» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."

Erich Fromm

počet přístupů: 2140460

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4550 autorů a 303410 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Staré tradice I. - Návštěva ::

Ekyelka	publikováno: 06.01.2008, 18:44

Našla jsem starší text, který snad nemá příliš mnoho dětstkých nemocí. Je však delší a tedy předem varuji všechny čtenáře, že jeho publikace bude... rozsáhlejší. Kdo se však nezalekne: vítejte ve Starém městě!


	Vítr s kvílivým zaskučením rozrazil špatně zajištěné okno a přehnal se ztichlou knihovnou s rychlostí uragánu. Plameny svíček neklidně zatančily na ručně kroucených knotech. Na sněhobílý povrch svitku vedle těžkého stříbrného svícnu skanula ze štětce obrovská kapka tuže, jak sebou mladičká Ling vyděšeně trhla. Zašeptalo hedvábí, černá lokna s naříkavým povzdechem vyklouzla z pečlivě vyčesaného uzlu a pleskla o pokleslé rameno, když se dívka otočila za svou učitelkou. Alžběta se s tichým povzdechem zvedla od svého masivního stolu. V hedvábném kimonu podobná spíše přízraku ze starých legend prošla vírem poletujících archů papíru, ptačích per, šálů z nejjemnějšího hedvábí i rychle tajících vloček sněhu. Na okamžik se u okna zastavila, ruce pozvednuté v němé motlitbě, v příštím okamžiku ale iluze křehkosti zmizela, když s rázným bouchnutím okenice zavřela. Poté přešla na opačnou stranu místnosti, aby přiložila vyschlé tamaryškové poleno na skomírající oheň v krbu, zatímco její žačka s provinile skloněnou hlavou odložila štětec vedle zničeného svitku a nechala ruce klesnout do klína. Opodál sedící Marilka zvědavě zvedla hlavu od vyšívacího bubínku, kde na jemném egyptském plátně postupně vykvétaly ohnivé orchideje. Když spatřila ohavnou, ještě mokrou kaňku na téměř hotovém svitku nejkvalitnějšího rýžového papíru, který se dal ve městě sehnat, rychle se zase věnovala pouze své vlastní práci. Stejně se jí zrovna příze zamotala a neposedná Enderaliánka musela sebrat veškerou svou skromnou zásobu trpělivosti, aby jemnou rudou nit při pokusu o rozmotání nakonec nepřetrhla. V knihovně však zavládlo naprosté ticho, jakmile se Alžběta zastavila nad Ling, klečící u psacího stolku. Jemné hedvábí černého kimona opět tiše zašelestilo, když se učitelka usadila na patách vedle zoufalstvím ztuhlé žačky, aby se na tu katastrofu sama podívala. V její tváři se nepohnul jediný sval po celou dlouhou minutu, co studovala tvar kaňky, jen velké, půl tyrkysové, půl smaragdové oči se rozzářily o trošičku víc. Marilka i při opatrné práci s jehlou po očku sledovala ženu, která jí i její kamarádce už téměř tři roky denně dávala hodiny starých umění. Mladá učitelka nebyla na Pozemšťanku nijak zvlášť vysoká, ale měla štíhlou, žensky zaoblenou postavu, která vynikala neobyčejnou pružností. Až k zemi dlouhá a hustá záplava rozpuštěných kaštanových vlasů vzbuzovala v Enderaliánce, jejíž vlastní účes krotily desítky spon, bezdechý obdiv. Byly to však Alžbětiny modrozelené oči, co všechny její žáky tolik zneklidňovalo. Zářily zvláštním, tajemným svitem a dokázaly proniknout až na samé dno duše, pokud se někdo odvážil zvednout pohled až k těm dvěma nehasnoucím hvězdám. To a nevysvětlitelný smutek v koutcích úst, které se dokázaly usmát jen ve velice výjimečných případech, probouzely v Marilce podvědomý strach z bytostí, pohybujících se mimo normální běh času. Vždyť už jen dům, který Alžběta ve Starém městě koupila, jako by pocházel z jiné doby. Starožitný nábytek z pravého dřeva. Drahé, ručně tkané koberce z jemné vlny, které si nechala Alžběta poslat ze svého předešlého domova, ať to bylo kdekoliv. Porcelán tak jemný, že jím prosvítalo světlo, uchvacoval i jindy odměřené Starší, kdykoliv jim do něj s Ling servírovaly čaj. Ohromující sbírka skutečných papírových knih tady v pracovně, za něž by se dala koupit celá planeta. Starobylé zbraně na stěnách vstupní haly, přesto plně funkční. Marilka se jako dcera císařského velvyslance setkala už s mnoha zvláštními rasami, ale ještě nepotkala tajemnějšího tvora, než byla její učitelka. Dlouhé nehty náhle tiše zaškrábaly na papíře. Ling nepatrně zvedla hlavu, když zvědavost zvítězila nad smutkem ze zničení téměř hotového díla, Marilka okamžitě zapomněla na zauzlovanou přízi a nevěřícně pootevřela ústa. Zpod Alžbětiných konečků prstů začala vyrůstat třešňová větvička s drobnými kvítky, několik okvětních lístků už stačil mírný vánek odnést na protější konec svitku. "Pusť se do práce, Ling," pokývala Alžběta neznatelně hlavou a vstala. Dívčina ruka rychle chňapla po násadě štětce. "Pamatuj si ale, že další kaňka by už nemusela být na tom správném místě," zadržel ji tichý hlas, přestože učitelka už seděla zpět za svým masivním stolem, zahloubaná do staré, velmi staré knihy napsané v mrtvém jazyce. Marilka a Ling na sebe zaraženě pohlédly. Viděly už sice svou učitelku porazit nejpřednější mistry starých bojových umění a slyšely ji zpívat na pohřbu Starší Lieneset, ale tohle je naprosto uhranulo. Proměna černého fleku v živoucí obraz až hraničila se starobylou magií, o níž vyprávějí legendy z První Země. O stěží půl hodiny později se pootevřenými dveřmi důstojně protáhla velká modročerná kočka. Usadila se na koberci metr před masivním stolem s ocasem způsobně stočeným kolem tlapek a trpělivě čekala, až si jí paní domu všimne. Dívkám se okamžitě rozbušila srdce. Příchod Semhet a hlavně její čekání naznačovalo, že přišel někdo velice vážený. Ale kdo? Marilčin otec? Některý ze Starších? Nebo ještě vzácnější návštěva až ze světa za hranicí Starého města? Alžběta teprve půl minuty po objevení se kočky pomalu zavřela knihu. Malým klíčkem zamkla petlici na drahokamy posázených deskách, než za tichého šelestění kimona bez jediného slova opustila knihovnu se Semhet dva kroky před sebou. Ling se štětcem těsně nad povrchem svitku a s pootevřenými rty naslouchala slábnoucímu šepotu hedvábí, napjatá jako struna. Marilka už ale bez obav odložila svůj vyšívací bubínek a se slastným zavrněním se ve stoje protahovala. "Nechápu, jak dokážeš sedět hodiny v jedné poloze!" zavrtěla přitom hlavou. Těžká brokátová sukně se mihla jen kousek od psacího stolku, ale Ling klidně dokončila poslední znak, než svitek pro jistotu odstranila z dosahu své neklidné přítelkyně. Barva ještě musela zaschnout a široký stůl byl bezesporu nejbezpečnějším místem v knihovně, pokud i sama Alžběta nepovažovala za nutné uklízet knihu zpět do prosklené vitríny za vysokými zády svého křesla. "Kdo myslíš, že to je?" přejela Marilka prstem po hraně stolu, oči upřené na škvíru mezi vyřezávanými křídly dveří. "Nemám tušení. Ale určitě někdo významný, jinak by se Semhet neobtěžovala," přimhouřila Ling zešikmené oči. "Možná otec. Chystá se na diplomatickou misi do systému Laghari a chce mě nechat tady ve Starém městě. Prý kvůli bezpečnosti," ušklíbla se Marilka. "Nemá na výběr, když jsi v pořadí druhý následník trůnu. Císař Jeren už brzy zemře a prince Olphise rozvědka ještě nenašla. Tvůj otec nesmí riskovat už kvůli budoucnosti císařství," povzdechla si Ling. Díky dědečkově přísnosti nebyla dál než na protějším břehu řeky a o cestách na cizí planety si mohla nechat jen zdát. Tajně své kamarádce záviděla, ale nikdy ani slůvkem nenaznačila, že o vnějším světě ví pouze z učebních programů. Dívky nakonec zvědavostí nevydržely a potichu se vykradly na chodbu. Hustý koberec ztlumil jejich kroky, takže se dostaly až ke schodišti, aniž si jich všimla třeba jen Semhet, usazená uprostřed nejnižšího schodu. Marilka sáhla do skryté kapsy své sukně pro miniaturní jehlovku, kterou dostala na svou ochranu od kapitána Simmisana v závěru pečlivého výcviku loni v létě. Ling ale mlčky zavrtěla hlavou. Naproti nehybné Alžběty stála jen cizí dáma z vnějšího světa v drahých šatech z látky, která neustála měnila barvy podle rozdílu teploty těla a okolního vzduchu. Ta nebyla nebezpečná. "Není zrovna lehké tě najít, Alžběto," usadila se neznámá bez vyzvání do jednoho z pohodlných křesel potažených rudou kůží, svůj zimní plášť z pravých kožešin přitom přehodila přes opěradlo druhého. "Mí lidé pročesávali každý zastrčení kout na téhle zdivočelé planetě a ty si přitom klidně žiješ ve Starém městě, kde tě každý zdá. Kam se poděla tvá nechuť k lidskému hemžení?" opřela se žena pohodlněji, nohu přehozenou přes nohu, na korálově rudých rtech úsměv dravce, který právě nalezl svou kořist. "Ví otec, jak mě neustále pronásleduješ? Co vlastně chceš, Norgiwo?" "Otec je mrtev už skoro dvanáct let a já naštěstí nezdědila jeho soucit," pronesla žena poslední slovo s vyloženým odporem. "Co chci? Tebe, sestřičko," zvedla se znovu s vláčností divoké kočky. Pěstěné dlaně položila Alžbětě na ramena, tehdy i dívky nahoře na schodišti postřehly, jak se jejich vždy chladná učitelka otřásla. "Ach, Alžběto! Potácíš se od ničeho k ničemu, neustále na útěku. Nebylo by lepší přijmout úděl, pro který jsi byla stvořena?" "Ne!" setřásla Alžběta s odporem ženiny ruce a krok ustoupila. "Radši zemřu, než abych někdy dala život jedné z těch stvůr! Dodnes lituji, že jsem otcovu naléhání podlehla a vyléčila tě. Měla jsem ti naopak zakroutit krkem, dokud jsi byla malé batole!" ucouvla až k lakované komodě, kde na stojanu čekala v sametové pochvě katana samotného Urogawiho, mistrův to dar okouzlující hráčce na šamisen. "Nedokázala bys to. Tvým posláním není brát, ale dávat život," pokrčila Norgiwa rameny a přešla k domovním dveřím, jakmile se ozvalo tiché zaškrábání na dřevo. Obě křídla doširoka otevřela, na prahu se pak otočila k Alžbětě se samolibým úsměvem na rtech: "Vždycky jsem si říkala, jaká je škoda, že tě nestihli vycvičit. Bylo by zajímavé sledovat tvůj souboj s nimi!" založila si ruce na prsou, zatímco se kolem ní postupně protáhlo šest Iítů.


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 11		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 26		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 64		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

chris ONNE	24.04.2010, 9:13:09

Zdravím! Čas od času si najdu chvilku a přečtu si nějakou tu povídku na SASPI. Protože jsem však jen občasným návštěvníkem, můj výběr je čistě náhodný. Tentokrát se ale musím přiznat, že jsem neodolal své zvědavosti, přečíst si nějakou tvorbu od redaktora. A protože mým očím neuniklo tvé nové dílko, bylo vymalováno. Tak tedy, pusťme se do komentáře: Máš neuvěřitelně pozvolný, téměř až „žvýkačkovitý“ úvod do příběhu. Takový bych očekával u nějakého rozsáhlejšího díla. Tohle je první věc, co od tebe čtu, tudíž netuším, jestli je to tvůj styl, nebo to používáš jen ve Starých tradicích. Nejsem toho velkým příznivcem, ale je pravdou, že i já k „žvýkačce“ čas od času sklouznu. Rozhodně nebudu první, a taky poslední, kdo ti s notnou minidávkou závisti sdělí, že tvůj cit pro vyjadřování a hraní si s českým jazykem, je opravdu výborný. Nenudil jsem se, ba dokonce jsem si to i užíval! V pátém odstavci uvádíš: …Byly to však Alžbětiny modrozelené oči, co všechny její žáky tolik zneklidňovalo… Jedná se mi o slovo „žáky“ – ona měla i chlapce, protože pokud ne, tak bych sem možná dal „žákyně“. Předposlední odstavec: Obě křídla doširoka otevřela,… Nechápu, co těmi křídly myslíš. Poklidné, uklidňující čtení. Téměř je to četba na dobrou noc (nevylož si to špatně!), ale neuvěřitelně se mi líbí ten kontrast s druhým dílem… to už ale patří do dalšího komentáře… ;-)


ze dne 24.04.2010, 20:19:19
Ekyelka: Zdravím. Děkuji za tvůj čas - jsem ráda, že nebyl strávený nudně. :) Co se týče žáků, pak ano; Alžběta má různé žáky, muže i ženy, rozdílných ras, vyznání, věku, obou pohlaví. Proto jsem zvolila tento tvar slova, byť nejspíš bude ještě pár dílů trvat, než se opět objeví některý z jejích studentů (anebo taky ne - ani já nedovedu říci, kdy se objeví další díl). "Obě křídla doširoka otevřela..." - zde se myslí křídla dveří. Krvavý dům je starý a většina jeho dveří má dvě křídla, ne jen jedno jako v moderních budovách. Ještě jednou díky za přečtení a komentář.

Arvinej	16.07.2008, 15:36:47

Odpověď na příspěvek od uživatele: Arvinej* ze dne 16.07.2008, 13:07:37* teď's trefila hřebíček na hlavčku :-)

Arvinej	16.07.2008, 13:07:37

stále ekyelka, ale... ano, starší text. tak nevím jestli jsem byl nesoustředěný či co, ale začátek mne nějak nevtáhl do děje a občas mě to nutilo přeskakovat pár vět, což se mi zrovna u tebe a tvého krásného stylu (viz chvály od ostatních) moc nepáčí. třeba je vážně tím, žes nebyla v té době vypsaná tak, jako teď :-) PS: moc postav => chaos, pochopil jsem role asi až v půlce druhého dílu.


ze dne 16.07.2008, 15:14:15
Ekyelka: Role jednotlivých postav jsou definované od samého začátku; řekla bych, že přílišná detailnost spolu s nezvykem číst podobné texty zavinila vzniklou nudu a nepozornost. Stává se to, čas od času.

Nethar	21.01.2008, 23:06:09

Ano. Vskutku! Přesně tak! Každopádně! Když čtu tuto povídku, chce se mi zvolat: Ekyelka! :-) Tvoje texty jsou opravdu odlišné od většiny ostatních, které zde máme k dispozici. Přímo z nich vyzařuje propracovanost, smysl pro detail, nádherná atmosféra, která dokáže čtenáře pohltit. Věřím, že to není četba pro každého. Povrchnější čtenář může konstatovat, že je to příliš zdlouhavé, bez náboje. Ale já tu krásu jazyka plně oceňuji a navíc vím, že když přijde na akci, tvoje povídky dokáží mít velmi rychlý spád. Prostě tleskám. Když čtu běžně povídky, říkám si, co se teď asi stane, jestlipak se to nezkazí. Jestlipak se to teď nějak nezvrhne. Není tohle nesmysl? No tohle je ale okoukané! Ale u tvých povídek můžu tyhle strachy bez problémů vypnout. Prostě se oddat čtení, protože vím, že žádné šlápnutí vedle se prostě konat nemůže! No a abych přece jenom něco vytknul... hmmm... Snad jenom slovo motlitba... ??? :-P


ze dne 21.01.2008, 23:09:37
Ekyelka: Děkuji, Nethare. Víš dobře, co to pro mne znamená.

Fuxik(5)	20.01.2008, 21:04:48

No, vzhledem k tomu, že jsem to četl celé a teď mám komentovat en tuto část, tak jsem se sám postavil do dost obtížné situace, no nevadí. Musím souhlasit s Dudsem, že text od Eky se prostě "pozná", ani moc písmenek, ale ten myšlekový proud, ty detaily (nevím, kdo všechno tam vidí ty detaily, podle kterých třeba já Eky poznám) a literární obraty. :) Musím říct, že tento díl přímo vybízí k tomu, abych hned četl další a rozkoukával se po Starém městě. Mi se v něm líbí. (a přeberte si to jak chcete)


ze dne 20.01.2008, 21:19:45
Ekyelka: :) Dočkala jsem se! Dočkala jsem se! Juhů! :D A děkuji ;)

duddits	19.01.2008, 3:23:55

Ekyelčin text poznáte na sto honů. Myšleno jen a jen v dobrém ;) Víc se tu zatím rozvášňovat nebudu, aby mi nějaká slova zbyla i k ostatním dílům. Vrhnu se na ně co nejdřív ;)


ze dne 19.01.2008, 20:37:07
duddits: Tady jsem jich napočítal 7 788 a bylo to tak akorát :-D


ze dne 19.01.2008, 20:22:28
Ekyelka: :) Poznávací znamení - moc písmenek? ;)

Leontius	18.01.2008, 15:31:38

Nechápu, jak může někdo zaregistrovat pravopisné chybky u tak působivého dílka. Vždyť se čte samo a děj přímo ubíhá před očima. Čtenář ho neregistruje jako text, ale přímo jako zrakový vjem. Výborně. Vlastně zarazila mě jediná formulace a to na konci: "založila si ruce na prsou, zatímco se kolem ní postupně protáhlo šest Iítů." Postupně protáhlo? No možná jsi to tak myslela, ale v danou situaci by bylo, kdyby do místnosti vpadli rychle a rázně. Ale to nic neznamená. Dílko je dokonalé. Po prvních řádcích jsem čekal fantasy, jenže se z tho vyklubalo lehce anachronické sci-fi. Můj oblíbený žánr. Jedna


ze dne 18.01.2008, 15:46:23
Ekyelka: Přemýšlela jsem dlouho, jak Iíty uvést na scénu jejich posledního souboje... Jenže kdyby tam vpadli, jenom bych opakovala klasický postup všech obyčejných detektivek - a to jsem nechtěla. Navíc jsem nějak musela dát Alžbětě šanci dostat se ke kataně - Iítové jsou zatraceně rychlí! :D A děkuji za komentář. Jistě to byl milý anachronismus - vždyť co taky čekat od Ekyelky, která se spíš sběhlá ve fantasy, než ve scifi? ;)

synthetic darkness	17.01.2008, 22:49:31

Ne, nechtěla jsem dneska už nci číst. Obvykle ani zde nevydržím číst něco delšího, ale... Přečetla jsem první větu, potom jsem upadla do nějakého zvláštního neidentifikovatelného stavu, který se nacházel mezi Tvými písmenky a poslední tečka mě zas vrátila do mého pokoje. No... Další díly raději dneska už číst nebudu, protože bych zase šla spát bůhvíkdy :-D. Ale už mám program na zítra ;)


ze dne 18.01.2008, 14:07:34
Ekyelka: Škoda, že se toho nedá využít třeba při vykrádání bank... :D Ale moc děkuji!

Nancy Lottinger	17.01.2008, 17:50:01

Ačkoliv jsem četla spíš malou hrstku tvých děl, už jsem si vytvořila jistý obraz... Respektive je to prostě tvůj styl. Umíš dokonale vykreslit i nejmensi detaily. K ději se nevyjadřuji, zdá se to lehce fantasy...?


ze dne 17.01.2008, 22:35:02
Ekyelka: Možná, možná ne :) Já sama nevím, ale fantasy jsem se tentokrát snažila vyhnout... :) Děkuji za zastavení, za přečtení i za komentář! :)

Aenica	16.01.2008, 16:43:45

Je to zase něco nového, ale proklatě Ekyelčího... už se těším na další :)


ze dne 16.01.2008, 18:58:04
Ekyelka: Někdo má proklatě nízko kolty u pasu, někdo je proklatě ekyelčí... :D Hej, tohle se mi líbí!

Imperial Angel	15.01.2008, 19:17:35

Nechci psát jen "líbí se mi"...sakra, ale nic jiého mě nenapadá :)... Dílko má něco do sebe, hýří kouzelnou atmosférou a přirozeností. Jen jedna drobnost - "každý zastrčení kout"...takhle to asi být nemělo ;)...Njn, už mlčím, hlavně že u sebe si chyb nevšimnu... Jinak 1 :)...


ze dne 15.01.2008, 19:39:48
Ekyelka: Aj! Díky za upozornění - asi bych měla pozorněji číst!

Šíma	06.01.2008, 20:00:00

Hezké, těším se na pokračování! Tak nevím, ale patrně půjde o jistý "střik" sci-fi a fantasy! Líbilo se! :-D Takže za Jedna! P.S. Kam se na Tě hrabu... velice skromný smajl :-DDD


ze dne 06.01.2008, 20:30:19
Ekyelka: Jsem ráda, že se ti to líbilo, Šímo! :) Snad tě nezklamu, když předem vyvrátím tu poznámku o mixování žánrů - tohle by mělo zůstat mimo hranice fantasy. :) Mělo by. Uvidíme!

Adrastea	06.01.2008, 18:44:38

Jak je vidět, ani Tvé starší texty nepostrádají osobité ekyelkovské kouzlo a úžasnou atmosféru. Povídka mě opět naprosto unesla, takže se velmi divím, že jsem si všimla takové drobnosti, jako je tento překlep: "kde tě každý zdá" No... A teď už mi nezbývá nic jiného, než se těšit na další díly. :)


ze dne 06.01.2008, 20:28:53
Ekyelka: Myslím, že překlepy u mne jsou natolik neobvyklé, že si jich tím spíš všimnete ;) Děkuji za přímo bleskovou publikaci i za krásný komentář!