obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2916061 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Uspat se ve výšinách ::

Příspěvek je součásti workshopu: Vzkaz v lahvi
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kaly dnů
 autor synthetic darkness publikováno: 16.01.2008, 8:00  
Nuže i můj text se drze rozhodl zabloudit do bojovných vod WS.
Jen doufám, že se mi za mou troufalost nebudete smát moc okatě.
A snad písmenky níže někoho neznechutím...
 

Už nikdy pryč. Nepřerušit omamnou závrať snění. Už nikdy.

Na zavřené víčko mu dopadla ledová kapka z vlhkého stropu. Jakoby s přemáháním lehce zamžikal, aby tak z oka setřásl vodní jehlu, jež mu právě rozpíchala sen.

Lokal řídký vzduch chutnající po divoké svobodě a mrazících výškách. Lehce přeskakoval kameny na štěrkové cestě a v uších mu zněl jen zpěv ptáků. Rozevláté vlasy se mu proplétaly mezi mraky, a když zvedl paži, mohl se konečky prstů dotknout sluneční sukně.
Rozhlédl se po dálkách. Od vrcholků se vesele klikatila bystřina. V jejích vodách se však třpytilo i něco jiného než nebeská čistota. Cítil, že pokud se mu někdy podaří získat tu blyštící věc, zůstane zde navždy. Zde, vysoko v milovaných horách.


Očima nasával temnotu místnosti. Už si nepamatoval, kdy se ho její zatuchlý dech poprvé dotkl. Nerozeznával den ani noc. Smysly se mu otupily z kamenných pohledů, jež na něho bez přestání vrhala slizká zeď porostlá hnědými řasami, které se mu staly příležitostním zpestřením chudého jídelníčku.
Nebylo tu žádné okno. Jen jedna stěna byla nahrazena zrezivělou mříží. Skrze její mohutné kovové ruce se čas od času protáhl tenký vlásek zlatavého světla. Na ten slavnostní okamžik vždy nedočkavě čekal. Toužil si tu drahocennou niť, která mu tolik připomínala jeho sen, schovat do dlaní a těšit se z ní za těžkých nocí.

Proto i dnes sedá k chladnému železu, aby vyhlížel její přílet. Dlouhou chvíli si krátí pozorováním zakalené stoky tekoucí hned za mříží. Po podlaze se z ní plazí hutný pach rybích hlav, hnijících odpadků, výkalů a tlejících mrtvých krys. Se škodolibým úsměvem se mu utahuje kolem nosu a na žaludku motá podivné uzly.
Jeden předmět do té plovoucí špíny však nezapadá. Do oka se mu zabodl známý třpyt, který vlastně nikdy nepoznal. Provlékl se až do jeho hlavy, kde se proměnil v tolik obdivovaný obraz.

V zurčícím horském potůčku se nechává ledabyle unášet nazelenalá láhev. Její lesk šeptá do okolí cosi o vzácném tajemství, které skrývá vzkaz uvnitř. Slyší to taky. Ví, že kdyby ji dokázal vylovit, může ve svém snu žít napořád. Už žádná zatuchlá černota, jen mrazivá volnost velehor.

V otvoru mezi železy mrštně protáhne kostnatou ruku. Celé své zesláblé tělo přitiskne na rezivějící clonu a natahuje paži. Cítí pálivé pnutí svalů, rameno vytahuje z kloubu a silou vůle prodlužuje kosti. Ostré hrany mříže se mu s úzkostným nářkem zarývají do hrudi. Snaž se. Mysli na hory. Zbývá jen kousek.
Na bříškách prstů ucítí skleněný chlad. Nahmatá hrdlo a posledním křečovitě napnutým článkem prostředníčku ho opatrně posouvá k sobě. Po zádech mu šlehají kytice kopřiv. Uchopí láhev celou dlaní. Mám ji. Mám. Je jen moje.

Napětí v ruce povolí. Tělo poleje konev plná včel radosti, vítězství a vidiny blížícího se vysvobození. Při pohledu na vysněný vzkaz se neubrání nadšenému zavýsknutí. Všechny chlupy se mu chvějí v nedočkavém rytmu. Od vstupu do svého snu ho dělí jen několik okamžiků.
Z jeho úst vyletí hlasitý výkřik. Do předloktí se mu náhle zarylo cosi ostrého. Hořká bolest se mu rozlézá pod kůží. Cítí, jak mu teplý šarlat stéká v podivných ornamentech k zápěstí a pak se s tichým mlasknutím rozplývá mezi tekutými odpadky.
Vyděšeně odtrhne zrak od láhve.
Spatří potkana velikosti kočky, jak si zuřivě pochutnává na mase jeho paže. Svými špinavými hlodáky hloubí stále nové a větší rány. Ostnatý drát utrpení se mu proplétá rozechvělými nervy. Nedokáže kontrolovat své pohyby. Ani už si neuvědomuje, že jeho znecitlivělé prsty již nedrží skleněnou propustku do ráje.


 celkové hodnocení autora: 99.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 15 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 40 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 107 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Arvinej 19.07.2008, 15:18:34 Odpovědět 
   ano, pěkné, moc pěkné. vůbec se ti tyhle kousky vždy povedou :-)
 ze dne 20.07.2008, 14:01:09  
   synthetic darkness: Oh, rdím se a velice děkuji :-)
 Axis 15.05.2008, 21:01:01 Odpovědět 
   Já těmhle věcem soukromě říkám prozaická poezie. Poetickou poezii nečtu, protože jí moc nerozumím, ale této rozumím. A tak ji číst budu, díky za ni :-)
 ze dne 15.05.2008, 22:11:56  
   synthetic darkness: Uf... Tak teď bych spíš měla děkovat já.
Vyrazil si mi dech.
Jen si nejsem jistá, zda moc nezklamu, protože prozaická poezie ze mě vypadne tak jednou za tisíciletí, jelikož nemám dostatek umu na vytvoření a udržení příběhu... Takže budeš muset nejspíš číst jinde...

Pokusím se to zamaskovat obrovským poděkováním :-)
 duddits 03.05.2008, 2:31:29 Odpovědět 
   Ze začátku mě napadalo něco o tom, že bych to chtěl taky umět, takhle si osedlat kouzlo slov a jejich významů a dostat tím do prozaického textu krásu poezie.
Zaplaťpánbůh mi druhá půlka textu nedovolila v podobně sobeckých úvahách pokračovat – to z důvodu přílišného uchvácení :)
 ze dne 03.05.2008, 16:32:30  
   synthetic darkness: Že Tě pořád baví se tak hádat :-P
 ze dne 03.05.2008, 14:11:11  
   duddits: Jediný fujík nad mým komentářem může být moje jméno... a možná ta hrubka v hlavičce hodnocení příspěvků :-)
Všechno, co je výš, je hezouník.
 ze dne 03.05.2008, 13:14:51  
   synthetic darkness: No a mě teď nenapadá vůbec nic...
Což jenom dokazuje, že Tvůj komentář je daleko uchvacující než ten fujík nad ním...
Děkuji, děkuji, děkuji, dě... :-)
 lucinda 07.04.2008, 21:27:19 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: lucinda ze dne 07.04.2008, 21:18:42

   Taky si říkám ;)))
Nee, legrace! ;)

Projížděla jsem si předešlé WS...
 ze dne 07.04.2008, 21:38:31  
   synthetic darkness: :-)

Téda. To sou mi nápady :-P
Má dílnička Ti posílá jedno obrovské neumné poděkování.
 lucinda 07.04.2008, 21:18:42 Odpovědět 
   Jenom jsem tu něco zapomenula zanechat ;))
 ze dne 07.04.2008, 21:22:45  
   synthetic darkness: Nechápu, jak sis na tuhle splácamatlapatlaninu mohla vzpomenout.
Takže máš můj velký obdiv a ještě větší dík :-)
 estel 18.02.2008, 21:24:21 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: estel ze dne 17.02.2008, 22:37:25

   Pavlínko??? Přestanu tě číst :-D
 ze dne 18.02.2008, 21:31:16  
   synthetic darkness: To je zajímavý návrh... :-P
 estel 17.02.2008, 22:37:25 Odpovědět 
   A tohle stvoření tvrdí, že neumí psát! Tss!
 ze dne 17.02.2008, 23:44:46  
   synthetic darkness: Ehm...
Já si myslela, že si rozumná bytost, Pavlínko, a ty zatím děláš takový divný věci.

A... Děkuji, ano? :)
 lucinda 11.02.2008, 11:04:33 Odpovědět 
   Zdravím ;)
Nechápu, jak jsem mohla Tvé dílko přehlédnout ;-o !
To prolínaní se bezútěšnosti se střípky snění je skvělé, a ta krysí neúpsná žravost...
 ze dne 11.02.2008, 20:38:39  
   synthetic darkness: Ahoj, luc.
Tak to mě těší, že si ho nakonec zhlédla :-)
Děkuji moc.
 Ekyelka 09.02.2008, 20:58:35 Odpovědět 
   Prha! Prhaprhaprhaprha!
A na závěr: prha!!! ;)
 ze dne 09.02.2008, 21:04:29  
   synthetic darkness: To skoro zavání mařením božího jména nadarmo...
Až jsem z toho málem zčervenala.
Děkuji Velké sedmě mnohokrát :-)
 animovaný medvídekPú 19.01.2008, 13:40:13 Odpovědět 
   Prolnutí dvou rovin je pro tento námět jako stvořené,líbí se mi použití básnických výrazů (téměř báseň v próze) i celkový děj.. možná bych vytkl až přílišnou náročnost výrazů při čtení a nenucenost(nenaléhavost),ale to záleží na jednotlivci,zda vydrží číst a dozví se,jak to vlastně dopadlo.
Těšim se další kratší prózu.
 ze dne 19.01.2008, 13:44:46  
   synthetic darkness: Tak mě nesmírně těší, že Ty si vydržel číst :-)

Pokud bude nějaká další, pokusím se přidat na naléhavosti;)

Velice, obrovsky a nekonečně děkuji za zastavení.
 Te Bi 17.01.2008, 17:30:18 Odpovědět 
   Snová rovina je do toho neuvěřitelně přirozeně a krásně "vimplantována" a tak prostě jen...wow. Skvělý!
 ze dne 17.01.2008, 19:29:24  
   synthetic darkness: Tak já jen trochu nevěřícně zaděkuju.
 Rikitan 17.01.2008, 17:01:11 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Rikitan ze dne 16.01.2008, 16:49:40

   Na díkách není nic hloupého.
 ze dne 17.01.2008, 19:28:24  
   synthetic darkness: Občas se to stane. Inu, svět je divnej...
 BaD 17.01.2008, 14:48:50 Odpovědět 
   Parádní.
Tvrdá realita vězení kontrastuje se snovou realitou. Poe v sukních:))
Líbí, moc
 ze dne 17.01.2008, 15:49:45  
   synthetic darkness: Ještěže sukně nenosím.

Děkuji moc, víc, nejvíc a ještě jednou. :-)
 endless 16.01.2008, 22:10:45 Odpovědět 
   Paráda. Věta Mysli na hory mi bude ještě sakra dlouho rezonovat v hlavě.
 ze dne 16.01.2008, 22:13:28  
   synthetic darkness: Hory jsou prostě úžasné :).
I Tobě patří velký dík.
 Rikitan 16.01.2008, 16:49:40 Odpovědět 
   Úžasné! Dva hrdinovy světy, jeden snový v horách, které snad byly jeho životem, druhý v cele vězení, kde teď pobývá. Láhev jako koruna nesplněných nadějí a potkan závěrem, symbol hrozného žalu, když přišel o svůj poslední sen.
 ze dne 16.01.2008, 22:12:19  
   synthetic darkness: :-)
Tak já jen opět hloupě poděkuju.
 Šíma 16.01.2008, 12:06:56 Odpovědět 
   Flaška jako spojnice dvou světu? V jednom je náš hrdina uvězněn (bližší informace, které k tomu vedly nejsou patrně vůbec důležité) a v druhém se svobodně pohybuje po horách, které jsou jeho (snad celoživotní) láskou! Možná v nich kdysi pobýval, možná ne, třeba jsou jen součástí jeho snů, který sní ve svém vězení... A nikdo vlastně ani netuší, jak dlouho v té díře "hnije"! Krysa se živí většinou odpadky, náš hrdina byl možná natolik zesláblý, že se sám stal jen další (chutnou a patřičně velkou) potravou! Ano, konec je trochu "nechutný", ale vystihuje ten okamžik, mezi (konečným) uchopením snu a běžnou realitou, která se blíži spíše peklu, než normálnímu životu! Napadá mě otázka, co bylo vůbec v té lahvi? :-D

U mně je to za jedna, přestože jsem musel tento příběh číst hned 2x po sobě, abych alespoň trochu vstřebal onu atmosféru, která se mi líbila a byla rozdělena na dva pomyslné protipóly, tedy svoboda v bezbřehém světě a malou místností kdo ví kde, před kterou se proháněly splašky a pištěly krysy! ;-) A ta láhev v tom má také své "prsty"! Možná byla jen falešnou a marnou nadějí...
 ze dne 16.01.2008, 16:35:52  
   synthetic darkness: Šímo, slyšíš ten potlesk? ;)

Děkuji mnohokrát za přečtení a úžasný komentář.
 Nameless 16.01.2008, 11:53:54 Odpovědět 
   Teprve, když člověk ztratí sny, zjistí, že bez nich nemá proč žít ...

Zajímavé dílko, trochu mi ruší dojem ta krysa na konci, jinak je to ale krásné i krásně napsané ... :)
 ze dne 16.01.2008, 16:33:15  
   synthetic darkness: Bohužel ta krysa tam má své místo...

Díky za přečtění a krásná slova...
 čuk 16.01.2008, 10:22:28 Odpovědět 
   Líbí se mi některé tvé vkutku neotřele básnické obrazy. Předpokládám, že kurzivou je vypsán sen. Pak mně tupému realistovi chybí spoj, jak se mu u ruky vzala láhev-aha: povalovala se před mříží a byla bez reálného vzkazu uvnitř Skutečný vzkaz láhve je pak říznutí o střep z ní (jako důsledek touhy ve snu)a jeho důsledky. Je-li ten to transponovaný vzkaz takto myšlen pak je to na jedna ( ale nevím, zda ostatní čtenáři budou myslet tak zárožně). V každém případě je to umně a poeticky i drásavě zpracované dost orřelé téma.
 ze dne 16.01.2008, 16:31:13  
   synthetic darkness: Ano, kurzívou je sen.
A láhev ze snu mu prostě připlulou stokou za mříží. Vzkaz uvnitř byl, ale nestihl si ho přečíst právě díky kousajícímu hlodavci...
Snad to teď bude pochopeno lépe...
Moc děkuji za návštěvu, vážím si toho.
 Hanulka222 16.01.2008, 8:24:00 Odpovědět 
   Takový konec jsem nečekala... Spíš jsem čekala nějaký dlouhý, smutný vzkaz a ne že ho o sen připraví hnusný hlodavec... Ale líbí se mi to, hlavně tvé poetické vyjadřovaní... :-)
 ze dne 16.01.2008, 16:25:10  
   synthetic darkness: Pokud si byla překvapena, jsem nesmírně potěšena:)
Díky moc.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Tápoty
Ukos Písmák
Nedostižná - Ep...
Anne Leyyd
Vita Velocci - ...
Velocci
obr
obr obr obr
obr

Řeka divoká
Daniel Tax
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr