|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28991 příspěvků, 4550 autorů a 303411 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Opus Pictus XII ::
| Tudutů... V předaleké galaxii, za devatero hvězdokupami... |
| |
|
|
Hrdina se probouzí jako když hlava tonoucího proráží hladinu a loká vzduch dychtivým nadouváním plic, ale žádné hhhhhhhh! ani hééééé! Podobný rybě otvírá zavírá, vzpomíná na sen, zavírá otvírá, kočka, ještě cítí otisky potu na hácích zavěšených u stropu, kam už nedohlédne, domýšlí si, ví, zavírá, žádné No toto, Takový sen jsem ještě neprožil, Mohl jsem tam zemřít?, žádné mluvení. Řekl si dovnitř větu a pak ji zkusil protlačit ven, aby taky prorazila a nadouvala se, prorazila stěnu nebo se napřáhnout s krumpáčem a. Vyslovit ji. Nemohl. Kov zazvonil o led a nic. Ticho. Jen dech. A myšlenky uvězněné uvnitř. Anebo venku? Slyšel je volat. Některé pusť nás my se ti odvděčíme. Některé zůstaneme tady založíme oheň budeme si povídat příběhy. On, nevěda co dělat, zmatek Mu pohrával v očích, se nemohl spoléhat na ideokratické hlasování, myšlenky potřebují cukr a bič. Sesul se zpátky do peřin a nakonec pustil kopáčovo žezlo a jako řezbářem opuštěný světec civěl do stropu. Myšlenky se začaly hádat - Jestli se nedostanu ven, budu vzteklá, všechny vás pokoušu - Je tu dost místa pro nás pro všechny, myslím, že se to tu zvětšuje - Jak to myslíš, zvětšuje, je tu jen ukrutná zima - Místnosti, budují se samy, neviditelní dělníci si prozpěvují, neslyšíte? - Ale já chci do světa, chci se prosazovat! - Drž hubu ty krávo, jseš tu nová, zelenáči! - Budeme se milovat a množit, každá budeme mít vlastní pokoj, všechny naše dcery taky! A do toho rámusu stín biče: Jestli nezmlknete, budu onanovat! A ony, sborovým hlasem nahlas, až zpěv neviditelných dělníků na chvíli polekaně ustal: Né, to nás bolí... Budeme hodné, co po nás chceš? Prásknutí do vzduchoprázdna: Musíte tu zůstat, někdo nás tu zavřel a zamknul, musíme tu čekat na záchranu, bude tu naše impérium. Pohledy sklopené k chodidlům: Ale my tu nechceme být jak ptáčci ve zlaté kleci... Cukrová vata: Vždyť tu budete se mnou, milenky moje, budeme tvořit, a až se led rozpustí, zámky zrezaví, ukážeme se světu. A tak se Hrdina smířil s uvězněním všech svých vyslovitelných slov.
Nevím proč, ale ze všeho nejvíce mě přitahují dívky s brýlemi. Jak se jedna z nich ukáže, nemusí být ani tak krásná, cítím, jak se skly svých závojů probleskávají přes lesy mých řas, zamrzlé hladiny sklovin, očnice mé lebky a v mozku to pak jiskří. Proč o tom píšu: Rád bych vysvětlil první příčinu mé zamilovanosti do Hrdinky. Ano, uhádli jste, prozíraví čtenáři, nosí brýle. Usmívá se skrz ně, hladí pohledy. Její málomluvnost (pokud jsem se o ní nezmínil, mějte strpení, zanedlouho se k oběma němým hrdličkám dostanu) ještě podtrhuje záhadu očí ukrytých za sklíčky. To tajemství provokuje, dráždí, drásá nervy, i když člověk při pohledu do těch krásných očí ani neví, jaké je taj podstaty. Něco zvláštního, nesměle dodáte, a já vám to potvrzuji: "Něco zvláštně nejasného jako nesložená mozaika, hromádka barevných kamínků, jen se sehnout a slepovat puzzle."
Jaký byl vztah Hrdina - Hrdinka?
Spíše zvláštní, řekli bychom my, nezúčastnění diváci. Musela to být silná žena, aby vydržela žít s nemluvným mužem (i když, i to má své výhody). Na počátku jejich manželsky symbiotického soužití využívali všemožných médií (např. psané slovo), posléze si život zpestřovali pantomimou, nakonec se oba naučili tajům znakové řeči (takže se dá uvažovat o přízračném pseudonávratu Hrdiny k vyjadřování formováním vzdušného proudu vycházejícího směrem plíce - prostor před obličejem, až na to, že vzduch byl nahrazen pohyby a plíce pažemi), aby se mohli jednodušeji dorozumívat (nemusím dodávat, že hádky mezi dvěma manželi mívaly dosti, ehm, spíše komický charakter... Mám ale nutkání dodat, že: Ve tmě uhekaných nocí, na manželském vodním loži, promlouvali jazykem těla, svíjeli se jak hadi při svlékání kůží, Ona s písní Sirén na touhou vyprahlých rtech, On s němotou člověka postupně se vzdalujícího od světa, Oba ukončující a zakládající nové vesmíry, galaxie, hvězdy, planety, měsíce.). Oba tedy, dá se to tak napsat, pluli společným životem v batyskafu ticha, deset tisíc mil pod hladinou moře.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 5 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|