|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28991 příspěvků, 4550 autorů a 303411 komentářů :: on-line: 13 ::
|
 |
|
:: *** Bajka o rytíři a drakovi *** ::
 Šíma |
publikováno: 06.01.2008, 22:47
|
| Už dlouho jsem nic nenapsal v básnickém stylu! Tedy žádnou báseň, přestože můj styl je vším možným, jen ne pravou Poezii! Ale proč bych také nemohl znovu přiložit své dílko do této ohromné rodiny ostatních dílek? Kdo umí psát Poezii, ať první hodí kamenem, jen pozor, abyste náhodou netrefili toho draka, který stojí za mnou! O mně nejde, ale ten neřád umí plivat oheň! :-DDD |
| |
|
|
Bylo, či nebylo? Toť otázka, na mou věru!
Jde totiž o příběh starý, který se udál asi tak jednou k večeru.
Slunce se tehdy zvolna k obzoru sklánělo,
za nejbližší kopeček zdrhnouti se mu zachtělo.
Ptáte se proč? To dozvíte se za chvíli,
pověst je to totiž o drakovi žijícím ve zdejší sluji,
kde odér těžký a zápach dusných plynů tak veliký byl,
že div samotného draka věru nezabil.
Náš ohnivák dvanáctihlavý, však již byl světa znalý
a nějaká ta prdlotina, mu nedělala žádnou hlavu.
Co na tom, že ke sluji zvolna jel rytíř zdatný,
a na svém oři pospíchal, dobýt svou nekonečnou slávu?
Jeho bujný oř však měl starost jinou,
netoužil po slávě, avšak po své klisně drahé,
čekala na něj ve stájí v nedalekém pánově hradu,
a koníkovi našemu, byly všechny jeho sliby plané...
O čem že je to řeč, milí braši?
O tom, že našemu rytíři snad v hlavě straší.
Drak přeukrutný mu záminkou byl,
aby svou vytouženou princeznu za každou cenu osvobodil.
Děvu lepou vězněnou oním drakem,
který ji hlídal svým ostřížím zrakem.
Nedovolil jí vyjíti ven a celý její život se stal jen pouhým snem,
který se jí kdysi zdál, kdo by o takový život vůbec kdy stál?
Náš milý rytíř ke sluji dojel a vytasil svůj meč převeliký,
drak jen nakrátko vykoukl ven a spočítal příchozí návštěvníky.
Když přišel na to, že zde jen jeden pochybný rytíř stojí,
odfrkl si zklamaně z nozder dým a šel si zase za prací svojí.
Rytíř bez bázně a hany, slezl ze svého koníka a dal se do stíhání,
byl tu však jeden problém maličký, že ve sluji vládl puch převeliký.
Namáhal se, dávil, no za drakem se nedostal, a polykal andělíčky,
seč se snažil jak chtěl a tak se dal (pouze) do tichého lkaní.
Uslyšel to náš drak přestrašný a vykoukl zvědavě ven,
kdo že to pláče před jeho slují, myslel, že to jen sen.
Jeho hlavy spočinuly svým ostřížím zrakem,
na té prachobyčejné rytířské bídotině, co třásla se strachem.
Jeho koník vraný svou odvahu však dávno již pozbyl,
a raději svůj bídný život za nejbližším balvanem ukryl.
Ve své zbroji (koní) cítil se jak v nějaké plechovce,
netoužil skončit jako žrádlo pro psy, toužil přeci jen po své (koní) milence.
Rytíř pohlédl na stvůru ze sluje nejistě vykukující,
brada mu spadla k zemi, div si nevyvrátil svou sanici.
Oba hleděli si do očí a nevěděli si vůbec rady,
zda-li se mají o princeznu bíti, nebo nechat své marné zvady.
Když tu drak náhle rozesmál se, až zakuckal se svým vlastním dýmem,
princ se schoval za skálu, neb věděl, že by s ním byl brzy ámen.
Drak divoce kýchat začal ze všech svých dvanácti hlav,
oheň šlehal dokola a věru šel z něj hrozivý strach.
Když tu náhle vylezla z jeskyně překrásná dívčina,
měla věru dost už puchu, který ve slují vládl.
Nestálo jí to za to, aby se takto pro draka trápila,
kdo by také v tom smradu neomdlel a takřka neomládl?
Koník zatím čekal nedaleko a rytíř svůj meč dávno zahodil,
drakovi zbyl jen holý život, svou šanci tak promarnil.
Že nedošlo k bojí? To se někdy stává, když se dva hádají,
třetí radost z toho má, avšak léčkou to zavání!
A tak drak hrozivý zalezl uražen znovu do své sluje,
a co že udělal náš milý, udatný a spanilý princ?
Se svou novou ženou na hradě svém radostně vínu holduje,
leč jedno náš hrdina netušil, že je v tom mnohem víc...
Že život není pohádkou a z princezny se stala saň?
Kdo by to kdy říci mohl, jakou krutou zaplatil náš hrdina daň!
Jednoho draka neskolil a nechal jej ve své slují žíti,
nyní měl na hradě svém saň druhou a život i nervy (jak se říká) v řiti.
A to je málem konec naší pohádky, která nemá žádné ponaučení!
Kdo myslí, že je jen něco za něco, ten brzy svůj názor změní!
Stejně jako princ náš, se svou lepou děvou,
myslí teď na to, že ji měl drakovi ponechat a ohlédnout se za jinou ženou.
Nyní je pozdě bycha honit, drak už je dávno pryč!
Jemu zbyly jen oči pro pláč a osudem upletený bič,
který si na sebe vyrobil, když ukojit chtěl svůj nenasytný chtíč
a princeznu líbeznou vzal si za svou, okouzlen její krásou,
netuše, že jde o pouhý pomíjivý životní kýč...
Zazvonil zvonec a konec je bajce!
Drak je dávno v pánu, zbyla jen prázdná sluj!
Náš princ rozmilý teď ze zlosti kydá hnůj.
Komu to? No přeci koníku svému a jeho družce.
Nemohl již více žíti se svou ženou rozmilou,
byla na něj jako na cizího a honila jej se zlostí svou přízračnou.
Přišla na to, že princátko není žádné terno,
to však milí zlatí jiný příběh je a nakonec je to vlastně jedno!
A to je tedy opravdu vše, drazí přátelé, dál už nic vážně není,
ne každý totiž šťastný je, když se ze svým snem ožení.
Pánbůh s námi a zlé pryč, za všechno totiž může, ten prokletý chtíč!
Drakovi to také všechno jedno je, nechce si pro sebe uplésti bič...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 10 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 35 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 96 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
