| ../8.7.2003/ |
| |
|
|
Že nebylo by proroků?
Snad zasazeni v uděl času
odešli parabolou paralel.
Jen jistota tmy a labyrintů vrací se.
Jistota prosta všeho příštího..
Vrací se.
Já, poutník, procházím zdmi v pochybnostech
jde-li o zeď kamennou či ironii,
trvám v bytí sleduje změn, jež stále posunují,
doufaje naivně v nalezení klíče ke všem branám smutku.
On na mne hledí skrze oči mé.
Nechávám prosvitnout chvění pravdy do hlubiny,
by plašilo Ondine v temnu a samotě.
Proroka hledám v každičkém Jeho pohybu...
Příjde ona. Je sama. Téměř nedýchá.
Pozoruje svět skrze jiné oči,
na proroky nevěří, a přesto jim naslouchá.
To umí jen ona a je šťastna, aniž by věděla proč.
Šíp času bílou laní ranil ji.
Na podzim přetrhne nit,
co vést mne měla labyrintem...
Zaklínám vše budoucí pramenem studánek!
(Jest a v příští chvíli není, co obrací se v čas.
já uvěřil jsem v červánky, smrt a její hlas)
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
86.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 26 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
