obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915374 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39511 příspěvků, 5744 autorů a 390413 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Kanál ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 29.12.2007, 16:59  
Dostal jsem se do situace, kdy jsem netušil, co sem mám dát... Zachránila mě jedna stará "rychlovka" s velmi vzdálenou vánoční tématikou! Sice toto dílko vidělo svátky pokoje a míru přinejmenším z rychlíku, ale určitě si zaslouží, aby bylo publikováno a nezapadlo prachem na rychlovkovém fóru...

Čtenáři ať posoudí sami, zda-li toto dílko na to má, či nikoliv! ;-)
 

V ten den, kdy byla na jednom z hlavních kanalizačních řádů ohlášena porucha bylo zamračeno, ale nepršelo. Tlak vzduchu byl dost nízký na to, aby se smrad z kanálu prodral na ulici. K jednomu z poklopů na rušné a frekventované třídě zastavilo auto Městských služeb a z něj vystoupilo několik mužů. Nejdříve vytáhli z dodávky zábrany a krátké stojany se žlutými majáčky. Obestavěli poklop a hned na to jej dva muži vytáhli pomoci háků ven na asfaltovou silnici.

"Kurva, to je smrad!" řekl jeden z mužů, oblečených do žlutých kombinéz. "Je to opravdu tady?"

"Jo, je to tady!" souhlasil jejich předák. "Za chvíli přijede cisterna s horkou vodou a hadicemi! Bude to děsná fuška, prošťouchnout to tam dole! Ale nejdříve bychom se tam měli jít podívat, abychom věděli, jak to tam dole vypadá a na čem jsme!"

"Jo, to je fakt!" souhlasil jeden z mužů, kteří stále postávali u otevřeného kanálu a snažili se nevnímat onen odporně zavánějící odér. Kolem nich projel lidmi naplněný autobus. Jeho cestující na ně nezúčastněně civěli, jako by se jich tento problém ani zdaleka netýkal. A také že ne! Bylo jim to očividně jedno.

„Tak kdo tam dolů poleze?“ zeptal se jich jejich předák. „Třeba Petr s Allanem?“

„Třeba jo!“ mávl Petr rukou. „Dneska mám den na hovno, další hovna mě vytočit nemůžou...“

„Vezměte si sebou přilby, baterky, dýchací masky a měřiče plynů! Jestli tam bude hodně metanu, tak odtamtud vypadněte! Dobře víte, že když se kanál ucpe, mohou se v místě této uzávěry hromadit nebezpečné plyny vznikající rozkladem fekálií a různých odpadků, organických či neorganických...“

„Organických, šéfe!“ řekl mu Allan. „Kousky zvířecích těl a lidských exkrementů se rozkládají lépe, než-li kusy skla, kovů a plastů!“

„To je fakt!“ řekl jim předák a naznačil pohybem ruky, aby se dali do díla. „A nezapomeňte na lano! Jestli vás strhne proud vody, budeme vás hledat utopené až u čističky! Pak z váš budou pěkné nafouklé mrtvoly!“

„Hezká vyhlídka!“ řekl mu Petr a zakřenil se. Kolem projela osmitunka a pěkně s nimi zatřásla.

„Kde jsou policajti, aby omezili dopravu? Co když budeme potřebovat posily?“ houkl předák na řidiče vozu, který byl neustále spojen s dispečinkem Městských služeb. „Zatracené kanály!“

„Už jsou na cestě, šéfe!“ houkl na něj řidič. „Všude je zácpa! Buďme rádi, že nepraží Slunce, to by bylo teprve něco...“

„To by bylo!“ souhlasil předák. „Omrkněte to, Petře a Allane, a nahlaste nám situaci vysílačkou! Kdyby byla situace kritická, okamžitě vylezte ven!“

„Takový výbuch metanu není žádná sranda!“ řekl všem nejmladší člen družstva.

„Aligátoři ve stokách také ne!“ zakřenil se Allan. „Příště půjdeš ty, mladej, když jsi tak moudrej!“

„Nech ho na pokoji!“ zamračil se Petr. „Když jsi začínal, taky z tebe byl pěkný zelenáč!“

„No jo, no!“ pokrčil Allan rameny. Oba muži zmizeli v zejícím otvoru. Bylo slyšet jen jejich nadávání skrze masky, které měli na obličeji. Lano se poslušně odvíjelo a všichni muži nahoře čekali u předáka s krátkovlnnou vysílačkou v ruce.

„Hele mladej!“ řekl mu předák. „Vem si tuhle vysílačku a sejdi dolů! Myslím, že skruže potrubí budou dělat něco jako stínění a my brzy oba muže ztratíme z doslechu! Ber to jako svou první velkou akci!“

„Jasně šéfe!“ přikývl mladík a vzal si od předáka vysílačku.

„A pozor na aligátory!“ zachechtal se kdosi.

„Ještě slovo a naženu vás tam všechny!“ rozčílil se předák. „Tak co je?“

Začalo pršet. Lidé chodili po chodnících na obou stranách ulice, jako by byli z jiného světa a problémy lidí u otevřeného kanálu byly daleko, jako lunární modul lodi Apollo, která kdysi přistála na povrchu Měsíce. Kdyby tento výjev viděli v televizi, nejspíš by se zamysleli nad tím, co zase ti lidi hodili do odpadu, či spláchli do záchodu, nic více a nic méně! Koho zajímá, co teče potrubím, ukrytém několik metrů pod povrchem země?

„Kurva, to je smrad!“ řekl Petr svému kolegovi.

„Nějak se tu hromadí voda!“ kývl hlavou Allan k místu, kde se vytvořil umělý zával v podobě různých zbytků oblečení, staré matrace a kdoví čeho. „Co to je? Jak se to sem dostalo? Není to železná konstrukce postele? Vždyť je to širší, než průměr kanalizačního vstupu!“

„Je to pokroucené, proto to sem vlezlo! Copak to nemohli hodit na skládku? Jak to teď vytáhneme ven? Budeme potřebovat nejspíše autogen, nebo úhlovou brusku, abychom ten krám rozřezali! Nejspíše se zaklínil do obvodu kanalizační skruže... Vidíš to? Voda sice protéká, ale nedostatečně! Na té rezivé posteli se hromadí různé trosky a zbytky, které by jinak doplavaly až k čističce!“

„Chceš nás vyhodit do povětří?“ podivil se Allan a baterkou si posvítil na indikátor metanu a jiných výbušných plynů. „No, ještě chvíli a bude to tu zajímavé!“

„Vyhodíme půlku města do vzduchu?“ zakřenil se v masce Petr. „Starosta se z toho pěkně posere! To mi můžeš věřit!“

„Nejspíš jo!“ souhlasil Allan. „Slyšel jsi to?“

„Co jako?“ zeptal se jej Petr vážně.

„Jako by tu brečelo dítě!“ řekl jeho parťák a rukou naznačil, aby byl zticha. Oba muži pozorně naslouchali šplouchání odpadní vody, zda-li neuslyší nějaké podezřelé zvuky.

„To se ti muselo zdát!“

„Ale hovno!“ řekl Allan. „Poslouchej...“

Nyní to slyšeli oba. Tiché a táhlé volání. Nebo to byl snad výkřik do tmy? Oba muži věděli, že v kanalizačním systému mohou žít různá zvířata, včetně krys, jejichž velikost bývá často úctyhodná. Ale že by ve stoce žilo také dítě? Nesmysl!

„Odkud to jde?“ zeptal se Petr.

„Od tamté přípojky, je hned před tím zátarasem...“ mávl Allan baterkou, jejíž světlo na okamžik ozářilo poněkud užší průřez vedlejšího řádu, který navazoval na hlavní sběrnou část této kanalizační větve. Petr na okamžik zaváhal.

„Já vím, jestli se zvedne voda a přinese sebou další smetí, celý světlý průměr tunelu se uzavře a my se tu můžeme utopit!“ řekl Allan. „Ale dispečink přece měl uzavřít všechny větší kanalizační vtoky, nebo jejich obsah odchýlit jinam!“

„Měl, nebo neměl...“ pokrčil Petr rameny. „Jdu se tam podívat!“

„Kdoví, jak daleko budeš muset jít... Lano nebude dost dlouhé!“

„Odvážu se!“ řekl mu Petr suše.

„To není dobrý nápad! Co když spadneš do nějaké vodní kapsy, nebo zabloudíš, tenhle systém je něco jako jedno veliké mraveniště...“ řekl mu Allan. „Škoda, že sebou nemáme ještě jedno lano!“

Oba muži zůstali na okamžik nerozhodně stát. Voda stále stoupala, přestože se její přítok snížil na minimum. Za nějaký čas bude její hladina nebezpečně vysoko. Žádné podezřelé zvuky se již neozvaly a oba muži bojovali s myšlenkou, že se stali pouze obětmi jakési podzemní kanalizační halucinace. Nakonec, tady dole v temnotě potrubí byl jakýkoliv sluchový či zrakový podnět samotným mozkem zvětšen do absurdních rozměrů.

„Třeba to šlo shora!“ řekl Petr svému kolegovi. „Budeme tu také potřebovat nějaké pořádné světlo! To znamená, natáhnout sem vedení a zavěsit žárovky!“

„To je práce!“ zamyslel se Allan.

„Jak jste na tom?“ zarachotila vysílačka u jednoho z mužů.

„Obhlížíme situaci!“ řekl Allan suše do přístroje. „Budeme potřebovat světlo, rozbrušovačku a pořádné větrání! Dokud se to tu neprofoukne, nemůžeme tu zatracenou postel rozřezat!“

„Jakou postel?“ zeptal se mladík nechápavě, jeho hlas v přístroji byl podivně zabarvený. „Neděláte si zase srandu?“

„Ne!“ řekl Petr a vzal si od Allana vysílačku. „Je tu železná postel, stará matrace, nějaké hadry a kusy kdoví čeho! Prostě hotovej zlatej důl!“

„Šéf bude mít radost!“ uslyšeli mladíka v přístroji.

„Šťastné a veselé Vánoce!“ uchechtl se Allan.

„Zase...“ řekl Petr a bouchl Allana do ramene. „Vážně tam něco je!“

„Dokud to tu pořádně neosvětlíme, neměli bychom jít někam, kde to neznáme...“

„Za chvíli jsem zpátky!“ řekl Petr a odvázal se.

„Ty si děláš prdel!“ zděsil se Allan. „Něco se ti stane a já to pak odseru!“

„Budu zpátky na to šup!“ řekl mu Petr a pomalým krokem mizel v temnotě kanalizačního potrubí. Allan na něj svítil svou baterkou, dokud Petr nevystoupil z jejího dosahu. Pak bylo ticho. Šplouchání jeho nohou ustalo a Allan osaměl několik metrů před umělou zátkou z lidské nedbalosti. Kdo by tomu kdy uvěřil? Co všechno jeden nenajde v kanále? Čas běžel a Petr se stále nevracel. Voda pozvolna stoupala a ručička měřícího přístroje se stále posouvala do červeného pole.

„Petře!“ zakřičel Allan na svého kolegu. „Kde, kurva, jsi?“

„Co se tam děje?“ ozval se mladý zelenáč ve vysílačce, kterou měl Allan v třesoucí se ruce. Měl sto chutí ji hodit do špinavé a husté břečky, která mu již sahala do výše pasu. Za jak dlouho mu bude po prsa? Už by tu měl být! Říkal si Allan v duchu. Kde jsou posily? Takhle se tu utopíme dříve, než-li sem dorazí muži se světlem a nářadím!

„Šéf říkal, že k vám posílá dalšího muže! Chce znát podrobnosti!“ slyšel mladíkův hlas. „Prý vám prožene pérka, až se vrátíte! Nechtějte, abych vám překládal všechny jeho postřehy, kterými komentoval vaší práci!“

„Ať sebou chlapi hodí, stoupá tu voda a tu postel bude nutno rozřezat a odtáhnout na laně!“ zasyčel Allan na mladého muže, který stál pod otevřeným vstupem do kanálu na poslední příčli, aby se nemusel brodit v kanalizačních splašcích. Kde ten Petr je?

„Pane?“ zatáhlo Allana něco za rukáv jeho kombinézy.

„Cože?“ vyděsil se a takřka pustil vysílačku do sraček plovoucích po hladině.

„Pane, můžete mi pomoct?“ řekl znovu dětský hlas. Allan si na něj posvítil baterkou. Na úzké římse , která se táhla po jedné straně potrubí, ani ne dvacet centimetrů nad smradlavou vodní hladinou, čupělo jakési dítě. Allan na něj nevěřícně zíral.

„Tos bylo ty? Tys tu křičelo?“ zeptal se jej Allan udiveně. Nemohl tomu uvěřit. Co tu to dítě dělalo?

„Ano, pane!“ přikývlo dítě v roztrhaných šatičkách. „Už jsem tu hodně dlouho...“

„A jak to, že tě nikdo nehledá?“

„Nevím, pane!“ řeklo dítě smutně.

„Jak dlouho tu jsi?“ zeptal se jej Allan.

„Hodně dlouho, už ani nevím...“ pokrčilo dítě rameny. „Ten druhý pán je tu s vámi?“

„Ano, co se mu stalo?“

„Za chvíli tu bude! Měli byste odtud vypadnout!“ řeklo jim dítě dospělým hlasem.

„Vypadnout?“ nechápal jej Allan.

„Jít pryč!“ souhlasilo dítě. „Hned, jen co váš kamarád přijde k vám...“

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se Allan dítěte.

„Ann, Ann Howardová, pane! Odejdete?“ zeptalo se jej dítě.

Voda stále stoupala a Allanovi začalo dělat potíže stát na místě. Zdálo se, že voda přinášela další tuhý odpad, který neustále zanášel volná místa mezi postelí a stěnami potrubí hlavního kanalizačního řádu. Měřič plynu tiše zapípal.

„Prosím!“ řeklo dítě a rozplynulo se.

„S kým tu mluvíš?“ zeptal se další muž, který se k nim došoural jako posila. Divoce mával rukama a snažil se nespadnout pod hladinu. „Je tu ještě někdo?“

„Petr šel kousek odtud do jednoho vedlejšího potrubí! Slyšeli jsme tu dětský hlas...“ řekl mu Allan.

„Ty ses snad posral!“ řekl mu příchozí muž naježeně. „Co když tam zůstane? Musíme odtud! Prý budou rozbíjet vozovku nad námi a projdou skrz potrubím, aby celý ten bordel vytáhli sem! To zase bude práce...“

„Tamhle je!“ posvítil si Allan na svého kolegu, který se jen stěží probíjel stoupající vodou až k nim.

„Řekni jim, ať začnou tahat za lano, sami se proti proudu neprobijeme! Voda stoupá moc rychle!“ řekl Petr Allanovi. „Co koncentrace plynů!“

„Vypadá to špatně!“ řekl mu Allan a zavolal mladíkovi, ať ostatní začnou tahat za záchranné lano. Po několika minutách již všichni stáli u onoho zelenáče pod otevřeným poklopem, skrze který k nim doléhal ruch ulice a z nebe padal drobný déšť. Konečně trocha čerstvého vzduchu.

„Musíme ven!“ řekl Petr všem a jako první začal šplhat po jednotlivých železných příčlích na povrch.

„Co se tam, kurva, děje!“ zeptal se jej předák. „Všichni z toho začínají šílet! Dítě? Jaké dítě tam bylo? Našli jste něco?“

„Byla tam nějaká Ann...“ řekl mu Allan, když se také vynořil jako zašpiněná a zapáchající figurína nad asfaltovou vozovkou. „Ann Howardová, nebo tak něco!“

„Ale ta je přeci dávno mrtvá!“ ozval se řidič zepředu dodávky. Otočil se k nim a zamyslel se. „Prý spadla do otevřeného kanálu, ale nikdo ji už nikdy neviděl...“

„Tak to jsme viděli jejího ducha!“ zamyslel se bledý Allan. „To je dneska den!“

„Jsem poslední!“ řekl mladík, když se také vydrápal nahoru na světlo boží. V tu ránu došlo k tlumené explozi a vozovka v místě výbuchu znatelně popraskala a nejbližší poklopy kryjící vstupy do stoky vylétly nejméně metr vysoko, aby se rozkutálely po cestě mezi jedoucími automobily.

„A policajti jsou zase v prachu!“ zabručel předák. „Vy jste měli dneska zatracené štěstí!“

„Měli!“ zamračil se Allan a pohlédl na dým stoupající ze vstupu do hlavního kanalizačního řádu.

„To nám nikdo neuvěří...“ zakřenil se Petr. Začalo hustěji pršet. Vedle chodníku na jejich straně zastavila požární stříkačka s horkou vodou. Muži vyskákali z vozidla a nevěřícně hleděli na tu spoušť, kterou po sobě zanechala ona exploze.

„Kurva, co se tu stalo?“ otřel si čelo velitel požárního vozu. „Co to tu bouchlo? Metan?“

„Jo, kanalizační sračky!“ souhlasil předák výjezdové skupiny Městských služeb. „Někteří se dneska znovu narodili...“

„To je ale smrad!“ řekl nejmladší z požárníků a popotáhl nosem. „Nechtěl bych jít tam dolů... Víte, že jsou dneska Vánoce? Takže někteří už svůj dárek dostali! To je paráda...“

"Takže co? Zavoláme bagry, aby se to tu rozkopalo? Někdo tam bude muset znovu vlézt a podívat se, co ten výbuch způsobil za škody! Nakonec, je to tam dole už řádně provětrané! Kdo se hlásí? Dobrovolně?" zeptal se předák svých lidí a usmál se na hasiče. "Šťastné a veselé, pánové!"


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 14 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 40 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 72 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:12:36 Odpovědět 
   27. 06. 2014

Když se zmínila ona holčička, že je již mrtvá zamrazilo mě v zádech, což je asi tak všechno, co ve mně povídka dobrého vyvolala. Nebyla dostatečně napínavá a o hrdiny jsem se nebál.
 ze dne 01.08.2014, 15:07:59  
   Šíma: Díky za kritiku. Na každého bude text působit jinak.
 chris ONNE 07.06.2010, 9:10:30 Odpovědět 
   Zdravím, pane Vykřičník!

1) …Kolem projela osmitunka a pěkně s nimi zatřásla… - v přímé řeči by mi to nevadilo, ale tady to “pěkně“ dře! Spíše bych to pozměnil (docela).

2) houkl – zbytečně se ti to slovo častokrát opakuje. Někdy je to až moc rušící! Pozor na to!

3) …„Když jsi začínal, taky z tebe byl pěkný zelenáč!“… - ehm, já nejsem na to slovo nějak vysazený, ale v této situaci mi to opět skřípe! Je mi jasné, že ten dotyčný nehodnotí jeho vzhled, jen bych prostě volil jiné slovo! Navíc jsem asi právě dostal vykřičníkovku, což je děsné! Teď budu za každou větou dávat vykřičník, vlastně už dávám! Rychle si musím skočit pro pilulku proti vykřičníkovému nachlazení! Nechceš náhodou taky?! ;-)
Touto (ehm, trapnější) kulturní vložkou jsem chtěl jen upozornit, na zbytečně moc vykřičníků, ale na druhou stranu si troufám tvrdit, že tvé textíky poznám na míle daleko! ;-)

4) …Myslím, že skruže potrubí budou dělat něco jako stínění a my brzy oba muže ztratíme z doslechu!... – to “muže¨“ bych vynechal. Každý ví, koho myslí.

5) …že se stali pouze obětmi jakési podzemní kanalizační halucinace… - oběťmi

6) …Allan osaměl několik metrů před umělou zátkou z lidské nedbalosti… - nedbalost je, když v košili necháme pětistovku, nebo si špatně něco přečteme. To, co ty uvádíš, tak to je naprostý nezájem o důsledky, jaké mohou nastat. Osobně si myslím, že málokdo hodí NÁHODOU z nějakého NEDOPATŘENÍ do kanálu kostru postele, tohle byl prostě úmyslný akt.

7) …„Tos bylo ty? Tys tu křičelo?“… - teď tak přemýšlím, jestli když uvidím na ne zrovna moc obvyklém místě dítě, tak ho budu oslovovat ve středním rodě, nebo se spíše přikloním k mužskému, v tomto případě ženskému, oslovení. Trochu se mi to zdá zvláštní, ale kdo ví…

8) …„Co koncentrace plynů!“ - ? přesně takhle se projevuje vykřičníkové nachlazení… ;-) Já zase děsně ulítám na třech tečkách… ;-)

9) …V tu ránu došlo k tlumené explozi… - opět nešťastné zvolení slova, tedy alespoň pro mě. V přímé řeči bych to nechal být, protože se takhle mluví, ale jinak mi to sem nepřijde vhodné.

Styl
Myslím si, že dialogy byly slabší. Jde vidět, že je to starší dílko, přesto je to dobré dílko! Trochu bych jen dopiloval onu atmosféru, protože si jí užijeme jen poskromnu. Méně těch popisných (a někdy i zbytečných) scének by taky neuškodilo.

Verdikt
Mohla být více temnější. Stejně tak dějový spád mohl být rychlejší. Příběh je ale zajímavý a taky víceméně dobře napsaný. Má to pár much, ale jsou to jen mušky, žádné masařky!
Dávám lepší dvojku.

Přeji hezký den a ať múzy slouží!

Chris
 ze dne 07.06.2010, 10:10:51  
   Šíma: Ahoj! ;-)

Děkuju za zastavení a komentík! Za vykřičníky se omlouvám, ale jsem na nich děsně ujetý... Ach jo!!!!!!!!!! Pilulky proti nim nejsou momentálně k dostání ani na předpis. Když se podívám za tečku za věrou (tečka), tak se mi zdá taková nevýrazná a osamocená. (tečka) Budu si na to muset zvykat! ;-)))

Ke Tvé kritice:

Za čím si stojím? Za 1, 2, 3 (samozřejmě bez těch vykřičníků, asi si dám jako avatar vykřičník namísto houby), 6 (v kanálech se časem kumulují věci, ale ta rezavá postel, za to by nejspíš někdo od městských služeb - v reálu - zabíjel), 7 (překvapení, kdo ví, jak to dítě vypadalo a kdybych to byl já, nejspíš bych se z toho "posral")...

Jinak máš naprostou pravdu (ani šíma není dokonalý)! ;-)))) Dík za zastavení a rozpitvání. Takových komentů je na SASPI potřeba jako soli, ať autoři neusnou na vavřínech a ať je taky někdo POŘÁDNĚ POPÍCHNE!!!!!!
 Pelion 28.03.2008, 10:43:54 Odpovědět 
   Záhady všeho druhu mne dost zajímají, takže zjevení v podobě
Ann Howardové si umím představit. Povídka je celkem realistická, čtivá a vcucne čtenáře do děje. Cítím ten podivný zápach a vnímám, na první pohled bezstarostný, život nad sebou.
Snad jen některé dialogy by si zasloužily vypilovat, ale ... ale... :-)
Líbilo se mi a známkuji. Pozdě, ale přece jen za jedna. :-)
 ze dne 28.03.2008, 11:18:31  
   Šíma: Díky za kritiku a komentář! :-DDD Někde jsem ztratil pilník, musím si sehnat nový, mám tu jen nějakou tu rašpli, ale to bude děs a hrůza, pilníček byl přeci jenom jemnější! ;-)
 lucinda 04.02.2008, 9:55:04 Odpovědět 
   Ahojky Šímo ;-)
V kanále jsem ještě nebyla a už to ani nepotřebuji, poněvdž jsi rozšířil mé obzory a raději od toho upouštím :-)))
Suprovní a tak dávám za 1
 ze dne 04.02.2008, 11:23:33  
   Šíma: Díky! :-D
 sirraell 04.02.2008, 9:05:45 Odpovědět 
   Zajimave tema pro vanocni cteni, ale pobavilo... 1
 ze dne 04.02.2008, 11:23:13  
   Šíma: Jsem rád, že ses zastavila a že se Ti dílko líbilo! ;-)
 Tomáš P. 11.01.2008, 22:53:04 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Tomáš P. ze dne 11.01.2008, 22:02:41

   No ano, emigroval jsem do školy. Už v těch učebnicích snad i spim. Pololetí... : /
Za takovejch čtrnáct dní sem zpátky v celý svý kráse (i když s tou krásou je to je relativní :D)

Jinak zpátky k tomu mýmu komentu - vyzněl mnohem tvrdějc než měl. Mě se *Kanál* líbí, ale je tak na dvojku. Přídavek to vyvážil na přesnej prostředek, a tak jsem tě o známku ochudil.. ; )
 ze dne 11.01.2008, 23:10:01  
   Šíma: Já vím, jsi na mě přísný, Tomáši, možná máš proč... ;-) Díky za Tvůj čas a drž se! :-D
 Tomáš P. 11.01.2008, 22:02:41 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: amoska ze dne 03.01.2008, 18:36:08

   amoska: Promiň, nechci se tě nijak doutknout, ale tohle sci-fi prostě není... Jestli, tak horor. Někdy se to prolíná, ale zde sem nic vědeckofantastického nenašel.. ; )

Šíma: Sám za sebe bych řekl, že je z toho doopravdy cítit, žes to psal dřív než Králíkopsy (k jejichž novým dílům se tenhle víkend snad konečně dopracuju ; )). Sračky se tam opakujou až příliš často (i když naprosto jasně chápu PROČ :D) a ty zde tolik vycvhvalované přímé řeči, mi tu opravdu nevoněly. Často to opravdu nejde do huby, je to příliš spisovné, příliš překombinované a kanálníci si někde(jako znalci ve svém oboru) zbytečně opakují to, co dozajista všichni dojednoho dobře vědí... : /

Ani děj mi tentokrát nepřišel úplně dotažený, přestože nápad byl výborný - prostě to skončilo moc rychle, a bez jakéhokoli náznaku vysvětlení...

Rychlovka je z toho cítit na sto honů...

Na druhou stranu zpracování Santovské verze je naprosto geniální! :D Přímá řeč je přesně tak jak být má, hororová atmosféra je mnohem lépe vykreslená a horká jehla na tom prostě není znát. Ba naopak; vyznívá to velmi promyšleně... : )
 ze dne 11.01.2008, 22:10:10  
   Šíma: :-D Ahoj, Tome, už se mi zdálo, žes někam emigroval!

Díky za návštěvu a kritiku! Rychlovka je rychlovka... Někdy jednoho pálí ruce, jak rychle to "šíje"! Ale to neznamená, že jeden neví co dělá! :-D (Jasně, žádné výmluvy!)

P.S. Jsem rád, že se líbil alespoň přídavek! Santa děkuje taktéž! ;-)
 amoska 03.01.2008, 18:36:08 Odpovědět 
   Ke komentáři přistupuji poněkud rozpačitě. Především mi příliš nevoní tento děj na Vánoce. Dále jsem už různě ventilovala svoji nelibost vůči sci-fi v jakékoli variantě. Ale co musím jednoznačně zhodnotit hodně vysoko, je tvůj styl psaní, dialogy i jadrná řeč, která ve tvém podání nezní ani moc sprostě.Sice sám namítáš, žes tuto povídku poslal nějak náhradou, či jak jsi to napsal, ale čiší z ní moc dobré zvládnutí psaní. Mně se to nezdá rozvleklé,protože o děj mi zase až tak nejde, ale právě si vychutnávám jednotlivé lidičky. A jelikož mám bujnou fantazii, musela jsem se po přečtení jít pomalu osprchovat, jak moc se mi zdálo, že mám ruce od páchnoucího sajrajtu a celé tělo opředené tím nejhnusnějším kanálovým odérem. Tos mi udělal na Vánoce! Takový jsi kamarád? Fuj! Honem piš něco o růžích, ať si vylepším čichomet.Dávám ti 1, ale cítíš, že nevoní? Páčko.
 ze dne 03.01.2008, 18:39:45  
   Šíma: :-DDD

Díky za hezký, milý a vychytaný komentík... Růžička sice moc nevoní, ale použiju na ní lesní vůni! ;-) (Darovanému koni na zuby nehleď!) Jsem rád, že se Ti mé dílko líbilo... Takže něco hezkého? Pohádkového? No... Něco bych tu snad i měl, ale nechávám to trošičku uležet, ať se to ještě vyvrbí! ;-) Ještě jednou díky za zastavení! Pa!
 OH 31.12.2007, 11:21:27 Odpovědět 
   Ještě poslední kec, ještě dál: Nález zheblýho Santy v kanálu, bych se pokusil zobrazit, jako byla ta socha Svobody napůl v písku pláže, v tom pravěkým filmu Planeta opic. No nic...
 ze dne 31.12.2007, 11:54:15  
   Šíma: Planeta Opic? :-D

Na konci by našli napůl zahrabaného Santu v písku, jak na ně mává a chce jim dát dárečky! ;-)))
 OH 31.12.2007, 10:03:45 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: OH ze dne 30.12.2007, 9:37:58

   Super Šímo, ty jsi fakt typus. Ty jsi tak pozitivní, že ani toho Santu v kanále nenecháš zchnít. Já jsem si vzpomněl na Mc Baina, jak popisoval v té jeho Izole Haloween, jak tam všichni házeli konfety, rachejtle ap. ze střech domů a z balkónů. Nějaké dvě malé holky, se dostaly na střechu nějakého óbr hausu a sledovaly to veselí dole. Jedna pak strčila tu druhou z té střechy dolů a když se dívala, jak padá dolů, tak křičela :"Helouvíííín," jako ty ostatní dole na ty konfety, nebo jakej hnus.
Já bych ho tam zobrazil napůl rozloženého a zchnilého a pokusil bych se z toho udělat, jako civilizační krizi a -ztrátu mezilidskejch hodnot.- Ten Lada mě napadnul i když píšeš o Santovi v kanále, ánžto jsi až nechutně pozitivní, což myslím samože v dobrém! Ale to je asi jen dobře, že jo...
Zdar!
 ze dne 31.12.2007, 11:53:38  
   Šíma: Člověk by se měl pokusit být pozitivní alespoň na ty Vánoce... :-(
 Dědek 30.12.2007, 17:11:24 Odpovědět 
   Nezklameš. Tvůj kanálovej humor mě polechtal bránici. Díky.
 ze dne 30.12.2007, 18:26:37  
   Šíma: Díky, Dědku, potěšil jsi mě! :-DDD
 Leontius 30.12.2007, 14:27:14 Odpovědět 
   Tahle povídka má opravdu bezvadně zvládnuté dialogy, což není vždy nejsnazší. Jde vidět, že jsi tomu věnoval opravu pozornost.

Ještě než jsem dočetl a podíval jsem se na komentáře, už jsem si říkal, že je tu nějak moc vykřičníků :-D Mám pocit, že jsem dokonce zahlédl větu kde jasně patřil otazník, ale byl tam vykřičník. Ale to je asi jediná chybka, kterou jsem postřehl. Jedna
 ze dne 30.12.2007, 15:11:27  
   Šíma: Vykřičníkový šíma Ti děkuje za návštěvu a komentík a je rád, že se dílko líbilo (pokusí se jich používat méně - těch "!")... ;-)
 OH 30.12.2007, 9:37:58 Odpovědět 
   Zdar Šímo! Doufal jsem, že je ten kanál ucpanej obrovským nafouklým "santaklauzem", kterýho děti konečně poslali do hajzlu. Super!
 ze dne 30.12.2007, 23:38:26  
   Šíma: Toto je přídavek pro Tebe (OH), snad nebude brán jako spam! :-D Nějaká ta chybka tam možná bude, páč je to spíchnuto hodně horkou jehlou... Tak tedy, do toho! :-D

***** Trochu pozměněný děj... *****

Dva muži městských služeb sestupovali do hlavního kanalizačního řádu pod rušnou ulicí. Otřesy projíždějících aut cloumaly příčlemi pomyslného železného žebříku a díky všudypřítomné vlhkosti měli oba muži co dělat, aby se nezřítili do sraček tam dole tekoucích. Čím byli níže, tím méně k nim doléhal ruch života na povrchu.

Zde na ně dýchl úplně jiný svět. Svět přízraků, temných zákoutí, zápach lidských exkrementů a odpadků z kuchyně i koupelny. Brodili se po kolena ve sračkách a otáčeli se na obě strany. Kam teď? Do leva, nebo do prava?

„Všechny cesty vedou do Říma!“ řekl Alan svému kolegovi.

„Tak daleko jít snad ani nemusíme, stačí mi, když najdeme to zacpané místo...“ zamyslel se Robert a svítil slabou baterkou na kus mapy v igelitu.

„Tady je smrad, že by jeden pad!“ zazubil se Alan. „Ti lidi by vážně měli se sebou něco udělat. Kdo se má v tom svinstvu brodit?“

„My dva! Nuže vzhůru k lidským výdobytkům! Vzhůru k novým zítřkům...“ zasmál se skrze masku jeho kolega a zapnul výkonnou svítilnu. „Všude samý hnus... Fuj!“

„Neslyšels to?“ chytil jej Alan za rameno, když se zvolna blížili k místu umělé uzávěry světlosti kanálu. „Jako by tu plakalo dítě...“

„Tady? Nesmysl! Už ti to leze na mozek!“ zamračil se Robert. „Tady děti nejsou, leda tak krysy a možná malí krokodýlové!“

Stále více se nořili do plovoucího odpadu. Vzduch byl více a více zatuchlý a dral se k jejich obličejům i skrze masky. Temnota na ně tiše zírala a za každým koutem mohl být skryt nějaký tajemný děs. Pak se to ozvalo znovu. Skrze šplouchání vody k nim doléhalo ještě něco jiného, co by se dalo přirovnat k dětskému pláči...

„Tohle se mi nelíbí!“ řekl Alan.

„Jdeme dál, za chvíli tu může být tolik odpadu, že se tu utopíme a šéf nás zabije, pokud to místo nenajdeme...“

„Stále to slyším! Dětský pláč v hovnech!“

„Tak jsme tady!“ řekl mu Robert. Opřel se rukou v rukavici o skruž a díval se nevěřícně na to, co ucpalo hlavní potrubí.

„Nazdar lidi!“ zamával na ně Santa.

„Co tu děláš?“ zeptal se jej Alan. „Máš přeci být na nebi a ne tady...“

„V hajzlu, já vím!“ usmál se Santa smutně.

„A kdo tu pláče dětským hlasem?“ zeptal se jej Robert.

„To ta děcka!“ řekl Santa. „Hodila mě tu do...“

„Hajzlu!“ řekl tiše Alan. „Ale jak tě odtud dostaneme ven?“

„To já nevím!“ pokrčil Santa rameny. „Vypadá to, že tu zkejsnu navždycky!“

„To dříve vyletíš do povětří i s těmi sračkami kolem!“ zazubil se Robert.

"A kde jsou ta děcka? Nikde je tu nevidím!" řekl mu Alan.

"Nejsou tady!" pousmál se Santa a napodobil jejich pláč a křik.

„Budeme muset jít!“ řekl mu Alan. Přístroj v jeho rukou souhlasně zapípal. „Výbušné plyny...“

„Já zemřít nemohu...“ zamyslel se Santa. „Ale vy raději běžte!“

„Tohle nám nikdo neuvěří!“ řekl Robert zamračeně, když se brodili stále se zvyšující hladinou v kanalizačním potrubí. „Co řekneme šéfovi?“

„Pravdu!“ pokrčil Alan rameny.

„Že je důvodem ucpání obrovský a rudý Santa se soby a saněmi?“ zděsil se.

„Soby ani saně jsem tam neviděl...“ pousmál se jeho kolega. „Možná jsou ty filtry v masce neúčinné a kdoví čeho jsme se tam dole nadýchali. Vystupovali pomalu po žebříku na ulici.

„Tak co tam, kurva, je?“ houkl na ně předák. Oba muži jen zaraženě mlčeli. Namísto odpovědi otřásl okolím menší výbuch a jedním otvorem po vyraženém poklopu vyletěl k nebi neidentifikovatelný objekt, který měl však k UFU hodně daleko, jeho: „Jo-ho-ho...“, či co to bylo se neslo ještě hodně dlouho vzduchem, zatímco Santa byl již ten tam. Je však otázkou, jak se do toho kanálu vlastně dostal...

***** Konec přídavku! *****
 ze dne 30.12.2007, 11:17:09  
   Šíma: Chudák Santa! :-D Díky za návštěvu a komentík! ;-)
 čuk 30.12.2007, 9:07:42 Odpovědět 
   Především text není o hovně, to je tam jen jako rekvizita.
Pro mé chápání je text dost nepřehledný, zdá se mi, že je příliš rozvleklý, mě by se to líbilo víc zkrácené a dialogy spíš vedené k hlavnímu tématu. A vlastně pointa či děs situace s dítětem je naopak trochu ošizen, mohl by dopadnout víc. Zdá se mi ten pocit nebezpečí stupňovaný k výskytu "ducha" příliš zavalen zbytečnými popisy. Ale takový už jsem, stará hlava nebere dlouhé texty a touží po maximální stručnosti, dramatičnosti a emocionalitě.( a tedy k omezení běžných hovorů, pokud neslouží charakterizaci nebo pointě. Byť mám Mistra Ši rád, holt jedničku mu dát nemohu.
 ze dne 30.12.2007, 11:16:33  
   Šíma: šíma děkovat za čukovo hodnocení a jedničku oželet! ;-)
 Ekyelka 29.12.2007, 22:46:27 Odpovědět 
   Tohle jsem už četla v Rychlovkách, ale líbí se mi to pořád stejně. Jistě, vykřičníků tam je celý les, jenže to by asi ani nebyl Šíma, aby je nenacpal všude, kam se vleze aspoň malinká čárka a ještě menší tečka!!! :D
Ovšem na druhou stranu je to starší kousek - a je to poznat. Novější texty jsou... o pár chlupů lepší. :) A to je dobře.
 ze dne 29.12.2007, 22:57:32  
   Šíma: Dííííky, Eky! ;-)
 Šíma 29.12.2007, 21:36:54 Odpovědět 
   To Maura: Hm... Jsem velmi zvědav na mou postavu... Mezi tolika hvězdami bude jen jako takové "ošklivé káčátko"! :-DDD

Vždyť mě ti básníci utlučou čepicemi! Naštěstí Ti plně důvěřuji! ;-)
 ze dne 30.12.2007, 5:41:52  
   Maura: No uvidíme, zdá se, že Jitrolecel má nové přírůstky.
 Leeter 29.12.2007, 20:47:55 Odpovědět 
   Konečně pořádná povídka o hovně!
 ze dne 29.12.2007, 21:22:17  
   Maura: Šimi, staneš se postavou Jitrocele
 ze dne 29.12.2007, 21:01:18  
   Šíma: Díky! :-DDD Jak to je? "Když nejde o život, jde o..." ;-)
 m2m 29.12.2007, 18:16:39 Odpovědět 
   Jsem pro, aby byl Šíma zvolen čestným předsedou "Vykřičníkového řádu" ... ;-)
(To by možná mohla být jediná výtka, ale já jsem na Šímu náročnej, takže ještě dostane za uši :-D)

Šímo, umíš velice dobře dialogy, to bezesporu, ale někdy mi přijde, že je používáš na zaplnění místa místo popisů, které chvílemi postrádám.
Na druhou stranu text suprově díky dialogům klouže, dobře se čte...ale přece jenom se mi zdá, že z horrorové linky jsi mohl vycucat víc.

Ještě se rozmyslím, jestli dám jedničku nebo ne :-)

P.S. Zrovna jsem večeřel, když jsem to četl :-)
Díky.
 ze dne 29.12.2007, 20:38:15  
   Šíma: Díky, Chemiku! ;-) (i s vykřičníkem) Ono ty vykřičníky (!) jsou šímovým prokletím... :-DDD

Snad jsem Ti tu večeři moc nepokazil, i když si myslím (doufám), že se Ti toto dílko líbilo (podle komentáře je to patrné)... Ještě jednou díky!!! :-D
 Maura 29.12.2007, 16:56:46 Odpovědět 
   Šimi, je to bezva, je to z reálu. Autentické dialogy jen pomáhají čtenáři lépe vniknout do děje a ukázat, jak dramatické chvíle může jeden okamžik přinést. 1
 ze dne 29.12.2007, 20:38:42  
   Šíma: Díky za publikaci a komentík! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
obr
obr obr obr
obr
Když svět býval...
guru
V hloubce
Rhymeman
Posel smrti IV:...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Proč to nebereš?
asi
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr