obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915487 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39725 příspěvků, 5763 autorů a 391383 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Yár Fenumë - 9 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dračí krev - Yár fenumë
 autor Annún publikováno: 10.01.2008, 5:48  
V minulén díle léčitel Ewerion zkonstatoval, že Annerisina zranění by se měla, co nejdřív znovu otevřít a vyčistit. Naše elfka se však vzpříčila, rozrošená odešla do svého pokoje, kde se zamkla. Její bratr Rínon byl jejím chováním rozhořčen a pohádal se s ní skrz zavřené dveře, které chtěl vyrazit a odvléct ji zpět k léčiteli. Dorien ho ale zastavil a tuto hloupost mu vymluvil.
Takže co nás čeká v dalším díle?
Rozhodne se Anneris podstoupit zákrok, který jí může zachránit život?
Pokud ano, vyléčí se?
Princ Dorien nám k naší hrdince začíná citově lnout, neboť se mu líbí.
Vyvyne se mezi nimi něco?
Co asi způsobí zatmění měcíce?
Čtěte a dostanete odpověď na tyto otázky.
 

IX. - Zatmění měsíce.


Trvalo to skoro dvě hodiny, než zaslechl zašramotit klíč v zámku a cvaknout kliku. Anneris vykoukla ven ze dveří. Spatřila Doriena sedět na schodech a opírat se o dřevěné zábradlí.
"Ty jsi tu pořád? Myslela jsem si, že si odešel."
"Proč bych odcházel, když se mi tu dobře sedí? Je tu hezký výhled."
"Rínon tu není?" zeptala se podezíravě a rozhlédla se kolem.
"Ne, doporučil jsem mu, aby si šel dát studenou sprchu, takže klidně můžeš vylézt z té své elfí nory."
"Taky na mě hodláš křičet?"
"Nevím, proč bych to dělal, stejně bych tím ničeho nedocílil. Jen by si zalezla zpátky do pokoje a zamkla se v něm. Což si myslím, že je škoda trčet zavřená, když je venku tak hezky." Odpověděl a dál se opíral o zábradlí.
Prošla dveřmi a zavřela za sebou.
"Hodně jsem o tom přemýšlela."
"To je dobře," a poplácal rukou volné místo vedle sebe na schodech a naznačil jí, aby si přisedla.
Zaváhala, ale nakonec udělala několik kroků po stupních a uvelebila se na schodě. Opřela si lokty o kolena a do nastavených dlaní položila bradu.
"Vím, že je to pro mé dobro, ale já se bojím, Doriene." Chápavě se na ni zahleděl, ale zatím nic neříkal, protože ona ještě neskončila. "Když mistr Ewerion řekl, že musí rány znovu otevřít, zachvátila mě panická hrůza. Víš, když jsem byla tam..., vždyť ty víš kde, řezali do mě, bodali a zapichovali různé ostré nože a jehlice. Připadala jsem si jako jehelníček. Tak se mi nemůžeš divit, že zmínka o otvírání ran mě vyděsila. Ano, chovala jsem se nepřiměřeně a možná i dětinsky, ale ..." nějak jí zbytek věty uvázl v krku.
Díval se na ni a všiml si, že má oči zarudlé od pláče. Natáhl k ní ruku a dlaň přiložil na teplou tvář. Palcem pohladil sametově jemnou pleť její líce.
"Já ti rozumím. Rozhodnutí podstoupit ten zákrok je jen a jen na tobě."
Anneris na něho upřela zlatý pohled zalitý slzami a skousla si spodní ret. Vypadala tak dětsky a bezbranně.
"No tak, statečné dívky přece nepláčou." Snažil se ji rozveselit.
"Tohle ti řekl kdo? Že jsem statečná. Rínon? Pak ti lhal. Statečnost mě dávno opustila a je ze mě pouhý zbabělec."
"Nebyl, není a nebude. Máš v sobě tolik statečnosti, že si to ani neuvědomuješ. Ke všemu, čím si prošla, byla zapotřebí statečnost, víra a odhodlanost nevzdat se. Dokázala si to, a já tě za to nesmírně obdivuji."
Zahleděla se mu do stříbřitých očí a viděla, že to myslí úplně vážně a upřímně. Spatřila v nich ještě něco, čeho si dosud nevšimla. Živé jiskření a něžný hvězdný třpyt.
'Je možné, abych v jeho očích viděla zářit hvězdy? ' ptala se sama sebe. 'Hvězdný pohled patří jen elfům, lidé ho nemají, jak to, že on ano? ' přemítala v duchu.
Síla, která z něho vyzařovala, ji naplnila podivnou energií. Tady pod rozložitými, zlatými Javrony měl jeho dotek přímo elektrizující náboj, když něžně konejšil její tvář. Zdálo se jí, jako by čerpala sílu přímo z hvězd a nekonečného vesmíru. Bylo to tak zvláštní a jen stěží popsatelné.
"Tak já to tedy podstoupím," pronesla znenadání roztřeseným hlasem. "Dovolím mistru Ewerionovi, aby mi ty rány ...," ale to poslední slovo se jí zadrhlo v puse.
Dorien věděl, co chtěla říct.
"To jsem rád, že ses takhle rozhodla," a usmál se.
"Stejně se bojím."
"Chceš-li, budu tam s tebou, držet tě za ruku a dohlížet, aby ti zbytečně nikdo neubližoval." Navrhl jí.
"To by si pro mě udělal?"
"Ano."
"Ale proč? Jsem pro tebe cizí bytost."
"Nejsi, za těch několik měsíců, které jsi u nás strávila, ses stala součástí mé rodiny. Zaleží mi na tobě."
Měla zvláštní nutkání, a tak se pošoupla blíž k němu, on ji s úplnou samozřejmostí objal a ona si opřela hlavu o jeho rameno. Cítila se příjemně a bezpečně jako mládě pod ochranou svých rodičů.
"Máš tak dobré a laskavé srdce, škoda, že jsi člověk. Byl by z tebe skvělý elf."
"No jo, možný to je, ale ten nahoře mi dal do vínku lidský život a s ním se musím spokojit. I když na rozdíl od normálních smrtelníků, budu žít přece jen o něco déle," dodal.
Chvíli mlčky seděli a naslouchali šumění zlatavých korun stromů. Vítr si pohrával se srdcovými lístky a ptačí zpěv se nesl údolím. Pak Dorien ticho přerušil.
"Nechceš se projít, princezno?"
Usmála se na něho. "Ano, docela ráda."
"Cestou se můžeme zastavit u mistra Eweriona a oznámit mu tvé rozhodnutí, určitě ho potěší."
"Ještě dnes?"
Musel se pousmát nad její námitkou. "Bude to tak lepší, alespoň si to znovu nerozmyslíš."
Povzdechla si odevzdaně. "Asi máš pravdu."
Tak se zvedli ze schodů a pomalou chůzí se vydali po dlážděném chodníčku k domu uzdravování mistra Eweriona.
Zašli za ním a Anneris mu, i když s jistou nechutí a váhavostí, oznámila, že zákrok podstoupí. Tímto rozhodnutím mistra velmi potěšila. Dohodli se, že operaci provedou hned druhý den ráno, aby to měla co nejdřív za sebou. Poté, co se elfka domluvila s léčitelem, pokračovala s princem v procházce po údolí. Loudavě kráčeli ruku v ruce, proplétali se mezi vysokými a mohutnými Javrony. Povídali si o mnoha věcech a Anneris mu svěřovala věci, na které si v poslední době vzpomněla. Rínon byl sice její bratr, ale protože stále měla ještě z větší části minulost zamlženou, nedokázala mu říci vše. Dorienovi důvěřovala, protože on byl její zachránce a bylo tu něco, co z něho vyzařovalo, co jen stěží dokázala pojmenovat. Ona vyprávěla jemu a on jí zase na oplátku líčil zážitky ze svého života. Takže zbytek dne jim utekl velmi rychle a nastal večer. Dorien a Anneris se sešli opět s léčitelem Ewerionem až u večeře v jeho domácnosti. Rínon s nimi nevečeřel, protože byl ještě trochu nazlobený poté ranní roztržce, kterou se svou sestrou měl. Nechal si tedy večeři přinést do svého pokoje. Mistr pohostil své návštěvníky lahodným pokrmem. Pojedli, lehce popili dobrého vína, chvíli si rozprávěli, nakonec poděkovali a popřáli léčiteli pěknou dobrou noc. Dorien doprovodil Anneris do jejího hostinského domku. Na zápraží se s ní rozloučil a věnoval jí něžné políbení na světlou tvář a sám se odebral do svého obydlí.

* * * * * *

Ráno mělo mlhavý nádech a lehký opar se líně válel nad sametově hebkou trávou a nad klokotajícími prameny. Anneris seděla na své posteli a čekala na příchod prince Vysočiny. Zaznělo ťukání na dveře. Elfka se zhluboka nadechla a pronesla.
„Pojď dál.“
Vchod se otevřel a do pokoje vstoupil Dorien. Měl na sobě hnědé nohavice, bílou halenu a hnědou vestu. Usmál se, když zahlédnul Anneris. Byla oděná do šedé tuniky. Nohy měla zkřížené do tureckého sedu, ruce složené v klíně a zdála se mu být velice nervózní, protože si kousala spodní ret. Přistoupil blíž, posadil se na postel vedle ní a zeptal se.
„Jak si se vyspala, Anneris?“
„Ani se neptej. Moc jsem toho nenaspala. Tolik se bojím, že jsem skoro ani oči nezamhouřila.“
„Ty můj elfský kvítku,“ oslovil ji něžně. „To se opravdu tak moc strachuješ?“
„Ai. Příšerně. Mám obavy, že už mi ani léčitelovo umění nepomůže. Co když už je pozdě? Co když už jsem ztracená? Doriene? Co když ta léčba bude zbytečná?“ Otázala se s pláčem na krajíčku.
Dorien ji pohladil po líci a pak vzal do dlaní její dlaně, které se chvěly. Bylo mu jí líto. Kdyby mohl, tak by moc rád vzal její obavy na sebe, aby jí vše ulehčil.
„Žádné co když nepřichází v úvahu. Ty se uzdravíš. To je bezpochyby.“
„A pokud ne? Ta možnost tu stále je. Budu pro všechny nebezpečná. Nechci nikomu ublížit.“
„Ty nejsi schopná někomu něco udělat. Na to jsi příliš dobrá.“
„Ne, nejsem. Copak ti Rínon neřekl o tom incidentu, který jsme spolu měli v zahradách vašeho zámku?“
Dorien držel její ruce a palci jemně hladil kůži na zápěstí, aby ji uklidnil.
„Ne, nic konkrétního mi neřekl. Prohodil jen něco o menším nedorozumění.“ Odpověděl na její otázku.
„Nedorozumění? Doriene, já ho málem zabila. Na krátký okamžik mě kvůli mým zraněním ovládnul temný stín a já málem zavraždila svého vlastního bratra.“ Pronesla se vzlyknutím.
„Hlavní slovo je MÁLEM, ale tys to neudělala. Anneris, v každém z nás je ukryté dobro i zlo, ale jde o to, která z těchto vlastností v nás převládá. Když se na tebe podívám, tak vidím dobro, laskavost a zranitelnost. Ty nejsi špatná, rozumíš?“ konejšil ji vlídným hlasem Dorien.
„Já si tím tak jistá nejsem. Bojím se, že mi bude odepřeno spočinout v pokoji a odejít za světlem. Doriene, kdyby se stalo, že mi ten zákrok nepomůže, prosím, slib mi, že nedovolíš, aby má duše propadla temnotě. Slib mi, že mě ty a Rínon zabijete dřív, než bude pozdě. Chci zemřít jako elfka a ne jako bytost temna.“ Vzlyknula a z oka jí sklouzla slzička.
Spodní ret se jí roztřásl ještě víc než před okamžikem a ona popotáhnula. Dorien se na to nemohl dívat, přitáhnul si ji k sobě a pevně ji objal.
„Tohle ti neslíbím, protože TY se uzdravíš. Nesýčkuj, Anneris! Přestaň už myslet na to nejhorší. Tyhle ty myšlenky tě jen ubíjí. Se mnou se bát nemusíš, já ti odejít k temnotě nedovolím. Ano?“
Odtáhl se a zadíval se jí do uslzených zlatých očí. Elfka popotáhla. „Pojď, je nejvyšší čas vyrazit, mistr Ewerion na tebe již určitě čeká.“
Přikývla. „Dobře. Budeš tam se mnou?“
„Přece jsem ti včera slíbil, že tě doprovodím a budu tě držet za ruku. Copak zpochybňuješ mé slovo šlechtice?“ otázal se s hraným uražením.
„Ne.“
„Tak to jsem rád.“
Vstal z postele a Anneris ho následovala. Sklouznula z lože a postavila se na podlahu vedle něj. Držel její dlaň a ona cítila, že do ní proudí zvláštní síla, která jí dodává odvahy. Najednou věděla, že je připravená podstoupit cokoliv. Udělali několik kroků ke dveřím, když se Anneris ještě na okamžik zarazila.
„Doriene?“
„Ano?“
„ Co, Rínon? Ještě se na mě zlobí?“
„Myslím si, že ho to už přešlo. To víš, nediv se. Ať je to jak je to, je to tvůj bratr a má o tebe převeliký strach, protože mu na tobě záleží. Sama uvidíš, stojí přede dveřmi a čeká, až vyjdeš.“
„On na mě čeká?“ podivila se.
„Ano. Pojď.“
Otevřel dveře a vyšli na malou verandičku. Stanuli na ní a Anneris spatřila pod schůdky nervózně postávat hnědovlasého elfa. Když ji zahlédl, nejistě se usmál a rozpřáhnul ruce. Elfka pustila Dorienovu ruku, sešla po schodech a padla mu do nastavené náruče. Elf ji objal a zabořil tvář do jejích vlasů.
„Promiň mi, sestřičko, že sem na tebe včera tak křičel. Je mi to líto, odpusť. Vím, že to ode mě nebylo správné, ale pochop, že tě mám rád.“
„Já vím.“
Škytnula. „A není co bych ti odpouštěla, Rínone. I já se chovala hrozně.“
Odtáhla se. Elf ji pohladil po vlasech a políbil ji na čelo.
„To nic. Jsme si kvit. Pojďme.“ Vyzval je elf.
Dorien seběhl z verandy a uchopil Anneris za jednu ruku, Rínon ji vzal za druhou a dali se do pochodu.

*

Přešli po chodníčku, dorazili k domu uzdravování, vystoupali po schodech a vešli dovnitř. V chodbě narazili na jednu z léčitelových pomocnic a ta je zavedla před dveře operačního sálu. Otevřeli se a v nich se objevil Ewerion.
„Už na tebe čekám, Anneris. Pojď dál. Pánové počkají tady.“
Elfka se zarazila.
„Já chci, aby tam byli se mnou. Slíbili mi to.“
„Neměj obavy, princezno. Jen co tě Arwing připraví k zákroku, tak je vpustím dovnitř, aby ti dělali psychickou oporu. Spokojená?“
„Ano, děkuji.“
„Tak pojď.“

Anneris tedy vstoupila s léčitelem do sálu a dveře se za nimi zavřely. Uvnitř již bylo připravené lehátko a stůl s nástroji potřebnými k zákroku. Když spatřila ty různé druhy skalpelů, nůžtiček, jehel a dalších jí neznámých věci, bylo jí mdlo a mráz jí z toho běhal po zádech. Léčitel si všiml jejího pohledu na pultík a Annerisina pobledlého obličeje, a hned mu bylo jasné, na co myslí.
„ Těch nástrojů si nevšímej.“
„To se ti snadno řekne, mistře, když mi tu leží přímo před očima.“ Podotkla elfka.
„Nejsou tu proto, aby ti ublížily, ale proto, aby ti pomohly.“
„Já vím, přesto mě děsí.“

Léčitel ji postrčil k paravánu, odkud zrovna vyšla elfka. Mírně se uklonila a ukázala, aby Anneris zašla za něj.
„Arwing se tě ujme, převlíkne tě a přichystá tě.“
Anneris s elfkou zašla za paraván, kde se přestrojila do bílé košile, která měla zapínání vzadu. Arwing jí pečlivě spletla vlasy do copu. Pak ji dovedla k lůžku a Anneris si na něj lehla na břicho. Pomocnice jí odkryla poraněná záda, tak, aby k nim měl léčitel dobrý přístup, a zakryla zbylé partie, aby nebyla odhalená. Poté léčitel pozval dovnitř Doriena a Rínonem. Oba dva si přitáhli stoličky, které byly postaveny u stěny. Elf si sednul zleva a Dorien zprava a uchopili ji za ruce. Její opora tu byla, takže léčitel mohl začít se zákrokem.
„Mistře, bude to bolet?“ otázala se Anneris.
„Bude, ale věř mi, že ty nic neucítíš. Dám ti totiž vypít uspávací nápoj a ty celý zákrok pěkně v klidu prospíš. Až se pobudíš, tak už bude po všem. Samozřejmě, že ti nemohu zaručit, že tě to potom nebude bolet. Každá uzdravující se rána má tendenci bolet, ale bude to jen nepatrná bolest.“
Arwing vzala sklenici, nalila do ní zlatavou tekutinu, která se táhnula podobně jako med, přidala vodu a pořádně to zamíchala. Když byl nápoj hotový, podala ho Anneris.
„Prosím, paní, vypijte to.“
Anneris vyprostila ruku ze sevření svých ochránců a přijala sklenici. Vypila lehce nasládlý mok a vrátila prázdnou sklenici Arwing.
„Děkuji.“
Elfka se usmála. Nápoj začal docela rychle účinkovat. Pomalu pro na ni přicházel spánek a mlžilo se jí vidění. Zašátrala ve vzduchu.
„Rínone?“
„Ano, jsem tady.“ Řekl a uchopil její ruku.
„Doriene?“

„Copak?“
„Drž mě, prosím, drž mě, Elenyahen!“
I když ho oslovila přezdívkou, kterou mu právě vymyslela a on ji neznal, přesto Dorien věděl, že mluví na něj.
„To víš, že tě držím, Anneris. Budu tu, i když budeš spát. Budu tu s tebou.“
Pevně sevřel její dlaň a pohladil ji. Slyšela ho, cítila stisk jeho ruky, ale obraz jeho postavy i tváře byl velmi nevýrazný. Oči se jí začaly klížit.
„Doriene, Elenyahen! Já tě ne.. vi.. dím, já…“ větu už nedokončila, protože uspávací nápoj zapůsobil a ona usnula.
Dorien seděl na stoličce, něžně svíral její dlaň, chtěl, aby věděla, že u ní je, i když spí.
Léčitel vzal do ruky tenounký skalpel a chystal se začít, když se Dorien zeptal.
„Mistře, co teď budete dělat?“
„Nyní musím rány otevřít, odstranit z nich hnis a poškozené tkáně, vyčistit, nanést speciální mast, která se vstřebá do těla, a pak rány sešiji. Toť celé.“ Odvětil Ewerion a pustil se do zákroku.
Dorien i Rínon bedlivě sledoval každý pohyb, který léčitel udělal.

*

Trvalo to něco přes tři hodiny, než mistr Ewerion zotvíral, vyčistil a zavřel všechny zanícené rány. Pečlivě je zašil drobnými stehy a nakonec je potřel bylinkovým krémem, který měl působit na hojení jizev. Dorien Anneris po celou dobu operace držel za ruku a Rínon dělal totéž. Po zásahu byla pacientka přemístěna do pooperačního pokoje a uložena na břicho do postele.
„Ewerione? Jak to bude dál?“ otázal se se starostí v hlase Dorien.
„Zatím spí, to je dobře, probudí se asi za dvě hodiny. Hlavně až nabude vědomí musíme ji udržet na loži nejméně týden.“
„Proč?“
„To aby se otevřené rány stačily zacelit a srůst, pak vytahám stehy. Dvakrát denně jí ty rány bude nutno mazat hojivou mastí. Jinak, podle mého názoru, se úplně uzdraví.“ Zkonstatoval Ewerion.
Léčitel dohlédnul, aby elfka byla pěkně uložena na lůžko a přikryta přikrývkou. Když viděl, že je vše uděláno tak, jak má být, opustil pokoj a Rínon ho následoval. Dorien však zůstal u spící Anneris a stále svíral její ručku. Tiše oddechovala a zdálo se, že je její spánek klidný.
O dvě hodiny později, byl v pokoji přítomný už i její bratr, který seděl v křesle u stěny a Dorien byl usazený na okraji postele vedle nemocné. Ta se začala pomalu probírat. Zasténala a pohnula rukama.
„Doriene?“ špitnula chraplavým hlasem.
„Jsem tady, Anneris. Lež klidně. Potřebuješ něco?“
„Pít, mám žízeň.“
Dorien se natáhl pro skleničku a dal do ní brčko, aby se z ní mohla napít, i když bude ležet na břiše. Usrkla několik loků chladné vody, jenž jí osvěžil vyprahlý krk.
„Je to lepší?“
„Ano.“ Přitakala.
„To je dobře, a teď spi.“
„Hvězdooký princi, budeš tu u mě?“
„Samozřejmě.“
„A Rínon?“
„Jsem tady, sestřičko.“ Pronesl elf sedící v křesle.
Elfka zazívala a přivřela oči, ujištění, že oba muži hlídají její klidné snění, ji uklidnilo a ona se opět začala propadat do snů.

* * * * * *

Anneris se pomalu uzdravovala, zvýšená teplota, kterou měla posledních pár dnů před operací, se snížila na původní hranici rovných třiceti šesti stupňů celsia, což je přirozená teplota elfského organismu. Osm dní ležela stále na břiše a někdy na boku, ale téměř se nehnula z postele a princ Vysočiny jí dělal neustále společnost. Snažil se jí zpříjemnit dlouhou chvíli. Povídal si s ní, hrál s ní různé deskové hry, nebo jí předčítal. Odešel z jejího pokoje pouze tehdy, když přišla Arwing, aby nemocné namazala hojící se rány. Po osmi dnech léčitel usoudil, že je vše dostatečně scelené, takže jí vytahal stehy. Poté si mohla konečně vyjít na delší procházku, než byla její obvyklá trasa od postele do koupelny a zpět. V zádech jí ještě trochu škubalo, ale mistr Anneris ujistil, že to za nedlouho přejde. Dorien a její bratr ji při vycházce doprovázeli, a ona se při té příležitosti přestěhovala nazpět do svého hostinského domku. Zde se cítila o něco lépe než v pokoji v domě uzdravování. Sice sterilitu toho pokoje narušovaly uklidňující nástěnné malby, ale přesto tam měla divný pocit. Teď už jí bylo dobře. A dokonce se jí zdálo, že kromě zažehnání otravy se jí po tom zákroku ulevilo i na duši a vrátila se usměvavá nálada. Princi z Vysočiny si elfskou princeznou velmi rozuměl a vypadalo to, že i ona se v jeho společnosti cítí spokojeně. Dorien měl z jejího zotavování velkou radost a Rínon jakbysmet. Anneris pak chodila denně na kontrolu, při které jí vždy namazali hojící se jizvy léčivou mastičkou. Později už navštěvovala léčitelovu ordinaci obden a léčivé masti již nebylo zapotřebí. Nyní už musel jizvy na kůži dohojit čas.

* * * * * *

Zešeřilo se, dávno už bylo po večeři. Elfové většinou po západu slunce vyráželi na večerní procházky, scházeli se na mýtinách či ve stromových domkách a hráli společenské hry, zpívali, tančili, povídali si, anebo si předčítali z knih. Zrovna dnes se v achátovém sále v domě pána Arendila konalo předčítání poezie, což si nechá ujít jen málokterý elf. Dokonce i Rínon šel navštívit jedny známé, s nimiž měl jít na večerní dostaveníčko, tak se u elfů také říká recitálům. Údolí bylo téměř liduprázdné, přesto se v těch kouzelných domcích svítilo. Počínající noc byla krásná a dýchala určitým tajemnem. Byl slyšet tichý smích a hovor elfů, kteří mířili na dostaveníčko. Dorien vyšel ze svého domku, udělal pár kroků po kamenné pěšince, vystoupal na verandičku a tiše zaklepal na dveře Annerisina pokoje. Už si myslel, že se nikdo neukáže, protože chvíli trvalo, než se uvnitř ozvalo zašramocení. Otevřel se vchod a ona z něho vykoukla. Zdálo se, že se chystala jít si lehnout, protože na sobě měla dlouhé lehké noční šaty, ve kterých obvykle chodila spát.
"Krásný dobrý večer ti přeji.“
„Já tobě také.“
„ Neruším?" otázal se zdvořile.
"Ne, potřebuješ něco?"
"No, jen jsem si říkal, jestli by sis se mnou nevyšla na krátkou večerní vycházku?"
"My dva jsme už na procházce dnes byli, nemýlím-li se." Podotkla s milým úsměvem.
"Ano, ale to bylo ve dne," přitakal Dorien, „ale teď je překrásný teplý večer jako stvořený pro příjemné chvilky strávené venku."
"Já už jsem si ale chtěla jít lehnout a chvíli si číst," pronesla chabou námitku.
"Všimnul jsem si," a přejel pohledem po jejím štíhlé postavě oděné do fialkového hávu z lehoučkého, skoro průsvitného materiálu. „A musím říci, že ti to převelice sluší." Usmála se jeho lichotce. „Prosím, pojď se mnou," naléhal něžně. „Knížka ti nikam neuteče, ale takovýhle úžasný večer je jen jednou za čas."
"Takhle nikam jít nemůžu. Co kdyby mě někdo viděl?"
"Nikdo si tě nevšimne, skoro všichni jsou na dostaveníčku u pána Arendila."
"Skoro všichni, sám si to řekl."
"Je už téměř tma, budeme jako dva noční stíny proplétající se v měsíčním světle mezi stromy, nikdo tě nespatří, jen já." Lákal ji přívětivým hlasem.
Vyhlédla víc ze dveří, aby se přesvědčila, že se v okolí jejího příbytku nikdo krom Doriena nenachází a pak přikývla.
"Tak tedy dobrá. Půjdu s tebou."
„Výborně.“ Zavýsknul si tiše.
Dorien vzal Anneris něžně za ruku a jí přeběhlo lehké mravenčení po páteři. Vyšla ven, sotva stačila za sebou zavřít dveře, už ji vedl pryč od šedavých budov. Procházeli pod košatými Javrony a míjeli studánky s prýštícími pramínky a maličká jezírka. Měkká tráva šustila pod jejich bosýma nohama. Ve vzduchu se linula vůně jasmínových keřů, které kvetly opodál.
"Kam mě to vedeš?" zašeptala otázku do večerního ticha.
"Chvilku vydrž, už tam budeme."
Víc jí na to neřekl. Během okamžiku vyšli z Javronového háje a začali stoupat do mírného vršku. Tráva jim šelestila kolem lýtek a ve světle měsíce bylo možno spatřit drobné bílé kvítky Mornielky vonné, purpurové paličky Rozchodníku plnokvětého či střapaté žluté hlavičky Půlnočníku medového, které kvetly pouze v noci, a jejichž jemná vůně prosycovala vzduch nad loukou. Do ticha úplňkové noci, pěli své zvučné serenády noční ptáci. Dorazili až na jeho vrchol, pak se Dorien zastavil a otočil se tváří k Anneris.
"Podívej se," a ukázal za její záda.
Obrátila se a zůstala v úžasu hledět před sebe. Na vše kolem už dopadlo noční šero, ale Javronový háj žil vlastním životem. Listy pohupující se v lehkém vánku odrážely světlo měsíčních paprsků a vypadalo to, jako by se před nimi rozprostíral vlnící se zlatavý oceán. Mezi větvemi probleskovaly bílá a žlutá světýlka vycházející z elfských příbytků.
"To je úchvatné," povzdechla si Anneris v údivu. "Jak si na tohle místo přišel?"
"Řekl mi o něm mistr Ewerion. Doporučil mi ho navštívit, že prý něco tak krásného jsem ještě neviděl."
"Musím uznat, že měl pravdu, ten pohled je opravdu kouzelný."
Dorien se usadil do trávy na vrcholku kopce, pokrčil nohy v kolenou a roztáhl je od sebe a vytvořil tím místo pro Anneris.
"Pojď si na chvíli sednout." Vybídl ji.
Natočila hlavu k němu a podívala se na místo mezi jeho nohama.
"Sem? To nemyslíš vážně?"
"Bojíš se mě snad?"
"Ne."
"No, tak si sedni."
Vzal ji za ruku a stáhnul ji k sobě do trávy. Snadno ji usadil mezi svá stehna a zády si ji opřel o svou širokou hruď.
"Vidíš, ani to nebolelo."
"Je to divné," namítla a neklidně se zavrtěla.
Ten nepatrný pohyb Dorien zaregistroval a především jeho slabiny, ale snažil se nevšímat si toho.
"Neříkej, že si nikdy nebyla takhle blízko nějakého muže. Ani se svým snoubencem jsi takto nesedávala?"
"Já nevím, určitě jsme spolu sedávali a dělali to, co dělají všichni milenci, ale na ty intimnější chvíle strávené s Mirimonem si zatím nevzpomínám. Jsem z toho nervózní."
"Tak nebuď, já tě přece nekousnu, jen si přeju, aby ses uvolnila a užila si dnešní noc. Copak se ti tu nelíbí?"
"Líbí, je tu krásně."
"Ano, to je," přitakal Dorien.
Zvedla oči k temné obloze, kde svou stříbrnou lucernou zářil měsíc a hvězdy mu vydatně pomáhaly.
"Dnes bude zatmění měsíce. Víš o tom?“
„Ne.“
„Proto jsem tě sem přivedl, chtěl jsem ho pozorovat s tebou. Říká se, že zatmění mívá magickou moc."
"Ale ta působí většinou jen na lidi, a někdy i na některé elfy," poznamenala a sklopila oči od nočního nebe. "Podívej se," rozzářila se náhle. "Silmërin," a ukázala na drobná nazelenalá světýlka tetelící se ve vlahém vzduchu nad loukou.
"Světlušky. Někteří lidé jim také přezdívají hvězdný prach či pozemské hvězdy," pronesl Dorien. "Chtěla by ses jich dotknout?"
"To nejde, jsou příliš plaché na to, aby si je chytil."
"Já je, ale nechci chytat, jen se tě ptám, zda by ses jich ráda dotkla?"
"I kdyby ano, nejde to."
"Opravdu si to myslíš?" Přikývnula. "Dej mi svou ruku a dívej se."
Vzal její ruku něžně za zápěstí a pomalu ji společně se svou natáhnul před sebe.
"Roztáhni prsty a otoč ruku dlaní vzhůru."
Udělala přesně, co řekl, a on ji zespoda podepřel svou.
"Co teď?"
"Buď potichu a čekej." Zašeptal jí do ucha.
Závan jeho dechu, který pohladil její špičaté ouško, sebou přinesl lehké vzrušující zamrazení, jež jí proběhlo celým tělem. Nejspíš si Dorien ani neuvědomil, jak to na ní zapůsobilo, protože dál věnoval pozornost světluškám poletujícím vůkol nich. Najednou se drobounká světýlka k nim začala přibližovat. Malé nazelenalé lampičky se vznášely kolem jejich hlav a pak jich několik usedlo na Annerisinu otevřenou dlaň. S údivem je sledovala. Bylo to, jako by se jí na ruce třpytily úlomky hvězd.
"Ty jsou nádherné," povzdechla si tiše elfka a opatrně si ruku přitáhla blíž k sobě, aby si je mohla prohlídnout.
Z blízka nevypadaly nic moc, jen takový malí černí broučci, ale ta jejich světýlka z nich dělala podivuhodná stvořeníčka.
"Teď do nich lehounce foukni."
Nadechla se a vydechla. Něžný proud vzduchu se opřel do titěrných krovek a světlušky se vznesly a začaly tančit v kouzelném reji nad návrším, kde Anneris s Dorienem seděli.
"Jak si to udělal?" zeptala se a trochu natočila hlavu, aby viděla na jeho tvář.
Dorien se potutelně usmál.
"To je mé tajemství." Odvětil a upřel na ni svůj šedostříbrný zrak.
Seděli tiše a hleděli si navzájem do očí a v téhle nastalé idyle bylo slyšet cvrkání cikád a zahoukání sovy. Dorien po chvíli přerušil oční kontakt a pozvedl hlavu vzhůru k hvězdné obloze, kde zářil úplňkový měsíc. Ten se začal pomalu krok za krokem zmenšovat, protože se dostával do stínu planety.
"Už to začíná."
Anneris pozvedla zrak a zadíval se stejným směrem jako on. Temné kolo postupně překrývalo stříbrný kotouč. Noc dostala díky tomuto jevu skoro magický nádech. Anneris měla dojem, že se jí všechny smysly zbystřily ještě víc než jindy. Cítila nepatrné doteky Dorienovy dlaně na svém pasu. Šelest látek, jež se o sebe otíraly při každém jeho nádechu a výdechu. Slyšela tlukot svého srdce, ale i jeho. Přivřela oči a nechala se unášet harmonii tohoto zvláštního okamžiku.

* * * * * *

Vysvětlivky a překlad:
Silmërin – Světlušky, lidé jim též říkají hvězdný prach či pozemské hvězdy
Elenyahen – hvězdooký


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 35 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Imperial Angel 10.01.2008, 18:52:15 Odpovědět 
   Abych pravdu řekla tohle milostné vzplanutí mezi elfkou a Dorienem jsem čekala už od začátku ;)...Co se týká romantiky jsi opravdu mistr...Jen dodám, že opravdu netrpělivě očekávám další díl :)...
 ze dne 20.01.2008, 17:31:40  
   Annún: Další díl je na cestě.
 ze dne 11.01.2008, 17:22:53  
   Annún: Děkuji Imperial Angel.
Láska může zahořet vždy a všude, jen otázkou zůstává, zda je reálná a jak dlouho vydrží. Ale věřím, že když budeš trpělivá, tak vše se postupně dovíš.
 ZITULE 10.01.2008, 16:01:59 Odpovědět 
   Pribeh je napinavý ale zda se ze je vse na dobre ceste, no uvidime jak se vse vyvine, pohlti elfku laska ? Doufam ze ano a pribeh skonci sladce...ach jo krasne.Zitule
 ze dne 11.01.2008, 17:20:17  
   Annún: Děkuji Zitile.
Jak říkáš, vše je na dobré cestě, ale i ta cesta může mít v sobě pár výmolů, které našim hrdinům, ještě trochu zamotají hlavu, protože ani láska není jenoduchá, obzvlášť mezi Dorienem a Anneris.
 Šíma 10.01.2008, 15:14:54 Odpovědět 
   Přiznám se, že jsem čekal, že se z naší elfy stane při zatmění "kdovíjaká příšera" (tedy temný elf) a ono je z toho skoro láska! ;-) Tak se tedy přeci jen dala přemluvit k operaci... Jsem zvědavý, co se stane v další části, budoucnost zůstává otevřená a temný pán stále číhá usídlen kdesi hodně daleko od jejich kraje! ;-)

Zápory? Hm... Patrně půjde o "prince z Vysočiny", ale několikrát jsem narazil na "prince Vysočiny"... Ale kdo ví?

>"Ty jsi tu pořád? Myslela jsem si, že si odešel." < "...žes odešel.", nebo "...že jsi odešel." Ale když osobně napíšu: "že jsi", pak se mnoho lidí vzteká! Proč? Nakonec na tom nic není...

>"To je dobře," a poplácal rukou volné místo vedle sebe na schodech a naznačil jí, aby si přisedla.< Nechybí něco v tomto souvětí? ;-) /"To je dobře," řekl jí a poplácal rukou na volné místo vedle sebe na schodech.../ Nakonec autorem (autorkou) jsi zde Ty a já jen čtenářem! :-DDD

Za Jedna!
 ze dne 11.01.2008, 17:17:15  
   Annún: Děkuji za komentář i vítky Šímo.

Ne, Anneris se již v nic špatné ho nezmění, to mohu dopředu říci.

Princ z Vysočiny a nebo princ Vysočiny je jeden a ten samí člověk. Neboť pochází z Vysočiny, ale též je princem Vysočiny, takže výrazy pro něj používým dva.
 amazonit 10.01.2008, 5:48:21 Odpovědět 
   takže jedna zapeklitá nebezpečnost ,v podobě zranění Anneris, zažehnána a my můžeme sledovat něco, co se rodí již velmi dlouho... jak asi bude pokračovat vývoj vztahu prince a elfky?
 ze dne 10.01.2008, 8:26:12  
   Annún: Děkuji Amazonit.
Ano vztah se bude vyvýjet, už předem mohu řící, že tak lehký, jak se to zprvu může zdát, to mít nebubou. Však uvidíte.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
obr
obr obr obr
obr
EKOLOGICKÉ POHÁ...
Petr Kaluža
Posel smrti VII...
Lukaskon
Žebrákova...
Flamy
obr
obr obr obr
obr

Zpověď šedého listu
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr