Natahovala krk, cosi ji přitahovalo vzlétnout směrem dolů, měla pocit, že se vymyká svému úkrytu, stává se štíhlou a vidoucí. Z bílé skvrny tam na podlaze k ní sálala touha. Chtěla se jí poddat. Sebrala všechnu svou sílu, vysmekla se ze sevření, byla svobodná. Letěla volným pádem. Letěla vstříc touze, upřenému toužebnému pohledu. Nevěděla, co je to polibek, ale ten, s kým se setkala, jí to řekl. Po dopadu ztratila svůj tvar a změnila se v nepatrný potůček. Kdyby si přinesla sebou chuť moře, mohla být slzou. Zastavila se uprostřed pohybu, vychutnávala náhlé teplo a čekala.
Pocit tepla slábl. Brzy pochopila, že nebude polaskána, že bude čekat na svou smrt a své roztracení. V tichu a o samotě jež se podobala opuštěnosti, se stane neviditelnou mlžnou párou bez citu, vědomí a vůle, hračkou v rukou vánků.
Muž se střelnou ránou v hrudi se dočkal polibku. Snad to bylo to poslední, co si vyprosil. Ležel na špinavé podlaze a potěšilo ho, že mu byla seslána sestra slzy.
Nikdy už nikdo neuviděl tuhle neobyčejnou kapku vody.
Kdyby se o něco později na stropě objevila jiná kapka, nepocítila by, že je žádoucí a pokud by padala, dopadla by jen na mrtvý obličej.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 10 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 22 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 53 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
