|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4549 autorů a 303409 komentářů :: on-line: 13 ::
|
 |
|
:: Kanál ::
 Šíma |
publikováno: 29.12.2007, 16:59
|
Dostal jsem se do situace, kdy jsem netušil, co sem mám dát... Zachránila mě jedna stará "rychlovka" s velmi vzdálenou vánoční tématikou! Sice toto dílko vidělo svátky pokoje a míru přinejmenším z rychlíku, ale určitě si zaslouží, aby bylo publikováno a nezapadlo prachem na rychlovkovém fóru...
Čtenáři ať posoudí sami, zda-li toto dílko na to má, či nikoliv! ;-) |
| |
|
|
V ten den, kdy byla na jednom z hlavních kanalizačních řádů ohlášena porucha bylo zamračeno, ale nepršelo. Tlak vzduchu byl dost nízký na to, aby se smrad z kanálu prodral na ulici. K jednomu z poklopů na rušné a frekventované třídě zastavilo auto Městských služeb a z něj vystoupilo několik mužů. Nejdříve vytáhli z dodávky zábrany a krátké stojany se žlutými majáčky. Obestavěli poklop a hned na to jej dva muži vytáhli pomoci háků ven na asfaltovou silnici.
"Kurva, to je smrad!" řekl jeden z mužů, oblečených do žlutých kombinéz. "Je to opravdu tady?"
"Jo, je to tady!" souhlasil jejich předák. "Za chvíli přijede cisterna s horkou vodou a hadicemi! Bude to děsná fuška, prošťouchnout to tam dole! Ale nejdříve bychom se tam měli jít podívat, abychom věděli, jak to tam dole vypadá a na čem jsme!"
"Jo, to je fakt!" souhlasil jeden z mužů, kteří stále postávali u otevřeného kanálu a snažili se nevnímat onen odporně zavánějící odér. Kolem nich projel lidmi naplněný autobus. Jeho cestující na ně nezúčastněně civěli, jako by se jich tento problém ani zdaleka netýkal. A také že ne! Bylo jim to očividně jedno.
„Tak kdo tam dolů poleze?“ zeptal se jich jejich předák. „Třeba Petr s Allanem?“
„Třeba jo!“ mávl Petr rukou. „Dneska mám den na hovno, další hovna mě vytočit nemůžou...“
„Vezměte si sebou přilby, baterky, dýchací masky a měřiče plynů! Jestli tam bude hodně metanu, tak odtamtud vypadněte! Dobře víte, že když se kanál ucpe, mohou se v místě této uzávěry hromadit nebezpečné plyny vznikající rozkladem fekálií a různých odpadků, organických či neorganických...“
„Organických, šéfe!“ řekl mu Allan. „Kousky zvířecích těl a lidských exkrementů se rozkládají lépe, než-li kusy skla, kovů a plastů!“
„To je fakt!“ řekl jim předák a naznačil pohybem ruky, aby se dali do díla. „A nezapomeňte na lano! Jestli vás strhne proud vody, budeme vás hledat utopené až u čističky! Pak z váš budou pěkné nafouklé mrtvoly!“
„Hezká vyhlídka!“ řekl mu Petr a zakřenil se. Kolem projela osmitunka a pěkně s nimi zatřásla.
„Kde jsou policajti, aby omezili dopravu? Co když budeme potřebovat posily?“ houkl předák na řidiče vozu, který byl neustále spojen s dispečinkem Městských služeb. „Zatracené kanály!“
„Už jsou na cestě, šéfe!“ houkl na něj řidič. „Všude je zácpa! Buďme rádi, že nepraží Slunce, to by bylo teprve něco...“
„To by bylo!“ souhlasil předák. „Omrkněte to, Petře a Allane, a nahlaste nám situaci vysílačkou! Kdyby byla situace kritická, okamžitě vylezte ven!“
„Takový výbuch metanu není žádná sranda!“ řekl všem nejmladší člen družstva.
„Aligátoři ve stokách také ne!“ zakřenil se Allan. „Příště půjdeš ty, mladej, když jsi tak moudrej!“
„Nech ho na pokoji!“ zamračil se Petr. „Když jsi začínal, taky z tebe byl pěkný zelenáč!“
„No jo, no!“ pokrčil Allan rameny. Oba muži zmizeli v zejícím otvoru. Bylo slyšet jen jejich nadávání skrze masky, které měli na obličeji. Lano se poslušně odvíjelo a všichni muži nahoře čekali u předáka s krátkovlnnou vysílačkou v ruce.
„Hele mladej!“ řekl mu předák. „Vem si tuhle vysílačku a sejdi dolů! Myslím, že skruže potrubí budou dělat něco jako stínění a my brzy oba muže ztratíme z doslechu! Ber to jako svou první velkou akci!“
„Jasně šéfe!“ přikývl mladík a vzal si od předáka vysílačku.
„A pozor na aligátory!“ zachechtal se kdosi.
„Ještě slovo a naženu vás tam všechny!“ rozčílil se předák. „Tak co je?“
Začalo pršet. Lidé chodili po chodnících na obou stranách ulice, jako by byli z jiného světa a problémy lidí u otevřeného kanálu byly daleko, jako lunární modul lodi Apollo, která kdysi přistála na povrchu Měsíce. Kdyby tento výjev viděli v televizi, nejspíš by se zamysleli nad tím, co zase ti lidi hodili do odpadu, či spláchli do záchodu, nic více a nic méně! Koho zajímá, co teče potrubím, ukrytém několik metrů pod povrchem země?
„Kurva, to je smrad!“ řekl Petr svému kolegovi.
„Nějak se tu hromadí voda!“ kývl hlavou Allan k místu, kde se vytvořil umělý zával v podobě různých zbytků oblečení, staré matrace a kdoví čeho. „Co to je? Jak se to sem dostalo? Není to železná konstrukce postele? Vždyť je to širší, než průměr kanalizačního vstupu!“
„Je to pokroucené, proto to sem vlezlo! Copak to nemohli hodit na skládku? Jak to teď vytáhneme ven? Budeme potřebovat nejspíše autogen, nebo úhlovou brusku, abychom ten krám rozřezali! Nejspíše se zaklínil do obvodu kanalizační skruže... Vidíš to? Voda sice protéká, ale nedostatečně! Na té rezivé posteli se hromadí různé trosky a zbytky, které by jinak doplavaly až k čističce!“
„Chceš nás vyhodit do povětří?“ podivil se Allan a baterkou si posvítil na indikátor metanu a jiných výbušných plynů. „No, ještě chvíli a bude to tu zajímavé!“
„Vyhodíme půlku města do vzduchu?“ zakřenil se v masce Petr. „Starosta se z toho pěkně posere! To mi můžeš věřit!“
„Nejspíš jo!“ souhlasil Allan. „Slyšel jsi to?“
„Co jako?“ zeptal se jej Petr vážně.
„Jako by tu brečelo dítě!“ řekl jeho parťák a rukou naznačil, aby byl zticha. Oba muži pozorně naslouchali šplouchání odpadní vody, zda-li neuslyší nějaké podezřelé zvuky.
„To se ti muselo zdát!“
„Ale hovno!“ řekl Allan. „Poslouchej...“
Nyní to slyšeli oba. Tiché a táhlé volání. Nebo to byl snad výkřik do tmy? Oba muži věděli, že v kanalizačním systému mohou žít různá zvířata, včetně krys, jejichž velikost bývá často úctyhodná. Ale že by ve stoce žilo také dítě? Nesmysl!
„Odkud to jde?“ zeptal se Petr.
„Od tamté přípojky, je hned před tím zátarasem...“ mávl Allan baterkou, jejíž světlo na okamžik ozářilo poněkud užší průřez vedlejšího řádu, který navazoval na hlavní sběrnou část této kanalizační větve. Petr na okamžik zaváhal.
„Já vím, jestli se zvedne voda a přinese sebou další smetí, celý světlý průměr tunelu se uzavře a my se tu můžeme utopit!“ řekl Allan. „Ale dispečink přece měl uzavřít všechny větší kanalizační vtoky, nebo jejich obsah odchýlit jinam!“
„Měl, nebo neměl...“ pokrčil Petr rameny. „Jdu se tam podívat!“
„Kdoví, jak daleko budeš muset jít... Lano nebude dost dlouhé!“
„Odvážu se!“ řekl mu Petr suše.
„To není dobrý nápad! Co když spadneš do nějaké vodní kapsy, nebo zabloudíš, tenhle systém je něco jako jedno veliké mraveniště...“ řekl mu Allan. „Škoda, že sebou nemáme ještě jedno lano!“
Oba muži zůstali na okamžik nerozhodně stát. Voda stále stoupala, přestože se její přítok snížil na minimum. Za nějaký čas bude její hladina nebezpečně vysoko. Žádné podezřelé zvuky se již neozvaly a oba muži bojovali s myšlenkou, že se stali pouze obětmi jakési podzemní kanalizační halucinace. Nakonec, tady dole v temnotě potrubí byl jakýkoliv sluchový či zrakový podnět samotným mozkem zvětšen do absurdních rozměrů.
„Třeba to šlo shora!“ řekl Petr svému kolegovi. „Budeme tu také potřebovat nějaké pořádné světlo! To znamená, natáhnout sem vedení a zavěsit žárovky!“
„To je práce!“ zamyslel se Allan.
„Jak jste na tom?“ zarachotila vysílačka u jednoho z mužů.
„Obhlížíme situaci!“ řekl Allan suše do přístroje. „Budeme potřebovat světlo, rozbrušovačku a pořádné větrání! Dokud se to tu neprofoukne, nemůžeme tu zatracenou postel rozřezat!“
„Jakou postel?“ zeptal se mladík nechápavě, jeho hlas v přístroji byl podivně zabarvený. „Neděláte si zase srandu?“
„Ne!“ řekl Petr a vzal si od Allana vysílačku. „Je tu železná postel, stará matrace, nějaké hadry a kusy kdoví čeho! Prostě hotovej zlatej důl!“
„Šéf bude mít radost!“ uslyšeli mladíka v přístroji.
„Šťastné a veselé Vánoce!“ uchechtl se Allan.
„Zase...“ řekl Petr a bouchl Allana do ramene. „Vážně tam něco je!“
„Dokud to tu pořádně neosvětlíme, neměli bychom jít někam, kde to neznáme...“
„Za chvíli jsem zpátky!“ řekl Petr a odvázal se.
„Ty si děláš prdel!“ zděsil se Allan. „Něco se ti stane a já to pak odseru!“
„Budu zpátky na to šup!“ řekl mu Petr a pomalým krokem mizel v temnotě kanalizačního potrubí. Allan na něj svítil svou baterkou, dokud Petr nevystoupil z jejího dosahu. Pak bylo ticho. Šplouchání jeho nohou ustalo a Allan osaměl několik metrů před umělou zátkou z lidské nedbalosti. Kdo by tomu kdy uvěřil? Co všechno jeden nenajde v kanále? Čas běžel a Petr se stále nevracel. Voda pozvolna stoupala a ručička měřícího přístroje se stále posouvala do červeného pole.
„Petře!“ zakřičel Allan na svého kolegu. „Kde, kurva, jsi?“
„Co se tam děje?“ ozval se mladý zelenáč ve vysílačce, kterou měl Allan v třesoucí se ruce. Měl sto chutí ji hodit do špinavé a husté břečky, která mu již sahala do výše pasu. Za jak dlouho mu bude po prsa? Už by tu měl být! Říkal si Allan v duchu. Kde jsou posily? Takhle se tu utopíme dříve, než-li sem dorazí muži se světlem a nářadím!
„Šéf říkal, že k vám posílá dalšího muže! Chce znát podrobnosti!“ slyšel mladíkův hlas. „Prý vám prožene pérka, až se vrátíte! Nechtějte, abych vám překládal všechny jeho postřehy, kterými komentoval vaší práci!“
„Ať sebou chlapi hodí, stoupá tu voda a tu postel bude nutno rozřezat a odtáhnout na laně!“ zasyčel Allan na mladého muže, který stál pod otevřeným vstupem do kanálu na poslední příčli, aby se nemusel brodit v kanalizačních splašcích. Kde ten Petr je?
„Pane?“ zatáhlo Allana něco za rukáv jeho kombinézy.
„Cože?“ vyděsil se a takřka pustil vysílačku do sraček plovoucích po hladině.
„Pane, můžete mi pomoct?“ řekl znovu dětský hlas. Allan si na něj posvítil baterkou. Na úzké římse , která se táhla po jedné straně potrubí, ani ne dvacet centimetrů nad smradlavou vodní hladinou, čupělo jakési dítě. Allan na něj nevěřícně zíral.
„Tos bylo ty? Tys tu křičelo?“ zeptal se jej Allan udiveně. Nemohl tomu uvěřit. Co tu to dítě dělalo?
„Ano, pane!“ přikývlo dítě v roztrhaných šatičkách. „Už jsem tu hodně dlouho...“
„A jak to, že tě nikdo nehledá?“
„Nevím, pane!“ řeklo dítě smutně.
„Jak dlouho tu jsi?“ zeptal se jej Allan.
„Hodně dlouho, už ani nevím...“ pokrčilo dítě rameny. „Ten druhý pán je tu s vámi?“
„Ano, co se mu stalo?“
„Za chvíli tu bude! Měli byste odtud vypadnout!“ řeklo jim dítě dospělým hlasem.
„Vypadnout?“ nechápal jej Allan.
„Jít pryč!“ souhlasilo dítě. „Hned, jen co váš kamarád přijde k vám...“
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se Allan dítěte.
„Ann, Ann Howardová, pane! Odejdete?“ zeptalo se jej dítě.
Voda stále stoupala a Allanovi začalo dělat potíže stát na místě. Zdálo se, že voda přinášela další tuhý odpad, který neustále zanášel volná místa mezi postelí a stěnami potrubí hlavního kanalizačního řádu. Měřič plynu tiše zapípal.
„Prosím!“ řeklo dítě a rozplynulo se.
„S kým tu mluvíš?“ zeptal se další muž, který se k nim došoural jako posila. Divoce mával rukama a snažil se nespadnout pod hladinu. „Je tu ještě někdo?“
„Petr šel kousek odtud do jednoho vedlejšího potrubí! Slyšeli jsme tu dětský hlas...“ řekl mu Allan.
„Ty ses snad posral!“ řekl mu příchozí muž naježeně. „Co když tam zůstane? Musíme odtud! Prý budou rozbíjet vozovku nad námi a projdou skrz potrubím, aby celý ten bordel vytáhli sem! To zase bude práce...“
„Tamhle je!“ posvítil si Allan na svého kolegu, který se jen stěží probíjel stoupající vodou až k nim.
„Řekni jim, ať začnou tahat za lano, sami se proti proudu neprobijeme! Voda stoupá moc rychle!“ řekl Petr Allanovi. „Co koncentrace plynů!“
„Vypadá to špatně!“ řekl mu Allan a zavolal mladíkovi, ať ostatní začnou tahat za záchranné lano. Po několika minutách již všichni stáli u onoho zelenáče pod otevřeným poklopem, skrze který k nim doléhal ruch ulice a z nebe padal drobný déšť. Konečně trocha čerstvého vzduchu.
„Musíme ven!“ řekl Petr všem a jako první začal šplhat po jednotlivých železných příčlích na povrch.
„Co se tam, kurva, děje!“ zeptal se jej předák. „Všichni z toho začínají šílet! Dítě? Jaké dítě tam bylo? Našli jste něco?“
„Byla tam nějaká Ann...“ řekl mu Allan, když se také vynořil jako zašpiněná a zapáchající figurína nad asfaltovou vozovkou. „Ann Howardová, nebo tak něco!“
„Ale ta je přeci dávno mrtvá!“ ozval se řidič zepředu dodávky. Otočil se k nim a zamyslel se. „Prý spadla do otevřeného kanálu, ale nikdo ji už nikdy neviděl...“
„Tak to jsme viděli jejího ducha!“ zamyslel se bledý Allan. „To je dneska den!“
„Jsem poslední!“ řekl mladík, když se také vydrápal nahoru na světlo boží. V tu ránu došlo k tlumené explozi a vozovka v místě výbuchu znatelně popraskala a nejbližší poklopy kryjící vstupy do stoky vylétly nejméně metr vysoko, aby se rozkutálely po cestě mezi jedoucími automobily.
„A policajti jsou zase v prachu!“ zabručel předák. „Vy jste měli dneska zatracené štěstí!“
„Měli!“ zamračil se Allan a pohlédl na dým stoupající ze vstupu do hlavního kanalizačního řádu.
„To nám nikdo neuvěří...“ zakřenil se Petr. Začalo hustěji pršet. Vedle chodníku na jejich straně zastavila požární stříkačka s horkou vodou. Muži vyskákali z vozidla a nevěřícně hleděli na tu spoušť, kterou po sobě zanechala ona exploze.
„Kurva, co se tu stalo?“ otřel si čelo velitel požárního vozu. „Co to tu bouchlo? Metan?“
„Jo, kanalizační sračky!“ souhlasil předák výjezdové skupiny Městských služeb. „Někteří se dneska znovu narodili...“
„To je ale smrad!“ řekl nejmladší z požárníků a popotáhl nosem. „Nechtěl bych jít tam dolů... Víte, že jsou dneska Vánoce? Takže někteří už svůj dárek dostali! To je paráda...“
"Takže co? Zavoláme bagry, aby se to tu rozkopalo? Někdo tam bude muset znovu vlézt a podívat se, co ten výbuch způsobil za škody! Nakonec, je to tam dole už řádně provětrané! Kdo se hlásí? Dobrovolně?" zeptal se předák svých lidí a usmál se na hasiče. "Šťastné a veselé, pánové!"
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 13 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.1 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 38 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 71 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
