obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"To, co vychází ze srdce, nebývá nikdy směšné."
F. Caballero
obr
obr počet přístupů: 2915656 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39753 příspěvků, 5802 autorů a 392262 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Pán třetí sféry ::

 autor Spája publikováno: 16.01.2008, 15:49  
Fantasy položené v pradávné době, kdy byla na světě mocná kouzla a čáry.
Je to první kapitola z 24. Mám napsanou celou knížku, jen bych se chtěl zeptat co dělám za hrubé chyby, abych to doopravil :)
 

Eurian zaklekl do udusaného trávníku a zkušeně se rozhlížel po stopách, jež tu bylo víc než dost. Podle otisků byla zvěř na louce chvíli před ním. Skupinka několika srn se vydala na sever, kde měli nejspíš v úmyslu se ochladit u zdejšího potoka. Nebe bylo čisté a zatemněné. Foukal mírný jihovýchodní větřík. Okolo se tyčily vysoké vrcholky hor. Eurian tiše a nepozorovaně proniká hustým porostem trávy stále dopředu. Nedaleko louky, odkud sleduje stopy zvěře, narazil na velký a velice mohutný strom. Okolo je pár větších kamenů a velké křoví s lesními plody, za kterým by se báječně schovalo. Vplíží se ke stromu, kde se mu naskytne překrásný výhled na všechny srny. Opatrně odepíná luk, který měl připevněný na zádech. Prohrábne toulcem a vytáhne svůj oblíbený šíp. Už se připravuje na výstřel, jenomže se otočil náhle vítr. Tohle zapříčilo, že srny ho zvětřili a dali se na útěk. Eurian si pro sebe zaklel a vydal se dál srny stopovat. Tentokrát se ponaučil a šel proti větru. Jeho snaha se probíjet hustým porostem trávy a nějakého křoví, byla velice zdlouhavá. O něco později uviděl nádherné údolí s velkým křišťálově zářícím se jezírkem, které se měnilo v překrásné vodopády. Už celé dva roky chodí do přírody, ale tuhle krásu ještě neviděl. Po chvíli si všiml, že nedaleko od něj sedí v trávě nějaká dívka. Nikdy předtím ji ještě neviděl a přemýšlel, odkud asi bude. Neodvážil se jít blíž, tak ji chvíli sledoval. Udivovalo ho, že sedí a téměř se nehýbe, jakoby tu přimrzla k zemi. Pomalounku se začíná stmívat, a tak se konečně rozhodl přijít k dívce blíž a promluvit si s ní. Vstal, narovnal se a nejistým krokem vyrazil k svému cíly. Dívka, která doposud seděla mlčky, zaslechla cizí kroky a ulekla se. „Neboj se“ hbitě řekl Eurian, „Já ti nechci ublížit“. Dívka se lekla a odběhla kousek dál od něj. „Jsem Eurian“ řekl jaksi nejistě a „Jak tobě říkají?“ Tajemná dívka se jen lehce usmála a zmizela v lese. Její krásu si Eurian nedokázal představit ani ve snu. Ještě několik dalších minut tu stál a koukal kamsi do lesa za tou tajemnou dívkou. Ze snění ho však vytrhl studený severní vítr a jakýsi zvuk. Rychle zbystří. Okem lovce pohledné kolem sebe a vidí onu skupinku srnek. Vyndal si svůj luk, pevně a jistě ho sevřel. Pomalu se přibližoval k jeho kořisti, zaklekl, zkontroloval vítr a míří. Už si je jist že trefí cíl a tak pouští tětivu. Šíp se velkou rychlostí zapíchne rovnou do nejstatnější srny. Ostatní zmateně, ale hbitě odbíhaly daleko k západu slunce. Eurian se rozběhl rychle k svému úlovku. Sundá svoji malou tornu, toulec a pásek, na který se dává luk. Z opasku vytáhne svůj lovecký nůž a začne zpracovávat svoji kořist. Po necelé hodině svoji práci dokončil. Maso uložil do tuku, aby zůstalo čerstvé. Zakopal zbytky srny, aby je nevyčuchali vlci. Už je šero, začíná být zima. Sešel níž do údolí a zapálil oheň. Z torny vytáhl svoji přikrývku a rozložil ji u ohniště, kousek krajíce chleba a upek si plátek masa. Po teplé večeři přiložil na oheň, lehl si a spal. Zdálo se mu o té dívce, kterou dnes potkal a přemýšlel, odkud sem přišla. Ráno se probudil plný sil do chmurného počasí. Sklidil si své věci a připravil se na návrat zpět do své vesnice. Cesta mu ubíhala pěkně, jen to počasí mu dělá starosti. Silný severní vítr, tmavě šedá obloha a velké černé mraky. A na severu velké záblesky přicházející bouře. Eurian konečně dorazil domů. Jeho domov se nachází na okraji vesničky zvané Kesin. Konečně přechází kopeček a stojí nad vesnicí. Je to spíše shluk více domů a při okrajích velkých farem. Eurian zrychlil a pospíchal domů se svým úlovkem. Po cestě potkal skupinky stráží. Vepředu šel velitel v lesklém brnění. Za ním šlo šest dalších vojáků, kteří na sobě měli těžkou zbroj, velkou stříbrnou přilbici a u pasu velký obouruční meč. Vzadu je doprovázeli dva lehce odění muži do hnědé kůže, na zádech toulec a v ruce dlouhý luk. Eurian vůbec netušil co se děje, tak zabočil do zdejší krčmy. Sotva co otevřel, se uvnitř přerušila nějaká velmi živá debata. „Co tu chceš, neumíš číst? Vypadni!“ někdo zařval a diskuze opět pokračovala. Zavřel dveře a teprve teď si všiml nápisu na dveřích. “ Vstup jen velitelům hlídek.“ Tohle Eurianovi zamotalo hlavu ještě víc. Snažil se zjistit co se děje od kolemjdoucích, ale každý se na něj rozzlobeně podíval a snažil se od něho co nejrychleji zmizet. Nezbývalo mu nic jiného než jít domů a poptat se otce.


 celkové hodnocení autora: 60.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 3.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Valoar 29.01.2008, 19:10:31 Odpovědět 
   Nemůžu si pomoci ale chybělo mi tam už jen vejce, které spadne mezi srny... Prostě obdobný začátek jako u populárního Eragona. Ostatní za mě řekli už Redrum a Gandalf...
Přidávej ostatní kapitoly, snad je tohle jen neupravená verze toho, co si smolil na začátku;)
 Gandalf 16.01.2008, 15:57:15 Odpovědět 
   Souhlas s kolegou a navíc se mi to na "knihu" zdá příliš krátké, pokud jsou ostatní kapitoly stejného rozsahu.

Navíc mi moc nesedí prapodivné střídání časů a trhaný děj. Nikam nespěchej, využij imaginace čtenáře a pohraj si s jeho smysly. Kniha by měla plynout jako řeka (někdy pomalu a klidně, jindy divoce), ne jako balvany padající ze srázu.

Gramatika se opraví, odstavce se naformátují, ale vypravěčský styl musíš vybrousit sám - psaním, psaním a zase psaním. Tak jen do toho, držím ti palec! Sám jsem napsal 80 stran příběhu, který jsme posléze zahodil - vše jen proto, abych se sám našel a vytříbil svůj styl psaní. Doporučuji.
 Redrum 16.01.2008, 15:48:54 Odpovědět 
   Takový hop, hop, hop - jsme tady, zase tam. Hele kuk, tady. Ne tady.
Chce to kapku řád a ten se získá odstavci. Až budeš mít odstavce, a neboj se jich, trochu je natáhni, aby to nebylo tolik uspěchané. Takhle je to trošku gulášek a čtenář se v tom ztrácí.
O hrdinovi nevím takřka nic a nic nenasvědčuje, že bych se něco dozvěděl. Hraj si s ním. Je to Tvůj hrdina, tak ho pořádně vybarvi.
Další věc je shoda přísudku s podmětem. Trochu to tam hapruje.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
Skoro mrtvý
Ovca
Posel smrti IV:...
Lukaskon
Pár podvodů
PavelKastl
obr
obr obr obr
obr

Malé špitální blues
zd.hledač
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr