» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."

Francis Bacon

počet přístupů: 2140457

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4550 autorů a 303410 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Rozdělené srdce... ::

amoska	publikováno: 04.01.2008, 17:06

Báseň vznikla před lety inspirována albem Aliho Amiriho - A piece of heart , ve kterém jsou soustředěny několikajazyčné písně, z nich některé složil sám MUDr Amiri.


	Své srdce jsem rozdělil na kusy! Zdálo by se, že je tím poničené, však není! Všechny části patří tomu, co je pro můj život nejvíc cenné. Kus mého srdce mám pro naši rodinu, moje sestřičky, bratra, otce, maminku, dali mi lásku, krásu duše i těla, mám je na mysli každou chvilinku. Kus srdce mám vyčleněn pro děti, jsou tvorečkové nevinní a bezprostřední. Bez dětí byl by život osamělý, prázdný, pohled těch čistých očí nikdy nezevšední. Kus srdce jsem naplnil přírodou, mořem, květy, ptáky, horami, vším, co dělá zemi tolik krásnou, dobrými lidmi, nebem nad námi. Velký kus srdce mám pro svou práci, chci léčit lidi, mírnit jejich bolesti. Čeká mne dlouhý a přetěžký úděl, který jen statečný a silný duchem může unésti. Kus mého srdce je v hudbě, v písních a vzdal jsem se ho vskutku rád, dosud jen málo věcí v životě mi tolik štěstí mohlo dát. Kus mého srdce si vzal Bůh, po věky věků mu právem náleží, vede mé kroky vždycky dobrou cestou, učí mne, na čem v žití vskutku záleží. Kus mého srdce stále ještě čeká, jsem připraven ho z lásky darovat jediné bytosti, co dá mi svoji lásku, a tu chci celý život stejně milovat. Mé srdce je rozděleno na kusy, že je tím rozpolcené, to já necítím. Všichni a všechno, co na srdci chovám, nechtěl bych ztratit, jsou pro mé žití vším!


celkové hodnocení autora: 98.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 11		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Pepetinka	13.01.2008, 16:58:47

Tvoje krásná procítěná slova zakomponovaná do kouzelné básně nemůžu jinak, než ohodnotit jedničkou a s chutí si přečíst znovu...


ze dne 13.01.2008, 17:11:40
amoska: Mila Petrusko, potesilo mne, ze sis basnicku cetla uz dost dni od vydani, coz na SASPI NENI ZVyKEM. Tady si par znamych vzajemne prectou sve prispevky ihned po otisteni a konec! Uz po basnicce neb volnem textu nestekne ani pes. Nekdy je to skoda! Tobe dekuji za oboji, tedy precteni i krasnou pochvalu s jednuskou. Prijd casteji.( Omlouvam se, nejsem doma a pisu na nemecke klavesnici.)

amoska	05.01.2008, 22:24:23

Jsi velmi laskavý a já ti vřele děkuji za krásný, i když asi dost nadnesený komentář. Vždy jsem byla hodně otevřená tomu, raději se sama rozdat, než brát od druhých. To platí s mou láskou ve velké míře. Mám jí tolik nastřádaní, že mohu ji dávat všem, o kterých si myslím, že ji potřebují. S lety se toto mé přesvědčení ještě násobí, nemám proč šetřit. Celý život očekávám naplnění slov: Láska lásku rodí. Přeji ti krásné, tvořivé dny ve zdraví a pohodě. Tvoje vděčná přítelka amoska.

Špáďa	04.01.2008, 23:44:19

Díky za obsažně rkásné verše, o kterých stálo za to přemýšlet. Obtížnější než své srdce rozdělit bývá někdy pro blahosklonnou duši nalezení toho správného dělicího poměru... Cítím, žes kus toho svého srdce rozdělila i sem, mezi nás čtenáře. I za to díky — a vřelé.


ze dne 05.02.2008, 21:39:33
amoska: Sdílím tvá slova a jsem ti zauzlovaná za přízeń, kterou mi svmi slovy prokazuješ. Jsme s vámi, buďte s námi!

čuk	04.01.2008, 20:10:03

Sděluješ to, co by mělo být pro člověka samozřejmé a co se bohužel stále rychleji vytrácí. Tím je báseň cenná a řadí se k těm správně moralizujícím a plným citu. Je to spíš výpověď Člověka než básnění, při kterém by se mohlo diskutovato míře patosu ( který tam je) a přílišné přímočarosti


ze dne 05.01.2008, 16:26:42
amoska: Ano, milý příteli, patos se mi občas vetře do duše, možná do chování, tak samosebou do veršů. Inklinovala jsem od mlada, od tehdy, kdy jsem se hlouběji zamýšlela nad básněmi, k patetickým, dramatickým, skoro tragickým, a zároveň k vzletným, dokonce humorným. Jasně že to ve mně zanechalo jisté stopy. To mi vadí, ale nezvládnu se někdy. Přílišnou přímočarost mám v genech a s tím se nedá nic dělat. Jen někteří předci dovedli méně mluvit, a tím částečně neprozrazovat tolik ze svého nitra. Já jsem nepoučitelný tupec, inklinující hlavně k tomu pomluvit sebe co nejvíce. Děkuji moc za tvá slova, potřebuji vidět napsáno, co bych měla usměrnit.

Šíma	04.01.2008, 17:18:59

Líbilo se! Nejen šaty dělají člověka! Čím více milujeme, tím více lásky bychom měli dostávat zpátky! Možná pak bude náš život bohatší. Ono možná nezáleží na tom, co dostaneme, ale co dáme druhým! Naše srdce se však nesmí zatvrdit, milovat je někdy hodně těžké. S láskou přichází i víra, že nemilujeme zbytečně a spolu s ní také naděje (jak napsala Maura). A nejen proto, že umírá poslední (obrazně řečeno)... Možná to jediné, co si sebou vezmeme, až nás Bůh k sobě zavolá bude jen ta láska! Jedna! ;-) P.S. Zdá se mi, žes toto dílko napsala dobře, s citem a od srdce... :-D A pokud se nějakému "kritikovi" nebude líbit, ať si klidně "trhne nohou"...


ze dne 04.01.2008, 18:16:32
amoska: Upřímně ti děkuji, Pavlíčku! Moc hezky, od srdce, vypřemýšleně píšeš o lásce. Poznala jsem tady, že přemýšlíme podobně. Jestli se básnička nebude někomu líbit, vůbec mi nebude vadit. Já dám na to, s jakou hloubkou jsem sama psala a hlavně, jak cítí mou práci lidé, kteří sami umějí, kterým věřím a mám je ráda. Vážím si tvé jedničky.

Maura	04.01.2008, 17:06:22

Amosko, tvá báseň je takový průnik temnotou a přílib, že láska a naděje spolu s vírou mají stále mysli čloěka své nezadatelé místo.


ze dne 04.01.2008, 18:20:00
amoska: Ty mne, milá Mauro, vždy správně pochopíš. Máš v sobě prožitých tolik mouder, že sama dobře umíš rozpoznat to pro lidi absolutně nejdůležitější. Děkuji za komentář.