» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."

Caesar

počet přístupů: 2140453

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4550 autorů a 303409 komentářů :: on-line: 14 ::

:: 2x Bez názvu a komentáře ::

OH	publikováno: 07.01.2008, 6:36

Ty pomlky jsou prozatímni náhrada za kurzívu, se kterou zde kapku válčím.
Děkuji za upozornění na chybný pravopis.


	Setmělým ránem zaburácel hluk automobilu, který zdolával kopec k budovám na jeho vršku. -No to sem si moch myslet, slepice... Jóó, budu tady už před pátou, jóó!- Když vyjel nahoru, uviděl, že v budovách se opravdu nesvítí. Zaparkoval na hlavním parkovišti, vypnul motor. -Sem taky vůl, věřit těm...- Seděl ve ztichlém autě a poslouchal zvuky vychládajícího motoru. Oklepal se, jak se do něho dala zima, schoulil se na sedadle. "Já sem fakt blbec..." Pronesl nahlas, ale hned ztichl. Prosincová noc, závěje bílého sněhu, ticho a mráz. Podíval se okénkem auta na vršky vysokých smrků okolo parkoviště. Pohrával si s nimi vítr, který nebyl slyšet. -Sem moch ještě...- Vzpomněl si na ženu v posteli, od které odjel. Políbil ji do vlasů a neodpustil si zajet rukou mezi její stehna, ze spaní něco slabounce zadrmolila. Zadíval se do tmy, ve které kdesi leželo spící městečko, začal si o sebe třít zimou zkřehlé ruce, od úst mu šla pára, jakmile vydechl. Nad obzorem se táhl světlejší pruh nebe, který ohlašoval nadcházející úsvit a on si řekl, že je o dost větší, než když přijel. Pokusil se po paměti vybavit si zasněžená pole okolo budov. -Třeba tam už nejsou...- Schoulený v autě do zimního kabátu, se otřásl zimou a myslí mu matně projela vzpomínka. -To je, jako s mámou na půlnoční, když sem byl ještě...- Téměř s nevolí si všiml světel, která ohlašovala přijíždějící auto. "Ahój, strašná zima, viď? Čekáš tu dlouho?" Zavolala na něho z druhé strany parkoviště šéfová a on se téměř zastyděl, když si vzpomněl na své myšlenky před chvílí. "Ále né, chvilku..." Odpověděl a vydal se ke vchodu. Podívala se na sebe do nástěnného zrcadla u dveří a sjela po své postavě pohledem až k zemi. -Jo dobrý, stejně je tam hic už teď.- Vyšla z bytu a když za sebou zabouchla dveře, seběhla po schodech do přízemí. Na ulici ji přivítalo ráno a ona nasadila vážný a dlouhý krok. Přes odhalené ramínko černou kabelku, v ní papírový kapesník, denní make up, peněženku a digitální fotoaparát. -Půl devátý... Do půl desátý si dám kafe, ale pak už budu muset...- Při chůzi se musela vyhýbat lidem, kteří šli proti ní do práce. Čekala uprostřed davu, až se na semaforu objeví zelený panáček. Letmo si všimla stromů podél silnic, na kterých byly hrozny růžových květů. -To sou ňáký ty japonský...- V centru zpomalila, sledovala výlohy obchodů, které míjela. Očima se střetávala s pohledy mužů, občas ji některý potěšil. V podchodu, jako vždy, pocítila vzdálený strach, jestli ji tam někdo nebude obtěžovat, ačkoliv byl plný lidí a světla. Na okamžik se u jedné výlohy zastavila. -Lást minity... Tak to nevim.- Sedla si na židli venkovní kavárny na pěší zóně, objednala si kávu. Na malý stolek si položila kabelku, z ní vyndala fotoaparát a podívala se, jak po nebi letí mraky a chvilkami zakrývají slunce. Do dveří jeho kanceláří vcházeli a ven vycházeli lidé, upíjela kávu. Pohrávala si v ruce s fotoaparátem a když ji uviděla, jak vchází do jeho dveří, vyfotila ji. -Tak za jak dlouho...- Podívala se na náramkové hodinky, které ji dal. Ani ne za patnáct minut, ze dveří vyšla a ona opět zmáčkla spoušt digitálu. Pozorovala ji, jak klidně odchází. -Je krásná...- Zaplatila číšníkovi a zvedla se z proutěnné židle. 12. 2007


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 12		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 22		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Karel Čížek	21.01.2008, 22:33:26

Odpověď na příspěvek od uživatele: OH ze dne 21.01.2008, 12:27:40 do stavebnin nedělám, zatím studuju na FELu i když stavárna je odtamtud jenom kousek... za všechno můžou stavaři, to je jasné.

OH	21.01.2008, 12:27:40

Zdar a děnka za zastavení. Ty dva texty spolu nemají nic společného, na šéfovou jsem v té zimě čekal já a byla to zvláštní i když pěkně vykosená chvíle. A ta slečna, co se jde podívat na milenku svého partnera, něco v tomhle smyslu jsem zaslechl v práci. -Hromada, materiál-, to je jak ze stavebnin, nemáš to profi deformaci?

Karel Čížek	20.01.2008, 21:44:34

Kdybys nasypal na hromadu víc takovýchhle pasáží, které jsou zdánlivě vytržené z kontextu, ale ve skutečnosti mají nějaké vnitřní spojení, které není jastě zmíněno, bylo by to docela fajn. Takhle je to prostě jenom málo materiálu...


ze dne 21.01.2008, 12:28:29
OH: Jsem odpověď napsal hned vedle, omlouvám se.

mada	08.01.2008, 20:21:54

taky jsem myslela, že jsou to navazující momentky zaujaly mě a klidně by mohly mít pokračování alias podruhé 2 krát bez názvu...??? :-)


ze dne 09.01.2008, 12:21:20
OH: Díky, Mado! Špatně jsem to podal, nebo jsem k tomu malý koment asi měl dát. Tady mě zaujalo, že se k tomu každý vyjádřil jinak( Povětroň od Čapka), což můj záměr-anonymní vhled do něčího života, docela podpořilo. Takový vytržený list z kalendáře, z života. Já teď píšu takovou krvavou hrůzu, že darmo mluvit... Děkuji za podnětný postřeh!

Šíma	07.01.2008, 14:52:42

Vidím to opravdu jako dvě momentky z něčího života. V celku to není špatné. Ony hlasy v hlavě (viz přemýšlení hrdiny v první části) se mi líbilo. Zajímalo by mě, co tam ten chlap dělal, patrně to muselo být něco hodně důležitého, když odjel od své hezké ženy! :-DDD Co se týče tý druhé momenty, vidím to na nějakou špionku! ;-) Nepíše se "hyc", namísto "hic"? A "nasadila dlouhý a vážny krok"? Je mi jasné, že nás chlapy ženský také svádějí tím, jak chodí a vrtí zadkem! :-DDD Zase něco mezi Jedna a Dvě. Na první pohled nic neříkající miniatury, ale ukazují mnoho z lidského chování a myšlení... ;-)


ze dne 07.01.2008, 15:01:30
OH: Zdar, špionka... Jen partnerka, co chce vědět, s jakou se u něho střídá. (Je hezčí, než já?) Děnka za návštěvu a komentik.

Hanulka222	07.01.2008, 11:37:32

Taky mi to moc smysl chvílemi nedávalo, ale možná spící žena z první části vystopovala šéfovou a sledovala ji...???


ze dne 07.01.2008, 13:07:10
OH: Ahojky Hanulko! Dva texty spolu nemají nic společného, první je pouze nálada, imprese, vzpomínka, taková ta vytržená chvíle, za kterou se pak člověk trochu stydí. A to druhé, je žena, co se jde podívat na milenku svého muže. Nic víc, nic míň a napsané je to asi opravdu nestravitelně... Díky!

amazonit	07.01.2008, 6:35:54

dočetla jsem a stále čekám, že jsem někde nějaký text přeskočila, takto je to poněkud vytržené, bez kontextu, smysl postrádající, ale jinak pěkně sepsané, čtenáře to upoutá, snad proto by chtěl víc... v první části -To je, jako s mámou na půlnoční - s největší pravděpodobností vynechat čárku v druhé - nějak jsem se ztratila, do čí kanceláře vcházeli - u vycházeli nemusí být příslovce ven, je jasné, že se vychází ven:o)), lidé? a pak malá chybka - které ji dal - jí


ze dne 07.01.2008, 13:13:58
OH: Ahojky Amaz! Vytržené, bez kontextu, smysl postrádající. Přesně takového podivného rozpoložení jsem chtěl docílit, ale koukám, že to není ke čtení, když to ani jedné z vás nesedlo, jak mělo... Děkuji moc za pravopis. opravy a publ.