» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."

Joseph Addison

počet přístupů: 2140460

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28991 příspěvků, 4550 autorů a 303411 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Staré tradice II. - Smrt válečníka ::

Ekyelka	publikováno: 14.01.2008, 22:31

V předchozí části příběhu se do domu učitelky starých tradic dostavila zvláštní návštěva - Alžbětina sestra Norgiwa. Místo vřelého uvítání však byly dvě studentky, Marilka a Ling, svědky podivného rozhovoru, v jehož závěru Norgiwa vpustila do domu šest válečníků.
Jenže - kdo může říci, že mezi stará umění náleží jen kaligrafie a vyšívání?


	První čtyřruký válečník padl krok od prahu, sražený střelou z Marilčiny jehlovky. Dívka vzápětí aktivovala poplašný vysílač, maskovaný jako brož na živůtku, zatímco Ling už sbíhala s vlastním mečem v ruce dolů po schodech. Snad se jim podaří zůstat naživu dostatečně dlouho, než dorazí Marilčina ochranka! Nečekané zjevení se obou dívek poskytlo Alžbětě spásný okamžik navíc. V jediné otočce tasila katanu z pochvy, která odlétla přímo do tváře jednoho z útočníků, zatímco čepel plynule pokračovala v elegantním pohybu přes krk dalšího vraha. Stříbrná krev vystříkla v oblouku do vzduchu, ale padala volně k zemi; Alžběta už stála jinde, tváří v tvář Iítovi, omráčenému ranou dřevěné pochvy do čela. I ten zemřel – dřív, než se Ling dostala na poslední schod. „Okamžitě se vrať nahoru, Ling!“ křikla Alžběta na dívku, švihla mečem a Iíta s rudým pruhem vlasů na jinak holé lebce nevěřícně vykřikl, když mu levá horní ruka upadla, čistě uťatá v lokti. Marilka nahoře na schodišti využila bojovníkovy nepozornosti, dvojí tiché zasvištění otrávených střel ukončilo život zmrzačeného Iíty dříve, než si vůbec uvědomil hrozící nebezpečí. Z druhé strany se k Alžbětě pokusil dostat jiný válečník, ale včas si ho všimla. Katana zazpívala, její mistrně vykované ostří se zablesklo ve víru bleskového pohybu, volavky na černém kimonu s hlasitým pleskotem křídel vzlétly. Ozvalo se tiché zasténání, skřípění ušlechtilého kovu o kost. Iíta s nevěřícně vykulenýma očima o krok ustoupil, pak jeho pohled sklouzl na vlastní hruď, z níž trčela rukojeť katany. Nabodl se na čepel, vykukující Alžbětě zpod paže, když se ji pokusil zezadu obejmout. „Pamatujte, chci ji živou!“ ozvala se Norgiwa z bezpečí domovního prahu. Velitel Iítů jen něco zavrčel v rodném jazyce, příliš zaměstnaný odrážením Alžbětiných útoků. O meč možná přišla, ale holýma rukama dokázala bojovat stejně dobře jako zkušený válečník. Iíta už měl pravou spodní paži zlomenou a z vymáčknutého levého oka mu vytékala krev spolu se sklivcem, přesto odmítal uznat porážku. Jedna žena s dvěma sotva odrostlými děvčátky přeci nepokoří šest nejlepších válečníků jeho kmene! V záchvatu zuřivosti tasil dýku s rukojetí obtočenou bílými šňůrami z aledawéského hedvábí. Marilka na vrcholu schodiště varovně vykřikla, Ling se také chtěla vrhnout do boje. Vzteklé zasyčení ji ale zastavilo ještě nad stydnoucím tělem Iíty, jehož přemohla spíše díky štěstí než svému bojovému umění. Každý věděl, že iítské nože s jílcem z bílých šňůr jsou potřeny silným neurotoxinem, který i ve velmi malém množství dokázal zastavit srdce své oběti. Proto bojovala Alžběta s Iítem sama; Marilka možná už brzy usedne na císařský trůn a Ling jako vnučka pána Starého města jednou bude místo něj vládnout malé komunitě. Jejich životy byly mnohem cennější. Iítové po tisíciletí válčili kmen proti kmeni, rodina proti rodině, syn proti otci. Byli ryze válečnickou rasou a život pro ně nic neznamenal. Rodili se za zvuku třeskotu nožů při obřadních soubojích, umírali se zbraní v ruce. Jejich čtyři paže a nebezpečným životem vybičované reflexy z nich dělaly téměř nepřemožitelné, co se týkalo osobních soubojů, rodný svět s dvojnásobnou gravitací jim zase nadělil ocelové svaly a neuvěřitelnou rychlost. Za každý vyhraný souboj si Iíta směl vyholit čtvereční centimetr vlasů, ti nejlepší pak nosili kolem krku náhrdelníky ze surových diamantů – co kámen, to život. Alžbětin soupeř měl šedou kůži na špičaté lebce vyleštěnou do hladka a diamanty na jeho hrudi nešlo spočítat, jak byly drobné a kolik jich bylo. Jenže navzdory své síle, rychlosti a krvavému výcviku nebyl Iíta schopen Alžbětu zasáhnout. Pohybovala se v kruhu kolem něj téměř lenivě, jak si s krutým úsměvem vychutnávala ten tanec smrti. V šepotu hedvábí, úderech dlaní a svištění vzduchu kolem otrávené čepele Iítova nože se však náhle ozvalo tiché cinknutí. Aniž jí v tom Iíta dokázal zabránit, v průběhu boje mu Alžběta strhávala jednotlivé diamanty a odhazovala je pohrdavě na podlahu. Ling ten pohyb vlastně vůbec neviděla. Najednou Alžběta ještě v kleče na podlaze, kam ji srazila Iítova předchozí rána, sevřela čepel nože mezi spojenými dlaněmi jen kousek od své hrudi, když ji chtěl Iíta bodnout. Oba bojovníci stáli naprosto nehybně, jako by kolem nich neexistoval svět ani čas, a hleděli si mlčky do očí. Iíta ty své náhle doširoka otevřel. Pohled mu sklouzl na vlastní ruku s nožem, kterou už pomalu zachvacovaly drobné plamínky. Kov čepele se rozpálil až na teplotu, kdy se vzňaly šňůry na jílci, a bolest v popálené dlani byla zakrátko příliš velká i na něj. S hlasitým zaječením nůž pustil. Souboj však ještě nebyl u konce. Alžběta lehce vyskočila do vzduchu, tanečním krokem obkroužila Iítu, zářící oči přimhouřené, když v otočce udeřila. Iíta zalapal po dechu, horníma rukama se chytil za roztržené hrdlo a marně se snažil zastavit proud stříbrné krve. Klesl před ženou na kolena, velké oči už napůl zastřené smrtí, modré rty vyslovily několik slabik. Alžběta s prsty levačky potřísněnými Iítovou krví se sklonila těsně k umírajícímu válečníkovi, něžně ho pohladila po lebce a se rty u jeho ucha mu cosi šeptala. Iíta se usmál, pak mrtev klesl na kamennou podlahu. „Marilko, běž pro své věci. Tví lidé jsou tady,“ narovnala se Alžběta v příštím okamžiku, když se vstupní dveře s hlasitým třeskem rozlétly do stran, jak bezpečnostní oddíl vpadl do haly. Plukovník Simmisan rychle proběhl kolem Alžběty i překvapené Ling nahoru po schodech ke své svěřence, aby ji prohlédl, jeho muži mezitím obě Pozemšťanky odzbrojili. „Co se tady stalo?“ otočil se plukovník Simmisan, jakmile ho Marilka poslala zpět do přízemí, rozzlobená neuctivým chováním vojáků ke své učitelce. „Otrokáři. Dověděli se, že je tento dům nehlídaný, a pravděpodobně chtěli obě dívky unést,“ došla si Alžběta klidně k jednomu z vojáků pro svou katanu. Stačil upřený pohled, aby ji dostala zpět. Kapesníkem očistila zakrvácenou čepel, pak s uctivou úklonou hlavy vrátila meč na jeho místo. „Bude nejlepší, když teď obě dívky odvezete domů. Tito,“ kývla hlavou na těla, které vojáci balili do pytlů, „jsou sice mrtví, ale jejich velitelka stačila zmizet ještě před vaším příchodem. Mohla by se vrátit s posilami.“ „Ale co vy?“ vyjekla Marilka, která se už stačila vrátit s kabelou, kde měla uložené vyšívání. „Přišli přeci hlavně pro vás!“ „Nesmysl, Marilko. Běž do auta a ty taky, Ling. Plukovník Simmisan jistě ví, kde tvůj dědeček bydlí,“ pohlédla učitelka krátce na vojáka. „Další vyučování bude příští měsíc, až tenhle rozruch trochu utichne,“ pokynula oběma dívkám na pozdrav, zatímco je starostliví ochránci už nesmlouvavě postrkovali ke dveřím. Za deset vteřin už v hale zůstala jen ona a plukovník Simmisan. „Mluvila pravdu, že?“ prohlížel si důstojník se zájmem středověký obouruční meč, visící na krajním sloupku schodiště. „Norgiwa možná není vaše sestra, ale přivedla Iíty, aby vás dostala, kam chtěla. Neměla tušení, že je v domě i vnučka jednoho ze Starších, natož dcera enderaliánského velvyslance a budoucí císařovna, jinak by v tichosti počkala, až dívky odejdou. Šlo jí jen o vás.“ „Očividně máte výkonnější sledovací techniku, než jsem se obávala,“ zamračila se Alžběta. „Co teď uděláte? Propašujete mne ze Starého města, než Ling stačí všechno povyprávět dědečkovi? Dobře víte, jak si svou učitelku tradic hlídají.“ „Nikdy tu k žádnému souboji nedošlo,“ potřásl plukovník pomalu hlavou. „Jako každý jiný člověk máte právo na vlastní starosti spojené s minulostí, i když zrovna vaše minulost je zahalena neproniknutelným dýmem i pro mne. Teď se musím hlavně postarat o Její Výsost. Císař Jeren před třemi hodinami zemřel a Olphis se svého práva na trůn oficiálně vzdal. Marilka byla jmenována novou Císařovnou.“ Alžběta se zachvěla. Objala se rukama, v pohaslých očích ještě větší smutek než obvykle. „Tohle si to dítě nezaslouží. S vámi měla aspoň nějakou naději na přežití, ale teď…“ otočila se k překvapenému vojákovi zády, což nikdy předtím neudělala, a změnila se v živou sochu. Plukovník Simmisan ještě chvíli nehybně čekal, ale učitelka tradic o něm už nevěděla, uzavřená do svého smutku. Neslyšela jeho pozdrav ani tiché zašramocení, když se ukláněl před stojanem s Urogawovou čepelí, nereagovala na klapnutí dveří. Byla sama.


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 11		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 26		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

chris ONNE	24.04.2010, 9:15:08

Jak už jsem to nakousl v předešlém komentáři. Neuvěřitelně se mi líbí ten kontrast, mezi oběma díly. První je jako krásné slunné odpoledne na horách, které je náhle a bez jakéhokoli varování vystřídáno prudkou průtrží mračen. Nenašel jsem žádné nesrovnalosti či doplňující otázky. Byl jsem zcela přikovaný k tvému příběhu a jediné, co by mě dokázalo od něj vyrušit, by byl výpadek elektřiny ;-) To se mi už dlouho nestalo! (to přikování ;-)) Teď jen hádám, ale to, jak Alžběta cosi pošeptala veliteli Iítů, nesouviselo to s tím, že i ona je zraněna čepelí? Nemohu si pomoc, ale tvá série mi připomíná sinusoida. Opravdu perfektní vystižení postav či prostředí je střídáno rychlou, ne však bezduchou, akcí a ta je zas nahrazena poklidnějším dějovým posunutí.


ze dne 24.04.2010, 20:21:36
Ekyelka: Zdravím. Ohledně tvé otázky: ano, to, co mu pošeptala, nesouviselo s ničím v místnosti a dané době - týkalo se to jen samotného Iíty a jeho cti, předků a posmrtného života. Alžběta ovládá staré tradice mnoha národů a životních forem. :) A děkuji za pochvalu, je příjemným osvěžením. :)

Arvinej	16.07.2008, 15:39:28

Odpověď na příspěvek od uživatele: Arvinej* ze dne 16.07.2008, 13:15:00* třeba by pomohla jedna dvě věty navíc. anebo je to jenom mnou ;)

Arvinej	16.07.2008, 13:15:00

skvělý popis boje - co dodat? :-) i to vylíčení emocí na závěr se ti povedlo. drobný záporný dojem: (arvinej dnes bude za morouse) díra do země (textu) mezi bojem a následujícími (a předešlými) událostmi co se týče vyprávěcího slohu. hm... teď jsem se do toho zamotal. jinudy: příběh mi neplyne, přijde mi to jako useklé části - 1.díl, boj, emotivní část jsou rozlámané na 3 dobré, ale hůře navazující oddíly děje. je mi rozumět? asi ne... O:-)


ze dne 16.07.2008, 15:19:27
Ekyelka: Ook, může se zdát. Při psaní jsem vycházela z toho, co vím o japonských (a obecně asijských) tradicích, a částečně i z idealizované podoby podobné společnosti. "Nic se nestalo" - bylo to řečeno přímo. Nic se neodehrálo, proto ta jistá trhanost děje. Náhlý výbuch násilí a okamžitá proměna učitelky tradic ve válečníka a nazpět je právě ilustrací celého systému a souboru chování, tradic a chápání světa obyvateli Starého města. To byl aspoň záměr už v prvním sledu. Další zásahy, provedené později (při psaní třetí části) však očividně nebyly ještě dostatečné, co se srozumitelnosti a přiblížení evropskému myšlení týče. :) Holt jindy a jiný příběh, Arve. :)

Nethar	22.01.2008, 17:38:39

Tak vše, co jsem psal u prvního dílu, se potvrdilo. Najednou tu máme zběsile rychlou akci, která se ovšem NEpřeklápí do bezduchého vraždění, které by se dalo shrnout slovem "masakr" a tím by bylo vše řečeno. Ekyelka prostě psát umí. Což mě ovšem neospravedlňuje, že si čtu v práci... :-P


ze dne 22.01.2008, 17:51:58
Ekyelka: Ach, ta sladká vůně spiklenectví... :)

Fuxik(5)	21.01.2008, 8:31:53

Odpověď na příspěvek od uživatele: Fuxik(5)* ze dne 20.01.2008, 21:11:20* Možná to tak znělo, možná to tak bylo, kdo ví? :) (možná to bylo naopak)

Fuxik(5)	20.01.2008, 21:11:20

A druhá část neméně zajímavá než ta první, boj reálný (už jsem měl tu čest držet v ruce meč, když naproti mě stála Eky) a velice dovedně popsaný a stále se držící děje, prostě luxus Ekyelčiny povídky :)


ze dne 20.01.2008, 21:21:04
Ekyelka: To znělo skoro jako "Už jsem měl tu čest Ekyelku vyklepnout!" :D

duddits	19.01.2008, 20:34:57

"Ekyelčin popis boje není jen efektní sled ran a úderů, jaký většinou vídáme v televizních „špektáklech“, ale do detailů promyšlený tanec, působivá show, která nezapomíná na jednu velmi podstatnou složku – důvěryhodnost." Tahle věta se mi při čtení vynořila v hlavě a řekl bych, že se v podstatě hodí k tvým dílům jako celku. Číst Ekyelku je jako procházet si učebnici stylistiky. Jen zábavnější ;)


ze dne 19.01.2008, 20:38:48
Ekyelka: Věty, které se ti vynořují jen tak v hlavě, vypadají hodně nebezpečně! Už se nedivím, že ti jdou tak dobře horory a hrůzostrašné historky! :D

synthetic darkness	19.01.2008, 13:41:22

Takže já jen tupě zatleskám a běžím k dalšímu dílu. :-)


ze dne 19.01.2008, 20:23:58
Ekyelka: :) Tleskat se dá i tupě? To mi budeš muset ukázat! Prosím ;)

Leontius	18.01.2008, 15:37:23

Obyčejně nemám rád popis boje jako tance (i když vím, že spousta různých specifických tanců vychází z boje :-D), ale tady mi to zas tak nepřišlo, jak inzeroval Šíma. Popis boje byl krásně realistický a detailní. I když mi v závěrečném duelu přišlo zvláštní, že onen tvor nevyužil svých bonusových končetin. Ale působilo to realisticky a dynamicky. Nehledě na to, že jsem přímo před očima viděl každý pohyb. Nádhera. 1 P.S. Dokonce jsem překousl i svou alergii na katany :-D


ze dne 18.01.2008, 15:51:19
Ekyelka: Staré tradice jsou prostě staré tradice - a katana byla blíž, než bastard, který visel na sloupku schodiště! :D (Tedy si aspoň myslím, že je o něm v textu zmínka - některé úpravy byly dost drastické...) Navíc: Staré město je osídleno převážně členy jihovýchodního koutu Asie, protože jsem vycházela z dnešního stavu - a nedovedu si představit Evropana nebo Američana, který by tolik lpěl na tolika starých rituálech, tradicích a zvyklostech. U Japonců, Korejců i Číňanů to je běžné - proto i zvolené etnické prostředí pro budoucí Staré město. :) Jsem ráda, že se ti styl boje líbil a zamlouval - popravdě tohle je ještě stará část textu, nově napsaná část (části?) bude teprve následovat. Takže si sama nejsem jista, nakolik je boj připodobněn k tanci... Už si nevzpomínám, s jakým záměrem a vizí jsem to tehdy psala... :)

Kaunaz Isa	16.01.2008, 19:59:25

Malinový jogurt! Tohle mne napadlo, když jsem přemýšlel, co ti napsat. Vím, že to nevystihuje pocity, které mám při čtení tvých povídek, ale… Malinový jogurt mám moc rád. Nejsem profesionál a pokouším se sám sebe přesvědčit o pravdě, že jím nikdy nebudu. Staré tradice jsou… Staré. A já v nich marně hledám nějaké známky nedokonalosti. Jistě tam jsou, jenom je prostě nevidím. Neznamená to, že by se tvůj styl nevyvíjel, ovšem v mých očích je to prostě jenom chůze po schodech dokonalosti kamsi vzhůru. Budeš mi muset někdy říct, jaký je z té výšky na nás pohled. Používáš všech sedm osobností naprosto úžasným způsobem. Všechno máš promyšlené a… A… Malinový jogurt! Tohle jistě není konstruktivní kritika, ovšem podle mého názoru takovou kritiku můžeš dostat pouze od lidí, kteří píšou stejně nebo lépe než ty. Takže… Ten jogurt.


ze dne 16.01.2008, 20:22:09
Ekyelka: Malinový :) Díky!

Aenica	16.01.2008, 16:49:51

Bojové scény mi připomínají výseky z Klanu létajících dýk - zpomalení času, rychlý sled boje, i jeho popis působí spíš umělecky než "akčně". Člověk by skoro nevěřil, že je to tvoje starší dílo a ne naopak úplně nové...


ze dne 16.01.2008, 18:57:18
Ekyelka: Přiznávám, trochu jsem do textu hrábla: změnila jsem poslední odstavec tohoto dílu. Samotný souboj, o kterém se zmiňoval už Šíma, je skutečně staršího data - ale zřejmě už před víc než rokem jsem měla nakročeno k tomu, co páchám nyní... :) A ta poznámka o působení popisu... to velice lahodí mým ouškům! Děkuji!

Imperial Angel	15.01.2008, 19:48:00

No myslím, že hlavní už bylo řečeno. Opravdu pěkně popsané scény - člověk se neztratí a dobře si dokáže vše představit :) Takže těším se na pokračování ;)...


ze dne 16.01.2008, 12:27:26
Ekyelka: Pokusím se dodat ho v co nejkratší době... :)

Šíma	15.01.2008, 12:02:35

Mám silné podezření, že ze strany oněch dívek šlo spíše o tanec (třeba i šavlový) a jejich soci neuměli kroky a neznali rytmus! :-D Líbilo, kam se hrabe "Kill Bill" (co do akčních scéne). Pardon, nechal jsem se trochu unést! ;-) Takže za jedna a těším se na další pokračování...


ze dne 15.01.2008, 18:41:41
Ekyelka: Šímo, stejně mě nedonutíš se červenat! :D Ale děkuji - za všechno.

Adrastea	14.01.2008, 22:31:13

Málokdy se stane, že by mě popis akčních scén bavil tak, jako tomu bylo tady. Krásné poetické obraty, košatá fantazie, spád... Prostě se mi to líbilo. :)


ze dne 15.01.2008, 18:40:49
Ekyelka: hodně zmatený smajlík Popis bojových scén a bavit? Můj popis bojových scén??? Jupí! :D A děkuji ;)