|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28991 příspěvků, 4550 autorů a 303411 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Jen malé měňavé bublinky kutálely se ::
Te Bi |
publikováno: 22.01.2008, 15:22
|
| Kdo z nás nemá své osobní bubliny, bublinky či po okraj naplněný bublifuk v kapse? |
| |
|
|
Svou bublinu jsem měl opravdu rád. Když byla zima, nasadil jsem klapky na uši a otíral rukávem její zamlžené stěny. V létě jsem popíjel chlazenou Kofolu, občas sedával na břehu rybníka a má bublina byla vždycky se mnou. Sobotní rána jsem často trávil s hlavou ponořenou v záchodové míse. To se potom odkutálela do kouta, trucovala a já ji musel přemlouvat a krmit kouřem z cigaret. To aby se mi vrátila. Bývala pak trošku šišatá, proto jsem raděj zůstával doma. Po večerech čítával knížky o skutečných lidech, usínal na boku a v noci, v noci odcházela. Nevím kam. Snad nabrat síly do koupele plné mydlin.
Jednou ráno, byl tuším únor, stáli jsme já a ona (kulatá, pevná a duhově krásná) na zastávce. Přijela tramvaj. Někdy bylo těžké protlačit se mezi lidmi, aniž by zůstala neposkvrněna dotyky těch cizích rukou. Domy za oknem se roztržitě měnily v odstínech šedé. Pak ulici překryl mrak vlnitých blond vlasů a optal se, jestli si může přisednout. Těch pět dlouhých minut vonělo po zeleném čaji. Usmíval jsem se, ale má bublina vypadala polekaně. A tak jsem ji rychle ukryl za noviny z obavy, aby neodešla.
"Akciové společnosti varovaly hovězí podražilo nehodovost stoupla o pět procent na jihu území se urodilo zemřel a my vzpomínáme"
Neopustila mě, ale celá se chvěla. Byla nezdravě růžová a já se o ni bál.
Vypadala vyděšeně pokaždé, když jsem se rozpomínal, jak voní zelený čaj.
Hodiny nezpomalily ani kvůli jaru - nestilhlo se zabydlet nad městem. Pršelo a ulice znovu a znovu usychaly. Jednou odpoledne dokonce spadlo pár posledních vloček sněhu. Snažil jsem se svou bublinu konejšit, dobře jedl a poslouchal jazz.
V městské hromadné několikrát utekla pod sedadlo, zahnána těmi krutými všemocnými blond vlasy, které jsme potkávali čím dál častěji.
Dnes máme čtvrtek 25. května. Už je to tři týdny, co mě má věrná bublina opustila. Praskla a zanechala na koberci malé měňavé bublinky. I ty se časem ztratily a já si připadal tak nahý.
Jsem teď jako malé dítě zabalené jen do omamné vůně zeleného čaje. Rád si hraju s těmi rozpustilými dlouhými prameny vlasů, na které sedávají brouci, aby z nich vysáli všechen hořkosladký nektar. Rád ho saju s nimi.
Když se dívám do zrcadla nebo stojím nad klozetem, občas nostalgicky vzpomínám na bublinu, která odešla.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 14 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 35 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 70 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|