obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."
Ludovico Ariosto
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Obzor Atonův ::

 autor Danda publikováno: 06.01.2008, 19:29  
Povídka je opět zaměřená na historii, tentokráte 18. dynastii za vlády Amenhotepa III., který si nechal poslat z Mitanni krásnou princeznu Taduchepu. V době, kdy se tato povídka odehrává, už Amenhotep vládne společně se svým synem, který nese stejné jméno.
 

Mladá dívka povýšeně vykročila z bran královského harému a nechala se doprovodit ke svým nosítkům. Starý otrok jí pomohl usednout na měkké načechrané polštáře a s horlivostí začal svou paní ovívat těžkým lazurově modrým vějířem. Děvče zavřelo oči a cítilo pomalý houpavý pohyb nosítek, jež se kolébala ze strany na stranu.
,,Kam to bude dnes, má paní?" ozvalo se chraplavým hlasem upracovaného nosiče.
,,Nevím, hlavně co nejdál od toho hlučného babince," odpověděla otráveně dívka se značně tvrdým neegyptským přízvukem.
,,Zaneste mě třeba k Nilu. Plynoucí řeka údajně uklidňuje."
Měla už všeho dost, toho bezmezného povyku, neustálého křiku, pomluv a intrik, jaké se nacházely jen ve velkém harému. Všechny faraonovy manželky na sebe chtěly upozornit, předháněly se, popichovaly, hašteřily, hádaly kvůli drobnostem a navzájem ty druhé u jiných očerňovaly. Všechny však měly něco společného, jednu touhu. Každá chtěla pro sebe získat faraonovu přízeň. Po večerech netrpělivě seděly v rozlehlých zahradách a tajně doufaly, že právě ten den si pro ně přijde král Obou zemí. Nic jiného je nezajímalo. Jen ten starý ohyzda. Jak byla vlastně bláhová, když svolila se sňatkem! Jak naivně si vybarvovala nádhernou tu zemi Egypt. Těšila se na okamžik, kdy jako mitannská princezna přijede do oné opěvované země a stane se ženou mocného krále. A co ji čekalo? Přestárlý strašák, který nebyl ani s to zvednout se ze svých nosítek, nemožný národ, jež nedokázal vyslovit ani její jméno a spousta přihlouplých bláznivých žen v harému, kam se po sňatku dostala i ona. Kdyby jen zůstala ve své rodné zemi! Otec by mohl poslat tomu hlupákovi třeba jednu z jejích sester.
Nosítka s princeznou se pomalu proplížila kolem malého bezvýznamného chrámu. Dívka na malý okamžik odstrčila závěs a s očima upřenýma na drobnou stavbu s povzdechem sklopila zrak.
,,Máme vám u Atonova chrámu zastavit, má paní?" otázal se jeden z otroků, který věděl, že cizinka ráda chrám navštěvuje. Princezna však zakroutila hlavou a opět se pohodlně opřela.
Atonův chrám, problesklo jí hlavou a uchopila malý přívěsek na svém krku. Byl oválného tvaru a představoval jejího boha - sluneční kotouč. Lidé v Mitanni mu říkali Sivini. Byl jejím ochranným bůžkem, který jí přinášel štěstí. Ale Egypťané Siviniho neznali. Jejich sluneční božstva představovali muži či zvířata. Ale to nebylo správně. Sivini je Slunce. Ne nějaká hloupá představa létajícího ptáka či muže s beraní hlavou. Aton byl však jiný. Byl skutečný. Egypťané mu však příliš pozornosti nevěnovali. Holdovali jiným.
,,Jsme na místě, má paní," ohlásil vrchní nosičů a pověřil jednoho ze svých podřízených, aby dívce pomohl z nosítek. Princezna vystoupila nohou na zem a hrdě se napřímila. Pohled na řeku bylo to jediné, co jí po dnešních šarvátkách v harému mohlo uklidnit.
,,Neměla byste chodit blízko k břehu, paní, nezapomeňte, že ve vodě číhají nebezpečná zvířata."
Ale děvče svého otroka odbylo mávnutím ruky. Není přeci žádná ustrašená malá holka. Vždyť je jí už patnáct let. Její doprovod pokorně přikývl a nechalo jí na jeji vlastní přání o samotě. Princezna se vzdálila od nosítek a chvíli kráčela podél břehu, dokud dotěrní otroci a nosiči nebyli jen malými tečkami kdesi v dáli. Pak se otočila směrem k plynoucí řece a zavřela oči. Plnými doušky sála ten klid, to ticho a pokoj, který přerušil jen občasný vánek, jež si pohrával s papyrovými listy. Zkřížila ruce na prsou a zhluboka se nadechla. Když však otevřela oči, nečekala ji podívaná na tekoucí hladinu, ale na úplně cizí postavu, která stála přímo před ní. Úlekem uskočila o pár kroků vzad a se vztekem poslouchala, jak se onen neomalenec na celé kolo směje.
,,Zdá se, že jsem vyrušil vzácnou paní z rozjímání," chechtal se hlasitě a když si dívka posměšně odfrkla, vkročil po kolena do teplých vod Nilu a zdálo se, že se malým stříbrným nožíkem snaží ulovit nějakou rybu.
,,To jsou mi způsoby," vykřikla uraženě dívka a sledovala nevychovaného mladíka, který jen v bederní roušce s radostí bodal nožem do hlubiny a přitom zálibně princeznu pozoroval.
,,Snad jsem vás nevystrašil, má paní?" prohlásil s omluvným výrazem ve tváři a opět se zabral do své lovecké práce.
,,Samozřejmě, že jsi mě polekal, ty jeden hlupáku! Cos tady vůbec dělal? Špehoval mě?"
,,I prosím, to ne. To já nemám zapotřebí," kroutil hlavou hoch a děvče si jej chvíli prohlíželo.
Zřejmě egyptský venkovan, pomyslila si, když viděla, jak neobratně Egypťan lovil ryby. Pak svůj zápas s divokou řekou vzdal a vyskočil z vody přímo před tvář dívky, takže si mohla jeho rysy prohlédnout pečlivěji. Na první pohled nepůsobil jako hezký mládenec. Hned jí ale zaujaly ty velké rty a dlouhé prsty.
,,Hraješ na loutnu?" zeptala se a hoch zakroutil hlavou.
,,Ne paní, tak dlouhé prsty mám už odjakživa," odpověděl a hned na to dodal, ,,a jak se vůbec jmenujete?"
Děvče netušilo, zda-li má být přílišnou zvědavostí takového kluka pohoršena. Očividně však neměl tazatel žádné špatné úmysly.
,,Taduchepa. Jmenuji se Taduchepa a jsem mitannská princezna."
,,Znám vás. Když jste s mitannským poselstvem vcházela do bran našeho města, lidé křičeli nadšením. Provolávali vám slávu. Kráska přichází! Kráska přichází! Slyšel jsem je. Měli pravdu. Jste opravdu moc krásná."
,,To jsem, ale ne pro oči jako tvoje," vyprskla Taduchepa vzteky a prudce se otočila. Celý den jí kazily dobrou náladu hašteřivé ženské, nepotřebovala si zničit tak krásný západ slunce ještě neslušným mladíkem.
,,A pro koho je vaše krása určená? Pro faraona?" vykřikl za ní hoch a princezna se otočila. Tentokrát však její tvář nehyzdily vrásky rozčilení, ale pokoření.
,,Vysmíváš se mi?"
,,Copak post manželky velkého vládce Obou zemí je k smíchu?"
Taduchepa pokrčila rameny a její zrak se upřel na neexistující bod daleko za řekou.
,,Je to krása, viďte, má paní? Amon se už sklání za svůj obzor."
Děvče zavrtělo hlavou: ,,Ne! To je Atonův obzor."
,,Uctívejte si koho chcete, ale já tíhnu k Amonovi. Aton je oproti němu nicotný."
Taduchepa nechápavě zavrtěla hlavou a bez jediného slova odkráčela pryč. Když došla ke svým nosítkům a otočila se zpátky k řece, podivínského mladého chlapce už neviděla a nijak toho nelitovala. Byla ráda, že jí ten Amonův přívrženec už nikdy nepřijde na oči.

***

Bylo brzo ráno, když se vracela do zahrad harému. Rušná noc se jí podepsala na unavených očích a pokleslém těle. Když jí spatřily ostatní ženy, které se obvykle probouzely brzy, začaly si mezi sebou cosi špitat. Taduchepa jim však nevěnovala jedinou pozornost. Věděla, že mluví o ní. Z celého srdce jí nenáviděly, ale ve skutečnosti nemohly popřít, že jejich odpor je zaviněn obyčejnou závistí. Chtěly být tak krásné jako ona. To pro ni každý večer posílal královský otrok, aby jí přivedl k faraonovi. Jen po ní ten staroch bláznil. Po nádherné Mitannce. Už po několik týdnů měla ona jedinečnou výsadu nad ostatními. Ani jiné oblíbené konkubíny faraona nepřitahovali tak, jak Taduchepa. Jen s ní trávil noci každý den od jejího příchodu.
,,Á pozor, kráska přichází," ozvalo se posměšně z davu mladých manželek. Taduchepa se však nad řečmi povznášela. Jen hrdě vzpřímila hlavu a bez jediného slova pokračovala do velkého domu.
,,Proslýchá se, že je urputnou zastánkyní Atona."
,,Takového bezvýznamného bůžka? To snad ne!"
,,Ano, dokonce přemluvila faraona, aby nechal zvětšit jeho chrám."
,,Ani by mě nepřekvapovalo, jakým způsobem toho dosáhla."
,,Máš pravdu, drahá, faraon si na ni určitě smlsnul."
Taduchepa zrudla hněvem a prudce se otočila. Z očí jí šlehaly blesky.
,,Copak, vy hloupé nány? Vaši bohové jsou prachobyčejné výmysly. Jen Aton je skutečným pánem. Jednou bude vládnout i nad vaším Horem a Usirem."
Jedna z mladších dam si útrpně zakryla uši a kroutila hlavou: ,,Jen počkej, až tvá slova uslyší Amonovi kněží. Pomstí se ti. Dostaneš, co ti patří."
Ale Taduchepa se jen ostře zasmála. Věděla, že slovo nejvyšsích kněží je v téhle zemi posvátné. Ale moc velkého faraona byla ještě větší. Byl ztělesněním božství. Co řekl on, zákonitě platilo a princezna měla už teď pocit, že jí zobe z ruky. Jen co jí podlehne docela, povýší Atona nad všechny. V tomhle byl ten stařík užitečný. Díky němu dosáhne toho, co si umane.
,,Můj manžel by pro mne udělal všechno. Visí na mně. Když poručím, aby vás všechny zabil, udělá to."
Všechny přítomné ženy sebou otřásly. Taduchepa se s jízlivou tváří rozloučila a odešla do domu. Tam na ni přeci jen čekal klid od pomlouvačných faraonových manželek. Přála si konečně ulehnout spát nerušeným spánkem. Avšak před její komnatou na ni čekal jeden z královských otroků a jeho výraz byl celkem netrpělivý.
,,Má paní, potřebuje s vámi mluvit…"
,,Nikdo ať mě neruší, rozumíš? Chci spát. Po tak dlouhé noci ve faraonově posteli si to snad zasloužím, nemyslíš?" vykřikla otráveně a zamířila do svého pokoje. Otrok jí však zarazil.
,,Chce s vámi mluvit faraon. Je to naléhavé a vypadá rozzuřeně."
,,Faraon? Snad se nezlobí, že jsem k ránu tak rychle odešla?"
Muž zakroutil hlavou a vedl princeznu do zadní části domu.
,,Nikoliv váš manžel, má paní. Ale jeho syn."
Taduchepa s pochopením přikývla. Zcela zapomněla, že ten starý blázen se dělí o moc se svým synem. Prohlásil ho za spoluvladaře teprve před pár lety a zdálo se, že udělal dobře. Jeho sedmnáctiletý syn se staral o většinu politických problému v zemi. Bez něj by se Egypt pod vládou kmeta vnitřně rozpadal. Taduchepa tím byla velice překvapená. V její zemi by v takové situaci schopný syn zabil svého otce, aby se stal jediným vladařem neomezován starým hlupákem. Mladý Amenhotep však na něco takového očividně nikdy nepomyslel. V paláci se proslýchalo, že oba spoluvladaře pojí velké příbuzenské pouto, opravdová láska syna ke svému otci a naopak. Princezna mladíkovi záviděla. Pro ni nebyl nikdy její otec otcem, ale na prvním místě králem.
,,Moc ráda si se synem mého manžela promluvím. Navíc, od svého příchodu jsem s ním neměla tu čest."
,,Ano, paní, teprve včera se vrátil ze své dlouhé cesty ze severu," přitakal otrok a ukázal princezně dveře, za nimiž jí očekával mladý panovník. Taduchepa nevzrušeně vešla dovnitř. Místností pronikaly jasné ranní paprsky. Dívka si musela zakrýt na chvíli oči, než si záři přivykla. Pak se rozhlédla po místnosti a spatřila postavu mladého muže. Byl k ní zády a se zájmem si prohlížel nějakou malbu na stěně.
,,Slyšela jsem, že se mnou naléhavě potřebujete hovořit, výsosti. Prý jste se na mne rozzlobil," řekla co nejmilejším tónem Taduchepa a sledovala, jak se mladík pomalu otáčí. Když spatřila jeho tvář, překvapením vykřikla. Přímo před ní stál ten hloupý lovec ryb.
,,Ty? Co tady děláš?" vypískla rozzlobeně a s pobouřením sledovala jeho smích.
,,Skutečně jste mě nepotěšila, krásná paní. Tak rychle jste mi včera zmizela. Ale z mých představ nikoli. To však není vše, co mám na srdci," pak jeho tón zvážněl a nabídl princezně sezení. Taduchepa si v tu chvíli uvědomila, že už se k mladíkovi nesmí chovat jako paní ke svému sluhovi. Byl to pán Obou zemí! Poníženě proto po celou dobu rozhovoru hleděla k zemi.

***

Mladičký faraon k ní měl mnoho výtek. Z doslechu se dozvěděl, jaký vliv má krásná cizinka na jeho otce. Připomínal Taduchepě, že si nemůže poroučet, jak se jí zachce. Ne dokud má podíl na vládě i on. Upozornil ji, že jeho otec je už sice povolný, ale on nebude plnit jeho rozmary, které své manželce přislíbil. Taduchepa však z pohledu mladého panovníka poznala, že kdyby byl na místě svého otce, nejednal by jinak.
,,Amonovi kněží se bouří," říkal jí na závěr, ,,a já také nechci, aby nějaký Aton oslepil zrak mého otce," a pak se s ní rozloučil. Princezna svorně přikývla a opustila místnost. Nelíbilo se jí, jakým způsobem se role vyměnily. Nyní to byl právě on, kdo povýšeně promlouval k osobě níže postavené. Přesto jí ale neunikly milé úsměvy, jakými byla čas od času po celý rozhovor obdařena. Očividně učarovala jak otci, tak synovi. Když však večer usínala se starým faraonem, uvědomila si, že ani mladý Amenhotep jí není lhostejný. Mnohem víc než na něj se ale její myšlenky upíraly na velkého Atona.
,,Už brzy ti bude patřit celý Egypt," špitla tiše, když stařec po jejím boku usnul a něžně hladila malý přívěsek na svém krku.

O pět měsíců později

,,To je směšné." ,,Nikdy takovou věc nepřipustíme." ,,Navrhoval bych ten chrám zbořit. Je akorát pro smích."
Mladý Amenhotep si tiskl obličej do dlaní. Už dále nedokázal poslouchat ty neustálé stížnosti. Chtěl by mít od všeho pokoj. Navždy. Copak jednou nezavřou pusu?
,,Musíte svému otci domluvit, faraone, protože se zdá, že na Amona zanevřel. Přimějte ho, aby Atonův chrám zbořil, jinak se obávám, že kněží největšího boha z největších se budou bouřit po celé zemi."
Mladík unaveně přikývl a slíbil, že promluví se svým otcem o jeho rozmarech. Ve skrytu duše ho však hryzalo svědomí. Věděl, že nikoliv jeho otec, ale právě ON plnil přání své milé přítelkyni. JEHO slovem se stavěl jeden z nejhonosnějších chrámů, díky NĚMU Amonovým kněžím chyběly pravidelné přídělky, které končily opět pod oltářem nového soka, ON posílal tajně honosné dary oblíbenému božstvu Taduchepy.
Když s knězi chrámů boha Amona vycházel z audienční síně, jeho nohy automaticky kráčely ke královskému harému. V rozlehlých zahradách, kde se proháněli malí synové a roztomilé dcery jeho otce se svými matkami také zahlédl drobnou postavu, která se ledabyle potulovala kolem rybníčku.
Jakmile Taduchepa spatřila mladého faraona, obličej jí rozzářil úsměv. Amenhotep byl jejím jediným přítelem v celém paláci, díky němu se necítila tak osamělá. Navíc k ní byl vždy zcela upřímný, ne jako ostatní Egypťané, kteří jí pochlebovali, ale v skrytu duše nenáviděli. Milovala ho jako bratra, jako muže i jako svého pána, ale věděla, že jeho jedinou starostí je otec.
,,Můj drahý příteli, vypadáš trochu zdrceně," promluvila Taduchepa tiše a zavedla svého přítele do velkého domu, kde měli konečně klid od všudypřítomných pohledů. Amenhotep se nechal vést až do jejího pokoje, kde sklíčeně usedl na velké lůžko překryté leopardí kůží.
,,Je mi líto, má krásko, ale s Atonem je konec. Kněží se zlobí a já nechci, aby se jejich zloba přenesla i na celé království. Myslí si, že za vším stojí můj otec a já jim slíbil, že s ním promluvím. Ale není třeba, sám jsem vyzdvihoval Atona a sám všechno napravím."
Taduchepa jej vnímavě poslouchala, dokud neukončil svou řeč a nepodíval se jí do očí.
,,Ale tys mi to slíbil. Slíbil jsi mi to!" vykřikla rozzlobeně a bouchla pěstí do blízkého stolku.
,,Chceš se radši zalíbit těm podfukářům? Vždyť jsou to jen vykořisťovatelé! Jsou to zločinci. Jejich boha chceš vyzdvihovat?"
Amenhotep se postavil na nohy a pevně chytil princeznu za ramena.
,,Svého Atona můžeš milovat navždy, nikdy ti ho nevezmu. Ale pochop to, nemohu vzít ani Egypťanům Amona. Každý nechť uctívá toho svého."
Ale dívka jej odstrčila od sebe a nevraživě jej probodla ostrým pohledem: ,,Pamatuj si, faraone, oni jednou využijí tvé dobroty proti tobě samému. Nic jiného než moc kněžím nechutná."
V tu chvíli zkřivila svůj obličej do bolestného úšklebku a křečovitě se chytla za břicho. Nebýt Amenhotepovy pohotovosti, jistě by se její tělo sklátilo na zem, ale mladý muž ji v okamžiku chytl do náruče.
,,Nesmíš tolik podléhat svým emocím, krásko, nezapomeň, že bys mohla ublížit mému sourozenci."
Taduchepa na mladíka vzhlédla a v očích se jí zaleskly slzy.
,,Dítě, které nosím pod srdcem, není tvého otce, Amenhotepe," špitla vysokým hláskem a faraon div nevykřikl úžasem.
,,Je to dítě, které ve mně přežívá díky požehnání Atonova, přijde na svět díky Atonovi, a dokonce ponese jeho jméno. Jaký bude mít ale život, když jeho vlastní otec bude Atonem pohrdat?"
Amenhotep jí pevně objal a do očí se mu vehnaly slzy: ,,Dostavím chrám pro Atona a nadále mu budu posílat dary, které si zaslouží největší z největších. Ale můj otec…"
,,Koho miluješ více, drahý? Svého otce nebo mne?" odtrhla se od něj Taduchepa a po tváři jí stekla slaná kapička.
,,A kdo je tvému srdci bližší, má krásko? Já nebo Aton?"
Ani jeden na otázku toho druhého neodpověděl, přesto oba tušili, jaká je pravda ve skutečnosti. Milovali se, ale v životě každého z nich stálo něco mnohem důležitějšího.

***

Amenhotep byl překvapen, jak klidní byli kněží, když jim sdělil, že jeho otec je neoblomný. Dokonce smířeně přikyvovali a nakonec se tiše rozešli. Čekal výbuchy nesouhlasu, ale Amonovi přívrženci s kamennými výrazy ve tváři jen s trpělivostí vyslechli jeho řeč a pak se odebrali každý za svou prací. Mladý faraon si oddechl. Jednu starost vyřešil, čekala ho však další.
Jeho milovaný otec stonal a vypadalo to, že nemoc se den ode dne nelepší, ba naopak.
Po celém paláci se šuškalo, že starý král umírá, Amenhotep si však něco takového nedokázal přiznat. V životě si neuvědomil, že jeho otec je pouhým smrtelníkem. Vždyť Velký Amenhotep je a vždycky bude bohem. A bohové neumírají.
Mladík vkročil do paláce, kde bylo očividně rušno. Všichni otroci pobíhali sem a tam a zdáli se být něčím pobouřeni.
,,Co se děje?" chytil jednoho ze starých sluhů za ruku, ten se však zděsil a padl před faraonem na kolena. Amenhotep pochopil, že mu stařík nemůže odpovědět. Byl němý. Nechal tedy otroka otrokem a rozhodl se jíti sám přímo k centru veškerého rozruchu.
Povyk ho zavedl až do části, kde se nacházely královské komnaty jeho otce a matky. Snad na dvacet egyptských stráží se tísnilo u pokoje velkého faraona.
,,Co se děje? Tak co se děje?" křičel netrpělivě Amenhotep a když mu odpovědí byly jen vyděšené pohledy Egypťanů, prorazil si skrz ně cestu a vběhl přímo do komnaty. Nechápavě se po místnosti rozhlížel. V koutu se krčila jeho matka a trhala si vlasy a uprostřed postávala Taduchepa a v očích se jí zračil úděs. Její pohled směřoval na zem, kde nehybně leželo tělo poseté krví. Amenhotep učinil pár kroků, aby si mrtvolu prohlédl a v ten okamžik úpěnlivě vykřikl.
,,Otče!" propadl v usedavý pláč a poklekl přímo vedle rozdrásaného těla. Hruď byla rozpolcená několika ostrými ranami čepele a z břicha mrtvého krále vyčnívaly vnitřnosti. Všude kolem něj barvila zem do ruda již zaschnutá krev.
,,Kdo ti mohl něco takového udělat? Kdo?" křičel hystericky zabořil svou tvář do dlaní. Dřív než však dostal odpověď od přítomného vezíra, utekl z pokoje. Nemohl se dívat na svého zavražděného otce. Nemohl uvěřit vlastním očím. Vždyť byl nedotknutelným faraonem. Kdo se mohl opovážit na krále vztáhnout ruku?
Bezmyšlenkovitě utíkal prachem ulic a zastavil se až u břehu Nilu, nad kterým se skláněl velký Amon.
,,Cos mu to provedl, Amone?" skučel jako malé dítě a s uslzenýma očima hleděl na zlatavé slunce, jež mu nemohlo odpovědět. Zdáli se však ozval hlas jiný.
,,Vidíš, drahý? Amonovi kněží se pomstili, protože nechtěli uznat Atona. Pomstili se, protože jsou zlí lidé," promlouvala k mladíkovi Taduchepa.
,,Ale proč? Nevidím důvod, vždyť jim můj otec nic neudělal!" plakal faraon a v ten okamžik se cítil, jako by jej zasáhl blesk a náhle si všechno uvědomil. To kvůli němu byl stařec zavražděn. Vždyť si kněží po celou tu dobu mysleli, že strůjcem všeho prosazovaní Atona je jeho otec.
Amenhotep se svalil na kolena. Připadal si jako ve snu, ale sám věděl, že z tohohle se nikdy neprobudí.
Taduchepa k němu přikročila a jemně ho objala.
,,Amon se pomstil prostřednictvím svých poslů. Ale Aton je jiný. Nenávidí krev, nenávidí vraždu. Miluje jen pravdu. "
,,Miluje pravdu…," opakoval bez výrazu po ní mladý faraon a Taduchepa přikyvovala.
,,Nikdy by nedopustil smrt tvého otce, protože zločin je pro něj velkým hříchem."
,,Zločin je hříchem…"
,,Amon vraždu neodsoudí, protože si ji přál, ale skrz Atona můžeš vrahy potrestat."
,,Aton. Aton nenávidí krev. Miluje pravdu," vyslovoval jako omámený a pak se s pláčem vrhl do náruče své princezny.
,,Neměj strach, můj milý. Já budu pořád s tebou. Navždy budu tvou kráskou a ty budeš mým Atonem. Budeš vtělením mého boha."
Amenhotep zavřel oči a s obrazem zohaveného těla svého otce tiše špitl: ,,Nenávidím Amona. Nechť nás napořád ochraňuje obzor Atonův…"

Malý dodatek: jakmile se Amenhotep ujal vlády, přejmenoval se na Achnatona (achen-aton - Atonův obzor) a Taduchepa zase přijala jméno Nefertiti (Nefert-iti - Kráska přichází). Tato povídka je jakousi rekonstrukcí teorií, jakou zastává v poslední době většina historiků. Nefertiti byla podle nich původem mitannská princezna, kterou si na dvůr nechal poslat Amenhotep III. To, jestli se stala jeho manželkou nebo ne, není dodnes známo. Po jeho smrti se však vdala za Amenhotepa IV. a společně uskutečnili jednu z největších náboženských revolucí v dějinách lidstva. V tradičním polyteistickém Egyptě zavedli monoteismus v čele s bohem Atonem.


 celkové hodnocení autora: 96.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 33 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 jackiesparrow 09.01.2008, 17:48:46 Odpovědět 
   Kdyby jsme probírali dějepis způsobem, že bychom si četli takové to krásné povídky, byl by dějepis můj nejoblíbenjší předmět. :)

Moc dobře napsané, ty se musíš fakt skvěle orientovat v historii týkající se Egypta. :)

Asi si od tebe postupem času všechny povídky přečtu, protože se mi tato fakt zalíbila. :)
 Kaunaz Isa 07.01.2008, 20:37:17 Odpovědět 
   Konečně!
Po dlouhé době další krásná povídka od naší mladé historičky (o=
 ze dne 08.01.2008, 14:38:00  
   Danda: Po dlouhé době mě opět může potěšit komentář mladého muže. Díky...:o)
 Leontius 07.01.2008, 20:37:02 Odpovědět 
   Inu Egypt není moje moje období (snad kromě doby, ve které ho navštívil Herodotos), ale prostředí působí velmi přesvědčivě. Nevšiml jsem si jediné chybky (a přitom je tak snadné se jich v historické próze dopustit, jednou jsem v zápalu psaní použil slovo "klika" v období, kdy nic takového neexistovalo). A hlavní je, že povídka je dobře čitelná i pro člověka, jenž se v dějinách Egypta nevyzná a příběh působí skutečně jako příběh a ne jen jako suchoparný přepis události. Jen tak dál. Lidi, jenž dokáží tímto způsobem podávat dějiny, jsou potřeba.
 ze dne 08.01.2008, 14:36:33  
   Danda: Děkuju. Ta tvá klika mě pobavila, mě se nikdy nic takového nestalo:o) I když při svých literárních začátcích jsem často přemýšlela, zda ve Střední říši existovalo zrcadlo, jestli v té či oné době už byli používáni velbloudi jako ,,dopravní prostředek" či ne....atd... tyhle znalosti mi občas chyběly, ale čím více knížek čtu o oné době, tím méně už toho musím řešit:o)
 Šíma 06.01.2008, 21:58:18 Odpovědět 
   Dobré to bylo! Na okamžik jsem byl ve starém Egyptě, škoda jen, že to bylo jen na onen okamžik! :-DDD Takže ode mně máš zaslouženou Jedničku za vyprávěčský talent a umění přenášení v čase (tedy vytvoření atmosféry, děje a dialogů postav)! ;-)
 ze dne 07.01.2008, 18:20:51  
   Danda: Díky, taky se vytvářením takových povídek ráda přenáším (alespoň myšlenkově) do minulosti. Díky tomu mě literatura moc baví...
 amazonit 06.01.2008, 19:29:23 Odpovědět 
   umíš pěkně nastínit atmosféru, dostat čtenáře do dob minulých, dát do toho kus své tvořivosti a zároveň použít mnoho z faktografie...
dobře se čteš:o)
 ze dne 06.01.2008, 19:45:25  
   Danda: Děkuju, opravdu moc. Musím přiznat, že bez historických románů bych asi něco takového nenapsala. Při čtení takové literatury se ale člověk toho hodně naučí, stačí nevnímat jen příběh, ale pozorovat i kompozici, jazykovou stránku a tak...:o)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Dveře
Tilda
Šeromor
Liesko_vec
JEDNA noc
Semtex
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr