|
| |
|
|
Na tvoji lavičku v parku
dnes napadal sníh,
zakryl i rozmarné vzpomínky,
co zbyly z léta.
Ukrytým ptákům se do očí
nepřítomných
šlehnutím bolesti
vzdálená postava
vplétá.
Tak jako město i ty
se teď pod sněhem ztrácíš,
lampy jak bludičky
kalnými hlasy tě zvou...
Za očima buší
zatracení rudí ptáci,
a dokud nedáš jim, co chtějí,
nepřestanou !
Sněhové šrapnely
řežou a zraňují tváře,
výkřiky v husté tmě
hledají
záchytný bod.
A když pak dotepe
modlitba pro samotáře,
tady a teď
zvolna vyplouvá
z hlubokých vod...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 25 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
