obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2916061 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Proč už tě nechci ::

Příspěvek je součásti workshopu: Vzkaz v lahvi
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: ....bych nikdy neřekla....
 autor endless publikováno: 17.01.2008, 7:59  
Vzkaz pro někoho, kdo si to patrně nikdy nepřečte. A kdyby přece četl, asi nepochopí.
Nebo přece....?
 

Moje dětství mělo jedinou pozitivní stránku – a to, že skončilo. Obrůstám kolem těch starých jizev jako strom...už ani moc nebolí při změnách počasí. Už ani příliš nepřipomínají tvar a hloubku ran, z nichž vzešly. Už ani -

Měla bych s tím být dávno vyrovnaná, jsem přece na světě dostatečně dlouho. Měla bych vědět, že věci, k nimž došlo před tolika lety, už nezměním. Že s nimi nepohne ani celá encyklopedie vzkazů...žádný křik, sebevětší obraz.....ani nejfamóznější čin, úspěch nebo průšvih. Všechno jedno. Všechno je stejně bezruké tváří v tvář TOBĚ. Ano, měla bych to mít na zřeteli. Měla bych.
A přece se třesu vzteky, jenom na to pomyslím. Jenom na tebe...vzpomenu.

Vždyť ty, sakra, ani nemáš jméno, tati....!
Ne že bys ho neměl vůbec, nemáš ho pro mne a patrně i já zůstala pro tebe navždy anonymní...neviditelná. Omylem vzniklá. Jsem asi něco jako překlep, viď.

Tuším, že bys použil tu nejčastější výmluvu – že bys tvrdil, že mnohem důležitější než biologický zploditel, je ten, kdo dítě vychoval...... Je to zeď z papíru....z pořádně navlhlých krabic od bot, celých zpuchřelých tím věkem, co nás dělí... i moje pěst by ji prorazila. Ale budiž. Hrajme tedy s těmito pravidly. Protože pak ti musím říct, že on byl ten poslední, kdo by mne....vychovával.

Byla jsem pokusným morčetem, jež zkoumal. Pěkně zblízka, víš? Do nejjemnějšího detailu, bez slova vysvětlení nebo omluvy, milimetr po milimetru hledal vady, které zázračně přes noc dorůstaly zpět a tak je bylo nutno vymýtit znovu další bolestí. Byla jsem nástrojem pomsty i uspokojení. Od začátku věděl, že někde JSI a věděl taky zbytek.
Trestal mne za to, cos ty udělal s mámou a trestal i moji nevědomost. Mou bezmoc. Vydaná na pospas. Vzteklá a temná. Taková jsem byla. A taková jsem dodnes. Nevíš proč????

Ach promiň, řekneš nepřesvědčivě a mdle, promiň ….já to vážně nevěděl. Fajn. Nevěděl. Ale přesto se to stalo.

Možná už nežiješ, co já vím. Maminka umřela už před lety. Nikdy o tobě nemluvila. Vůbec mluvila moc málo.
Kdo ví, po kom jsem taková.... Po NĚM ne.

A tebe....tebe jsem hledala pár let. Dolovala jsem ve vzpomínkách, snech a zkoumala staré fotky. Dávala inzeráty do novin. Utrácela peníze, sílu, čas.
Běž tam, nevím kam. Přines to, nevím co. Podle toho to dopadlo.

Po nějaké době jsem pochopila, že to tak má zřejmě být. Cítila jsem se podobně, jako když jsem odhalila podvod s Ježíškem. Na jednu stranu je v sedmi letech docela brzo na zjištění, že i ty vzácně příjemné věci jsou na světě jenom „jako“. Ale taky vím, že vlastně nikdy není DOST BRZO.

Chci, abys věděl, že už tě nehledám.
JSI tam, nevím kde.
Jsi ten, nevím KDO.

Ale na některé věci....na ty je, tati, od začátku pozdě.


 celkové hodnocení autora: 99.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 12 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 34 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 106 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Hordek 28.09.2009, 22:38:00 Odpovědět 
   Některý jizvy se prostě nezahojí - taky mám jednu - je na prst široká, jen nemám ten dar tak krásně to napsat, i když to tvé krásně je tolik smutnící.
 Sethiel 17.03.2009, 13:40:37 Odpovědět 
   Je to smutný, je to plné emocí a je to ... nejlíp to popisuje anglické slovíčko "touching". Nevybavuju si český ekvivalent, jestli vůbec je.

Každopádně napsané je to viditelně hůř než Tvoje povídka Chyťte si skřítka. Je to hůř než na jedničku, ale určitě ne na dvojku. Tak nevím.

A věta, která mi úplně vyrazila dech: "Chci, abys věděl, že už tě nehledám." Už jen za ni bych Ti dvojku určitě nedal, protože ta věta má v sobě víc citu a víc poselství než celé povídky.
 ze dne 11.04.2009, 18:36:27  
   endless: Možná je to slabší proto, že "skřítka" jsem napsala až později - každým textem se autor (při troše snahy) může trošku vybrousit.
Jinak děkuji za koment a omlouvám se za pozdní odpověď, systém mi patrně opomněl načíst odkaz.
 OH 26.06.2008, 18:01:26 Odpovědět 
   Žvaním, kámoška silně trpí otcovým naprostým nezájmem o její osobu a furt říká že na něj tento, ale jak ho potká, tak se celá chvěje, ale on jí řekne čau ty už jseš vdaná, nebo né?a ona se obrátí a jde pryč pak zase bulí a zase že na něj to... to se nevztahuje přímo ke tvýmu psaní, ale naskočilo mi to, jak to čtu
 ze dne 26.06.2008, 18:10:07  
   endless: No, on je zájem a zájem.... ale jinak asi chápu, cos tím nejspíš myslel. nejpodstatnější je, že nás naše dětství dokáže tak znetvořit, že si s tím už nikdy sami nepomůžem; a nikdo zvenčí s tou věcí už vůbec nic neudělá... a tak sou tu aspoň ty slzy
 Axis 29.04.2008, 16:31:16 Odpovědět 
   Ahoj endless,
zase jsem o něco víc pochopil. Nevím, jestli si tento pocit vůbec dokážu předtavit, myslím, že asi ne, a není to tím, že bys to špatně popsala...
Dám jedničku a zeptám se čistě ze zájmu: Je ta touha, aby láhev dorazila, pocit jednoznačný?
 ze dne 29.04.2008, 17:36:19  
   endless: Ahoj, dík, že ses tu zastavil. Odpověď na Tvou otázku: v tomto příběhu a v mé situaci už NE. Před několika lety bych ovšem byla kdovíco za ANO.
 Weichtier 29.04.2008, 16:17:46 Odpovědět 
   Ano, je to celkem odvaha, publikovat text takto osobní a především takto "věcně" a přímo podaný. Někteří z nás to skrývají do veršů či metafor. Nicméně vypsání každopádně pomáhá a bolest sdílená je vždycky snesitelnější...
Nevím, jak mám známkovat. Těžko se dá něco vytknout. Je to prostě život v tvých barvách.
Resonuji z některými pocity, které jsi nám zde vyjevila. Ačkoli netrpím stejnou nemocí jako ty, ta má je podobná.
Vzkaz je sice adresován otci, ale doručen opět tobě. Člověk sám sobě neuteče.

W.
 ze dne 29.04.2008, 17:33:52  
   endless: Máš úplnou pravdu. Útěky jsou marný. Ale člověk to beztak zkouší. Občas se při tom dá přijít na některé věci... Díky za hodnocení.
 Te Bi 29.04.2008, 15:41:57 Odpovědět 
   Ráda bych řekla steskný, kdyby to nebyla blbost... :)
Ale co, pro mě to je prostě steskný. A velmi citlivý na dotyk, jakoby 'křehký a nesmí se klopit'...
 ze dne 29.04.2008, 15:44:08  
   endless: ...myslím, že naopak - steskný je výstižný slovo. Dík za zastavení...
 paryba 27.03.2008, 14:12:28 Odpovědět 
   Velmi smutne. 1
 ze dne 27.03.2008, 15:07:29  
   endless: Děkuju.
 snezenka 27.03.2008, 14:07:02 Odpovědět 
   moc smutné,krásně napsáno1
 ze dne 27.03.2008, 15:07:10  
   endless: Díky za přečtení a známku.
 endless 10.03.2008, 18:21:27 Odpovědět 
   Děkuju za známku i pochopení. Máš pravdu v tom, co píšeš. le možná právě proto musíme bojovat. I když, kde je psáno, že fat musíme.....? ....... já vím....
 Raain 10.03.2008, 17:11:47 Odpovědět 
   Proč jen nás v životě nejvíce poznamenají právě ty věci, se kterými my sami nic neuděláme, nemáme možnost je ovlivnit, ať už se snažíme jakkoli.
Oceňuji tvou odvahu. A věřím tomu, že ji bylo potřeba hodně k tomu vnitřnímu boji...
Je to hluboké a pěkné, možná právě pro svou upřímnost a smutek. Nemůžu jinak než 1
 Hanulka222 04.03.2008, 17:11:32 Odpovědět 
   U takových dílek člověk nemůže známkovat jinak než podle pocitů... A tady... Prostě za 1 :-)
 ze dne 05.03.2008, 17:41:14  
   endless: Díky za známku .-)
 enlin 17.01.2008, 18:10:02 Odpovědět 
   Chtěla bych, aby texty a příběhy tohoto typu a na taková témata nebyla nikdy "upřímná"... Sice samozřejmě nevím/nevíme o co přesně jde/šlo... Co za tím vším je, ale myslím, že to radši ani vědět nechci. Je mi smutno z takových příběhů.
Jinak ani nevím, jestli bych já něco takového zveřejnila, nevím, jestli bych chtěla, aby někdo věděl, co se mi stalo, něco, co mě trápí, co se mě dotklo... Ale zase na druhou stranu, když se člověk s něčím někomu svěří (té správné osobě), nebo to někam napíše (na papír do šuplíku nebo sem)je mu líp. Nedořešené konflikty se mají dál řešit, jinak to člověku může uškodit nejen po psychické, ale i po somatické stránce...
Já jednou napsala jedno dílo, které bylo naprosto upřímné a které nebylo vůbec o pěkných a milých věcech, které se říkají na veřejnosti. Bylo to víc než osobní a bylo to docela ponižující a smutné... Ale napsala jsem to a dala lidem číst. Spoléhala jsem se na to, že právě proto, že je to tak upřímné, si nebudou myslet, že to, co jsem napsala, je pravda. Pomohlo mi to. A také jsem za to dostala 1. (Bylo to téma maturitní slohovky;) )
Takže, abych to vše shrnula: Napsala jsi to moc dobře, některá vyjádření byla dost dobrá, originální a trefná, opravdu, dobře napsané. Přeji Ti, aby ses se vším vyrovnala co nejlíp a nejdřív a aby se Ti (a všem ostatním) děly jen krásné a dobré věci...
 ze dne 17.01.2008, 21:07:27  
   endless: Děkuji za přečtení a vyjádření k textu. Myslím, žes přesně pochopila, jak mi je....už jsem napsala někde předtím, že jsem váhala, zda to sem patří nebo ne, ale ten text vytryskl tak jednoznačně, a cokoliv dalšího jsem v tuhle chvíli napsala, vypadalo jako napodobenina, umělá hmota vedle křišťálu.... jakmile už to jednou bylo na papíře, muselo to dál. Asi bych měla poděkovat i tomu, kdo tohle téma vypsal, protože se trefil naprosto přesně do toho, co jsem potřebovala sdělit. Sdělit nebo sdílet, těžko říct. Publikace na netu dává možnost být MNOHEM otevřenější než v běžném životě a zároveň chrání soukromí určitou anonymitou..... nemusíme se denně potkávat...nemusíme se potkat vůbec nikdy, a přesto si můžeme být v orčitém bodě blízcí. Ještě jednou díky za vše. Také Ti přeju dny naplněné dobrými emocemi a připravenost čelit i těm méně dobrým.
 Viviana-Mori 17.01.2008, 17:30:15 Odpovědět 
   Jak smutné. Proč mi tak zoufale někoho připomínáš? 1, už pro tu situaci, kterou jsi dokázala tak pěkné vystihnout. Sama asi víš, proč.
 ze dne 17.01.2008, 21:08:46  
   endless: Díky za známku. Proč je Tvé proč zoufalé....?
 amazonit 17.01.2008, 16:47:50 Odpovědět 
   opravdu to na mě zapůsobilo, zahrálo na strunku někde ukrytou...
 ze dne 17.01.2008, 21:10:05  
   endless: Děkuji za hodnocení. Doufám, že jsem nevzbudila špatné vzpomínky kdesi ukryté...u tebe nebo u kohokoliv dalšího.
 Šíma 17.01.2008, 12:45:16 Odpovědět 
   Co se týče případné známky, vypadá to na horší jednička, nebo lepší dvojku! Ano, nejde o klasický vzkaz v lahvi, ale příběh má svou vlastní "hloubku" a "pohled" na danou věc... ;-)
 ze dne 17.01.2008, 15:00:51  
   endless: dík za komentář. možná jsem to opravdu měla jenom zašpuntovat do lahve a nechat moři. kdo ví. jenom jsem v určité fázi nabyla dojmu, že nebudu mít klid, dokud to nepůjde VEN. a co jsou texty bez čtenářů? protože v tom je přece jeden z významů vzkazu v lahvi. dokud není přečten, jako by neexistoval.
 Šíma 17.01.2008, 12:41:37 Odpovědět 
   Možná bych celé toto dílko napsal na kus papíru a zašpuntoval do lahve jako vzkaz, otázkou je, zda-li dotyčný nalezne dost odvahy, aby jej přečetl...

Lidská mysl je zvláštním systémem o mnoha úrovních a některé staré křivdy v ní navždy zůstanou, jako nějaké pomyslné (a mnohdy reálné) rány, někdy stačí jen nevhodný pohled nebo slůvko!

Dílko je to veskrze zajímavé, upřímnost je vzácná v tomto světě falše, lži a přetvářky, kdy jeden někdy netuší, čím daný člověk, kterého vidíme jako pozorovatelé, ve skutečnosti je...
 Nikopol 17.01.2008, 9:27:51 Odpovědět 
   Upřímnost můžeme chápat abstraktně třeba za předpokladu, že je ve vztahu k podvědomí lživá. Lživá - abstraktní, tj. nelze s určitostí pojmenovat, protože podvědomí je nedostupné. A co se týká vyslovení něčeho nahlas - nevím... tam si spíš myslím, že jde vždy nebo alespoň ve většině případů o autosugesci. Rozhodně si ale nemyslím, že jsi udělala špatně, že ses rozhodla pro publikaci...
 ze dne 17.01.2008, 9:29:57  
   endless: Já myslím, že upřímnost OSTATNÍCH je pro nás vždycky do jisté míry abstraktní, neb do posledního detailu (někdy naštěstí) neověřitelná. S tou naší vlastní je to složitější. A dík za Tvůj názor.
 OH 17.01.2008, 9:07:03 Odpovědět 
   A nebo Dostojevski: Kdo by nechtěl zabít svého otce?
 ze dne 17.01.2008, 9:10:32  
   endless: Možná. Dostojevskij měl to (pochybné) štěstí, že aspoň nepřišel na svět v ženském těle.
 Nikopol 17.01.2008, 8:50:23 Odpovědět 
   Působí to velmi upřímně, ale nevím, zda bych chtěl vědět jestli tomu tak je. Za určitých okolností bych mohl něco podobného také napsat, ale se mnou a s důslednou upřímností je to těžké. Otec je někdy až příliš abstraktním pojmem.
 ze dne 17.01.2008, 9:09:03  
   endless: Upřímnost je občas mnohem abstraktnější pojem nežli otec.
Možná je tenhle text až moc osobní, pár dní jsem váhala, zda ho publikovat nebo nechat být. Jenomže stejně jako kletba působí mnohem ničivěji, je-li vyslovena nahlas. A stejně tak obrana proti nočním můrám je účinnější, jsou-li tyto pojmenovány. Alespoň abstraktními názvy, ne-li osobními jmény. Ovšem - nic není absolutní.Nečekám, že budeš souhlasit.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
U nebe
Devon
Sláva
alder
Případ č. 13- P...
Kagome
obr
obr obr obr
obr

Řeka divoká
Daniel Tax
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr