|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4550 autorů a 303410 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: Trnitá cesta 10 ::
 honzoch |
publikováno: 08.01.2008, 18:24
|
| Stefan Végh si Lidky dlouho neuzije a dostane se do poradne patalie. Kristian je nucen odkryt Balasovi karty a dela to tim nejtvrdsim moznym zpusobem. Do karet protivnika, v tomto pripade vlastniho syna, nahlédne i baronka a dozvida se o jeho zrade |
| |
|
|
10)Z bláta do louže
Štefan Végh z okna kočáru zamyšleně hleděl na rozbouřené vody Váhu. Sníh tál, dodal řece dravost a ta se až s přílišnou horlivostí probouzela k životu po nečekaně kratkém zimním spánku. Rvala z břehů vše, co nemělo pevně zapuštěné kořeny, a její zhnědlé vody si kolikrát našly cestu daleko od původního koryta.
Baron zatáhl záclonku, snad mu rozbouřený živel až příliš připomínal hněv matky nad jeho podlým činem.
Podařilo se mu vypudit tlustého Ignáce ven a tak zůstal sám s Lidkou.
Végh se zprvu snažil vlídnými slovy smazat z Lidčiny tváře pohrdlivou grimasu: „Tak už se nezlob! Se mnou ti bude lépe než s mou matkou!“
„Přísahám Bohu, tohle vám neprojde! Pane barone! Vzpamatujte se!“ odsoudila ho okamžite.
„Ale vždyť si polepšíš,“ stále nechápal, „už nebudeš muset...“
„A co jsi udělal s mou sestřickou, mizero?! Nechci s tebou nic mít! Prodal jsi to dítě jako děvku! Uděláš se mnou to samé?!“
Štefan pochopil, že si pořádně zavařil. Lidka nebude zdaleka tak povolná jeho vášni, jak předpokládal. Chtěl udržet hovor. Ale pokud se mu jen trošku dařilo, pak spíše přecházeli k prudké hadce. Vyrvala se z jeho objetí a klesla zpět na sedačku: „Naposledy vám radím, pane barone, vraťme se! Nikomu nic neřeknu...“
„A já ti zase naposledy říkám, že tě nepustím! Láska není zločin!“
„Tak trochu lásky a méně vášně!“ vzdorovitě ho odbyla, když se po ní sápal.
„Já ti ukážu vášeň a lásku dohromady!“
Štefan se na dívku vrhl jako šelma. Vykřikla odporem a škrábla ho ostrými nehty po tváři. Nedostal příležitost promenit hrozbu napražené ruky v pádnou facku.
Kočár prudce zastavil.
Zvenku zaduněly výstřely.
Mísily se s výkřiky hrůzy a překvapení.
Štefan se uhodil hlavou o protější stěnu, div Lidku nerozmáčkl. Z rozbité hlavy mu vytryskla krev. Klesl na kolena, položil hlavu na sedačku a hlasitě naříkal. Lidka zděšeně vstala a vyskočila ze dvířek. Venku se odehrávala krutá jatka. Smíšená skupina mužů v uniformách i obyčejných loupežníků s valaškami a kyji nemilosrdně vraždila Štefanův doprovod. Bylo jich tolik, že se napadení okamžitě obrátili na útěk. Daleko nedoběhli. Další horda krvelačných zabijaků jim zahradila cestu. Zajatce nebrali, jen zběsile sekali a stříleli. Křik plný strachu a proseb, který se vznášel nad bojištěm, pomalu ustával.
Lidka se krčila pod kočárem společně s kočím, který se počůral hrůzou. Zblízka viděla, jak čtveřice ozbrojenců obklopila tlustého Ignáce. Mladík upustil kord a zvolal vystrašeným hláskem: „Když mne…! Probůh ne! Jsem syn zemana! Jsem syn zemana z...“
Nedopověděl, protože mu jeden z nich nejprve vrazil kudlu do ramene a pak do krku. Ignác padl mrtev a masakr se chýlil ke konci. Štefanovi lidé už pochopili, že je nepřítel neušetří, a to ani v případě, že se vzdají.
Jediná cesta jak uniknout před ostřím šavlí a deštěm kulek vedla přímo do řeky, což nešťastníci záhy pochopili. Vrhali se do ledové vody divokého Váhu, čímž ovšem svou záhubu jen oddálili. Útočníci se jim smáli, házeli po nich kameny a pálili z ručnic.
Lidka si kryla oči i uši, aby unikla nechutné scéně. Když si vytáhla prsty z uší, bylo dobojováno. Dva muži ji se samozřejmou hrubostí popadli a vytáhli zpod kočáru. Než se nadála, měla ruce spoutané za zády, stejně jako Štefan.
Zkameněla hrůzou.
Žigmund Balaša!
Kráčel přímo k ní. Nestoudně se usmíval. S uspokojením se rozhlédl po spoustě mrtvých těl. Přímo pobaveně pohlédl na své lidi, kteří to nevydrželi a pozvraceli se. Zasadil jí dva pádné políčky, každý na jednu tvář. Snad aby si nemyslila, že je něco víc než objekt jeho zábavy pro nejbližších pár dní.
„Ale, ale! My se známe, krasotinko! Žigmunda Balašu jsi nechtěla, a najednou tě vidím s tímhle ubožákem.“
Strčil loktem do Végha, kterého museli držet, aby se neskácel. Pokračoval: „Co bylo Balašovi ukradeno, to si nyní vezme násilím!“
Políbil Lidku přímo na ústa a usmál se: „Ach, ty jsi božská! Už se na tebe těším!“
Štefan ztratil vědomí, což Balašu vyprovokovalo ke smíchu: „A tenhle moula tě tehdy unesl?! Tak to si zaslouží pořádný trest! A ty také!“
„Nechte mne být, vy prasáku!“ hubatě ho okřikla. Dostala takovou ránu, až se zlomila v pase. „Odvést!“ striktně přikázal. Vojáci se chopili Lidky i bezvědomého Štefana, kterému se z hlavy valily potoky krve, a vlekli je na Bystrický hrad.
Ten večer zastihl baronku ve velmi zadumčivé náladě. Důvod byl jasný, útěk sester. Těžké závěsy, bránící komnatu před hřejivým dotekem světla, a nábytek pokrytý hustou vrstvou prachu jen dokreslovaly chmurou atmosféru.
Zrada sester jí nedávala spát! Dá jim službu a ty dvě utečou.
Nechala se oklamat. Szendrei i Kristián přivedli jen dvě ničemné lenivé coury! Coury! Jen coury! Kdo ví, jestli si ty dvě nenechaly něco z jejího hradu na památku! Ale až je chytí, tak budou ty nevděčné poběhlice marně prosit o slitování.
Hlavně mladší ji zklamala. Ač si to nechtěla připustit, musela přiznat, že jí mladší Plešková pomalu přirůstala k srdci..
Barončina bujná fantazie, okořeněná trochou vína, zapracovala naplno. Věděla od Rehákové, že Kristián Lidku miluje. Na mysli jí tedy zcela zákonitě vytanula představa, jak sestry utekly za Kristiánem. Ano! Tak to musí být! A už vymýšlela, jak tyhle pikle překazit, bez ohledu na realitu.
Z bláznivých představ a úvah ji znovu vyrušilo klepání, zprvu nesmělé, sotva slyšitelné. Vzpamatovala se a vzala za kliku. Za dveřmi stála Zuzka.
Tvář měla zrudlou studem a strachem, uslzené oči sklopené. Baronka se rozkřikla: „Ty jedna poběhlice! Kde ses toulala?! Proč jsi nic neřekla? Záda ti zmodrají, naložím vám dvěma tak, že budete litovat, že jste se narodily!“
Nepustila dívku vůbec ke slovu a lála jí nejhoršími slovy. Děvče se rdělo ještě více, až úplně zapomnělo mluvit. Tu dorazil Ján Szendrei. Baronce jeho příchod úplně vyrazil dech: „Kapitáne, co tu děláte?! Kde je můj syn?!“
„Paní baronko,“ důrazně brzdil její touhu po informacích, „poníženě vás prosím, vyslechněte Zuzku i mne. Dozvíte se všechno!“
Baronka zcela ztratila řeč. Když opět promluvila, její hlas doznal podstatné změny. „Následujte mne! Popovídáme si u večeře!“
Zuzka s kapitánem vykročili za ní. Brzy pro ně byl připraven stůl. Tahla pocta nebyla už dlouho prokázána nikomu, vyjma Reicherta, Žofie nebo Štefana. Reháková tiše záviděla, když si stoupla ke dveřím na Zuzčino obvyklé místo. Začalo vyprávění, Ján Szendrei se Zuzanou se střídali. Baronka pobouřeně koulela očima. Nakonec povstala a přecházela po místnosti. Dupala vzteky.
Zuzka si ke svému nemalému a přinejmenším nemilému překvapení dobře všimla, že v barončiných očích je vinna hlavně Lidka, nikoliv Štefan. A Štefan je oběť! Oběť Lidčina svádění!
Ale později, postupem času, padaly nadávky také na hlavu mladého barona, ovšem zdaleka ne v takové míře jako na Lidčinu.
Nakonec vzala měšec a vnutila ho Szendreiovi: „Tohle patří vám, kapitáne! Ale kam se poděli vaši panduři?!“
„Lízají si rány! Dorazili teprve před chvílí!“
„Darmošlapové!“
Kapitán se zdráhal přijmout měšec. Nakonec přikývl. Ale hned za dveřmi vtiskl peníze Zuzaně. Zuzka měšec nevěřícně potěžkávala. Slabá kompenzace za ztrátu milované sestřičky.
Měla strach. Nemůže si už ani přát, aby se Lidka vrátila. Baronka ji umlátí nebo veřejně zostudí.
Málem se rozbrečela. V komůrce bylo dnes tak smutno! Lidčino lůžko zelo prázdnotou. Vždy po sfouknutí svíčky si ještě povídaly. Ale nyní převzalo vládu hrobové ticho, protkané jen jejím vzlykotem a vzapětí cinkaním dukátů, padajících z měšce do starého džbánu pod postelí. Lehla si a přemýšlela. Byl to pro ni krušný den. Ráno potkaly toho kulhavého ďábla, chtěly utéci, ale Štefan je unesl. Byla nakonec ráda, že vyvázla tak lehce. Jaké blaho bylo po tom náročném dni spočinout na měkké posteli. Ale Liduška, ubohá Liduška! Jen co se sestra jako zázrakem objevila, už je mávnutím kouzelného proutku zase pryč.
Další myšlenky už jí vzal neklidný spánek, který se na ní snesl po víně, podaném baronkou. Skutečně silné víno, není zvyklá pít to, co pije paní.
Lidka seděla sama v kobce. Ze všech stran na ni dýchal všudypřítomný chlad a zápach shnilé slámy. Opřela se o chladnou stěnu a pozorovala, jak v zamřížovaném okénku taje blýskavý rampouch. Snad opět vysvitlo slunce. Ale ne nadlouho, nekonečná zimni noc se neodvratně blíží.
Chvíli uvažovala, že se zabije. Měla stále před očima scénu, kdy Balaša zmasakroval baronův doprovod. Co ji asi tak může čekat s tím odsouzeníhodným násilníkem? Jen beznaděj, které již propadla.
Ale hned si vzpomněla, že po prvním únosu také ztrácela naději. A pak se objevil Kristián! Je možné, aby se historie opakovala?
„Dvakrát se zázrak nestane,“ zoufala si, když klesla na kamennou římsu, „dvákrat pokoušet osud...“
Ano, Kristián, ten jediný ji může zachránit! Nebo sám sebe vehnat do záhuby.
Balaša snad ještě netuší, kdo ji prve unesl, ale co když Štefan promluví?
Pak hrozí realné nebezpečí i jejímu zachránci!
A je nad slunce jasné, že mladý Végh mlčet nebude, neboť mu jde samotnému o krk!
Jenže, kde je jen Kristiánovi konec?!
Netušila, že právě ten vysoce nepravděpodobný zázrak je na dosah ruky. A že tedy nevěří jen v nějaký naivní sen své zkroušené mysli.
Pan Kristián se právě věnoval vínu. S Balašou.
Při cestě na Štivianov se zdržel a protože pochopil, že se k baronce do setmění nedostane, zamířil k Bystrickému hradu. Navenek s povděkem a uvnitř se značnými rozpaky přijal od Balaši nocleh. Kristián zastihl Žigmunda ve velmi dobrém rozmaru. Víno i poslední události Balašu rozohnily a rozveselily.
Dopadl Lidku i jejího domělého únosce, který se co nevidět probere v temném žaláři z bezvědomí. Navíc přepadl polského židovského obchodníka a obral ho o zboží. A aby toho nebylo dost, k večeru ještě unesl nějakého zemánka a také ho o všechno okradl. Ubožák vezl pořádnou zásobu tokajského. Ne že by na Bystrickém hradě nebylo co pít, ale za průjezd malebným Povážím snad tohle „mýto“ stojí, ne?
Jejich hovor nabíral na hlasitosti, predevším vinou vyprázdněných číší.
Balaša řval na celé kolo. Hrozně se opil.
Nechal přivézt Lidku, rozcuchanou a zkřehlou. „Neměj strach, nechám tě taky!“ houkl na Kristiána, přikládaje přitelův neveřícný výraz závisti nebo touze být první, kdo si užije.
Kristián přirozeně takovou ránu pod pás nečekal, předvedl však vzorové sebeovladaní, zkrotil city a nasadil lhostejný výraz. Poznamenal jen, že je Lidka moc pěkná, a že se zase tolik nediví Balašovu vzteku. Jeho žaludek se obracel naruby a ostře kontrastoval s vnějším klidem jeho tváře. V první chvíli myslil, že Žigmund už ví o jejich vztahu vše, ale podle dalšího vývoje situace usoudil, že je zcela mimo podezření.
Lidce dodala Kristiánova přítomnost tolik potřebnou naději. Její nejtajnější přání se splnila. Kristián je tu a nepochybně ji nenechá napospas. Snažila se stát vzpřímeně a nebojácně, ale s bolavým žaludkem to šlo jen těžce. Vyměnila si s Kristiánem krátký pohled plný utrpení. Na toho bystrického lotra se ani neodvážila pohlédnout. Balaša plácl Lidku po zadku, rozesmál se a vyprázdnil číši do dna. Upustil ji a ta roztříštila se na podlaze.
Bystrický pán se smál stále více a rozvázal Lidce ruce. Opřel se o Kristiána, aby neupadl, a rozkřikl se směrem k děvčeti: „Šaty dolů!“
Dívka ustoupila ke stěně. Slzy měla na krajíčku. Hajduci chtěli svému pánovi asistovat, ale Balaša jim dal víc než jasně najevo, aby vypadli. Když strážní neochotně zmizeli na chodbě, upřela se jeho pozornost zpět na ubohé stvoření, skrčené v rohu: „Já jsem něco řekl, ty neposlušná poběhlice! Mám tě naučit karabáčem?!“
Kristián se zakousnul do rtu, až ucítil na jazyku krev. Odporem k bývalému příteli a strachem o milou. A také bezmocností, především bezmocností. Balaša popadl Lidku kolem krku začal ji líbat a jeho druhá ruka už už šátrala pod dívčinou sukní. Omdlela. V tom okamžiku se Kristián odhodlal. Přece nenechá toho násilníka, aby ji poskvrnil, chce ji mít jen pro sebe a nebude se o její lože dělit. Vzal láhev plnou kořalky a pomalu se blížil k Balašovi. Hradní pán rval z Lidky šaty a vykřikoval sprostá slova. Nedalo se to vydržet. Kristiána tížila láhev v ruce. Teď nebo nikdy! Zbaví se bývalého přítele, ale hlavně zachráni Lidku. Popošel ještě blíže.
Balaša se otočil a upustil Lidku, která zůstala bez hnutí ležet na podlaze.
V Kristiánovi by se krve nedořezal, je odhalen! A na řadu nepochybně přijdou kordy. Jenže Balaša udělal něco naprosto neočekávaného.
„Děkuji, příteli!“ vyrval láhev Kristiánovi, který jen němě zíral. Vytrhl zátku a vychrstl do sebe obsah. Lihovina mu stékala po oblečení i po vousech. Nenasytně chlemtal. Kristián nevěda, co má dělat, popadl další flašku.
Rozlehl se třískot skla.
Balaša upustil láhev na zem a vzápětí neohrabaně převrhl číši s červeným vínem. Lidčina sukně se zbarvila do ruda, jak násala víno. A stejně rudo měl i Kristián před očima. Upustil flašku a jedinou, zato však tvrdou ranou, srazil Balašu k zemi. Útok byl tak nahlý a nekompromisní, že bystrický pán nevydal ani hlásku. Mocně sebou žuchl o zem.
Upadl na Lidku.
Kristián se dlouho nerozmýšlel. Musí utéci, než Balašu někdo najde. Události následovaly tak rychle po sobě, že ani pořádně nevnímal, co dělá. Neměl v hlavě moc jasno, popadl zemdlenou Lidku a pádil pryč z Bystrického hradu do tmavé noci. Nechal Balašu ležet na koberci prosáklém alkoholem a pokrytém střepy.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 12 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
