|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4550 autorů a 303410 komentářů :: on-line: 15 ::
|
 |
|
:: Po dešti ::
 OH |
publikováno: 07.01.2008, 6:40
|
Cílem této povídky není vůbec nic.
Lomítka označují kurzívu. |
| |
|
|
"Já si připadám, jak blbec!"
Pronesl pan Třešňák, když bral za kliku venkovské hospody. Za ním vklouzla jeho mladičká žena. Byli úplně promočeni deštěm, který se nečekaně přehnal krajem, aby po sobě zanechal několik kaluží a několik zmoklých turistů, kteří obdivovali Skalní město.
"Červenejch čtyřicet a sedum!"
Pronesl pan Troška a podíval se od stolu ke dveřím, do kterých právě manželé vstoupili.
/Jako káňata, copak venku.../
Podíval se z okna, když sklonil karty k desce stolu, aby mu do nich ostatní neviděli. Svítilo tam slunce, modrá obloha.
"Teda dědo, ty seš dneska nějakej nabušenej, ááále fleknu ti to. Protože, jak řikal muj fotr: Kdo se bojí, sere v síni!"
Odpověděl proti němu sedící muž, který měl pod stolem na kolenou instalatérskou brašnu.
Třetí muž u mariáše bouchl rukou s kartami do stolu, napil se piva a zakroutil hlavou.
/Hlášku, tři mariáše, něco má Venda a děda toho zas tak moc mít nemůže.../
U barpultu seděli dva kluci v maskáčích a pili pivo. Koukali do výstřihu mladé výčepní, dceři majitele hospody a vtipkovali.
"Ty vole, sleduješ ty dva? Nevíš, JAK JE MOŽNÝ ZMOKNOUT, KDYŽ VENKU SVÍTÍ SLUNCE?"
Prohodil jeden a ten druhý se k němu naklonil, ale odpověděl, aby to slyšela celá hospoda:
"JÓ, TO SOU NĚJAKÝ PRAŽÁCI a u těch je možný fšecko, brácho..."
Na to se oba rozesmáli a sledovali výčepní, jestli se také zasmála. Nezasmála.
Muž sundal batoh ze zad a vyčerpaně oslovil výčepní: "Dvakrát grog a POŘÁDNEJ prosím!"
Paní Třešňáková se mu v mokrém tričku přitiskla na rameno a něco mu šeptala do ucha, očima přitom bloudila po hostech.
"Ále houby, musíme trochu voschnout..."
Posadili se ke stolu.
/Do takovýdleho pajzlu! Zahulený to tu je a ty dva fakani u baru.../
Pomyslela si paní Třešňáková a pokusila se přitáhnout si mokrý svetr na prsa. Její muž se rozhlížel po hostech restaurace a zlostně drmolil cosi o počasí.
/Copak ten můj nevidí, jak tu po mně všichni čuměj? Asi neviděli nikdy ženskou./
Výčepní jim přinesla šálky s grogem a promoklou paní šokovalo, když jim rukou, kterou si otřela do kalhot, vhodila do horké vody plátky citronu.
"No tak mladá dámo, to snad..."
Ale dcera majitele se bez zájmu otočila a šla k pípě roztočit další piva.
"VIDĚLS TO?"
Pan Třešňák to viděl, ale jen cosi nervozně odseknul, protože byl prochladlý a prsty výčepní ho nezajímaly.
/Tak to si vypiješ, to ti nezapomenu. Pitomej výlet!/
Jeden z mladíků u baru stále nemohl odtrhnout oči, od mokrého trička mladé paní.
"Ty vole, brácha, to je jako miss mokrý tričko! Dyť ta by mohla..."
Dodal, když si s nosem ponořeným v půllitru prohlížel na mokrém tričku vystouplé bradavky, zimou a vztekem roztřesené paní Třěšňákové.
"Jo, já vim. Všim sem si hned, jak přišli..."
Ještě než stačila vybuchnout, předešel ji muž od mariášového stolu.
"TÁÁÁK VENOUŠKU, ŽALUDYS UŽ NEMĚL... HANIČKO, MALÝ PRCKY PRO CELEJ STŮL!!!
"Jáák žaludy?"
Zkoušel se Venda chabě bránit, ale když i starý pan Troška uznal renonc, Venda se se znechuceným výrazem odvrátil k oknu.
"Ty taky abys hned..."
"SSSLEČNO, PROsím váás, mohl bych dostat do toho grogu ještě jednoho rumíka, když vidím , jak pánové...?"
Zavolal na výčepní pan Třešňák, v natažené ruce padesátikorunu.
"Ty vole brácha, slyšels ho? Prej RUMÍKA!"
Zdrceně pronesl mladík u baru.
Za oknem zářilo slunce a Hanička otevřela dveře, aby do místnosti vnikl teplý vzduch. Venku šuměly stromy, jak jimi vál letní větřík.
"No to snad nemyslíte vážně! Teď na nás jako pustíte průvan?"
Obořila se paní Třešňáková na Haničku, která se se na ni překvapeně otočila.
"No, tak si sedněte na druhou stranu stolu, když vám táhne na záda, né?"
„TAK TADY nebudu už ani... NO Vašku, to ji necháš, aby se mnou takhle mluvila?“
Rozkřikla se mladá paní, pro změnu na svého muže, který se na ní nevrle podíval, v ruce horký šálek.
"Jéžišmarja, Miládko, buď už zticha!"
Miládka na něho vypoulila oči, takhle s ní ještě nikdy nemluvil.
/No, počkej v Praze... Parohy, jaký ti nasadim. Celej barák se ti bude smát.../
Hanička se přes pípu dívala, jak si jeden z mládenců vysypal na lístek s účtem hromádku marihuany, cigaretový papírek v ústech a mrazivým tónem pronesla:
"Tak hochu, tohle mi tady kouřit nebudeš!"
"No jó, Hani, já pudu ven... Jak na psa vopravdu..."
"Zas chce čudit ty jejich sajrajty, že jo Haničko? 'Se zas bude smát, jak pitomec... ŘEKNU TO TVÝMU TÁTOJ, TI ZMALUJE PRDEL!"
Houknul na ně pan Troška, aniž by odvrátil pohled od karet.
"Si řekněte..."
Klidně a trochu uraženě odpověděl mladík, když poklepával hotový joint o bar. Na to se bratři zvedli a šli ho ven vykouřit.
Když míjeli mladou paní, které již začínalo ošacení usychat, jeden z nich, jako by mimochodem, prohodil:
"Dete s náma na brko, mladá paní?"
Když se pan Třešňák rychle odvrátil před pohledem své ženy, v očekávání jejích stížností, míra její trpělivosti byla dovršena.
/Jak chceš.../
Řekla si pro sebe a vstala, aby šla s těmi, jak jim pro sebe říkala, fakany na brko. Za dveřmi, které za sebou s prásknutím zabouchla, se otočila celá hospoda, dokonce i pan Troška na okamžik odvrátil oči od karet.
Pan Třešňák hleděl s pootevřenými ústy na dveře, které se zavřely za jeho ženou a dvěma mladíky.
/To s nima, jako šla.../
Zvedl si k ústům prázdný šálek, aby se napil a rozhlédl se po hospodě a jejích hostech. Hanička za pípou uhnula pohledem a ostatní si hleděli svého.
/No, já tam za ní nepudu, já tu kvůli ní nebudu začínat nějaký rozbroje.../
Uběhlo dlouhých deset minut, Hanička dále roznášela piva, u mariášového stolu dále padaly trumfy a pan Třešňák nebyl schopen pochopit, co tam jeho Miládka s těmi kluky tak dlouho dělá.
Objednal si malé pivo s pohledem upřeným na dveře a s myšlenkami na ty tři venku.
/To ji tam sakra snad někde.../
Potom mladá paní otevřela dveře, za ní s úsměvem kluci a trochu vrávoravě si sedla ke stolu, naproti svému muži.
Pohled, který na něho upřela, mu vzal poslední zbytky klidu a když se rukou natáhla pro jeho pivo a sklenici mu nedopatřením převrhla do klína, naštvaně ze sebe vyrazil:
"Čert ví, cos tam, dyť SEŠ ÚPLNĚ ZBLBLÁ, PROSIM TĚ!"
Místo odpovědi se začala smát jeho politým kalhotům a přes rameno se otočila k mládencům u baru.
/Voni tady nakonec ty pitomci udělaj nějakej průser. To sem zvědavej, jak tyhle dojdou do Červenky./
Pomyslel si pan Troška a shrábl ze stolu hrst drobných, které ten den v mariáši vyhrál.
"Pánové, bylo mi ctí. Doufejte ve světlé zítřky, kdy vám štěstěna jistě umožní rozkutálené penízky vyhrát nazpět!"
Slavnostně pronesl k spoluhráčům u stolu a začal se soukat do starého kabátu, který měl přehozený přes opěradlo židle, aby odešel domů.
28.11.2007
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 18 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 44 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
