|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Vzkaz v lahvi ::
 Jeňýk |
publikováno: 17.01.2008, 13:57
|
| :-)) |
| |
|
|
VZKAZ V LAHVI
Dědečku, vyprávěj, jaké to bylo kdysi? Tak tedy milé děti. Projektovali jsme válcovací trať do železáren na Slovensku. K projektování takové velké věci potřebujete hodně informací o podmínkách v příslušném závodě. Když jsem si potřeboval například ověřit, kudy přesně je v hale vedena vzduchotechnika, nezbylo, než na Slovensko zavolat nebo, jak se tehdy říkalo, zatelefonovat. Provedlo se to tímto způsobem. U sekretářky odboru jsem si vyzvedl žádanku, kde jsem uvedl své jméno, telefonní linku a číslo, na které se má volat, a podrobně jsem popsal s kým, proč a jak dlouho chci mluvit. Žádanku jsem pak s podpisem svého šéfa skupiny zanesl zpět sekretářce a ta ji založila do podpisové knihy. Bylo to zařízeno velice pohodlně, protože kromě hlídání telefonu jsem se už nemusel od té chvíle o nic starat a mohl jsem se s plným soustředěním věnovat své práci. Pokud šéf odboru nebyl na služební cestě a dostavil se tak druhý den ráno do práce, žádanku podepsal. Jestliže se jednalo o vnitrostátní hovor (a Slovensko tehdy naštěstí bylo součástí státu), pak už sekretářka zanesla žádanku do suterénu přímo do telefonní ústředny. Projektovali jsme tehdy i pro Polsko, takže když jsme potřebovali hovor do zahraničí, dnes by se řeklo roaming, pak žádanka putovala ještě do podpisové knihy ředitele projekce a k evidenci do oddělení pro zvláštní úkoly. Dnes vím, že toto oddělení bylo pobočkou STB. Pak konečně jednoho krásného dopoledne zazvonil na mém pracovním stole telefon, v něm se ozvala spojovatelka z naší ústředny a milým hlasem mi sdělila, že obdrželi mojí žádanku a abych byl následující den kolem desáté hodiny určitě na svém pracovišti, že se mne pokusí na nejvýše deset minut spojit. Zdá se vám to zdlouhavé? Ale klídek, tehdy bylo na všechno víc času. A člověk dostal vždy jen ty informace, které skutečně potřeboval.
Dnes komunikujeme bez sekretářek a šéfů přímo pomocí mobilů a internetu. Cesta informací je tisíckrát rychlejší. Mobil má tu výhodu, že vás obchodní partner zastihne kdykoli a kdekoli, třeba i při obědě nebo na záchodě. Počítačem lze zase přenést za krátký čas mnohem více informací včetně obrázků, výkresů a kompletních zápisů ze všech porad, které o řešené věci (a o věcech podobných či úplně jiných) proběhly. I na zasílání vtipů a různých žertů dojde. Svoje zprávy můžete rozesílat i hromadně. Bez špehování ze strany oddělení pro zvláštní úkoly se tak o vás a o vašich skvělých schopnostech může v krátké době dozvědět celý svět. Konkrétně to vypadá takto. Ráno přicházím do práce a zapnu počítač. Když klikáním odstraním všechny reklamy, podívám se do pošty na došlé zprávy. Naštěstí jich není mnoho (asi patnáct), protože mám spamový filtr, který automaticky odstraní ty zprávy, které se mu zdají být nedůležité. Začnu se postupně probírat došlými zprávami. Některé ze zpráv jsou vyložené ptákoviny a vtípky rozdílné úrovně, nejčastěji z oblasti sexuálních vztahů nebo politiky. Pokud je odesilatelem takové zprávy žena, je to příjemné, protože to může svědčit o tom, že o mne i při mém pokročilém věku dotyčná ještě jaksi „stojí“. Chvíli to trvá, než si všechny ty žerty stáhnu do složky Dokumenty/Ptákoviny a než si je dostatečně užiju. Některé zvláště povedené pak přepošlu dalším svým známým. Naštěstí nejsem pověrčivý ani příliš oblíbený, takže mohu ignorovat vzkazy typu „Tuto zprávu pošlete pěti lidem, s kterými se máte rádi, jinak vás postihne neštěstí“. Pak už nezbývá, než se věnovat věcem pracovním, protože konečně přichází na řadu zpráva od slovenské vzduchotechničky. Nedočkavě na ni kliknu a objeví se jakýsi hanbatý vtip na téma mimomanželského sexu. Při posledním kontrolním dnu jsem si všiml, že vzduchotechnička je sympatická, štíhlá a na svůj věk velmi svěže vyhlížející žena. Nějakou dobu se oddávám svým slastným představám než se rozhodnu zprávu dále přeposlat. Při tom registruji, že zpráva byla adresována nejen mně, ale ještě i dalším asi třiceti chlapům. Naštěstí objevuji ještě jednu zprávu, ve které mi vzduchotechnička sděluje, že v příloze posílá příslušnou dokumentaci. S chutí přílohu otevírám a po chvíli rozpačitého vrčení v nitru počítače se na monitoru objevuje nepřehledná změť čárek a čtverečků. – V čem mi to ta koza poslala? – ptám se a postupně zkouším všechny v mém počítači dostupné grafické programy a prohlížeče. Bohužel se stále stejným výsledkem. Pokouším se na Slovensko zavolat, ale nikdo to tam nebere. Vždyť už je skoro poledne. Asi jsou všichni na obědě. Zavolal bych ji mobilem, ale ten jsem musel dát včera večer nabíjet a zapomněl jsem ho i s jejím mobilním číslem uvnitř doma. Posílám tedy na Slovensko mailový dotaz a odcházím na oběd.
Po obědě nalézám omluvný mail s vysvětlením, že asi nemáme navzájem kompatibilní prohlížeče, a s odkazem na stránku, kde si mohu nejnovější verzi prohlížeče stáhnout. Pro jistotu mi dokumentaci posílá ještě v souboru „dat“. Mám si ho stáhnout na plochu a přejmenovat na „xxx.zip“. Snažím se o stažení aktualizace prohlížeče, ale zastaví mě okno, které mi sděluje, že nemám oprávnění provádět tuto operaci. Další část odpoledne strávím zjišťováním, kdo vlastně je v současné době mým administrátorem. Když mi to konečně někdo sdělí, dozvím se, že dotyčný pán je dnes a zítra v Čejkovicích na školení. Začnu tedy stahovat soubor „dat“. Jde to strašlivě pomalu. Viry, které mi spolu s vtípky vlezly ráno do počítače, začínají působit. Stránkovací soubor je neustále přeplněn. Aktualizaci antivirového programu může provést také jen administrátor. Konečně se podařilo stahování ukončit. Teď ještě ten soubor přejmenovat. Jak to ale udělat, když program Commander, ve kterém jsem uměl změnit i koncovky souborů, jsem před nedávnem na něčí radu jako zastaralý smazal? Venku se stmívá a všichni kolegové, kteří by mi mohli poradit, už odešli domů. Volám na Slovensko a mám neuvěřitelné štěstí. Vzduchotechnička je i přes pokročilou hodinu ještě na pracovišti. Když jí popíšu svoje potíže, uslyším ve sluchátku nejdříve degradující – Aha! – a pak je mi vysvětleno, že musím postupně kliknout na liště libovolné složky na „Nástroje“, pak na „Možnosti složky“, otevřít panel „Zobrazení“ a v něm zrušit příkaz „Skrýt příponu souborů známých typů“. Počítač pracuje neuvěřitelně pomalu a já si uvědomuji, že na Slovensku to musí vypadat, že to neuvěřitelně dlouhé vedení mám já. Po provedení všech trpělivě sdělovaných instrukcí zjišťuji, že nyní už mohu příponu souboru skutečně zaměnit. Vděčně děkuji a zahanbeně končím hovor. Na jakékoli své slastné představy z dnešního rána jsem už dávno zapomněl. Pak už jen zobrazuji zaslané výkresy a hledám půdorys traktu číslo 18. Vzduchotechnička mi totiž pro jistotu poslala celý projekt. Je už hluboká noc, když naleznu příslušný detail a zjišťuji, že pro mne důležitá kóta na něm z nějakého důvodu chybí. Odcházím z práce domů unaven, jako bych skládal vagon uhlí. Zítra budu muset v elektronické komunikaci pokračovat.
A kde je ta avizovaná láhev se vzkazem? Tedy původně jsem tu chtěl dokazovat, že nejjednodušší by bylo na Slovensko poslat vzkaz v lahvi. Ale to bych křivdil jak té milé spojovatelce ze suterénu, tak i té celosvětové síti. Ale přece. Nemyslíte, že v každé době je asi nejlepší svoje problémy a starosti napsat na papír, uzavřít v lahvi a pustit po vodě? Tak to udělejte a mějte hezký den!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 15 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 53 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
