» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."

Théodore de Banville

počet přístupů: 2140460

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28991 příspěvků, 4550 autorů a 303411 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Oldíku, udělej to na noviny... ::

Danuše	publikováno: 10.01.2008, 9:16


	"Oldíku, udělej to na noviny, nemůžeš ven." Oldík je po operaci a musí být ještě dnes v klidu. Zrovna ve dvě hodiny ráno na něho přišla potřeba. Ta velká. Nechápavě zíral nejdřív na mne, potom na dveře a pak na noviny, rozložené na zemi. "Tak už to pochop Oldíku, ještě ven nesmíš. Vykakej se hezky tady na ten papírek." Konečně! Pochopil a vykakal. Je to můj milý a chytrý pejsek. "Nóó, pěkné dva kousky, to se ti ulevilo, viď?" Zavrtěl ocáskem a zalehl do pelíšku. Fajn, a co teď s tím nadělením? Maminka spí v místnosti před tou mojí, vstává velmi časně ráno, a když se náhodou v noci probudí, tak potom těžko usíná. Musela bych jít kolem ní a pak hlučně spláchnou WC. Znáte to, v noci je každý normální zvuk znásobený. A tak mě napadlo...co kdybych vyhodila hovínka z okna na trávník před naším panelákem? Ráno vstávám brzo, zajdu to uklidit. Pomalu jsem nakláněla noviny do chladné noci a rozhlížela se, jestli náhodou nejde nějaký noční chodec. Nešel. Tak šup! Co to plesklo? Vyklonila jsem se a v pouličním světle jsem uviděla něco, co by mě ani ve snu nenapadlo. Jedna část sice bezpečně přistála tam, kde měla, ale ta druhá a podstatně větší...na kraji parapetu okna pod námi. Co teď? Opatrně jsem okno zavřela a zatáhla závěs. Ten kus dekorační látky mě na chvíli uklidnil. Přepažil území průšvihu a trapasu, od mého chráněného prostoru. Psa mají vlastně i ti nad námi..."to jsou dneska lidi, viďte? Házet hovínka sousedům na okno." Tak nějak se mi honily zatloukací myšlenky hlavou, pro případ, že u nás zazvoní soused a bude vyšetřovat nechutnou příhodu. No, na DNA snad nedojde ?? Zalehla jsem do svého pelíšku a snad i usnula. Zdály se mi trochu fekální sny, které mě už před svítáním probudily. Házet na někoho jiného vinu, to přece nepatří k mým zásadám, sakra. Spláchnu to!!! A raději horkou vodou, mohlo by to být lehce přimrzlé. Zaslechla jsem zabouchnutí dveří. Mamina odešla. Fajn, mohla jsem jít načepovat horkou záchranu. Napustila jsem plnou PETlahev. Tak, a teď se hlavně trefit do okamžiku, kdy bude prázdné okolí, a pak rychle spláchnout ono nadělení na plechu pode mnou. Mohla jsem to tušit, protože sama se sebou už nějaký ten pátek žiju...samozřejmě, že to dopadlo ( a to doslova) úplně jinak. Místo za hovínko, přistál proud horké vody před hovínko a ono se, potvora, ještě více posunulo k oknu. Teploučká voda ho udělala opět čerstvým, dokonce kouřícím a otevřela ho jako knihu. No nejsem smolař ? Ne, jsem jen matlák nad matláky. Běžela jsem napustit vodu ještě jednou. Studenou. Horší už to snad nebude. Bylo. Vyklonila jsem se a namířila hrdlo lahve na místo činu, Jenže... Soused, který se šel asi mrknout proč je tak živo na jeho parapetu, neprozřetelně a právě v ten moment vystrčil ospalou hlavu z okna. Dostal přímý zásah do týla a pod tím nenadálým vodním úderem mu lehce hlavinka poklesla tak, že se bohužel velmi zblízka podíval do té Oldíkovy teplé, otevřené knížky. Opatrně jsem zavřela okno, sesunula se k zemi a dostala křečovitý záchvat smíchu. Bylo to najednou tak neuvěřitelné, debilní a neskutečné. Po záchvatu ovšem přišlo vystřízlivění a pocit beznaděje. Stávají se přece horší věci, vždyť je to prkotina, ale jak to, panebože, vysvětlím? Moc ty sousedy neznám, bydlí tady krátce a na chodbě se sotva pozdravíme. Zaslechla jsem Oldíka, jak slabě zakňoural. Seděl před lednicí a hypnotizoval ji očima. Myslela jsem, že chtěl snídani, ale až s odstupem času jsem pochopila, že mi vlastně poradil jak dál. Z útrob chladničky jsem vydolovala lahvinku vína. Seběhla jsem s ní o poschodí níž a konečně jsme to se sousedy spláchli. Jsou to moc prima lidi. A mají rádi psy.


celkové hodnocení autora: 99.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 9		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 20		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 44		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Apolenka	07.10.2009, 8:36:18

Tuhle povídku jsem četla už kdysi... to jsem ještě nemohla známkovat, a hlasitě mě rozesmála. Dnes mi opět navodila příjemnou náladu pro celý den. Přijmi za to mé poděkování, Danuško, a k němu jedničku, která tu už dávno měla být.


ze dne 07.10.2009, 19:54:03
Danuše: Apolenko, vždyť já se se svým občasným psaním jsem daleko za tebou. Ale jestli jsem tě opravdu rozesmála, tak to je pro mne největší odměna. Díky díky díky

Petr.6.Suchy	20.06.2008, 9:29:04

Takové lehké vyprávění, neuspěchané, ze života, jen ta pointa a vůbec celkové vykreslení by na mě mohlo udělat trochu větší dojem.


ze dne 20.06.2008, 18:15:45
Danuše: Díky Petře, že to neudělalo větší dojem mě mrzí, ale to je tak všechno, co pro to můžu udělat. Holt to líp neumím, proto se do prózy moc nepouštím. Je to příběh opravdu ze života, který jsem ještě hodně okořenila a nechtěla jsem zas příliš přehánět, chtěla jsem, aby v tom zůstal ten ráz normálního života s trapasem, který dobře skončil. Jsem moc ráda, že jsi mne navštívil, udělalo mi to radost :-) Díky za známečku a zase se zastav. Ahoj D.

AnetkaAne	08.02.2008, 13:13:34

Vážně skvělé. Mám dobrou představivost,tak jsem se vážně zasmála. Do mé blbé nálady prima odreagování!!Dík!


ze dne 11.02.2008, 22:28:47
Danuše: To mě velmi těší, děkuji :))

Ruzsip	19.01.2008, 9:20:24

:))) moc hezké


ze dne 20.01.2008, 17:11:21
Danuše: Moc děkuji :)))

First Girl	12.01.2008, 13:15:34

Take mi nezbyva nic jineho nez pochvalit a podekovat za pobaveni! ;) Je to mazec, clovek si to dokaze predstavit a je rad, ze se to nestalo zrovna mu :D


ze dne 12.01.2008, 18:12:19
Danuše: Děkuji, mám velkou radost, že jsem alespoň pár lidiček pobavila. Moc tě zdravím a ještě jednou dík :)

amoska	10.01.2008, 23:47:09

Jedním slovem bezvadné! Takové čtení člověku přidá na lidskosti a vyloudí úsměv, neřkuli smích na tváři! Díky za každou možnost uvolňujícího veselí! Život je nějak moc dramatický, vážný, ustaraný, proto je nutný relax. Dano, to jsme potřebovali a máš zaslouženou 1. Piš, jsi dobrá, máš na to! Přeju hodně podobných "prášků" proti bolení duše. Srdečně Jana.


ze dne 11.01.2008, 23:12:01
Danuše: Díky Jani za krásný, pochvalný koment a za jedničku. Pokusím se snad ještě nějaké ty "prášky" vytvořit...a bez poplatků :) Moc zdravím. Dana

Mýna	10.01.2008, 19:56:47

Paráda, chechtám se ještě teď! :oD 1


ze dne 10.01.2008, 20:09:44
Danuše: Díky milá Mýno :) jsem moc ráda, že pobavilo a rozesmálo a dík za 1.

Šíma	10.01.2008, 15:24:15

No, mi se to líbílo a to tak, že jsem se takřka "kuckal" smíchy! Takže ode mne to máš za Jedna! Hovínkům zdar! ;-)


ze dne 10.01.2008, 19:43:25
Danuše: Jsem moc ráda, že jsem tě rozesmála, o to tady šlo. Tento trapas se opravdu stal mé kolegyni. Díky za jedničku !!

OH	10.01.2008, 9:28:53

Ahojky, D.! Na první čtení povídka o ho... Ale, jak se říká: Život tropí hlouposti... Když povídce uvěřím, tak je supr.


ze dne 10.01.2008, 19:38:09
Danuše: Ahojda a díky...věř, opravdu se stalo, jen jsem trochu přibarvila :)

Redrum	10.01.2008, 9:16:41

Věřím, že tohle je ze života. Řeknu, že po hromadě elfů, čarodějů, vrahů, příšer – je toto takové lidské uklidnění. Lehký návrat do reality (určité), která čeká vedle v ulici. Na můj vkus je to sice příliš šroubované a málo prořezané, ale jsem rád za tu lidskost, která v nás stále je a která k nám patří. I v literatuře.


ze dne 10.01.2008, 19:36:41
Danuše: Díky za koment a hodnocení...ano, napsal sám život