|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4549 autorů a 303409 komentářů :: on-line: 13 ::
|
 |
|
:: V kuchyni straší! ::
 Šíma |
publikováno: 31.01.2008, 0:16
|
Další "rychlovka" a další záchrana! ;-) Nejde o horor v pravém slova smyslu, ale také ne o komedii, je to prostě taková "všehochuť"... Nakonec, text byl přepracován a upraven, co kdyby na WS-ku vyhrálo nějaké podobné téma, kam by se toto dílko (čistě náhodou) hodilo? :-DDD
P.S. Jen tak mezi námi, také to není nic extra, jen další "šímovina"! ;-) |
| |
|
|
/Děsivý příběh z kuchyně, aneb, v noci se dějí divné věci!/
Byla to zase ta prapodivná a tajemná noc, kdy nikdo neví na čem je a co si má o tom všem vlastně myslet. Venku foukal dost ostrý vichr, který lomcoval zavřenými dveřmi a okenicemi. Mezerou mezi dveřmi a prahem foukal do kuchyně studený vítr. Drobný déšť dopadal na okenní tabulky a ťukal na ně svou morseovku, které vlastně ani nikdo nerozuměl, nač taky? Vše se zdálo být v pořádku, kdyby nebylo toho větru, zamračeného nebe a deště... A také podivné atmosféry, která dala život docela obyčejným a neživým věcem!
Všichni v domě spali a samotná kuchyň se proměnila v strašidelný mlýn. Zásuvky se otevíraly a zase zavíraly, stejně tak dvířka kuchyňské linky. Nože, lžíce i vidličky se vydaly na dlouhý a namáhavý pochod ke kuchyňskému stolu, kde měly svůj sněm, který se konal právě v tyto pochmurné a nevlídné noci, kdy nikdo z lidí nevylézal z postele a tak mělo všechno kuchyňské nádobí pré! Nebylo zde snad náčiní, které by se neprobralo z dlouhého spánku.
„To je doba!“ říkal si pod vousy tlouk na maso. Byl celý dřevěný, jen zuby měl železné, jako by vklíněné do své dřevěné hlavy, kterou však neměl dutou, ale hladkou a plešatou, jak se na každého starce sluší a patří. Těžko říci, čím tedy myslel, rozum to určitě nebyl.
„A cos čekal?“ zeptal se jej brousek na nože, který byl jinak docela tupý. „Vždycky je to stejné, sejdeme se, pokecáme a stejně se nic nestane... Nač to všechno?“
„Jak na co?“ podivil se krouhač sýra a zeleniny v jedné osobě. Stačilo mu jen vyměnit nůž a byl zase někdo jiný, jako ten Kaperfield, či jak se ten kouzelník vlastně jmenuje...
„Dneska je tajemná noc, noc přízraků...“ ozval se otvírák na konzervy. Patrně byl ze své práce celý ztumpachovělý, tak už ani nevěděl, co říká.
„Noc zázraků, ty jeden starý blázne!“ řekla mu velká vařečka. „Nějak po tobě ta senilita jede!“
„A také skleróza!“ odpověděl všem odšťavňovač. Ne ten elektrický, ale ruční. Stejně měl už delší dobu pocit, že mu tak nějak dochází šťáva. Připadal si starý a zbytečný, jako dobrá polovina věcí v kuchyni. Možná byli páni domu tak trochu "šetřílkové", kdo ví?
„Co budeme dělat? Co když nás tu někdo najde?“ zeptala se všech jedna dost ohnutá vidlička. Vypadala zbídačeně, jako by si s ní hrál přinejmenším nějaký zlomyslný obr. Proč ji už někdo nehodil dávno do koše na odpadky? To nikdo nevěděl a neměl sebemenšího tušení, proč ji lidé ještě trpěli v šuplíku s příborem. „Já toho pamatuju! Lidé se mě už naohýbali a pořád tu jsem...“
„A co si pamatuješ?“ zeptal se jí odšťavňovač. „Leda tak houby...“
Zablesklo se a rázová vlna hromu rozdrnčela skleněné tabulky oken. Se všemi to trklo a z kuchyňské linky vypadla jedna ze zásuvek. Co čert nechtěl, byla to zrovna ta s příborem, který ještě nestačil vypochodovat ven. Rachot to byl nevídaný, minimálně takový, jako když se sype železářství! Nahoře v patře vrzly dveře.
„Co teď?“ začala hysterčit dřevěná vařečka. "Co bude?"
„Ústup!“ volal odšťavňovač.
„Proklatě,“ praštil sebou tlouk o stůl, až to bouchlo. „Jsme prozrazeni!“
„Co budeme tedy... Vlastně... Dělat?“ zeptal se nejistě otvírák na konzervy. „Takže je to zase v pytli, jako minule! Jaký to má vůbec smysl?“
„Žádný!“ řekla vařečka a spadla ze stolu.
V kuchyni se rozsvítilo světlo a vešla do něj dcerka paní domu. Byla bosky a na sobě měla docela hezkou a milou noční košilku. Chvíli nejistě koukala po tom nadělení, aby se hned na to vydala s křikem do ložnice za rodiči. Její nožky s pleskáním cupitaly po schodech a celé osazenstvo kuchyně s napětím čekalo, co se z toho vyvine.
„Mááááámíííí!“ křičela na celé kolo. „V kuchyni ožilo nádobííííí...“
„Cože?“ vylétl z ložnice probuzený otec. „Cos to říkala?“
„Vidličky a nože!“ řeklo dočista rozčílené dítě.
„Já tě snad praštím!“ ohnal se po ní její otec, ale pak se podíval do jejích velikých očí a rozmyslel si to. „Nezdálo se ti to? Je noc a venku řádí bouřka...“
„Ne-e, tati!“ zavrtěla hlavou. „Otvírák na konzervy na mě mrknul a odšťavňovač se divně koukal, jako by mě chtěl taky vyšťavit! Vařečka tančila na zemi a příbor se snažil vsoukat zpátky do zásuvky, která ležela na zemi... Já se bojííím!“
„To je nesmysl!“ řekl jí. „To ta bouřka, vážně!“
Znovu zahřmělo. Sešli dolů do kuchyně, kde bylo vše při starém. Jen ten šuplík ležel na podlaze, ale zdálo se, že se jeho obsah nestačil při pádu ani vysypat na zem. Uhodilo patrně někde hodně blízko, protože hned na to vypadl proud. Vrátili se tedy za světla svíček do ložnice a tu noc spalo ono dítě se svými rodiči. Vítr dál dul okolo domu a průvan fičel pode dveřmi. Déšť neustále bubnoval do oken, dokud bouřka neodplula o kus dál. Pak nastalo ticho. Zapomenutá vařečka ležela pod stolem a přemýšlela, zda-li nemá jít na své místo. Šla by, jen kdyby ta kuchyňská linka nebyla tak vysoká. Všichni ostatní spali a nikomu nevadilo, že tam leží na zemi a třese se strachy.
"Málem nás dostali!" ozval se nůž v dřevěném stojanu. "To bylo o fous..."
"Zavřete mu už někdo hubu!" ozval se zapalovač, který před chvílí zažehl knoty svíček.
"To je toho!" řekla všem vařečka. "Před chvíli jej někdo potřeboval a najednou je důležitý! Beztak už mu to pořádně nejiskří!"
"Nikdo na tebe není zvědavý!" urazila se naběračka. "Koho to zajímá? V noci se do kuchyně nechodí... Co tu ti lidé dělali? Každý normální tvor přece v noci spí!"
„Kdyby se nepolekaly vidličky a nože, nespadla by zásuvka na zem a ta malá holka by nesešla sem dolů...“ řekla vařečka nasupeně. „Jsem zvědavá, co tu asi tak budu dělat na špinavé podlaze s potulujícími se šváby!“
„Švábi dřevo nežerou!“ vrzl kuchyňský stůl. „No, co? Zítra tě někdo zvedne a bude...“
"Jděte všichni už do hajzlu a držte huby! Tady se spí!" nechala se slyšet záchodová štětka zpoza dveře v chodbičce.
„Kráva jedna... Co si o sobě myslí?“ zamyslel se mlýnek na kávu. „K ničemu není, leda tak na hovno!“
„Taky že jo!“ přikývl topinkovač. Byl už trochu opotřebovaný a buď nedopékal, nebo připaloval vložené chleby a veky. Každému bylo jasné, že v kuchyni už dlouho sloužit nebude a bylo jen otázkou času, kdy jej majitelé vymění za jiný stroj. "Já už vlastně pomalu taky..."
„Za chvíli bude ráno!“ zasyčel hadr na holi. „Vy si budete ležet v šuplících a v kredenci, zatímco já budu rázovat tuhle zasranou a špinavou podlahu! Štětka má pravdu, držte laskavě huby!“
Všechen život utichl jako mávnutím kouzelného proutku. Kuchyňské náčiní uraženě civělo do tmy. Hadr měl pravdu, za nějakou dobu bude svítat a kuchyň znovu osídlí původní a právoplatní majitelé. Osud některých věcí však byl nadále nejistý. Celý dům ještě spal. Jen domácí myšky tiše cupitaly mezi stěnami a hledaly něco k snědku. Venku přestalo pršet a všude bylo mokro. Po chodnících se dešťová voda slévala do velikých louží a každý dům si žil svým vlastním životem, zatímco jejich obyvatelé hluboce spali. A naše milá vařečka? Ráno ji sebral pes a odnesl kamsi do zahrady. Paní domu musela koupit novou! Kdo ví, kde ji ten chlupatý neřád vlastně zahrabal. Bylo po ní veta a za všechno mohlo jedno malé dítě a podivná magie nočního nečasu.
"Mamííí, já tu sama nebudu!" fňukala vždy malá holčička a nejistě se rozhlížela po kuchyni, kdykoli do ní vešla. Jedno však bylo jisté, nikdy se nenaučila pořádně vařit! Že jde možná o výmluvu? Jistě, ale řekněte to té vařečce, která položila svůj život za to, aby ostatní náčiní mohlo přečkat další čas mezi lidmi? Ani tu medaili nedostala a to je už co říci...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 21 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 62 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 61 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
