|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4549 autorů a 303409 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: Poslední ::
 Ekyelka |
publikováno: 31.12.2007, 2:30
|
| Řekla jsem si, že rok by se měl zakončit stylově. Aneb něco končí, něco jiného začíná... |
| |
|
|
Šum hlasů v sále stoupal a klesal jako příboj; společnost se dobře bavila. Mezi potomky staré šlechty, jejíž kořeny a bohatství pocházely ještě z První Země, se s dravostí hladových žraloků proplétaly dcery a manželky zbohatlíků. První, aby ulovily manžela, druhé čistě ze sportu. Kolem ctihodných obchodníků kroužily číšnice v hýřivě barevných šatech z peří, zlata a drahokamů, podobné spíš ptákům z rajské zahrady. Uprostřed sálu i na vyhlídkové palubě vířili v divokém reji okřídlení tanečníci, odění do stříbrných plamenů, připraveni kdykoliv uchvátit nepozorného hosta a vynést ho skoro až pod ochrannou kopuli, mezi samotné hvězdy.
Gabriel si dovolil neznatelný úsměv. Večírek se skutečně vydařil a prozatím probíhal přesně podle plánu. Mohl být spokojený – paní Eleanura se tentokrát držela při zemi. Žádný otevřený oheň a starobylé ohňostroje jako předloni na Nový rok, žádné živé šelmy a další nebezpečné hračky. Jen pár desítek přátel, několik obchodních partnerů a prověřený personál.
„Už jsem si říkala, jestli nezačínáš být nějak moc náročný,“ zjevila se mu po boku sama paní Eleanura. Jindy bledé tváře teď měla půvabně zrůžovělé tancem, stříbrná motýlí křídla se jí ještě zachvívala dychtivostí.
„Od chvíle, kdy se na radarech objevila první jachta s mými hosty, ses nepřestal mračit jako starý drak,“ vzala ho navzdory všem bezpečnostním pravidlům pod paží a vykročila k promenádě. „Pozvala jsem pouze ty z přátel, u kterých mám jistotu, že mě netouží zavraždit. Slibuji, že se dnes nic nestane!“
Jen se znovu usmál:
„Totéž jste tvrdila i před výletem na Aghani IV. Vzpomínáte si, jak to dopadlo?“
„Moje roztomilá sestřička si nikdy nepotrpěla na slušné vychování,“ pokrčila nos.
Gabriel už jen mlčky přikývl. Dobře věděl, že jeho zaměstnavatelku zničení planetky mrzelo, ale udělal by to kdykoliv znovu. Elgiria byla příliš nebezpečná pro celý vesmír, nejen pro svou sestru.
Paní Eleanura chtěla ještě něco dodat, ale náhle se celý jejich malý svět otřásl mohutným výbuchem. Zakolísala, tehdy ji Gabriel obratně zachytil do náruče. Sálem se nesl křik vyděšených hostů, jekot sirén, o jediné tiché cinknutí skla později i rachot spouštějících se bezpečnostních rolet. Lomenými oblouky bylo vidět, jak se po ochranné kopuli nad promenádou rozebíhají vlasové praskliny, zatímco tanečníci padají jako svržení andělé k zemi.
Nejspíš došlo k mnohem většímu poškození trupu, než se zdálo – už se začínaly zavírat i přechodové dveře sálu. Gabriel cosi potichu zavrčel a se svou chráněnkou v náruči rychle přeběhl těch několik kroků k východní stěně, kde se pod obrovským ručně tkaným goblénem ukrýval vchod do servisní šachty.
„Počkej!“ chytila ho paní Eleanura za ruku, když chtěl zablokovat ovládání dveří. „Ještě tam jsou lidé!“
„Nemůžeme pro ně nic udělat,“ zavrtěl hlavou. Dveře zapadly do rámu s definitivním cvaknutím, jak se zajišťovaly zámky, a všechna hrůza a panika zůstala v sále.
„Co se stalo?“ dovolila si paní Eleanura teprve teď položit tuhle otázku.
„Byli jsme přepadeni. Tři letouny, možná čtyři. Zničili vysílače a kotvící lana, motory,“ pospíchal Gabriel chodbou a prudce oddechoval. Paní Eleanura se ho pevně držela kolem krku; dobře věděla, že chtít běžet po svých by od ní bylo hloupé. Gabriel ji takhle v náruči nejednou odnesl z nebezpečí, rychlý a zdánlivě neunavitelný.
„Vyloďují se,“ změnil najednou na nejbližší křižovatce směr. Paní Eleanura zatoužila mít také v uchu komlink. Aspoň by se necítila tak bezbranná.
„Základna je na sestupové dráze. Bez motorů nejpozději do dvou hodin shoří v atmosféře Yuing-Yiingu,“ klusal Gabriel napohled stejnými chodbami. Zřejmě měl v paměti uložené plány celé základny, protože bez váhání míjel křižovatky – přímou cestou k soukromému hangáru na přídi.
„Nastoupíme na Jantarovou slzu, nahodíme motory a vylétneme v atmosféře. Když budeme mít štěstí, budou nás považovat za součást padajících trosek.“
„Gabrieli, kdo je to? Kdo na nás zaútočil?“ zadívala se mu paní Eleanura do souměrného, teď námahou strnulého obličeje.
„Kahn zahlédl na jednom z letounů aliančního sokola.“
„To přeci není možné! Uzavřela jsem s Aliancí mírovou dohodu!“
„Pokud se Kahn nemýlí, tedy ji právě porušili, Vaše Veličenstvo.“
Paní Eleanura se zachvěla. Válka! Válka s protivníkem, který měl k dispozici zdroje mnoha planet a hvězdných systémů!
„Držíme pozice na středních palubách,“ přispěchal k nim Kahn v doprovodu dalších strážců, jen se ocitli v zšeřelém hangáru. „Příď je zatím bezpečná; nechal jsem uzavřít a odpálit všechny servisní tunely kromě vašeho. Pokud nezaútočí přímo, nedostanou se sem.“
„Stejně jim nejde o Její Veličenstvo,“ přidala se Neawali, tvář ukrytou za hledím bojové helmy. „S prominutím, moje paní, nejste pro ně důležitá. Podle taktického počítače je to buď banda šílených berserků, kteří útočí bez rozmyslu, nebo mají své cíle předem vyhlédnuté a jdou za nimi přes mrtvoly.“
„Kdo všechno padl?“ zaťala paní Eleanura zuby, zatímco nastoupili na palubu Jantarové slzy.
Výčet jmen byl dlouhý, příliš dlouhý. Zahrnoval vojáky, členy posádky, civilní služebnictvo i hosty. Nedávalo to žádný smysl, dokud Neawali nenapadlo propojit taktický počítač s databází základny. Odpověď byla v lékařských záznamech.
„Když se odečtou oběti, které zabilo zhroucení podpory života na promenádě a ve velkém sále, plus padlí obránci, zůstane třicet jmen,“ přenesla Neawali údaje ze své helmy na nástěnnou obrazovku.
Kromě pilotů v kokpitu, kteří právě měli na Jantarové slze službu, se v hlavní kajutě jachty sešlo jen deset lidí. Deset z kolika? Paní Eleanura nikdy nepřemýšlela, jak velkou posádku má orbitální základna, ani kdo všechno se stará o její pohodlí a bezpečnost. Když teď ale pozorovala svou skrovnou suitu, až se jí udělalo špatně. Všichni ostatní byli mrtví, nebo zůstali na svých místech, aby ona mohla uprchnout do bezpečí.
„Chceš říct, že se útočníci zaměřili na všechny, kdo mají určitý gen?“ ozval se jako první Kahn, když si pročetl údaje z počítače. „A ostatní co? Připletli se jim do rány?“
„Tak nějak,“ přikývla Neawali, pak se zarazila a s otázkou v očích se obrátila na Gabriela, stojícího za Eleanuřiným křeslem.
Mezi počítačem vybranými jmény bylo i jeho.
„Držte se evakuačního plánu alfa. Kahne, potvrdilo se tvoje podezření?“ rozepnul si Gabriel sako slavnostní uniformy. Už před okamžikem začali dva vojáci na jeho tichý rozkaz chystat bojový oblek a výzbroj; postavení královnina osobního strážce získal pro své schopnosti, ne pro pěknou tvář.
„Dvacet pozitivních identifikací,“ přikývl pobočník, „všechno vojáci aliančních sil. Síť přímo vře; nezávislé systémy se mobilizují, Thiarhana uzavřela pro alianční lodě všechny cesty ve svém sektoru a Nejvyšší nám už na pomoc posílá císařský křižník. Musíme vydržet pět hodin.“
„Co ostatní ze seznamu?“
Neawali jen mlčky zavrtěla hlavou: už zbýval jen sám Gabriel. V kajutě zavládlo na okamžik tíživé ticho, rušené jen cvakáním zapínaných pancířů na velitelově hrudi.
„Spojte mě s piloty,“ kývl nakonec Gabriel na kohosi poblíž lodního interkomu.
„Pane?“
Podle hlasu poznal Ingu Dhabira, to mu zvedlo koutky rtů nahoru. Pokud vůbec někdo mohl uniknout aliančním pátračům a dostat královnu Eleanuru do bezpečí, byl to právě Inga. Dostatečně rychlý a šílený pro podobný útěk.
„Jantarová slza má štíty na stejné bázi jako čluny pro průzkum gravitačních děr. Zhruba za půl hodiny začne základna v atmosféře Yuing-Yiingu hořet. Znáš manévr Dračí vejce?“
„Umí ptáci létat, pane?“ odpověděla Mariala, Ingova kopilotka.
„Co chceš dělat?“ zvedla se v tu chvíli paní Eleanura.
Gabriel se rozhlédl po svých podřízených. Hleděli mu přímo do očí, vyrovnaní a připravení. Mlčky kývl hlavou na znamení díků.
„Odlákám pozornost od základny,“ obrátil se pak přímo k mladé ženě, kterou posledních sedm let chránil. „Aliance se bude snažit zamaskovat všechny stopy svého činu; pořád ještě může naše vysílání prohlásit za falešné, případně si vymyslet jinou výmluvu. Musíte přežít pád základny na povrch Yuing-Yiingu, abyste jim dokázala opak.“
Nadechla se k protestům, ale byla si příliš dobře vědoma svých povinností. Pomalu vydechla, pak jedinkrát pomalu přikývla.
Když její bývalý první muž opustil palubu Jantarové slzy, královna Eleanura se rozhlédla po zbývajících členech posádky.
„Dobře, bando,“ dovolila si nucený úsměv, „všichni víte, co máte dělat. Ať se za vás Gabriel nemusí stydět!“
Toho dne, kdy se orbitální základna s poetickým názvem Zlatý květ zřítila do Oceánu tisíce světel, začala dlouhá a vleklá válka nejen o nejen o planetu Yuing-Yiing, ale o celý svobodný vesmír. Konečné počty obětí byly obrovské. Na obou stranách se rodili a umírali hrdinové i zrádci. Celé světy zmizely z hvězdných map, mnozí bohové byli prokleti a zapomenuti. Hrstka přeživších ze Zlatého květu si však jednou provždy uchovala v paměti pohled na osamocený stíhač, jak mizí ve slapových vírech otevírajícího se subprostoru, pronásledovaný aliančními letouny, zatímco se základna s Jantarovou slzou v útrobách řítila k planetě.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 16 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 48 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
