» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2140460

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28991 příspěvků, 4550 autorů a 303411 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Osobní asistentka ::

OH	publikováno: 03.02.2008, 22:09

Od Jerofejeva Ruská krasavice a od Maupassanta Iveta, to jsou dvě knihy, kterým jsem se při psaní těchto řádků raději vyhýbal.
Lomítko označuje kurzívu.
Děkuji za všechny připomínky k chybnému pravopisu.


	"Áchich ouvej, já do toho bárečku už fakt..." Povzdychla si, přejela rukou po své bolavé hlavě a vleže v posteli se natáhla pro cigarety a popelník, který byl na podlaze na koberci. Nepříjemná chuť, která ji zbyla v ústech po alkoholu a cigaretách, ji donutila zapálit si další, rozhlédla se po přetopeném bytě. Na stolečku v kuchyni dva hrníčky od kávy, další plný popelník, rozložený časopis a přes jediné křeslo přehozený její vlněný kabátek. /Že já sem tu někoho.../ Zamyslela se a v paměti se jí pomalu začala vybavovat včerejší párty v baru. /Furt sem seděla u baru... Pak šlo brko dokola a já jsem... Jéžišmarja, že já sem se zas nechala ukecat vod toho... No jasně, já sem!/ Vybavila si ho, jak seděl těsně vedle ní a stále ji něco povídal, ona trochu znuděná, ale ostatní nebyli o moc lepší, takže... Kouřila a dívala se na své ponožky a kalhotky na koberci, hnedle za dveřmi doložnice. /Musim zavolat Petroj, nějak se mu s tou skříněj nechce. To volejzat mě jo, ale jak po nich člověk něco chce, tak hned mizej!/ Vzpomněla si na tanga, co ji ukradnul z koše se špinavým prádlem v koupelně. /Kdo ví, co s nima dělá, to je taky... A zejtra zas do práce, achjo... Dvaačtyřicet let, diparéza... Ještě, že má elektrickej vozík, to bych jinak zas měla ruce, jak.../ Vstala nahá z postele a šla dát vodu na kávu. Letmo se podívala do zrcadla, které viselo na zdi, hned vedle klece s andulkami. "Hmmm..." Jako vždy, když si potřebovala urovnat myšlenky, posadila se s kávou do křesla a vše vypověděla andulkám, které na ní pošilhávaly chvilku jedním a za okamžik zase druhým očkem, aniž by ji v čemkoliv odporovaly. "Teda, holky, já když se na sebe ráno podivám do zrcadla, tak bych nejradši hned utekla a vobzvlášť, když se večer nevodlíčim. Kdyby mě takhle někdo uviděl, tak hned zdrhne... To vy dvě, nebo vy dva, nebo... Prostě, vy vypadáte furt stejně. Jo, vy máte život!" /No i když bejt furt zavřená v kleci a jestli to není pár... Ale já mam tenhle byteček, taky, jako takovou klec, si někdy řikám.../ Zatím co se vše snažila vypovědět svým andulkám, venku ubíhal podzimní den. "Holky, bacha..." V tričku a s cigaretou v ústech, otevřela okno dokořán. 20.12.2007


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 13		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 28		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Helena	12.02.2008, 1:10:38

Zajímavé. Nemám ráda zbytečná slova, tady jsem měla pocit, že všechno vidím, slyším, prostě že jsem tam taky.

Hanulka222	04.02.2008, 20:13:15

Mě nejvíc zaujal ten otevřený konec, takové jak kdyby zahození všech rozporuplných citů hrdinky a vstoupení do nového, snad lepšího dne...


ze dne 05.02.2008, 8:04:31
OH: Ahojky a díky, H. Zahození všech rozporuplných citů a vstoupení do nového,snad lepšího... To je krásný popis probuzení. To mi připomělo to: Utři si slzy a usměj se uplakanýma očima, každého dne se něco počíná, něco překrásného začíná... A už dost o jedný dávačce!

lucinda	04.02.2008, 10:22:42

Ahojky OH ;-) Přijde mi to, jako by už ten svůj život jenom přežívala, nějak se mu poddala... Žádný záblesk naděje ani beznaděje. Zajímavé počteníčko :-)


ze dne 05.02.2008, 8:00:38
OH: Ahojky a díky, Luci. Máš pravdu, ten pocit jsem z ní měl taky, ale jak řekl kulkul, je to úzký pohled na ženu. Vox populis, říkal jsem si o té její...

kulkul	04.02.2008, 8:03:33

Ty 2 předlohy neznám, ale je dobře že čteš takové knihy. Tohle je o třídu lepší, než povídka o hospodě, kterou jsem dříve komentoval. Nedostatky trochu přetrvávají: implantování cizích názorů do postavy, takže nevychází původní, svérázná, sympatická jak by měla. (Proto asi dole říkají, že je to "o ničem". I když člověk samozřejmě nikdy není "o ničem"...) Ještě víc se odpoutej, vyprázdni, a napoj se na postavu. Nech jí mluvit, jednat, jak sama chce. Miluj jí, aby se tak řeklo. Je to moc těžký. Tudy vede cesta k postavě=próze.


ze dne 05.02.2008, 7:57:16
OH: Zdar a díky K. Miluj jí... Když jsem ji miloval, tak mi uprostřed toho suše řekla: No, tak já už sem byla. Načež se otočila zapálit si retko... Já vim, že to je úzký náhled na tu ženu, ale chtěl jsem zdůraznit to -vo ničem-.

Šíma	03.02.2008, 23:55:43

A známka? Jedna až Dvě! ;-) P.S. Zkus to s těmi "tágy", když text správně ohraničích (začátkem a koncem) ještě před publikací a nebudeš dílko ukládat pro pozdější "vydání", mělo by to fungovat! Už to mám vyzkoušené! ;-)


ze dne 05.02.2008, 7:52:33
OH: No, tenhle text čekal na publikaci 6týdnů v Čekajících. Furt přeskakoval tam a zpátky, asi se jim to nechce číst, říkal jsem si. Takže teď už tagy používám. Zdar všem kutilům!

Šíma	03.02.2008, 23:41:07

Hm, no, ano! ;-) Je to taková náladovka! Střípek, při kterém se jeden sem tam zasměje a občas zamračí... Dílko to není špatné, neurazí, ale také nenadchne. Vidím to na takové zamyšlení nad životem, něco jako: "Co já to, sakra, vůbec dělám?" Život zvolna utíká mezi prsty, sny jsou pryč a namísto nich je zde tvrdá realita s občasnými "světlejšími" dny, které se snaží přebít tu nic neříkající šeď... Omlouvám se, trochu jsem se rozkecal! ;-)


ze dne 05.02.2008, 7:49:44
OH: Zdar a díky, Šímo! To jsi to vystihl dokonale. Nemáááám co bych řekl.

Pavel D. F.	03.02.2008, 22:07:58

Nejprve názor kolegy: Kev: Příliš krátké a bez pointy - vlastně o ničem, jednou špatně interpunkce. Já to vidím jako suchý krátký příběh s otevřeným koncem, jehož účelem je vzbudit náladu a zobrazit vnitřní stav hrdinky. Takovou věc asi může pochopit jen člověk, který si už svoje v životě zažil. Známka je zprůměrovaná.


ze dne 05.02.2008, 7:48:09
OH: Zdar a děkuji, Pavle! Portrét člověka, ženy, jednoho života. Pro mě je to nejvíc a že je to o ničem, ten život té slečny snad o ničem je, ale podívejme se na ty své, že...