obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Důvěra a láska musí chodit pospolu."
B. Němcová
obr
obr počet přístupů: 2916061 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Vzkaz v lahvi ::

Příspěvek je součásti workshopu: Vzkaz v lahvi
 autor Jeňýk publikováno: 17.01.2008, 13:57  
:-))
 

VZKAZ V LAHVI

Dědečku, vyprávěj, jaké to bylo kdysi? Tak tedy milé děti. Projektovali jsme válcovací trať do železáren na Slovensku. K projektování takové velké věci potřebujete hodně informací o podmínkách v příslušném závodě. Když jsem si potřeboval například ověřit, kudy přesně je v hale vedena vzduchotechnika, nezbylo, než na Slovensko zavolat nebo, jak se tehdy říkalo, zatelefonovat. Provedlo se to tímto způsobem. U sekretářky odboru jsem si vyzvedl žádanku, kde jsem uvedl své jméno, telefonní linku a číslo, na které se má volat, a podrobně jsem popsal s kým, proč a jak dlouho chci mluvit. Žádanku jsem pak s podpisem svého šéfa skupiny zanesl zpět sekretářce a ta ji založila do podpisové knihy. Bylo to zařízeno velice pohodlně, protože kromě hlídání telefonu jsem se už nemusel od té chvíle o nic starat a mohl jsem se s plným soustředěním věnovat své práci. Pokud šéf odboru nebyl na služební cestě a dostavil se tak druhý den ráno do práce, žádanku podepsal. Jestliže se jednalo o vnitrostátní hovor (a Slovensko tehdy naštěstí bylo součástí státu), pak už sekretářka zanesla žádanku do suterénu přímo do telefonní ústředny. Projektovali jsme tehdy i pro Polsko, takže když jsme potřebovali hovor do zahraničí, dnes by se řeklo roaming, pak žádanka putovala ještě do podpisové knihy ředitele projekce a k evidenci do oddělení pro zvláštní úkoly. Dnes vím, že toto oddělení bylo pobočkou STB. Pak konečně jednoho krásného dopoledne zazvonil na mém pracovním stole telefon, v něm se ozvala spojovatelka z naší ústředny a milým hlasem mi sdělila, že obdrželi mojí žádanku a abych byl následující den kolem desáté hodiny určitě na svém pracovišti, že se mne pokusí na nejvýše deset minut spojit. Zdá se vám to zdlouhavé? Ale klídek, tehdy bylo na všechno víc času. A člověk dostal vždy jen ty informace, které skutečně potřeboval.

Dnes komunikujeme bez sekretářek a šéfů přímo pomocí mobilů a internetu. Cesta informací je tisíckrát rychlejší. Mobil má tu výhodu, že vás obchodní partner zastihne kdykoli a kdekoli, třeba i při obědě nebo na záchodě. Počítačem lze zase přenést za krátký čas mnohem více informací včetně obrázků, výkresů a kompletních zápisů ze všech porad, které o řešené věci (a o věcech podobných či úplně jiných) proběhly. I na zasílání vtipů a různých žertů dojde. Svoje zprávy můžete rozesílat i hromadně. Bez špehování ze strany oddělení pro zvláštní úkoly se tak o vás a o vašich skvělých schopnostech může v krátké době dozvědět celý svět. Konkrétně to vypadá takto. Ráno přicházím do práce a zapnu počítač. Když klikáním odstraním všechny reklamy, podívám se do pošty na došlé zprávy. Naštěstí jich není mnoho (asi patnáct), protože mám spamový filtr, který automaticky odstraní ty zprávy, které se mu zdají být nedůležité. Začnu se postupně probírat došlými zprávami. Některé ze zpráv jsou vyložené ptákoviny a vtípky rozdílné úrovně, nejčastěji z oblasti sexuálních vztahů nebo politiky. Pokud je odesilatelem takové zprávy žena, je to příjemné, protože to může svědčit o tom, že o mne i při mém pokročilém věku dotyčná ještě jaksi „stojí“. Chvíli to trvá, než si všechny ty žerty stáhnu do složky Dokumenty/Ptákoviny a než si je dostatečně užiju. Některé zvláště povedené pak přepošlu dalším svým známým. Naštěstí nejsem pověrčivý ani příliš oblíbený, takže mohu ignorovat vzkazy typu „Tuto zprávu pošlete pěti lidem, s kterými se máte rádi, jinak vás postihne neštěstí“. Pak už nezbývá, než se věnovat věcem pracovním, protože konečně přichází na řadu zpráva od slovenské vzduchotechničky. Nedočkavě na ni kliknu a objeví se jakýsi hanbatý vtip na téma mimomanželského sexu. Při posledním kontrolním dnu jsem si všiml, že vzduchotechnička je sympatická, štíhlá a na svůj věk velmi svěže vyhlížející žena. Nějakou dobu se oddávám svým slastným představám než se rozhodnu zprávu dále přeposlat. Při tom registruji, že zpráva byla adresována nejen mně, ale ještě i dalším asi třiceti chlapům. Naštěstí objevuji ještě jednu zprávu, ve které mi vzduchotechnička sděluje, že v příloze posílá příslušnou dokumentaci. S chutí přílohu otevírám a po chvíli rozpačitého vrčení v nitru počítače se na monitoru objevuje nepřehledná změť čárek a čtverečků. – V čem mi to ta koza poslala? – ptám se a postupně zkouším všechny v mém počítači dostupné grafické programy a prohlížeče. Bohužel se stále stejným výsledkem. Pokouším se na Slovensko zavolat, ale nikdo to tam nebere. Vždyť už je skoro poledne. Asi jsou všichni na obědě. Zavolal bych ji mobilem, ale ten jsem musel dát včera večer nabíjet a zapomněl jsem ho i s jejím mobilním číslem uvnitř doma. Posílám tedy na Slovensko mailový dotaz a odcházím na oběd.

Po obědě nalézám omluvný mail s vysvětlením, že asi nemáme navzájem kompatibilní prohlížeče, a s odkazem na stránku, kde si mohu nejnovější verzi prohlížeče stáhnout. Pro jistotu mi dokumentaci posílá ještě v souboru „dat“. Mám si ho stáhnout na plochu a přejmenovat na „xxx.zip“. Snažím se o stažení aktualizace prohlížeče, ale zastaví mě okno, které mi sděluje, že nemám oprávnění provádět tuto operaci. Další část odpoledne strávím zjišťováním, kdo vlastně je v současné době mým administrátorem. Když mi to konečně někdo sdělí, dozvím se, že dotyčný pán je dnes a zítra v Čejkovicích na školení. Začnu tedy stahovat soubor „dat“. Jde to strašlivě pomalu. Viry, které mi spolu s vtípky vlezly ráno do počítače, začínají působit. Stránkovací soubor je neustále přeplněn. Aktualizaci antivirového programu může provést také jen administrátor. Konečně se podařilo stahování ukončit. Teď ještě ten soubor přejmenovat. Jak to ale udělat, když program Commander, ve kterém jsem uměl změnit i koncovky souborů, jsem před nedávnem na něčí radu jako zastaralý smazal? Venku se stmívá a všichni kolegové, kteří by mi mohli poradit, už odešli domů. Volám na Slovensko a mám neuvěřitelné štěstí. Vzduchotechnička je i přes pokročilou hodinu ještě na pracovišti. Když jí popíšu svoje potíže, uslyším ve sluchátku nejdříve degradující – Aha! – a pak je mi vysvětleno, že musím postupně kliknout na liště libovolné složky na „Nástroje“, pak na „Možnosti složky“, otevřít panel „Zobrazení“ a v něm zrušit příkaz „Skrýt příponu souborů známých typů“. Počítač pracuje neuvěřitelně pomalu a já si uvědomuji, že na Slovensku to musí vypadat, že to neuvěřitelně dlouhé vedení mám já. Po provedení všech trpělivě sdělovaných instrukcí zjišťuji, že nyní už mohu příponu souboru skutečně zaměnit. Vděčně děkuji a zahanbeně končím hovor. Na jakékoli své slastné představy z dnešního rána jsem už dávno zapomněl. Pak už jen zobrazuji zaslané výkresy a hledám půdorys traktu číslo 18. Vzduchotechnička mi totiž pro jistotu poslala celý projekt. Je už hluboká noc, když naleznu příslušný detail a zjišťuji, že pro mne důležitá kóta na něm z nějakého důvodu chybí. Odcházím z práce domů unaven, jako bych skládal vagon uhlí. Zítra budu muset v elektronické komunikaci pokračovat.

A kde je ta avizovaná láhev se vzkazem? Tedy původně jsem tu chtěl dokazovat, že nejjednodušší by bylo na Slovensko poslat vzkaz v lahvi. Ale to bych křivdil jak té milé spojovatelce ze suterénu, tak i té celosvětové síti. Ale přece. Nemyslíte, že v každé době je asi nejlepší svoje problémy a starosti napsat na papír, uzavřít v lahvi a pustit po vodě? Tak to udělejte a mějte hezký den!


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 15 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 53 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Jolana Dostálková 19.01.2008, 14:16:01 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Anquetil ze dne 18.01.2008, 20:38:18

   Mně úsměv nezamrzl. Když mě někdo převeze na férovku, tak to beru. A tady to fér bylo, protože je tu možnost po reinstalaci počítače na legální Wokna, stáhnout licenci k CD ještě třikrát, a to po dobu 12 měsíců.
Otázkou ale zůstává, kdo této jejich "velkorysé" nabídky využije :o))
 Anquetil 18.01.2008, 20:38:18 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Jolana Dostálková ze dne 18.01.2008, 20:13:57

   Není.
 ze dne 18.01.2008, 22:17:27  
   Jeňýk: Děkuji za zastavení, přečtení a hodnocení, kterého si velmi vážím.
 ze dne 18.01.2008, 22:16:31  
   Jeňýk: Ano, úsměv zamrzá na rtech. Nezbývá než doufat, že se člověk jako i v minulosti opět úspěšně adaptuje na své valstní výmysly.
 Jolana Dostálková 18.01.2008, 20:13:57 Odpovědět 
   To mi připomnělo, když jsem nedávno stahovala hudbu z ilegalne.cz. Měsíc trvalo, než platbu potvrdili, pak jsem si CD sice stáhla + licenci, ale to bylo všechno. Vypálit se to totiž dá jen s legálním SW.
Jen jsem se tomu pousmála, oželela 149,- Kč a CD objednala u Multisonic. Za dva dny mi přišlo origoš cédéčko poštou. Zaplatila jsem 239,- Kč z toho 84,- Kč bylo poštovné.
No, není to úsměvné?
 ze dne 18.01.2008, 22:13:38  
   Jeňýk: Pro samé vymýšlení bonmotů jsem zapomněl poděkovat. Děkuji za přečtení tohoto prý nejednoduchého textu a za příznivý ohlas i hodnocení. :-)
 ze dne 18.01.2008, 22:11:20  
   Jeňýk: Alespoň že ta pošta občas funguje. Ale pomalu a nejistě. V dávných dobách přenášeli zprávy poslové. Běžci nebo na koních. Dnes jako poměrně nedávná vymoženost jezdí kurýři se žlutými batohy na kolech. Z toho plyne: vždycky si nějak poradíme a návrat k tradicím neškodí.
 čuk 18.01.2008, 12:15:07 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: čuk ze dne 18.01.2008, 0:38:54

   Tvůj text se mi zdá příliš popisný a přetechnizovaný (tedy pro mou generaci), na můj vkus suchý, nějak jsem se v něm ztrácel a kromě líčení potíží jsem v něm víc nenašel. Ale to je možná i moje chyba, třeba jsem neměl zrovna vstřícnou náladu, takže si mé hodnocení neber příliš k srdci
Při hodnocená pointy jsem byl přílišný realista, neboť se domnívám, že ani teoreticky by se láhev nemohla dostat na Slovensko. Jiná by byla posílat vzkaz do Hamburku nebo kdyby láhev měla křidýlka. A jistě by se dala pointa zevtipnit, takhle se mi zdá být příliš mentorská a mám dojem že položená otázka, no kdybys domyslel, co by se stalo, kdyby každý kladně odpověděl, takže odpověď je vlastně jednoznačná
 ze dne 18.01.2008, 13:16:02  
   Jeňýk: Škoda, že jsem vzduchotechničku neumístil alespoň do Drážďan, pak by se to dalo lépe vypointovat. :-) K srdci si to příliš neberu, ale nemohl jsem tvoji připomínku nechat bez odporující odpovědi, protože to by mi tu při tvé autoritě už málokdo dal kladné hodnocení. Každopádně děkuji za názor.
 čuk 18.01.2008, 0:38:54 Odpovědět 
   Jako popis jsem ti věřil, ale literární dílo to tedy bohužel není.
Pointa je pro mne náhlá a nevěrohodná. Jelikož je to workshop, zdržuji se hodnocení
 ze dne 18.01.2008, 9:22:54  
   Jeňýk: Řekl bych, že velmi odvážné tvrzení. Muselo by se říci, co tomu jako lit. dílu chybí, což by bylo asi na dlouho. Pointy jsou dvě: jedna skrytá (protože každý si musí udělat konečný názor sám) spočívající v porovnání způsobu komunikace tehdy a dnes, kdy původně samozřejmé výhody dnešní doby jsou postupně zpochybněny. A vím, že poněkud uměle, neboť každý není takové nemehlo jako hrdina tohoto "popisu". Uznávám, že konec této věci může být pro čtenáře trochu zklamáním, protože míří jaksi mimo "problém". Ale je to vlastně problém? Není to snad dobře, že konec problematiku "neřeší"? Stojí to vůbec za to?
 OH 17.01.2008, 14:07:18 Odpovědět 
   Zdar, J. Fajn psaní. Problémy v lahvi pustit po vodě, já bych je pustil k vodě i když bych je nejradši poslal do...
 ze dne 18.01.2008, 9:09:32  
   Jeňýk: Trefa do černého. Přesně tam. :-)
 Šíma 17.01.2008, 14:05:37 Odpovědět 
   :-DDD Tak nějak jsem se pokusil představit, jaké by to bylo, kdybychom všichni žili ještě za dob Rakousko-Uherska! Proč to sem pletu? Tehdy měl telefon málokdo a počítače byly ještě ve hvězdách! ;-)

Bavil jsem se, přestože jsem stále čekal, kde se ukrývá ta pomyslná láhev (třeba i něčeho dobrého) a naštěstí jsem se dočkal! Není nad to hodit všechny starosti za hlavu a pustit je k vodě! :-DDD
 ze dne 18.01.2008, 9:08:49  
   Jeňýk: Děkuji. Je zajímavé, jak se za Rakouska a i ještě dříve kultura udržovala a šířila i při velmi nedokonalých možnostech předávání informací.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Běs z bouře
Doll
IV. Slavný come...
Quenťoš
Charisma předvy...
SiLK
obr
obr obr obr
obr

Řeka divoká
Daniel Tax
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr