obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2914930 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38771 příspěvků, 5657 autorů a 385524 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Silvestr ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Prckova tvorba aneb všechno co mě kdy napadlo
 autor Prcek publikováno: 16.01.2008, 6:25  
Takto probíhal silvestr mojí kamarádky Kristýny. Měla sem chuť psát a ona mi poskytla potřebnou motivaci.
 

Silvestr



V půl sedmý na náměstí. Tak zněla poslední zpráva, kterou jsem od Marušky obdržela. Právě odbila třetí hodina a já stojím před otevřenou skříní s jedním z největších holčičích problémů. Co na sebe? Vyberu svoje nejoblíbenější džíny a k nim žluté, zelené a červené tričko. Po náležitém přezkoušení vyhrává červené s obrázkem roztomilých opiček a nápisem Rock on. Účes má na starosti moje mladší sestra, která za pomocí laku na vlasy a dvanácti černých skřipečků vykouzlí z mých vlasů sedm stejně dlouhých řádků a zaplete je do úhledných copánků. Pak přichází na řadu obličej. Na víčka narýsuji silnější černé linky, které popráším očními stíny hnědé barvy. Řasy prodloužím řasenkou a na rty nanesu trochu lesku. Hotovo! A teď vzhůru do víru oslav!

,, Ahoj zlatí!“ Zdravím vesele svou kamarádku.
,,Čauky!“
Vyměníme si tradiční pusy na tváře a zamíříme do naší oblíbené hospůdky U Labutě. Jaké je však naše překvapení, když zjistíme, že je zavřeno.
,,Hm, tak to je hezký.“ Zakaboní se Maruška.
,, Kam teď? To bude buď všude stejný nebo se vůbec nikam nevejdeme. A strašit dvě hodiny po městě je to poslední po čem zrovna teď toužím.“
,,A nechceš zavolat Bořkovi? Ten bude určitě vědět.“
Vytáhnu tedy svůj mobil a vytočím číslo našeho kamaráda, který zastává na diskotéce práci osvětlovače. Hovor trvá asi dvě minutky, přičemž se dozvíme, že zavřeno mají úplně všude! Jedinou záchranou je maličká čínská restaurace kousek od náměstí, kam se nakonec rozhodneme zajít podívat a na závěr našeho putování po městě slavíme konečně úspěch. Restaurace je naprosto prázdná, proto se usadíme k nevelkému stolu pro dva. Zanedlouho k nám přispěchá drobná slečna s jídelními lístky, které však s díky odmítneme a objednáme si pouze pití.
,, Tak co, jak si v sobotu dopadla?“ Zahájím rozhovor.
,, Já? Spíš ty ne?“
,, Vzhledem k tomu, že si mi zjednala taxi, samozřejmě v podobě pro mě nejmíň přijatelný, bys to mohla vědět.“ Zasměji se.
,,To jsem tě měla nechat jít domů samotnou? Byla jsi na šrot.“
,,No a? Nějak bych to zvládla. Fuj taková ostuda a zrovna před Bořkem.“
,,Myslím, že ten je už dost zvyklej ode mě. Navíc takový věci fakt neřeší. To se může stát každýmu.“
,,Stejně je to hrozně hodnej kluk to se musí uznat. No a co Patrik?“
,,Ani mi nemluv. Vyrazila jsem domů pěšky.“
,,Zase?“
,,Jo zase. Běžel za mnou. Pořád mi psal nebo volal ať na něj počkám. Nakonec mě dohnal u školy. Domů už jsme došli spolu, ale ta cesta…“
,,To jste se zas pohádali? Vždyť tam fakt nic nedělal, to musíš uznat i ty, tak proč?“
,,Já nevím. Jsem už prostě taková. Vadí mi to a tamhleto, ale zároveň nemůžu bejt bez něj.“
,,Ty jsi hrozně tvrdohlavá Mařeno. Když za tebou jde, ty utíkáš. Když ne, tak se naštveš a ignoruješ ho.
,,Hm, já vím. Máš pravdu.“
,, No ale co si budeme povídat. Já sem ta poslední, která může něco říkat.“
,,Nemáme to s těma chlapama lehký viď?“
,,To ne, no.“
,,Tak co, zaplatíme?“
,,Ok.“
Vezmu tedy do rukou lístek a odpochoduji k baru, kde si minimálně deset minut počkám, jelikož si paní servírka, která se hlasitě vybavuje v kuchyni, nehodlá všimnout, že někdo zatoužil po její maličkosti. Když se konečně uráčí vrátit, málem je pode mnou vyšlapaný důlek!
,,Šedesát.“ Oznámí mi roztomile.
Podám jí stokorunu, počkám než z peněženky vyloví příslušné množství drobných a pak už se konečně můžeme odporoučet do Calypsa, což je náš víkendový ,,domov“ a zároveň místní diskotéka, na které jsme se pro letošek rozhodly strávit silvestrovský večer.

Barevná světla míhající se parketem, ohlušující hudba a spousta lidí. Tak by se dal stručně charakterizovat můj první dojem po vstupu do Calypsa. Zamíříme k baru kde nám Maruška poručí dvě piva. Obsluha je dneska v novém složení, což je sice změna příjemná, nicméně mne hned zkraje rozčílí, jelikož po nás chce občanku a neodpustí si poznámku o tom, kterak není pivo nápojem dívek, nýbrž pánů a my jako slečny bychom měly pít víno. To si nemohu nechat líbit, proto ihned reaguji otázkou zda by tak vzdělaný člověk jakým on jistě je, neměl po ruce ještě nějakou radu no nastávajícího roku. Jeho ústa se chtějí smát, ale vážnost situace mu to nedovolí, proto jen smutně zakroutí hlavou a oznámí mi, že v jeho věku se rady slečnám jako jsem já neudělují. Nakonec nevydržíme a všichni tři se hlasitě rozesmějeme. K jeho smůle nemá na další slovní hříčky čas. Lidí postupně přibývá, každý z nich má nějaké přání a on se musí poměrně dost rychle otáčet, aby je všechna splnil.
Vezmeme si svoje nápoje a zamíříme nahoru k osvětlovacímu pultu, kde se Bořek pilně činí a míchá osvětlení tak, aby ladilo s rytmem hudby. Navíc tu máme naprosto perfektní přehled o tom, co se na parketu děje a o nově příchozích rovněž.
,, Nazdar holky!“ Zdraví nás Bořek.
,,Ahoj Kučerko! Máš se?“
,,No vzhledem k tomu, že jsem tu dnes pracovně, nic moc. Ale jinak v pohodě.“
,,Neboj, budeme ti dělat společnost.“ Zaculí se na něj Maruška.
,,No v to doufám. A vůbec, můžu vás na něco pozvat?“
,,Tak jo.“Souhlasíme dvojhlasně.
Bořek odběhne a během doby co je pryč, musím čelit Maruščině útoku, při kterém na mě vychrlí spoustu argumentů, proč je právě on pro mne tím pravým.
,, Kris, nebuď blbá. Tak to zkus ne? Vždyť se mu líbíš, je to na něm vidět.“
,,Kulový je vidět a neotravuj mě s tím. Nemám tvou vlastnost dohazovačky vůbec ráda. Zatím mi všude nadělala jenom spoustu nepříjemností a ostudy.“
,,No jo, vždyť víš, že to dělám pro tvoje dobro.“
,,To jsi sice moc hodná, ale on se pro mě jednou někdo najde. Navíc moc dobře víš, že mám pořád ráda Pavla a ještě dlouho tomu tak bude.“
,,Ježíš to tě to pořád drží. Vždyť se na tebe vykašlal.“
,,Já vím Maru, jenomže já ho měla fakt moc ráda. I teď mi chybí. Určitě víš o čem mluvim, tak mi to nevyčítej.“
,,Dobře, dobře. Nechám tě žít. Hele už jde.“
,, Tady to je dámy, tak ať se nám v tom příštím roce daří!“
,,Na nás!“
Poté cinkne sklo a obsah malých skleniček je rázem pryč.
,,Nepůjdeme se podívat dolů?“
,,Můžeme.“
,,Tak my jdeme, ale brzy se zase stavíme, neboj.“
,,Ok, budu se na vás těšit!“

Sestoupíme po několika dřevěných schůdkách a vydáme se na průzkum terénu, tudíž přímou čarou k fotbálku, kde je značně hlučno. Mezi přítomnými zahlédnu Patrika, což mě příliš nepotěší, protože je víc než jasné, že budu v průběhu večera většinou odkázána sama na sebe. Marušce však nic nezazlívám. Asi bych se v jejím případě chovala úplně stejně.
,,Támhle ho máš. Neříkala si náhodou, že má být v práci?“
,,No říkala. Já fakt nechápu, jak to dělá. Vždyť je tady každej tejden.“
,,Nejspíš si kvůli tobě přehazuje směny.“
,,Asi jo.“
,,No nic, předpokládám, že za chvíli tu budeš poskakovat i ty a Patričkovi se náležitě věnovat. Proti tomu vesměs nic nemám, postarám se o sebe, ale první pusu do novýho roku dostanu od tebe a běda jak ne.“
,,Slibuju!“
,,No to chci vidět.“
Pak už nás přichází pozdravit Patrik a za několik málo minut si mou kamarádku odvádí jakožto svou budoucí spoluhráčku. Odeberu se tedy k baru, kde si opětovně objednám pivo a přitom hodím očkem po barmanovi, který mne obsluhoval již na začátku. Ten můj pohled zachytí, ale není v jeho moci věnovat se mu déle než minutku, protože na něj neustále někdo chrlí své požadavky. No nevadí. V tom na druhém konci zahlédnu Janu, kterou znám již od prváku střední školy. K mému štěstí zahlédne i ona mne, takže se obě začneme prodírat davem jedna druhé naproti.
,,Ahoj beru!“ Vítám kamarádku upřímně.
,,Ahoj! Jsem ráda, že tě vidím, dlouho jsme se neviděli viď?“
,,No to mi povídej. Jak je?“
,,Ale jo, jde to. Začalo mi zkouškový, mám hromadu učení a nestíhám.Co ty?“
,,Tak v tom případě si můžeme podat ruce. Já jsem na tom úplně stejně. Akorát, že já nemám zkouškový, ale pololetní písemky. Vždyť to znáš. Nedají nám chvilku klidu. Pořád nás straší s maturitou a co hodinu píšeme písemky z okruhů.“
,,To máš stejný. U nás to dělali zrovna tak, ale ničeho se neboj. Samotná matura tak hrozná není a pokud víš aspoň něco, zbytek ti poradí oni.“
,,Tobě se to říká, když už to máš za sebou. No nic, změníme téma. Co kluci? Hlavně teda Martin?“
,,To sice mám, ale bála sem se stejně jako ty. Zvládneš to, uvidíš! A Martin? Začal chodit s tou svojí spolužačkou. Myslím, že jsem ti o ní říkala. Prý je hrozně zamilovanej. Jediný co mě těší je fakt, že je schopen mě pozdravit, když se potkáme. Donedávna si hrál na naprostou ignoraci.“
,,To je blbec. Nejradši bych ho za tebe nakopala do zadku, ale myslím, že ani potom by se mu v té jeho hlavince nerozsvítilo. Navíc vašemu vztahu by to vůbec neprospělo.“
,, Já vím. Jsi moc hodná. Ale tohle prostě musí přejít. No a co ty?“
,,Já? Radši bych pomlčela. V srdíčku je pořád usazenej Pavel, ale když někde vidím Míšu s nějakou slečnou, nedělá mi to vůbec dobře. Nevím proč.“
,, A proč spolu nejste? Vždyť byste se k sobě hrozně moc hodili. I Anet to říkala.“
,,Protože máme každej rád někoho jinýho. Mluvili jsme o tom spolu asi před dvěma týdny. Neříkám, že bych nechtěla, kdyby k tomu byla příležitost, ale myslím, že je to takhle správný.“
,,Občas bych chtěla být jako ty a neřešit kraviny.“
,,Blázne. Není o co stát. Já řeším všechno a moc. No nic, půjdu okouknout co dělá moje blondýnka. Nevadí když tě opustím?“
,,Ne,ne v pohodě. Každou chvíli dorazí Aneta. Sama tu určitě nebudu.“
,,Ale já jo. Máňa tu má Patrika a pochybuju, že na mě bude mít čas.“
,,Tak za námi přijď, když budeš mít chuť. Anet tě určitě ráda uvidí.“
,,Ok, stavím se. Zatím pa.“
,,Ahoj.“
Vezmu si ze stolku svoje pití a odeberu se k fotbálku. Maruška s Patrikem tu soupeří a já musím uznat, že jsou opravdu dobří. Zkrátka sehraný tým. Pokračuji dál směrem k parketu u jehož vchodu se zastavím a pozoruji těla, všemožně se kroutící do rytmu hudby. Avšak samoty mi není nadlouho dopřáno. Kdosi mě totiž obejme kolem pasu.
,,Ahoj Kris, máš se?“ Zazubí se na mě můj dá se říct nejlepší kamarád Michal.
,,Jé ahoj! Ale jo, jde to. Co ty?“
,,Nic novýho. Život samá práce a zábavy jen málo.“
,,Kecko! Vždyť jste tu s Ondrou každej tejden.“
,,Dobře, dobře. Jakpak ti bylo po sobotě?“
,,Chceš facku hned nebo až za chvilku? Nebuď drzej! To se snad může stát každýmu ne?“
,,To sice jo, ale byla jsi fakt legrační. A nerozčiluj se. Jenom se ptám. Maruška s tebou rozhodně neměla málo práce. Pořád jsi před ní utíkala, schovávala se a tvrdila, že jsi tu inkognito.“
,,O tom bych snad musela něco vědět.“
,,A pamatuješ si vůbec jak jsme spolu mluvili?“
,,My dva?“
,,No už to tak bude.“
,,A o čem?“
,,O zlobení.“
,,Ajaj! Co ze mě vypadlo radši vědět nechci.“
,,Vážně ne?“
,,Ne.“
,,Tak dobrá jdu si pro pití. Chceš něco?“
,,Jo, vezmi mi malý pivo. Dík.“
Michal je ve vteřině zpět a podává mi orosenou třetinku. Vytáhnu z kapsy desetikorunu a vtisknu mu ji do ruky. On se však zakaboní a strčí mi ji zpět do kapsy. Tohle gesto mne náležitě rozčílí. Neuplynul totiž ani měsíc od návštěvy u nich v práci, kdy mě za vypití tří čajů a snědení obrovské pizzy nenechali zaplatit ani korunu. A to nemluvím o létě, které jsem s nimi strávila na zahrádce již zmíněné hospůdky U Labutě. I tentokrát byla moje útrata jen minimální. Každá holka by na mém místě jásala. Já ne. Nesnáším to. Pohledem na hodinky zjistím, že půlnoc za námi přispěchá co nevidět, proto svým pohledem zapátrám po Marušce, která pochopí a ihned za mnou přispěchá. Odpočítávání začíná.
,,Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna!“
Přiťukneme si a obejmeme se. Přemůžu sebezapření a vytvořím v telefonu novoroční zprávu, kterou vzápětí odešlu na Pavlovo číslo, čímž kapitolu, která se psala o nás dvou jednou provždy uzavřu. Poté se odeberu k hornímu baru, kde stojí Michal.
,,Všechno nejlepší Míšo. A děkuju za všechno!“
,,Tobě taky Kris!“
Na několik minut se pevně obejmeme a poté ruku v ruce vyběhneme ven, kde je připravena podívaná v podobě velkolepého ohňostroje. Stoupnu si před Michala a navléknu se mu do mikiny, kterou zapne, takže si připadám skoro jako ve spacáku. Ven vychází spoustu nám podobným blázínkům jen tak v tričkách, mezi nimiž se najde i několik mých kamarádů, kteří si myslí, že s Míšou chodím, takže se ho nejdřív přijdou zeptat, zda si mne mohou na chvíli půjčit. Musíme se smát. Michal vždy k údivu všech velkoryse souhlasí, tudíž mohu inkasovat spoustu přáníček a s nimi souvisejících polibků. Ohňostroj končí. Vracíme se zpět do útrob
podniku, abychom se zahřáli tancem popřípadě skleničkou něčeho ostřejšího. Hned u vchodu mne odchytí Adélka, která bydlí přímo naproti mně a vtáhne mne na parket. Odtančíme
několik kousků, než se k nám připojí celkem sympatický klučina asi tak v Adélčině věku. Poté ty dva, kteří si celkem padli do noty opouštím. Stoupnu si na kraj parketu a pozoruji všudypřítomné dění. Jak si tam tak stojím, začne se mi v hlavě odvíjet film, skládající se z událostí uplynulého roku. Spoustu věcí jsem získala, ale taky ztratila. K nejtěžším ztrátám zařazuji přátelství s Ondrou a Pavla. S Ondrou se znám pět let a spolu s Michalem jsme ještě donedávna tvořili silnou trojku. Všechno se pokazilo, když začal pracovat a chodit se svou spolužačkou. Najednou na mě neměl čas, což jsem tenkrát dost těžce nesla. Naštěstí mě podržel Míša. Poté co se s ní rozešel, začal naše přátelství znovu navazovat. To ale netrvalo dlouho. V dnešní době je náš vztah na neutrální úrovni. S Pavlem jsem se poznala v létě, teď už loňského roku, jak jinak než přes Ondru a Michala. Tenkrát se na mě díval skrz prsty a já ho za to nesnášela. Postupem času jsme se spolu začali bavit a nakonec za mnou začal každý týden jezdit. Bylo to fajn, ale ani tohle nemělo dlouhého trvání. Když se k tomu dnes zpětně vracím, uvědomuji si, že v podstatě nešlo ani o vztah. No a Michal? Ten by se dal zařadit k věcem, které jsem víceméně získala. Naše přátelství dostalo pevnější tvar. Vzájemně si rozumíme ve spoustě věcech a myslím, že jeden druhého dokážeme podržet, když je potřeba.
Vlivem vypitého alkoholu a pomalé písničky vycházející z reproduktorů se mi začnou drát slzy do očí. Najednou se přede mnou objeví Maruška.
,,Ježíš Kris! Co je? Michal viď? Počkej!“
Nestačím ji v jejím úmyslu zabránit. Prosmýkne se kolem mě jako lasička. Netrvá to dlouho a mám za sebou Míšu.
,,Já jsem ti někdy ublížil?“
,,Ne. Jak si na to přišel? Maruška viď.“
,,Trefa. Tak co se děje?“
Takhle otázka je asi nejhorší, kterou mi mohl položit. Vybuchnu jako malé děcko a rozpláču se naplno. On mě k sobě bez jediného slova otočí a obejme mě.
,,Neplač, já tě mám rád.“
,,Já tebe taky.“
,,Ale možná trochu víc, než by bylo dobrý viď?“
,,Možná. Ale to bude v pohodě. Vždyť víš, že tohle dělá chlast. Z toho se vyspim a zítra bude dobře. Omlouvám se, tohle si neměl vidět.“
,,Neřeš to. Nic se neděje. Když tě teď opustím, slíbíš mi, že už nebudeš plakat?“
,,Slibuju.“
,,Tak dobře.“
Odejde a já se opravdu klidním. Vzápětí je u mě Adélka.
,,Míša v pohodě? Už je ti dobře?“
,,Jo, dobrý. To byl zase trapas. Ještěže mě zná tak dlouho. Tohle už si párkrát prožil.“
,,Tak to jsem ráda, nerada tě vidím smutnou.“
Odběhne a já jdu za Maruškou na parket, kde se mi opět vrátí dobrá nálada. Asi po půl hodince si pro ni přijde Patrik a já se rozhodnu zaskočit za Janou, kterou zahlédnu na druhém konci parketu. Jaké je moje překvapení když po cestě narazím právě na Adélku. Ta rozhodně není sama. Za společníka si vybrala právě Michala a musím uznat, že se opravdu snaží. Vjede do mě vztek. Proběhnu kolem nich za Maruškou, která akorát dohrává zápas.
,,Jdu domů Marunko, tohle fakt vidět nemusím.“
,,A co?“
,,Tak se podívej.“
,,No to si dělá srandu!“
,,Jak vidíš, tak ne. Jdu!“
,,Mám jít s tebou?“
,,Ne, to zvládnu neboj.“
,,Dobře, tak pa.“
,,Ahoj a děkuju.“
,,Kam jdeš?“ Ozve se za mnou Adélka.
,,Do toho tobě nic není!“
,,Jak není? Počkej na mě, půjdu s tebou!“
,,Tak na to zapomeň! S tebou nejdu domů ani omylem.“
Vběhnu do šatny a z kapsy vytáhnu lístek, abych mohla obdržet svoji bundu.
,,Domů?“ Zeptá se mě kluk, který pro dnešní večer vyfasoval funkci vrátného.
,,Jo, jo. Dobrou noc.“
,,Dobrou.“
Konečně na čerstvém vzduchu. Zhluboka se nadechnu. Vzápětí za sebou zaslechnu kroky, které nepatří nikomu jinému než Adélce.
,,Kris počkej!“
,,Dej mi pokoj!“
,,Nech toho! Vždyť je to jenom Michal. Já tě mám ráda a nechci tě ztratit kvůli takový kravině.“
,,Právě se stalo! Skáčeš kolem mě, utěšuješ a pak po něm vyjedeš. Kdybych se tě na něj den před tím neptala, neřeknu. To je tak těžký mluvit přímo?“
,,Nechtěla jsem ti nějak ublížit.“
,,Pozdě. Stačilo bejt upřímná. Nic víc. Mohly jsme si tohle divadlo ušetřit, nemyslíš?“
,,No jo, ale…“
,,Už tě nechci poslouchat, mám toho dost. Měj se!“
Naučeným pohybem odemknu dveře a rychle je za sebou zavřu. Když se o půl hodiny později zavrtávám do svého pelíšku, hlavou mi neustále víří spousta myšlenek. A tak s předsevzetím, že se v Calypsu hodně dlouho neukážu, už kvůli Michalovi, který si toho večera vyslechl na svůj účet nejednu ošklivou poznámku, jejichž příčinou nebyl nikdo jiný než já, usínám.


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 62 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 amazonit 16.01.2008, 6:25:20 Odpovědět 
   sepsané je to pěkně, což o to, ale přijde mi to poněkud prázdné a bez šťávy na tak dlouhý příspěvek...
závěr také nijak nevygradoval...
snad budou mít čtenáři jiný názor
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
cloud
(20.9.2018, 09:23)
Anastazie Maler
(17.9.2018, 19:36)
Básnířka z Orlických
(17.9.2018, 15:20)
Alitoc
(15.9.2018, 13:29)
obr
obr obr obr
obr
Větrolam
Cynis Sarkus Zapalsi
Kazi, Teta a Li...
Vanessa Kuzníková
Bezejmenná
grasshopper
obr
obr obr obr
obr

Milostný dopis bestii
Bohdan Vorejs
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr