obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."
Victor Hugo
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Kla-stigma, 4. kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kla-stigma
 autor Leontius publikováno: 16.01.2008, 22:10  
Část IV. Trix

Mladík a Mendax konečně dorazili do Osady, jedné z mála bašt civilizace v tomto světě. Krvelačného žoldáka čekalo nepříjemné překvapení v podobě špionážního úkolu v řadách Zjizvených. A hlavní hrdina, v nesprávný čas na špatném místě, ještě neví, že v něm bude hrát rozhodující roli. Zatím má plnou hlavu otazníků týkajících se tohoto světa a strážkyně Carol mu slíbila, že ho seznámí se svou přítelkyní, která by mu mohla povědět více.
 

Část IV. Trix


Strážkyně doprovodila mladíka k jedné dřevěné boudě v zapadlém koutu osady, která byla poměrně velká v porovnání s ostatními. Někdo se o tuto stavbu poctivě staral a rozhodně ji nenechával chátrat, jak si mladík mohl povšimnout u jiných obydlí. Cestička ke dveřím byla udusána, zřejmě Osadníci tuto budovu často navštěvovali. Vchod zakrývala červená plachta.
Rovněž interiér dovedl překvapit. Několik pokojů provokativně zakrytých barevnými závěsy a pohodlné, velké postele. Uměle-romantickou atmosféru dokreslovaly svíce a barevné lucerny. Nebylo pochyb k čemu tohle místo slouží.
Tady snad mám najít člověka, co ví něco Kla-stigma? Mladík lehce znejistěl a zčervenal. Chtěl se své průvodkyně zeptat, zda je na správném místě.
Ta ho však umlčela pohybem ruky a zatahala za kus červené šňůry. Rozezněl se skrytý zvonek. Žádná odpověď. Žena si odkašlala a pak zavolala do vedlejší místnosti.
„Trix? Máš tam někoho?“
Odpověděl rozespalý ženský hlas.
„Ne, pojď dál.“
„Někoho ti vedu.“
„Zákazník?“
„Právě že ne. Budeš překvapená…“
Z vedlejší místnosti se začalo ozývat šustění šatů a bouchání nábytku. Hned na to se pestrobarevný závěs odhrnul a ve dveřích stanula mladá rusovlasá žena. Přes splývavé a skoro průhledné šaty, měla přehozený plášť. Zelenýma očima si těkavě prohlížela oba návštěvníky. Nakonec se uklidnila a pozvala je dovnitř.
Strážkyně pozvání odmítla.
„Ne, děkuji. Dneska budou rozhodovat o Mendaxovi u soudu. Dveřník ho zajal a dopravil do Osady. Chci vidět tu bestii pokořenou.“
Trix jen pokývala hlavou. Zřejmě měla podobný názor. Několika slovy se svou přítelkyní rozloučila a pak naznačila mladíkovi ať ji následuje. Pokoj, do kterého vstoupili, nebyl zařízen jako zbytek nevěstince. Tenhle měl sloužit pro obytné účely. Jednoduchá postel, velká skříň a narychlo poskládaný psací stůl zavalený hromadou papírů.
Žena zatáhla závěs a potichu, s neklidem v hlase se zeptala:
„Co teda potřebuješ? Nevím jaké… jiné služby bych mohla poskytnout.
Mladík se marně snažil rozvzpomenout na jméno strážkyně. Cítil se v přítomnosti té krásne ženy nesvůj. Slabým hlasem ze sebe vykoktal svůj dotaz.
„Ona… Říkala, že máš nějaké informace o tom, co je tenhle svět vlastně zač. Prý mi můžeš povědět i něco víc o Kla-stigma. “
Trix udělala několik kroků vzad a zkoumavě na mladíka hleděla. Vypadala dost nejistě a vystrašeně. Zřejmě nebyla zvyklá na „zvídavé zákazníky“. Nakonec pomalu a obezřetně odpovíděla:
„Ano. Možná něco vím, ale nejsem si jistá, na kolik ti můžu věřit. Zatraceně! Doufala jsem, že Carol nebude nikomu nic říkat.“
Do očí se ji začali vkrádat slzy. Posadila se na židli a skryla hlavu v dlaních. Mladík byl na rozpacích. Zdálo se, že pravda o tomhle světě, mu bude věčně unikat. Pomalu přistoupil k dívce. A položil ji ruku na rameno. Ucukla. Snažil se zvolit vhodná slova, aby ji utišil.
„Omlouvám se. Snažím se jen dovědět, kam jsem se to dostal. Ten amulet… Ani pořádně nevím, jak jsem k němu přišel. Nechci ti nijak ublížit ani vyzvídat…“
Trix zvedla hlavu a zadívala se mu do očí. Posuzovala, odhadovala ho.
„Chováš se jinak, než všichni ti ostatní parchanti tady. Každý druhý by to teď ze mě zkoušel vymlátit, kdyby jen tušil, že něco vím.“ Vzlykla. „Nevypadáš, že tě ten Ďáblův nástroj nějak poznamenal. To je zvláštní. Jak dlouho jsi ho nosil?“
„Snad dva… tři dny.“
Trix sebou trhla. Z hlasu ji čišel soucit.
„Tak málo... Tak málo stačí, aby ta věc člověka polapila a odnesla ho sem. Jsi snad jediný člověk tady, kterého ta věc nestačila zkazit. To je tvé požehnání i prokletí.“
Ukázala rukou na židli a návštěvník se posadil. Trix vypadala klidněji, mladíkovo chování ji upřímně překvapilo.
„Můžu ti říci, jen to co si o té věci pamatuji z předchozího života a to, co jsem sama odvodila. Budu ti vyprávět svůj příběh. Jsi jeden z mála, komu se to odvážím říci.“
Mladík tiše přikývl a poslouchal.
„Pocházím z Německa, roku 1903 a otec za dob mého dětství hodně cestoval. Hlavně do Asie. Pomatený boháč se zájmem o staré kultury. Bylo mi asi čtrnáct let, když mi poslal balíček a dopis.“
Pak se zarazila. Z rozbitého šuplíku vytáhla brýle s výraznými černými obroučkami, nasadila si je a chvíli se prohrabávala hromadou papíru. Brzy našla, co hledala.
„To je to psaní. Spolu s ním mi přišel jeden namodralý amulet. Kla-stigma. Právě můj otec použil ten výraz. Je to zkomolená latina. Dalo by se to přeložit jako klamavé znamení.“
Mladík si prohlížel dopis. Jazykové bariéry tohoto světa neexistovaly jen v mluvené řeči. Psaní přečíst nedokázal, ale zaujaly ho ilustrace cizokrajných symbolů, které byly na zažloutlém papíře pečlivě vyvedeny tmavým inkoustem. Trix mezitím pokračovala:
„Údajně mu amulet dal kurátor muzea, který krátce na to nešťastnou náhodou zahynul. Chtěl po mém otci, ať ten předmět dostane z Asie. Prý se po něm shání mnoho nebezpečných lidí. Otec ho bez rozmyšlení poslal mi. A přiložil k dopisu nějaké fragmenty místní legendy v cizím jazyce. Tehdy nevěděl jak nebezpečná ta věc je a že nikdo v její blízkosti neumírá „náhodou“.“
Na chvíli se odmlčela. Mladík se na ní bál podívat. Jeho samotného v očích pálily slzy. Trix si krátce povzdechla a vzala do rukou několik dalších lejster.
„Později jsem dlouho pátrala po překladech onoho textu a zjistila jsem jen velmi málo. Byl to příběh, jakéhosi kněze nebo mága. Pátral po tajemství nesmrtelnosti a paktoval se s démony. Jeden z nich mu nabídl nezranitelnost a vládu nad smrtí skrze onen amulet. Po tisíci letech měl však propadnout Peklu i se svým výtvorem“
„Ale amulet je pořád na světě. Jak je to možné?“
„Nevím. A nemá cenu o tom spekulovat. Byla to jen legenda.“
„A skutečně hovořila o Kla-stigma?“
„Ano.“ Zatřásla se. „Byla tam i ilustrace.“
„Co se dělo dál?“
Trix sklopila hlavu.
„O tom už bych nechtěla mluvit.“ Bylo zřetelné, že se musí velmi přemáhat, aby mluvila o svém minulém životě.
„Promiň.“ Mladík se odmlčel. A… to je vše co víš?
„Pak už jen pár postřehů, kterých sis jistě všiml sám.
Je bezvýznamné kdy první život opustíš, zde se objevíš nezávisle na tom a v rozkvětu svých sil. Taky rozumíš i řeči ostatních a dorozumíš se s nimi.
Ale nejpodivnější je, že je nás tu příliš mnoho. Jak mohl amulet projít tolika rukama? Je tu ještě nějaké tajemství. Existovalo jich více? Nevím. Nedostala jsem možnost si to nijak ověřit.“
Mladík byl hovorem nicméně zklamán. Přinesl jen velmi málo odpovědí a nastolil ještě více otázek. Klamavý znak. Asijský kouzelník. Démoni. Nemohl v přítomnosti té dívky uspořádat myšlenky. Vypadala tak nevině i přes to, čím se zabývala. Oči se mu neustále vpíjely do jejího obličeje. Jednalo se sice o prostitutku, ale o neměl co nabídnout, žádnou „protislužbu“. Radši by měl odejít. Neochotně se postavil a chystal se k odchodu.
„Děkuji ti za pomoc. Možná se ještě někdy uvidíme.“
Vyrazil k závěsu. Tedy v takhle malé osadě se určitě uvidí ještě mnohokrát .Zastavil ho její hlas. Zněl trochu jinak než před tím.
„Nechoď ještě. Zajímá mě tvůj příběh.“
Otočil se a pohlédl na Trix, která stála u postele. V obličeji měla podivně vyrovnaný výraz. Maska strachu z ní spadla.
„Neboj se, nejdříve dokončím své vyprávění já.“
Posadila se na kraj postele a s pohledem strnule upřeným do podlahy se rozhovořila:
„Nevědomky jsem začala amulet využívat. Nebo on mne? Nevím. Mladá blbá holka s vražednou mocí. Mí blízcí brzy padli za oběť a amulet hodoval na jejich duších. Otec se z Asie už nevrátil. Nejspíš ho zavraždil jeden z těch, co po amuletu pátral. Já jsem se neměla jak uživit. Ale měla jsem amulet.“
Pozdvihla hlavu a smaragdové oči ji plály ohněm.
„Začala jsem si na živobytí vydělávat stejným způsobem, jako činím teď. A Kla-stigma mi velmi pomáhal. Jenže mělo to háček. Zákazníci se příliš nehrnou k ženě, která má pověst nositelky smrti. Umírala jsem hlady. Žila jsem na ulici v naprosté bídě. Těch pár odvážlivců, co se odvážilo přiblížit, na živobytí nestačilo. Nakonec jsem amulet zahodila. Svého posledního zákazníka si vůbec nepamatuji.“
Hlava ji opět klesla a tělo se ji otřáslo vzlyky.
„Možná je to dobře, když si vzpomenu v jakém stavu bylo mé oblečení, jak jsem se tu objevila. Starý Dveřník málem dostal infarkt.“
Nevesele se zasmála.
„Kupodivu po mém boku ležely mé zápisky a dopisy od otce. Ani nevím kde se tam vzaly. Teď už o mě víš všechno. V osadě jsem dlouho a celou tu dobu živořím v téhle špíně a hnusu. Neměla jsem co jiného nabídnout za své právo na život. Vlastně pro mne se smrtí nic nezměnilo.“
Oči upírala na dřevěnou podlahu a mlčela. Ticho bylo zničující. Mladík nejistě přistoupil, přisedl si a položil jsi svou ruku kolem ramen. Dívka se stále chvěla. Teď byla řada na něm.

Mendaxova trpělivost byla u konce. Přece není možné, aby se nováček dokázal vypařit z Osady hned v průběhu jediné noci! Žoldák od prvních slunečních paprsků pobíhal smradlavým bludištěm sem a tam. Nahlédl snad do každého z těch ubohých přístřešků. Už teď toho litoval. Až toho zelenáče najde, dá mu pořádně najevo, kdo bude šéfem té zatracené „tajné operace“.
Jeho zrak konečně padl na prostornou stavbu s červeným plátnem. V duchu se zasmál. Že by zapadl do bordelu? Směšná představa. Co by tak mohl směňovat?
Přesto Mendax bez okolků vtrhl do budovy a začal prohledávat pokoje. Ke svému nesmírnému údivu tam skutečně mladíka nalezl. Spal v posteli, a to dokonce hned vedle majitelky a jediné stálé pracovnice. Mendax nemohl popřít, že se jedná o krásnou ženu, ale k jeho plánům by se nikdy nehodila. Příliš chytrá, mohla by ho prokouknout a dala se stěží ovládat.
Chvíli oba pozoroval. Nejraději by toho zelenáče vyvlekl z postele, ale nehodlal způsobit zbytečný rozruch. Tvrdě spáčem zatřásl. Mladík sebou zděšeně trhl a otevřel oči.
Ospalec naprosto nechápavě hleděl na Mendaxe. Pochyboval, že se s ním ještě někdy uvidí. A teď ho ten všemi nenáviděný žoldák tichými posunky nabádal k tomu, aby šel s ním.
Mladík pomalu vylezl z postele a se smíšenými pocity následoval žoldáka do vedlejší místnosti. Proč se tu objevil?
„Mendaxi?“
„Co je?“
„Na plášti, u krku… máš tam krev.“
Žoldák se podíval na temně rudé cákance. Pak přes ně klidně přehodil záhyb pláště a otočil se na mladíka. Na tváři mu hrál pobavený úšklebek.
„Říznutí při holení. Znáš to, práce s ostrými nástroji může být nebezpečná.“
Mladík o jeho výpovědi pochyboval.

Žoldák od zelenáče nečekal tak překvapenou reakci. Mladík byl jeho sdělením přímo šokován. To Mendaxovi trochu komplikovalo plány. Čekal, že mladík sebou nechá vláčet sem a tam a nebude protestovat.
„Jaká výzvědná výprava?! Jsem tu sotva první den a už ze mě udělají nějakého špeha nebo co?“
Mendax zatím neodpovídal. Doufal, že se mladík uklidní.
„Vždyť je to předem odsouzeno k neúspěchu! Jak se mám sakra vydávat za drsného bouchače?“
„Nemusíš vůbec nic hrát. Budeš pro ně nováčkem, podobně jako jsi byl nováčkem u Stáda. Akorát s tím rozdílem, že mi budeš předávat informace.“
„To je hloupost! Nikam nejdu!“
Mendax zvýšil hlas.
„Budeš muset. Proti rozhodnutí Rady se nemůžeš takhle stavět. Víš co říkal tvůj starej kámoš: Zapadni do řady!“
Mladík sklopil hlavu a mlčel. Závěs do vedlejší místnosti se rozhrnul a objevila se v něm Trix. Sotva spatřila Mendaxe, ucouvla, avšak stále je sledovala.
Mladík dlouho váhal. Očima bloudil od Trix k Mendaxovi. Nakonec rezignoval a tiše se zeptal:
„Kolik mám času?“
„Potřebuji odpoledne vyrazit. Mám své důvody a ty jdeš v každém případě se mnou. Rada to tak rozhodla.“
Mladík se zadíval do podlahy a odpověděl:
„V poledne se sejdeme u radnice.“
Mendax se chystal ještě něco říct. Nakonec se však otočil a rychlým krokem opustil místnost.

Mladík se bezradně vrátil k Trix. Smutně se ji zadíval do očí a tiše se zeptal:
„To je tady normální? Podobné intriky? Neustále špehování a pronásledování? Copak tu není možné najít klid ani po smrti?!“
Dívka přikývla.
„Tady nemáš najít klid. Tohle je peklo. Máš tu poznat lidskou nenávist v té nejhorší podobě. Mendax je toho dokonalým příkladem.“
„Ale za co si to proboha zasloužíme?! Tobě tohle všechno nevědomky udělal vlastní otec, mě takhle zradil vlastní příbuzný! A jen proto, že jsem přišel v nesprávnou dobu, teď musím špehovat pro lidi, které ještě ani vůbec neznám v nějaké zatracené válce, která je mi ukradená?“
Trix nevěděla co říci. Začala znovu očima studovat podlahu, jak byla zvyklá. Mladík ji vztekle obešel a zhroutil se na postel. O chvíli později nezúčastněně sledoval Trix, jak ze skříně vybaluje několik věcí.
„Budeš pryč dlouho, musíš se pořádně připravit. Přežít v oblastech na východ od osady není lehké.“
Naházela na hromadu spoustu věcí. Zahlédnul hrnce, kousky oblečení. A zbraně. Pak je dívka začala cpát do batohu. Ve tváři byla rudá a zdálo se, že má v očích slzy. I přesto ho nepřestávala slabým hlasem poučovat:
„Musíte projít přes hustý les za kterém jsou zase ty bohem zapomenuté Spálené země. Tam budete muset cestovat rychle. Hlídky Zjizvených jsou bdělé a…“
Mladík tu atmosféru nevydržel a beze slova ji opustil. Zuřil na celý svět. Na celý ten neznámý a nepřátelský svět. Takže oni chtějí aby pro ně pracoval? Sotva se tu objevil! Dveřník tvrdil, že Osada je komunitou, která se o něj postará. Zatím ho akorát využívají jako postradatelného pěšáka. K čertu s nimi! Rychlým krokem zamířil na náměstí.
Atmosféra byla nějaká zvláštní. Pár lidí ho zdvořile přivítalo a chtělo se s ním dát do řeči, i když on je naprosto ignoroval. Většina města se chovala jinak než předchozího dne. Na ulicích bylo méně lidí. Zato ti, kteří kolem chodili, byli většinou ozbrojení. Muselo se stát něco špatného.
Nikdo mu neřekl, že přes noc zemřeli tři lidé. Jakási tajemná žena, kterou všichni považovali za agentku Zjizvených. Strážný, který se účastnil soudu. A strážkyně, která měla předchozí den službu u brány. Všechny tři někdo zavraždil.

Mladík se na náměstí zmateně rozhlížel. Mendax tu nikde nebyl. Vždyť bylo ještě příliš brzy. Povzdechl si a chystal se odejít, když v tom zahlédl šklebícího se žoldáka vycházet z krámku. Opět ten jeho opovržlivý tón:
„Tak co? Už tě ta tvoje ženská omrzela?“
Mladíkovi se s vypětím všech sil povedlo zachovat kamennou tvář.
„Žádná moje ženská. Jdeme. Chci odtud rychle zmizet.“
Mendaxovi zmrzl úsměv na rtech. Zkoumavě se na mladíka zadíval a prohlédl si jeho oblečení. Chladně poznamenal:
„Takhle vybaven dlouho nepřežiješ.“
Mladík odvětil prázdným hlasem.
„Život tady je mi ukradený.“
Žoldák byl z jeho změny zmatený. Na mladíkově životě by mu nezáleželo, kdyby však neplnil zakázku pro Stádo.
„Nezajímá mě, že se hodláš vzdát druhé šance na život, ale teď posloucháš mne! Před odchodem z města se po něčem poohlédneme.“
Beze slova zamířili k bráně. Mendax stále nedokázal pochopit jednání svého společníka. Copak chtěl znovu a finálně umřít? Odmítl uchopit tuhle druhou šanci? To nebylo normální. Že by byl šílený? A snad i nebezpečný. Žoldák pocítil opět ten vzácný a velmi nepříjemný pocit. Nedokázal ho sám pojmenovat, ale mladík by ho poznal. Byl to strach.

Pár kroků před průjezdem v palisádě jim cestu zastoupili dva nebezpečně vyhlížející muži. Ohromný holohlavý asiat, celý obalený svaly, a jakýsi větrem ošlehaný dobrodruh s pistolí v ruce. Mendax se zastavil a s předstíraným veselím se zeptal:
„Co si přejete, přátelé?“
Muž s pistolí ho probodával očima. Pak ze sebe vypravil několik tichých, ledových slov.
„Vím, že jsi je všechny zabil.“
Mendax lehce znejistěl, ale úšklebek mu na tváři zůstal. Mladík se o ty dva nezajímal. Tenhle problém přece není jeho. Zachytil Mendaxův pohled žádající o pomoc. Mlčky se od žoldáka odvrátil a ponořil se opět do apatie. Zaskočený žoldák si musel poradit sám.
„Nevím, o čem to mluvíte…“
Dobrodruh mlčel a jen vraha pozoroval. Pohrával si s pistolí. Napětí nakonec nevydržel asiat, který rudnul vzteky, a hromovým hlasem zařval na Mendaxe.
„Zasloužíš si chcípnout ,ty hajzle! Roztrhám tě vlastníma rukama!“
Pozvedl ruku k úderu, který měl dost síly na to, aby žoldáka zabil. Smrtící rána však nikdy nedopadla. Mladík nechápavě hleděl na rukojeť dýky, která trčela hromotlukovi z hrudi. Vazoun byl překvapen minimálně stejně jako jeho mlčenlivý společník a v rudé záplavě se zhroutil k zemi. Mendax musel mít zbraň v ruce připravenou již velmi dlouho a jen ve správnou chvíli s ní zaútočil zpod svého šedivého pláště.
Naneštěstí se dobrodruh s pistolí vzpamatoval nečekaně rychle a bleskově se přesunul k váhajícímu mladíkovi. Ten vzápětí zjistil, že hledí do temného ústí pistole.
„Ani se nehni Mendaxi. Jsi možná obratný, ale nejsi nadčlověk. Shoď ten svůj zatracený plášť a zvedni ruce! Rychle!“
Mendax vypadal, že se ho zmocní záchvat smíchu.
„Ha! Ty si snad myslíš, že mi nějak záleží na tom zelenáči? Klidně zmáčkni spoušť, mně je to jednou. Dělej. Zabij ho.“
Mladíka ta zjevná zrada vyvedla z míry. Nebo to byl jen žoldákův trik? Hrál o čas? Dobrodruh očekával nějakou zradu a bez zachvění dál mířil na mladíka. Pečlivě hlídal každý Mendaxův pohyb. Vypadal sebejistě, avšak přesto mu na čele perlil pot.
„Nikdo už tady zabíjet nebude,“ ozval se nečekaně ženský hlas.
Všichni tři se ohlédli a spatřili Trix, přicházející z postranní ulice. Přes záda měla přehozený cestovní vak a na sobě hrubý plášť. Na tváři dobrodruha se objevil rozporuplný výraz. Zřejmě se mu příčilo neposlechnout ženu, ale také se nehodlal vzdát svého úlovku.
„O čem to mluvíš Menetrix?! Konečně můžu zabít toho démona a ty se ho zastaneš? Zapomínáš co má všechno na svědomí?“
„Teď snad pracuje pro Osadu, ne? Skloň tu pistoli. Za posledních 24 hodin už zemřelo víc než dost lidí z naší komunity. A ten nový za nic nemůže.“
„Trix, dlužím ti mnoho, ale tohle přece nemůže být pravda! Jak ti může záležet na těch dvou.“
Jeho hlas zněl téměř prosebně. Její odpověď však byla rezolutní a nepřipouštěla další diskuzi:
„Odejdi. Nech nás být.“
Mladík už nestíhal sledovat všechno, co se kolem dělo. Měl pocit, že se zbláznil. Mendaxovi na tváří zářil vítězoslavný úsměv. Trixin obličej byl tvrdý jako skála. A muž s pistolí vypadal, jako by se měl každou chvíli roztrhnut ve dví.
„Vem to čert,“ zašeptal rozčíleně. „Jednou tě někdo dostane, jednou nebude poblíž žádný zastánce, vrahu.“
Pak sklopil zbraň a rychlým krokem zmizel v uličkách. Mendax si viditelně oddechl, popadl mladíka za rameno a táhl ho k bráně. Zarazil je Trixin hlas.
„Jdu s vámi.“
Zmatený Mendax se otočil a pohlédl ji přímo do očí. Ostře vyštěkl:
„Stačí mi jedna přihlouplá ovce o kterou se musím starat, děvko.“
Trix sebou trhla a chvíli to vypadalo, že se rozbrečí. Nakonec se ale ovládla a neoblomně opakovala.
„Jdu s vámi. Třeba se jedna ovce může postarat o druhou.“
Mendax sebou třásl jako kotel před výbuchem. Nakvašeně se obrátil k mladíkovi, ale ten jen zíral na Trix. Žoldák opět věnoval svůj pohled dívce. Uklidnil se. Jeho výraz se opět proměnil v ten provokativní, povýšenecký škleb. Zasmál se.
„To může být pravda. Pokud tady zelenáč nic nenamítá, klidně s námi pojď. Ale nepleť se mi do cesty! Mám svůj úkol a on je akorát nástrojem, bez kterého se neobejdu.“
Pak se rychle otočil na podpatku a vyšel z Osady. Byla na něm vidět nervozita. Trix mladíkovi hodila k nohám batoh, který sebou přinesla. Mladík ho sebral a bez jediného slova vyrazil za Mendaxem. Dívka na nic nečekala a okamžitě za ním rozběhla.
Dohnala mladíka a srovnala krok. Šli mlčky, následujíc Mendaxe směrem na východ k nejasným, temným obrysům lesa. Mladík celou dobu upíral zrak na záda svého průvodce a odmítal vzít Trix na vědomí. Kráčeli dlouho a tma brzy skryla jejich obličeje. Teprve tehdy zaslechla Trix jeho hlas.
„Děkuji.“


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 11 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 21 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 MC_Kejml 09.10.2008, 17:08:15 Odpovědět 
   Příběh se vine dál a mnohdy se jeden zamyslí nad nezmíněnými věcmi. Například já jsem se zamyslel nad tím, jestli smrt v tomto postapokalyptickém světě je jiná, než v normálním, nebo jak vypadají ony dříve zmíněné oběti. Tak jako tak, čtu dál!
 Tuax 02.10.2008, 0:02:37 Odpovědět 
   Osada se nám příliš nevybarvila, přestože mám představu, že obyvatel bude asi vcelku dost, nevím kolik jich tak může být. Mohou to být desítky, ale i víc jak stovka.

Dobré bylo, že jsi mi v rámci děje zodpověděl mou vlastní otázku ohledně počtu lidí v tomto světě vůči jednomu amuletu, ketrý mnozí drží mnoho let.

Informaci o tom, že je jedno kdy ve starém životě umřou a do nového se dostanou vždy v plné kondici, mě trošku zarazila. Přeci jen Dveřník je stařec, rada Osady je ztaky složena ze starších lidí. Ono to z počátku vypadalo, jako by nestárli, že zde není možné umřít přirozeně stářím. Nyní to vypadá, že to možné je, pak je zvláštní že jsou živi a mladí lidé z různých epoch. No snad to bude dále ještě více poodkryto, zatím mám mnoho otázek :)

Charaktery se vyvíjejí vcelku příjemně a začíná mě zajímat Menetrix.

Když už jsem u toho jména, je zuvláštní jak je podobné jménu Mendax.

Tak a jdeme o kus dál.
 ze dne 04.10.2008, 23:00:58  
   Leontius: Tuším, že později na vysvětlení určitě narazíš. Jinak lidé normálně stárnou úpodle přirozených pravidel. Ohledně podoby jmen: Možná obě vycházejí ze stejného jazyku :-)
 Aenica 20.06.2008, 10:48:13 Odpovědět 
   Klasické překlepy a chybějící interpunkce. Ale pravda, pravda, už těch krokodýlů v bažině ubývá... Všimla jsem si ale, že ti sem tam udělá problém "ji/jí", nevím jestli jde o klasický překlep, ale často to plácne přes oči víc, než když místo "jedno" napíšeš "jednou" apod. Taky bych vypustila lehké nářečí v téměř až striktně spisovném dialogu - "Otec ho bez rozmýšlení poslal mi". Kdybys po sobě pořádně četl, jistě by ti neuklouzlo špatné pořadí slov jako ve větě: "mladík byl hovorem nicméně zklamán."

Skutečnost, že jsem našla tolik chyb, je ale způsobena tím, že jsem text četla poctivě slovo od slova. Natolik mě vtáhl a ovládl, opět mě zaujala věrohodnost vyprávění a dobrá vyváženost popisu, děje a dialogu. Je tu vykreslena i jakási charakterová změna a jsem tudíž zvědavá, jak se bude "mladíkova" osobnost vyvíjet dál. No, asi bych osobně dala přednost nějakému jměnu, ale i tak to má své kouzlo a zvláštnost, je to spíš otázka vkusu a chuti.

Takže klasika - za jedna a táhnu dál...
 ze dne 20.06.2008, 18:24:06  
   Leontius: Pardon a díky ;-)
 Imperial Angel 17.01.2008, 17:49:43 Odpovědět 
   Pár drobných chybek jsem našla, ale většinou se jednalo o chybění uvozovek na konci ;)...Jinak nemám námitek, příběh se zatím slibně vyvíjí a kdoví kam nakonec hrdiny zavede, ale věřím, že to snadné mít nebudou ;)...
 ze dne 17.01.2008, 19:53:11  
   Leontius: Díky. Sám se snažím být neustále o pár kapitol napřed oproti těm, které jsou zde vydány, takže ti můžu potvrdit, že lehké to mít nebudou.
 Šíma 16.01.2008, 22:28:20 Odpovědět 
   Zdá se, že se svým způsobem svět v tomto "Pekle" zase tak mnoho neliší od světa, ve kterém dříve náš hrdina žil... Zajímalo by mě, na jakou akci je Rada vyslala, pomineme-li fakt, že jde o akci veskrze špionážní! Lidské osudy se zde navzájem splétají a hrdinové si musí (chtě-nechtě) důvěřovat! Ve světě, kde jsou intriky, podlost a zrada na denním pořádku to patrně vůbec nebude lehké! Těším se na další díl! Jedna... ;-)
 ze dne 17.01.2008, 14:59:46  
   Leontius: Děkuji. A jsem rád, že jednotlivé postavy zatím působí tak, jak mají. Snad to tak zůstane...
 Pavel D. F. 16.01.2008, 22:09:30 Odpovědět 
   Začíná se nám vytvářet klasická družina, jenom výprava je jakási zvláštní. Místo putování za záchranou světa špionážní akce. Ve světě, kde neexistuje žádný vyšší řád, to není nic divného. Kdo by chtěl takový svět zachraňovat?
Místy se objevila nějaká chybička, ale bylo jich podstatně méně než dřív. Dáváš si na textu záležet, takže těch pár nedostatků pominu a zůstanu u jedničky.
 ze dne 17.01.2008, 14:58:30  
   Leontius: Děkuji za publikaci. Ano, začneme řekněme špionážní akcí :-D. Koneckonců ještě ani pořádně já nevím, jak se to vyvrbí...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Žertovná
Sojta
Jen abys tak dá...
Stanislav Klín
Liv Liversonová...
MisQa
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr