» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."

Miguel de Cervantes y Saavedra

počet přístupů: 2140454

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4550 autorů a 303409 komentářů :: on-line: 15 ::

:: Šachy ::

Leontius	publikováno: 05.01.2008, 6:38

Tak jsem se pokusil o nějaké kratší dílko. Aspoň tedy oproti mým dlouhým povídkám. Uvítám jakékoliv komentáře.


	Tlumené světlo svíček zalévá rozsáhlou přepychovou místnost. Mihotající plaménky sice nedokáží prostoupit temnotu, avšak přesto se v jejich září koupe několik předmětů. Mohutný starodávný glób, drobný stolek ze vzácného dřeva a dvě pohodlné židle. Obličeje dvou osob nevidíme, skrývají se ve stínu. Ale snadno si domyslíme, že upřeně sledují desku a figurky, jenž leží na stolku. Hra králů. Rozehraná šachová partie. Umně vytvarované figurky jen líně stojí na čtverečkované ploše. Čekají na rozkazy. Až na kost promočený voják bezmocně svírá pušku. Třese se na svém místě v zákopu a s hrůzou očekává každý následující den. Další den, který ho připraví o další špetku rozumu. Život v téhle díře se vyrovná i té nejhorší představě pekla. Té špíny, toho bláta smíšeného s krví, výkaly a močí, se už nikdy nezbaví. Ta břečka je všude dokonce i v tom nemožném jídle. Voják nedokáže pochopit, jak mohou být i ty vši ochotné v tomhle prostředí zůstávat. Je třeba se mít na pozoru. Od nepřítele ho dělí jen ta krátká „Země nikoho“. Pár metrů, které patří jen kráterům od granátů a těm několika, co už měli to štěstí padnout. Vždyť co jiného může prostý voják očekávat? Jednoho dne padne rozkaz a oni vyrazí do útoku. Poběží poslední běh svého života přes těch pár metrů Země nikoho. Komu ta země bude patřit pak? To se ho netýká. Ho se týkají jenom rozkazy. Ale zatím nepřicházejí. Fronta stojí. Země nikoho. Pár políček na šachovnici. Ze stínu se vynoří ruka. Jemná zelená látka potichu zašustí o hrací plochu. Nepatrná figurka pěšce se vznese nad šachovnici. A během několika málo okamžiků se přenese o políčko vpřed. Její podstavec tlumeně udeří. Zvuk je tichý, bezvýznamný. Ale znamená mnohem více. Hromobití. Deset tisíc nohou v dokonalém rytmu kráčí nehostinnou pustinou. Už jsou jen kousek od moře, kousek od domova. Ale nejprve musí projít touhle zasněženou krajinou. Musí kráčet skrze ledovou pustinu a snášet tak nekonečné utrpení, které jim působí příroda. Je to o tolik horší než utrpení způsobené nepřítelem, proti kterému jsou zvyklí bojovat. První nebožtíci odpadávají od formace. Bezvládná těla se hroutí do sněhu a zůstávají ležet. Nikdo se za nimi neohlíží. Štít ve vojákově ruce je nesmírně těžký. Chce ho pustit, aby přežil ten pochod, ale ví, že bez něj by nepřežil bitvu. Zbraně také potřebuje. To kořist! Kořist ho svazuje! Zahodí ji. Když k čemu by mu byla, kdyby nepřežil tenhle pochod? Xenofón, vůdce těchto žoldáků, se zármutkem sleduje své vojsko. Dokážou to? Vrátí se zpátky do Řecka z téhle nezdárné výpravy?Anabáze je tak dlouhá… A přesto je to jen jedno pole. Z černého na bílé. Ze stínu se vynoří ruka protihráče. Tentokrát svou pouť vykoná černý rytíř – jezde. Palec a ukazováček uchopí do detailů vypracovanou koňskou hlavu a ladným pohybem vykoná pohyb ve tvaru písmene L. Ozve se lehké ťuknutí. Slonovina a eben. A to lehoučké ťuknutí se nese celou místností. Mladý Alexander ( jemuž už osud předurčil přídomek Veliký), syn Filipův. Vede svou jízdu do boje. Tohle není ještě jeho bitva. Zde u Chairóneie válčí otec a jeho generálové. Ale jemu připadá ta čest zasadit úder přímo thébskému Svatému šiku. Kopyta koní duní a zvedají prach. I tato mohutná mašinérie se v něm ztratí. Nakonec se ozve náraz a křik. Alexander už ví, že jeho plán vyšel. Nepřátelští vojáci se hroutí jako domečky z karet. Nemají šanci. Vítězové jsou od krve od hlavy až k patě. Ale stále stojí na nohou, na rozdíl od posečených Řeků, jenž jim leží u nohou. Jenom bitva, která předznamená další umírání. Jenom jeden tah. Bílý pěšák opouští šachovnici a usedá ke svým, již poraženým, bratřím. Ze stínů se konečně ozve první, slabounký zvuk. Tlumený smích. Ruka rázně uchopí střelce a sebejistě s ním táhne šikmou dráhu směrem k černému koni. Zásah. Slavní francouzští šlechtici přece nebudou čekat na rozkazy! Porazí ty ubohé anglické krysy zde u Crécy-en–Ponthieu zcela sami! Skupinka jezdců vyráží do útoku proti na zdánlivě slabě ozbrojeným pěšákům. Těžká zbroj řinčí a drobné průzory přileb zužují pohled jen na nepřítele. Zadupeme je do prachu. Vítězství je na dosah. Ozve se zvláštní zvuk. To tětivy dlouhých luků vypustily smrtící šípy směrem k jedoucí kavalérii. Kované hroty sviští vzduchem a posléze proráží i pláty na zbroji pyšných francouzských rytířů. Vítězný řev se zvrhne v jekot umírajících. Koně se vzpínají a lidé z nich padají do prachu. U Kresčaku zvítězili anglické luky, nebo prohrála ctižádostivá francouzská šlechta? Sbohem vy bohatí a pečlivě vyzbrojení. Sbohem zastánci rytířské cti. Sbohem nevinná zvířata, jež jste věřila člověku. Ruka podobně jako Charón v Podsvětí přepravila figurku ze šachovnice. Za okraj plochy, za řeku Styx. Tlumené zaklení se ozve ze stínu. Pěst tvrdě udeří na šachovnici až figurky nadskočí. Následně se neznámý člověk omlouvá za to, že již nemá čas pokračovat v předem prohrané partii a podává svému soupeři ruku. Pak smete figurky do krabičky. Králové obou stran dosud stáli na své výchozí pozici. Černý na bílé a bílý na černé. Na stejně černé jako byl popel Hirošimy. Stejně černé jako byl popáleniny přeživších u Nagasaki. USA dokázalo svou převahu. Jaderné zbraně ukončily 2. světovou válku. Tisíce životů vzali a tisíce jich zachránili. A dávní nepřátelé si podávají ruce nad mírovou smlouvou. Na tváři jim hraje bezstarostný úsměv. Ze svých pohodlných křesel vyhráli válku. Svíčky v místnosti potemní. Krabice s figurkami si může dát oddech od válčení. Všude je ticho, jen kdesi v budoucnosti se ozývá rotor vrtulníku. Americký voják hledí ze zašpiněného okna. Letí domů. Pryč z tohoto zeleného pekla. Pryč z Vietnamu. Zranění po kulce se nikdy skutečně nezahojí, ale bolest se dá vydržet. Horší jsou vzpomínky a ta děsivá pravda, která bolí v duši. Prohráli. Zabili sice mnohem více nepřátel, ale sami jsou skutečně poraženi. Nejenže prohráli, ale všechno tohle umírání bylo… …zbytečné.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 12		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 32		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 79		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Aenica	21.05.2008, 21:39:26

Když jsme začínala číst, pomyslela jsem si: "Už zase další parafráze šachového hry," a byl to povzdech o to hlubší, že jsem kdysi sama napsala něco podobného. Pročítala jsem se ale dál a objevila jsem v tvém díle něco, co mě velmi zaujalo a co je mému srdci blízké, a to jsou výborně využité historické znalosti, které nám ukazují tu věčně se opakující hru v šachy, kterou naše dějiny vedou, a my jen můžeme čekat, kdy si sami zasadíme mat. Tuax tady zmínil, že se mu nelíbí povrchnost tvém díla, ale mně třeba odosobnění hlavních aktérů nevadí, protože dochází k jakési generalizaci, která může být aplikovaná na další a další bezejmenné pěšáky. V jednom měl ale pravdu a to je nepřítomnost atmosféry. Vše jsi pojal hodně povrchně a třeba v pasážích s hráči by mi vyhovovala větší přítomnost nejistoty, zpocených dlaní, nebo naopak pocitu vítězství, porážky. Podle mého je to však jen subjektivní dojem, jako výtku bych to nebrala. Našla jsem tu i nějaké pravopisné chyby (kdybys měl náladu si to někdy opravit, ale spíš asi na to člověku moc času nezbývá...): "...od Řeků, jenž jim leží u nohou...", má tam být "jež jim leží u nohou". A ještě "zbraně vzali"-vzaly. Celkově jsem ovšem nebyla zklamaná. Tradiční formě jsi dal novou náplň, která mi zachutnala :) Nemůžu jinak než za jedna...


ze dne 22.05.2008, 6:55:39
Leontius: Taky jsi napsala něco podobného? Říkáš to, jako by ses za to styděla. Pokud se jedná o ty dva aktéry, vystihl to možná nejlépe Šíma - ty postavičky nepředstavují skutečné vojevůdce nebo hráče, spíše něco odlidštěného, nadřazeného. Novou náplň? No sám mnoho dílek podobného klaibru neznám, přestože tuším, že je to celkem populární. Děkuji za zastavení, komentík a známku :-)

Tuax	15.05.2008, 10:58:44

Orptoi ostatním se zaměřím na jinou část tohoto dílka. Všichni se upnuli k popisům bitevních situací, které jsou lehce nastíněny. Podle mě, by tomuto prospělo, kdyby jsi dodal větší hloubku dalším dvěma aspektům tohoto dílka. A to jsou figurky a hráči. Třetí, na který ses zaměřil nejvíce, jsou přímo herní situace, alias bitvy. Pohled na šachy z pohledu figurek, jako takových by byl zajímavý, zvláště kdyby jsi to více přenesl id o popisu bitev samotných. A kdybys do každého dalšího tahu vnesl i atmosféru, kde se pojí napětí, nejistota, triumf. Které se odráží v hráčích a přenášejí to na herní pole. Roztřesená ruka, nekompromisní pohyb pěšcem, pomalý ústup věží apdoobně, získalo by to další rozměr. To jsou ve zkratce, jen takové tipy, pro příště. ;) Jinak to je napsané pěkně.


ze dne 15.05.2008, 11:01:48
Leontius: Zásadní chyba tohohle dílka je, že bylo psáno, aby bylo krátké (viz. anotace). Měl jsem možnost to rozepsat, ale i tak bych se více zaměřil na bitevní scény, o ty mi hlavně šlo (vzhledem k mému zájmu o historii). Pořád přemýšlím, že se k podobné tématice vrátím...

Cicina	11.05.2008, 21:05:21

Moc se mi to líbilo, bylo to opravdu působivé... Jen bych možná ty historické události seřadila (aby to byl jako průřez dejinami). Ale to je jen nápad:)


ze dne 11.05.2008, 22:38:05
Leontius: Děkuji za zastavení a milý komentář. Taky jsem si s podobnou myšlenkou pohrával, ale nakonec jsem se odhodlal spíše k seřazení na základě událostí na šachovnici, než k chronologii.

Te Bi	10.05.2008, 13:44:20

Myslím, že je cítit, že si historickou tématiku užíváš a to je skvělý. Dokážeš do textu vsadit i náležitou dramatičnost a důstojnost, kterou náměty tebou vybíraný rozhodně vyžadujou. A spojení se šachama - no to je pro mě prostě magický (protože já zvládla maximálně dámu a to ještě velmi podprůměrně). :) Jo a mimochodem, fanoušci Age naopak ocenili... :)


ze dne 10.05.2008, 19:09:25
Leontius: Jo historii si užívám jako máloco jiného :-) Důstojnost? Heh, dost lidí mi teď pro změnu tvrdilo, že vážná témata mi nesedí, ale já k nim více tíhnu. Takže díky za podporu. Fanoušci Age? :-D

Petr.6.Suchy	10.03.2008, 10:11:34

Odpověď na příspěvek od uživatele: Petr.6.Suchy* ze dne 08.03.2008, 22:03:37* Kliše ne, ale jak jsem si teď pročítal komentář estel, řeknu ti, že mi tam vadí ta uspěchanost... Nemohl jsem na to včera přijít. Prostě šup šup a já pořád čekám na nějaký napětí a i ta pointa se v tom lehce ztratí. Tak snad je to jasnější.


ze dne 16.03.2008, 0:16:32
Leontius: Děkuji za vyjádření. Tohle téma mě pořád láká a třeba se k němu ještě vrátím...

Petr.6.Suchy	10.03.2008, 10:11:26

Odpověď na příspěvek od uživatele: Petr.6.Suchy* ze dne 08.03.2008, 22:03:37* Kliše ne, ale jak jsem si teď pročítal komentář estel, řeknu ti, že mi tam vadí ta uspěchanost... Nemohl jsem na to včera přijít. Prostě šup šup a já pořád čekám na nějaký napětí a i ta pointa se v tom lehce ztratí. Tak snad je to jasnější.

estel	09.03.2008, 13:49:40

Odpověď na příspěvek od uživatele: estel* ze dne 09.03.2008, 13:31:54* Ok, protože něktrým se můj komentář nelíbí, řeknu to takhle. Mé připomínky k šachu můžou být zcstné a je to jen názor. Nic víc. Co známkuju je někde jinde a za svoji známkou si stojím. I kdybych měla m2m přerazit čelist :)

estel	09.03.2008, 13:31:54

Hned na začátek se omlouvám, pokud budu opakovat něco, co už tu padlo, ale nějak nemám sílu číst všechny komentáře. Doufám, že nevadí :) Tohle mi dost připomnělo jeden můj rozepsaný příběh, ačkoliv jak tvá povídka pokračovala, oddechla jsem si. Přecejen to tak podobné není :) Nejprve jsem byla trochu zmatená z toho střídání bitev, ale asi to byl zéměr. Jen... šachová partie je jedna bitva, ne? Pohyb ve tvaru L. Je fakt, že kůň se pohybuje do tvaru L, ale kdo z šachistů tento pohyb doopravdy dodrží. Já osobně koně vždycky picnu tam, kde ho chci a trajektorie dráhy je stejně rovná jako u pěšce. Konec partie... zdá se mi, že ten, kdo prohrál, by měl položit krále. Vzdává se přeci a tohle je gesto (já sama ho pokládám skoro pokaždé, když hraju). Chybělo mi to tam. Přišlo mi líto, že ta hra nebyla dokončená. Jednalo se v podstatě o pár tahů, kde jsi najednou o jednom z hráčů prohlásil, že je to pro něho předem prohraná bitva. Nesmysl, i s minimem figurek může dát šach mat a i s jediným králem může uhrát remízu. Tohle mi vadilo snad nejvíce, byla z toho cítit jistá uspěchanost, nemám čas a tak udělám konec. Literatura dle mého vyžaduje péči, broušení až k dokonalosti. Jinak je to samozřejmě pěkně napsané, některé obraty jsou skutečně dobré, taktéž přirovnání. Určitě máš nadání pro psaní, jen příště možná více rozmyslu. Takže ode mne je to za dvě. Doufám, že jsem vysvětlila proč a že se na mě za to nebudeš zlobit :)


ze dne 09.03.2008, 19:57:29
Leontius: Nezlobím se ale ty připomínky k šachům byly v pravdě zajímavé :-D. Já se držel tradice... Partii jsem naschvál nedokončil, neboť jsem si říkál, že ne každá válka má skutečného vítěze a tudíž je tolik obětí zbytečných (hloupý pokus o symboliku :-D). Děkuji za zastavení.

Petr.6.Suchy	08.03.2008, 22:03:37

Ono je občas jedno, jak je to dlouhý, když se to dobře čte. Proto to neodsuzuju po shlédnutí, ale po přečtení prvních pár vět. Nejsem si ale jistej, co by se s tímhle stalo, kdybys to protáh ještě víc. Trošku jsem si u toho zazíval...


ze dne 09.03.2008, 19:53:54
Leontius: Byl to můj první pokus o něco neepického. Sám jsem zvědavý, co by se z toho stalo po prodloužení... Nezáživné, zdlouhavé klišé, nebo něco lepšího?

Leontius	09.01.2008, 15:47:28

Děkuji. Na tom skákání z bitvy na bitvu měl být příspěvek založen. Pokud se ti zdá divoké, tak proto, že jsem nechtěl dílko moc natahovat. Mohlo by pak skončit jako šestistránkové monstrum.

JAB	09.01.2008, 13:35:37

Pár chyb, téma nikterak novátorské, vzdal bych se poněkud divokého skákáni z bitvu na bitvu a lichého konce. 2+

Danda	07.01.2008, 18:53:37

Amazonit sice poznamenala, že propojení šachové partie s životními úděly není nic nového, avšak já jsem se s tímto námětem setkala poprvé a jako nápad se mi to opravdu moc líbí. Jinak to ostatní už bylo zmíněno v předchozích komentářích, takže mně nezbývá než hodnotit. Samozřejmě za jedna:o)


ze dne 07.01.2008, 20:39:31
Leontius: Děkuji. No já sám jsem dosud nečetl literární dílo s tímto námětem, aůe věřím že to není nic originálního. Koneckonců mám pocit, že takto nějak vypadá intro k PC hře Age of Empires II (já to bohužel moc nehrál, fanoušci doufám prominou).

Nancy Lottinger	06.01.2008, 21:43:34

Je pravda, že je tam pár chybek, které vyniknou, ale: !!! Velmi pěkné a čtivé, lehce abstraktní, dobře zpracované. Děkuji za tvůj typ :-)


ze dne 07.01.2008, 14:06:11
Leontius: Děkuji za komentář. Teď už zbývá se jen naučit po sobě dílko kontrolovat... :-)

m2m	05.01.2008, 17:45:30

Celkem zajímavá práce, které se bohužel nevyhlo pár chybek. Am už jednu vytáhla, já bych jen zmínil, že "luky zvítězily" a chybné zájmeno "...posečených Řeků, jenž jim leží..." :-) Nebo chybějící čárka v "Sbohem, vy bohatí..." No a teď se na to podívám jako student historie. První obraz - mělo by se jednat o první světovou - by snesl větší atmosféru :-) Druhý obraz, anabáze deseti tisíc, se mi líbí nejvíc. Třetí obraz - bitva u Chairóneie - by historicky snesl větší propracování, ale chápu, že se jedná o pouhý obraz. Ta bitva samotná ovšem neznamenala další umírání v dalších letech, ale fakt, že Filip stál nyní v čele řeckých států (kromě pyšných Lakedaimonců samozřejmě), osobně bych spíše v této situaci provedl menší tah králem až k hradbám Théb. Tenhle tah připravil další umírání :-) Kresčak je Kresčak, tenhle obraz je fajn, i když bych v rámci stoleté války možná sáhl k Poitiers, ale zase na druhou stranu Francouzi byli u Kresčaku ve velké přesile (tady bych možná vystihl něco jako krytí střelce koněm, neb Edward III. nařídil rytířům sesednou s koní a postavit se vedle waleských lukostřelců...ale to už by asi bylo moc složité...) :-) No konec druhé světové...a pak Vietnam, to jsou takové drobky, starší dějiny si myslím, že Ti sednou mnohem lépe. Takže "antické" obrazy jsou suprové, první světovou a druhou světovou a Vietnam jsem si tolik neužil, což ale neznamená, že to bylo zlé dílko. Naopak. A Tvoje ruka se brzy vypíše, takové stylistické drobky (jak poznamenala Eky) Tě brzy minou. Ponechám tu kromě svého krátkého komentáře i známku. P.S. Nepřečetl jsem si svůj komentář, za případné chyby se omlouvám :-)


ze dne 07.01.2008, 14:08:07
Leontius: Děkuji za zajímavý rozbor jednotlivých částí. Inu Druhá světvá a Vietnam už měl tvořit jen skutečně závěrečné mini-obrazy k celé partii. Nechtěl jsem aby dílko dostalo příliš velké rozměry (co kdybych popsal celou šachovou partii, možná by to šlo).

Ekyelka	05.01.2008, 13:28:14

Všimla jsem si několika málo slůvek, které by se daly nahradit vhodnějšími výrazy (úzké průzory přileb francouzských jezdců místo drobných atd.), nicméně to je jenom malé rýpání v textu. Ukázky jednotlivých bitev skrz tisíciletí jsou napsané hodně čtivě, samotná šachová partie za nimi ale nezaostává, byť by se podle mého názoru dala ještě trochu vypilovat - chvílemi jsem měla dojem, že bylo použito až příliš mnoho slov, že se text dal provětrat, zbavit zbytečných písmenek, aby ve své minimalistické podobě byl ještě působivější. Ale to je jenom můj názor, jak vnímám podobu text. Samotný nápad se mi zamlouvá, i výsledná úroveň zpracování. :)


ze dne 05.01.2008, 16:17:13
Leontius: Děkuji za komentář. S tou větou, kterou bereš jak o příklad jsem měl docela problém. Slovo "úzké" jsem nechtěl použít neboť sloveso použité v dané větě bylo "zužují" Příliš mnoho slov - to se mi často stává. A nejhorší je, že když začnu článek kontolovat, tak ještě další přidám :-D

Albireo	05.01.2008, 13:20:05

Zajímavě a působivě napsané!


ze dne 05.01.2008, 16:13:03
Leontius: Děkiji za komentář.

Šíma	05.01.2008, 13:11:20

Jeden se někdy zamyslí, nač je lidem to neustálé válčení? Od nepaměti se lidé zabíjejí ve válkách. Někdy za krále, jindy za Boha, nebo z důvodu získání něčího bohatství a zotročení protivníka... Možná je těch důvodů tisíce! Přirovnání šachového zápasu k válčení na Zemi je vcelku zajímavý nápad. Postřehy jsou autentické a pointa je jasná, všechno to zabíjení je zbytečné a nelogické! Vidím to na Jedna až Dvě! P.S. Možná měly tyto šachy hrát "Osud" se "Štěstěnou", nebo někdo jiný, stejně mýtický, avšak všem známý! Zapracování šachů a válčení mohlo být výraznější, popisy bojů ještě morbidnější a odpudivější, aby více vynikla ona zbytečnost tohoto počínání... Kdo ví? ;-) Ale i tak se mi toto dílko líbilo!


ze dne 05.01.2008, 16:12:49
Leontius: Děkuji za komentář. Těch důvodů je vskutku spousta, jak píšeš a nevím zda by je bylo možné obsáhnout všechny (hmm, ale stálo by za to se o to pokusit...). Já jsem taková nevypočitatelná kombinace zapáleného militaristy a naprostého pacifisty. Nevím jak je to možné. Tvůj postřeh ohledně Štěstěny a Osudu je zajímavý, ale asi bych ho nepoužil. Nějak se neshoduje s mýi názory ohledně války.

amazonit	05.01.2008, 6:38:28

téma šachů v kombinaci s ,,životem" coby hrou tu již bylo, ovšem, to není na škodu, neboť to tvé tím nijak neztrácí, je dobře poutavě sepsané jen pozor na chyby - za všechny: Jaderné zbraně ukončily 2. světovou válku. Tisíce životů vzali a tisíce jich zachránili.


ze dne 05.01.2008, 16:09:32
Leontius: Děkuj za zveřejnění. Vím jsem že srovnání šachů/války není kdovíjak originální, ale měl jsem na něco podobného chuť a musím se přiznat, že jsem zpracování tohoto tématu v literární podobě dosud nečetl.