obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Kla-stigma, 5. kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kla-stigma
 autor Leontius publikováno: 21.01.2008, 21:52  
Část V. Putování

Hlavní hrdina se v osadě setkává s maldou ženo Trix, jenž ho stručně seznámí s novým světem. A také se do něj zamiluje. Idylku přeruší žoldák Mendax, neboť byrokratičtí vůdci Osady se rozhodli využít mladíka jek postradatelného špeha v řadách nepřátel, Zjizvených. Tato zpráva hrdinu velmi zasáhne a uvrhne do chmurných myšlenek. Odchod z Osady se neobejde bez potíží, ale díky včasnému zásahu Trix, družina konečně vyrazí na východ.
 

Část V. Putování

První chladnou noc strávili v napjatém tichu. Mladík konečně pocítil vděčnost za teplé oblečení, které mu Trix přinesla v baťohu. Bez něj by nepřežil. Počasí na východě bylo podstatně chladnější než na severu, odkud se poprvé přiblížil k osadě. Bude si muset ještě zvykat na ošidnosti tohoto podivného světa.
Všichni tři spali co nejdál od sebe. Mladík nemohl usnout, snažil se většinu noci sám sobě ospravedlnit své nevrlé chování k Trix. Nedařilo se mu to. Ona nenesla žádnou vinu na tom, jak se k němu Osada a vlastně celý tento svět chová. Doplácela pouze na jeho vlastní neschopnost vyrovnat se s těžkým osudem. Musí se ji omluvit.
Druhý den odpoledne Mendax nečekaně změnil směr, opustil vyšlapanou stezku a vyrazil skrze hustý zelený porost. Trix zřejmě chtěla něco namítnout, ovšem Mendax ji pouhým pohledem umlčel. Prodírali se hustým křovím a brzy byli všichni popálení a poštípaní od mnoha neznámých rostlin v tomto pralese. Mendax kráčel vepředu a s četnými nadávkami prosekával cestu vpřed.
Najednou vegetace z ničeho nic zmizela a oni stanuli na šedivé půdě, která byla tak příznačná pro Spálené země. Zde se však netáhla široko daleko, tvořila jen malou, asi tři sta metrů širokou, mýtinu. Uprostřed ní však stálo něco, co mohlo jen stěží být dílem Prokletých. Majestátní socha muže v nadživotní velikosti.
Družina se k tajemnému objektu pomalu přiblížila. Mendax nevypadal nijak překvapeně, zatímco jeho dva společníci zírali s otevřenými ústy. Socha zpodobňovala starce se zřetelně orientálními rysy. Dlouhé, zdobené vousy vlály stejně jako bohatě nařasené roucho. Postava upírala zapadlé oči k západu a ruce měla pozvednuty v obranném gestu.
Vše bylo vyvedeno s obdivuhodným smyslem pro detail. Kámen byl tmavý, skoro až černý. Mladíkovi připomínal ztuhlé magma vyvrhnuté z útrob sopky.
Mendax si nevšímal nechápavých pohledů a složil svou výstroj v těsné blízkosti sochy. Do západu slunce zbývaly ještě dvě hodiny. Jeho pevný hlas protrhl dosud posvátné ticho tohoto místa.
„Utáboříme se.“
Trix začala namítat.
„Ještě mám dost sil na pochod. Můžeme pokračovat, nemusíme tu ztrácet čas!“
Mendax se na ni znechuceně podíval.
„Poslyš, holka. Jestli chceš přespávat na místě, kde na nás může narazit hlídka Zjizvených, klidně jdi dál. Já tě tu nepotřebuji. Ale nediv se tomu, co kolem sebe uvidíš po probuzení. Ozbrojené pololidi se značně zvířecími choutkami. “
Trix mlčela.
„Teď rozbijte tábor. Někde v blízkosti sochy. Potřebuji, abyste mi zítra nechcípli za pochodu přes Spálené země.“
Trix překvapivě poslechla a mladík ji následoval. Jakési nutkání oba nutilo dotknout se toho tajemného artefaktu uprostřed mýtiny. Trix k němu přiložila ruku první a zarazila se. Mladík se tomu nedivil. Z kamene sálalo podivné teplo, které se od dlaně rychle rozšířilo do celého těla. Dívka nemohla od sochy odtrhnout oči, ale mladíkovi se to podařilo. Mendaxovi hrál na obličeji vítězoslavný škleb. Vypadal jako dítě, jemuž se povedl škodolibý žert.
Ve stejnou chvíli pocítil mladík náhlou a podivnou slabost. Chtěl Trix varovat, ale povedlo se mu jen zamumlat její jméno. Pak se mu podlomila kolena a pohltil ho magický spánek Poslední, co spatřil, bylo, jak se Trix rovněž sesouvá k zemi.
Žoldák poklekl nad jejich ležícími těly a bez zájmu si je prohlížel. Tušil, co se jim v tuto chvíli zdá. A taky moc dobře věděl, že si nebudou po probuzení pamatovat těch několik okamžiků před usnutím.
Mendax zkontroloval zbraň, kterou doposud skrýval pod pláštěm. Má asi deset hodin, než se ti dva probudí. Bude muset spěchat.

Mladíkův sen byl podivně jasný a ostrý.Viděl, jak sluneční kotouč putuje po obloze a shlíží na prostornou zelenou pláň hluboko pod sebou. Nedaleký les tiše šuměl a listí se sotva chvělo v jemném vánku. Po nebi létali ptáci a dole na louce se hravě proháněly srny. Idylická krajina jako z pohádky.
Najednou však zvířata zneklidněly a běžely se skrýt do mezi nedaleké stromy. Po pláni kráčel muž v červeno-modrém rouchu. Splétaný šedivý plnovous, osázený drahým kamením, mu splýval až po pás. Beze spěchu se postavil do středu planiny a klidně vyčkával.
Přímo před ním se z prázdnoty vyloupla jakási postava. Nebo se snad jednalo jen o stín? Černá éterická bytost měla zřetelně humanoidní rysy, ale měřila asi pět metrů. Přitom byla široká necelý jeden metr. To ji dodávalo směšně klátivého vzhledu. Jako by ji pouhý záchvěv větru dokázal povalit na zem. Ale čišelo z ní to nejčistší zlo. Nekonečná nenávist, krutost a zloba.
Najednou celým světem otřásl hrom. Stínová bytost promluvila. Její hlas vycházel z každého stébla trávy, z každého stromu.
„NADEŠEL ČAS ZÚČTOVÁNÍ, ČLOVĚČE. JÁ SVOU ČÁST DOHODY SPLNIL, TEĎ TO SAMÉ ČEKÁM OD TEBE. TOHLE PEKLO BYLO STVOŘENO JEN PRO TVÁ VLASTNÍ MUKA, MÁGU.“
Stébla trávy začala usychat a divně se kroutila. Najednou připomínala nohy pavouka, strnulého ve smrtelné křeči. Obloha se zatáhla šedivými oblaky, v nichž planul pekelný oheň. Stromy zachvátil požár a z lesa se ozýval ryk v mukách umírajících zvířat.
„HLEDAL JSI TAJEMSTVÍ NESMRTELNOSTI, MÁGU. SMRT SE TI PO DLOUHÁ STALETÍ VYHÝBALA A MÍSTO TEBE SI ODNÁŠLA NEVINNÉ LIDI. ZA TO NA TEBE TEĎ ČEKÁ TREST.“
Starý muž stál před démonem naprosto vyrovnaně. Hleděl skrze jeho stínové tělo a rty se neslyšně pohybovaly. Připravoval si zaklínadlo. Světem se opět rozlehnul hlas pekelné bytosti:
„VRAŤ MI AMULET. SMLOUVA VYPRŠELA.“
Tajemný mág promluvil. Jeho hlas byl odporný. Skřípavý a plný nenávisti.
„Nevzdám se své nesmrtelnosti tak lacino.“
Pak natáhl ruku a z konečků prstů mu vyšlehly blesky. Modré provazce zasáhly nepřipravenu démonickou bytost a srazily ji na zem. Vzduch byl cítit ozónem.
Mág se usmál a chystal se k dalšímu zaklínadlu, když v tom ho obklopily plameny a znemožnily mu jakoukoliv koncentraci.
Stínová bytost se s vražedným řevem zvedla ze země a rozpoutala hotovou apokalypsu. Začal pršet oheň a země se doslova tavila nepředstavitelným žárem. I přesto se mágovi povedlo přežít. Chránila ho moc, která se téměř vyrovnal pekelným silám. Dvě všemocné bytosti spolu svedly toho dne hrůzný duel. Nepředstavitelně mnoho půdy bylo rozerváno na kusy. Země vybuchovala a hořela. Do nebe se zvedla mračna prachu a oba protivníci v něm zmizeli.
Až po několika hodinách urputného zápasu si mág uvědomil, že démona podcenil. Myslel si, že za ta staletí studia získal moc větší než samotný Ďábel. Ale mýlil se. Teď ho čekalo věčné zatracení.
„Ne!“
Jeho výkřik byl hlasitější než řev démona. Jeho tvář byla tváří ke všemu odhodlaného šílence. Z hloubi své róby vytáhl tenký řetěz. Každý jeho článek byl tvořen z jiného kovu. Tento magický artefakt rychle rozložil na zem, chráněn svou mocnou magií. Zkušeným pohybem srovnal řetěz do dokonalého kruhu a pronesl zaklínadlo.
Obsah kruhu se rozzářil a brzy se změnil v obraz jakési chudé vesnice. Mladík ve snu pochopil, že se jedná o portál. Mág se chystal utéct zpátky domů. Démon opět zařval. Nehodlal nechat svou oběť utéct. Natáhl dlouhé, tmou tvořené, ruce a pronesl jakási nesrozumitelná slova. Články řetězu se začaly trhat a portál pozvolna zanikal.
Mág vydal se svého hrdla nelidský jekot. Jeho plány byly v troskách. S hrůzou v očích sledoval mizející cestu pryč, již příliš malou na to, aby jí unikl. Najednou však hrůzu nahradil rezignovaný úsměv. V rukou se mu objevil amulet. Mág na něj ještě jednou pohlédl a mrštil ho v poslední chvíli do mizejícího portálu.
Pozvedl zpocený obličej a díval se na démona.
„Předmět naší smlouvy je zpátky na Zemi. Tím jsem se osvobodil. Smlouva už neplatí!“
„HLUPÁKU! ZAJISTIL JSI PEKLU VĚČNÝ PŘÍSUN DUŠÍ. BUDIŽ PROKLET KAŽDÝ, KDO POUŽIJE AMULET!“
Zablesklo se a mág osaměl. Démonovo stínové tělo se rozplynulo. Zůstal jen popel a hektary spálené země. Země, čekající na příchod prvních obětí tohoto nečistého obchodu s nesmrtelností a lidskou duší.

Přestože do západu Slunce zbývalo ještě mnoho času, většina pralesa se utápěla v temnotě. Hustý porost dovolil jen několika paprskům proniknout až na zem. Vzduch zde byl zatuchlý a jen několik tmavých hub rostlo v těchto místech.
Najednou se však prostorem prohnal jakýsi tajemný tvor. Větve se rozkymácely a hlasitě zašustili. Mendax ale nic z toho nevnímal. Musel spěchat. Potřeboval teď ze sebe dostat to nejlepší. Tvář měl strnulou námahou.
Možná že zbytečnou, pomyslel si. Jenže nemůže si dovolit riskovat. Sebemenší chyba by se mohla ukázat jako fatální. Nedávno zraněné rameno se opět ocitlo v jednom ohni, ale musí to vydržet.
Pak se jeho myšlenky proměnili v šedivý chaos. Jeho mysl se soustředila jen na překonání bolesti a udržení stálého směru. Nebyl si jistý kolik času uplynulo. Vždyť si ani téměř neuvědomil, že dosáhl svého cíle. Mohl děkovat jen tomu ostrému zápachu čpavku, který probudil jeho smysly.
Instinktivně se vrhl k zemi a ostřížím zrakem přejížděl po obzoru. Konečně zahlédl to, co hledal. Téměř nemohl uvěřit vlastnímu štěstí. V rukou se mu najednou octla zbraň. Střelná zbraň. Jak jen tyhle věci nesnášel…
Ale tohle byla královna všech zbraní, to musel uznat i on. Drobná, řemeslně dokonalá pistole. Její původ nebylo možné rozeznat, stejně jako původ spousty technických modifikací, které na ni někdo namontoval. Žoldák většině z nich ani nerozuměl, avšak s puškohledem dovedl zacházet i on.
Z krabičky vytáhl matný náboj a s nejasným pocitem smutku pohlédl na zbývajících devět. Nevadí. Musí to udělat, přestože se možná ztráta tohohle náboje ukáže jako zbytečná. Kulka s tichým cvaknutím zapadla do komory a Mendax přiložil oko k puškohledu.
Zprvu ho zarazila mlha, kterou viděl, ale pak si vzpomněl na instrukce k téhle zbrani a otočil drobným kroužkem optiky. Mlha se projasnila a on spatřil svou oběť.
Dveřník seděl nad svým batohem a prohraboval se ve věcech. Neměl sebemenší ponětí o žoldákovi, který ho z dálky pozoroval.
Mendax snadno ustálil černý kříž na temeni jeho téměř plešaté hlavy. Usmál se. „Kolik jsi toho vlastně viděl? Co všechno jsi z toho pochopil?“ Jeho ruce poněkud znejistěly. Okamžitě se ovládl a pevně zašeptal: „Možná že nic, ale uleví se mi, až budu vědět, že nikdy nikomu nic neprozradíš.“ Zmáčknul spoušť.
Žádný zvuk, žádný záblesk. Jen bezvýznamný výtrysk krve a oběť padající k zemi. Mendax se zamračil. Nebylo to tak uspokojivé, ale okolnosti si to vyžadovaly. A jistá elegance tomu také nechyběla…
Neměl však čas se rozplývat nad účinností své nové hračky. Čekala ho cesta zpátky k soše. A musel ji zvládnout rychleji než cestu sem. Času bylo málo.

Sen a nepřirozený spánek začal konečně opadat. Neúprosná realita se zase začala vkrádat do jeho myšlenek. Trhnul sebou. Co se k čertu stalo?!
Rychle se posadil a uviděl Trix ležící vedle něho. Klidně oddechovala a zřejmě ještě spala. Jeho pohled se stočil doprava a uviděl sedícího Mendaxe. Chtěl se ho zeptat, co se vlastně stalo, avšak místo toho se zarazil. Žoldák vypadal unaveně, dokonce přímo ztrhaně. Vlasy měl mokré potem a obličej celý rudý.
„Co jsi dělal?“
„Co bych měl jako dělat? Někdo vám musí nalovit snídani,“ odsekl Mendax a ukázal směrem k ohništi. Ležel tam, čerstvě vykuchaný zajíc. Mladík se opět otočil k Trix. Ta se již začala probírat a unaveně si protírala rozespalé oči. Pak ji najedenou došel význam snu a polekaně se posadila. Její pohled se setkal s mladíkovým a oba okamžitě pochopili, že se jim zdál stejný sen. Dvojice se s očekáváním zadívala na šklebícího se žoldáka.
„Co se vám zase nelíbí?! Ukázal jsem vám poselství, které nám zanechal tvůrce tohohle pekla! Měli byste mi poděkovat!“
Trix jen zakroutila hlavou.
„Slyšela jsem o těchle artefaktech, ale co to má znamenat? Ty tomu rozumíš?“
„Přestaň se přetvařovat a dělat ze sebe hlupačku. Vím moc dobře, že se o Kla-Stigma zajímáš. A taky vím, že tahle socha ti nyní musela dát odpovědi na tvé otázky. Už víš jak se amulet dostal zpátky do našeho světa?“
Trix se zamyslela. Pořád na žoldáka hleděla s podezřením.
„Snad… Odkud vlastně o tomhle místě víš?“
Mendax se krátce zasmál a pak pokrčil rameny.
„Jsem žoldák a potulky jsou moje práce. Už teď jsem prolezl více koutů téhle pustiny, než vy stihnete za celý svůj život. Jak jinak bych si hledal zaměstnavatele?“
Trix se trochu uklidnila, avšak žoldákova poslední poznámka opět otevřela nové pochybnosti.
„A co jsi tedy sledoval tím, že jsi nás sem přivedl? Co jsi tím získal?“
Mendax se krátce zarazil. Bylo na něm vidět že hledá vhodnou odpověď.
„Zkrátka jsem se chtěl pochlubit se svým objevem. Navíc je tohle místo bezpečné. Naše poslední poklidná zastávka. Zítra už můžeme narazit na hlídky Zjizvených.“
Konečně se ozval i mladík, který doposud celý rozhovor jen sledoval. Jeho hlas se lehce třásl:
„Budou nás chtít zabít?“
Než stačil Mendax odpovědět, ozvala se Trix:
„Neměli by se nás ani dotknout. Žádné nepřátelství mezi námi nepanuje od uzavření příměří.“
Mendax si neodpustil jízlivý tón.
„Klidně tomu věř, holčičko. Doufám že stihnu zahlédnout tvůj výraz až se na nás vrhne tlupa zbídačených zločinců, kteří nás zabijí jen kvůli hadrům co máme na sobě. Ať už je mezi námi příměří nebo válka.“
Tato poznámka okamžitě utnula veškerou debatu. Nastalo napjaté ticho. Všichni tři se beze slova najedli a vydali se na další pouť.
Mýtinu s tajuplnou sochou opustili východní stranou. Mladík a Trix spolu o snu prohodili jen několik slov. Nebylo třeba ho příliš rozebírat. Sdělení bylo děsivě jasné. Mendax se jejich hovorů vůbec neúčastnil. Tiše kráčel před nimi a jen občas je napomenul ať jsou zticha.
Atmosféra tohoto pochodu byla podstatně dusivější. Pravděpodobně za to mohla i změna v Mendaxově chování. Jeho sebejistota a nadřazenost byl ta tam. Nervózně se rozhlížel a jakákoliv známka nebezpečí ho okamžitě vyburcovala. Vše se ještě zhoršilo, když dosáhli hranic Spálené země.
Mladík si tentokrát neodpustil dotěrnou otázku:
„Odkud vlastně pochází všechen ten popel a spáleniště? Myslel jsem, že je jen jedno takové místo sever od Osady.“
Žoldák se netrpělivě otočil a začal zkratkovitě vysvětlovat.
„Tak to ses šeredně mýlil, zelenáči. Tyhle zatracená teritoria se vyskytují téměř všude okolo. Často tvoří jakési pásy nebo rozsáhlá pole. A to jak vznikli jsi spatřil ve snu. Tyhle místa jsou spálená pekelným ohněm.“
Mladík jen přikývl. Na víc se neptal. Koneckonců odpověď znal už předem. Ani Trix nevypadala nijak překvapeně.
Cesta spáleništěm se ukázala jako nejtěžší zkouška toho dne. Mendaxova nervozita se přenesla i na ostatní. Otevřený, zdánlivě nekonečný, prostor působil na jejich psychiku depresivně. Slunce zmizelo za hustým oblakem prachu na obloze a nepříjemně se ochladilo. Mladíkovi se zdálo, že kráčí po hřbitově směrem k jasné, nevyhnutelné smrti. K té konečné smrti.

Už si zvykl, že noc ve Spálených zemích přichází nečekaně a náhle. Nejasné světlo, které pronikalo šedivou clonou, zhaslo a svět se ponořil do tmy. Mendax se zastavil a rozkázal rozložit tábor. Pak se usadil na svém batohu a s obavami si prohlížel obzor.
Mladík s Trix mezitím přichystali večeři. Mendax si vzal několik kousků sušeného masa a bez zájmu je žvýkal. Oči upřené do dálky. Mladík se na chvíli posadil vedle a předhodil mu svůj návrh:
„Můžeme uhasit oheň. Pak nás v té tmě nenajdou.“
Žoldák ho zpražil pohledem.
„V tom případě bys umrzl. Oni nás najdou. O tom nepochybuj. Musíme být jen připraveni. Běžte spát. Já budu hlídat.“
Mladík uznal svou chybu a lehnul si blízko ohně. Nedá se nic dělat. Co se má stát, stane se…

Všudypřítomný strach a svíravý pocit v žaludku mu nedovoloval usnout. Vědomí se odmítalo i v naprostém tichu vypnout a na mysl se mu pomalu začaly vkrádat nepříjemné myšlenky a vzpomínky. Nechtěl se jím poddat. Rozmrzele se otočil zády k ohni a pootevřel oči. Spatřil žoldáka, jak dosud sedí na svém batohu. Hlava mu co chvíli nepatrně klesala na hrudník, ale vždy se včas probral a znovu hleděl do temnoty. Mladík opět zavřel oči.
Aby zahnal myšlenky na domov, který již byl nenávratně ztracen, začal přemýšlet o zdejších lidech. Trix zde byla stejně nevinně jako on. Nemohla za to, že osud si s ní tak krutě zahrával. Jenže Mendax byl skutečný zločinec. Krutý, vypočítavý. A co třeba Dveřník? Sám řekl, že všichni lidé tady jsou zločinci a zrůdy. Jenže ten starý Francouz byl příliš nedůtklivý a uzavřený na to, aby z něj mohl mladík něco vyčíst. A ostatní? Vždyť neměl čas poznat nikoho dalšího! Možná jen ta Carol, strážkyně u brány.
Přemýšlel o tom, jak se k němu Osada zachovala. Prostě si řekli: „Nějaký nováček. Kdo ví na co nám bude? Můžeme ho použít jako návnadu, jako špeha…
Neustále přemítal o tomto světě a brzy ho zmohla únava. Myšlenky se rozplynuly a pomalu se ho začal zmocňovat spánek.
Zjizvení se však objevili dříve, než ho temnota úplně pohltila. Dosud nedokončenou stěnu, která odděluje spánek od reality v jediném okamžiku zbořilo Mendaxovo hlasité zaklení. Mladík se reflexivně překulil na stranu a neúmyslně tak podrazil nohy jednomu z útočníků. Teprve poté otevřel oči a rozhlédnul se. V oranžové záři plamenů spatřil žoldáka, jak se ze sebe snaží setřást hubeného dlouhána v khaki uniformě. Druhý Zjizvenec se právě sbíral ze země a skučel bolestí. Při pádu se dotkl jednou rukou ohniště a měl ji ošklivě popálenou.
Mladík nezaváhal a rychle chňapl po masivním kusu dřeva poblíž, které měli připravené na podpal a nesli si ho sem celou tu štreku od pralesa. Rychle se jím ohnal a udeřil útočníka plnou silou přes záda. Ten se obličejem opět octnul v prachu. Mladík vyskočil na nohy a chystal se pomoci Mendaxovi, když v tom zahlédl třetího útočníka. Postava v cestovním plášti se skláněla na Trix. Vykřikl, a přeskočil oheň a vrhl se k ní.
Sotva stihl zaregistrovat ten prudký pohyb. Osoba ho udeřila pěstí do brady. Prudký výbuch bolesti na chvíli celou noc osvětlil jako ohňostroj. Pak se skácel k zemi. Jakoby z nekonečné dálky uslyšel Mendaxův ochraptělý hlas:
„Vzdáváme se.“
„Výborně,“ pronesla osoba, jenž mladíka poslala jedinou ranou k zemi. Byla to žena.
„Stejně bychom neradi usmrtili někoho tak cenného jako jsi ty. Ovšem sama nevím pro koho teď pracuješ a tihle dva vypadají podezřele. Nerad pracuješ ve skupině. To ví i ti žebráci ze Stáda. Tak co jsou zač? Poslali je s tebou? Pracuješ teď pro ně?“
Mendax se perfektně ovládal a dokonce se mu podařilo mluvit ukřivděně. Tuhle lež si připravoval dlouho:
„Zapoj mozek, Antigoneo. Sama víš, že můj poslední úkol pro vás byl hledat nováčky. Tak vám dva vedu. Vždyť i ta vaše slavná princezna může poznat tam toho zelenáče, kterého jsi poslala k zemi. Narazili jsem na něj, když jsme ještě pracovali spolu.“
„Felis tvrdí že tě zastřelili. Jak jsi dokázal vyváznout?“
„Mám své cestičky. Však mne znáš.“
Zjizvená si povzdechla.
„No právě. Ale sám víš co teď bude následovat. O vašem osudu rozhodne Generál. Počkáme do rána až se všichni posbírají ze země a vyrazíme do Tábora.“

Zbytek noci uplynul ve znamení nejistého příměří. Zjizvení se snažili chovat mile. Zřejmě chtěli odčinit špatný dojem, který udělali na nováčky. Trix se stáhla do sebe a seděla u ohně. Ty děsivé postavy ji naháněly hrůzu. Antigonea, vůdkyně skupiny, se snažila ošetřit mladíkova zranění. Počínala si tvrdě a rezolutně. Už jen svým vzhledem vzdávala čest jménu Zjizvený. Husté hnědé vlasy z části skrývaly prázdný oční důlek. Mladík si nechtěl domýšlet, jak se to stalo. Jizva táhnoucí se přes celý obličej byla dost výmluvná.
Ostatní dva se potichu bavili s Mendaxem. Jejich rozhovor zněl srdečně a přátelsky. Lest fungovala. Aspoň zatím.
Šedivými mračny opět začaly prosvítávat paprsky. Nastalo ráno a družina se vydala na pochod. Zjizvení se všemožně snažili, aby se družina necítila jako zajatci, což se jim vcelku dařilo. Mladíkovi se hlava pořád točila bolestí a tak ho nechali jít vzadu spolu s Trix, která mu pomáhala. Za nimi už šla jen Antigonea, na zohyzděné tváři neproniknutelný výraz. Mendax kráčel v čele spolu s ostatními Zjizvenými.
Na Trix však byla znát nervozita a to mladíka znepokojovalo. Ujistil se, že je nikdo neposlouchá a potichu se dívky zeptal:
„Stalo se něco?“
Trix se na něj zadívala a v zelných očích ji zračila nejistota a strach.
„Já… Nevím. Mám pocit, že jednoho z těch dvou vepředu znám.“
„Cože? Utekl z Osady?“
„Ne, nerozumíš. Znám ho z minulého života.“
Mladík jen nechápavě hleděl.
„Byl to můj poslední zákazník… V době kdy jsem měla amulet a kdy jsem… však víš co myslím.“
Teprve teď se konečně odhodlal k odpovědi:
„To ještě nic neznamená. Říkala jsi že lidé se tu objevují nezávisle na času, kdy opustili skutečný svět. Může si myslet, že jsi právě dorazila…“
„Ano, ale mě se nelíbilo, jak se na mne podíval. Nenávidí mne.“
Mladík ji jen objal a pohladil po vlasech.
„Neboj, nic se ti nestane.“

Slunečního svitu opět začalo ubývat. Antigoneoa se zamračeným pohledem začala skupinu popohánět. Chtěla za každou cenu ještě dnes dorazit do Tábora Zjizvených. Mendax se v nestřeženém okamžiku otočil na mladíka a jednou mrknul. Připrav se, říkalo to gesto.
Krátce poté se v dáli začaly rýsovat ostré siluety jakýchsi objektů. Mladík brzy poznal, že se jedná o stany. Zjizvení byli nomádi. Potřebovali se rychle přesouvat po pustině a hledat věci potřebné k přežití. I když z hovoru společníku vyrozuměl, že z tohohle místa se stala jakási základna, ze které vyrážejí malé průzkumné a lovecké skupinky. Na tomto místě vznikala nová bašta civilizace. Naostřené kůly, zpola zahrabané v zemi, které výhružně mířily na návštěvníky, hovořily ve prospěch tohoto tvrzení.
Kolem vnějšího perimetru neustále korzovaly hlídky. Žádní laciní strážní jako u osady, ale nebezpečně vyhlížející vojáci. Každý byl ozbrojen střelnou zbraní a zřejmě s ní uměl dobře zacházet. Dva z těchto střelců vyrazili naproti blížící se skupině. Sotva spatřili Antigoneu, zasalutovali a trpělivě vyčkávali.
Antigonea předstoupila před stráže a zavolala si k sobě Mendaxe.
„Našli jsme tohohle hada, jak se potuloval našem teritoriu. Ti dva jsou prý nováčci, které k nám přivedl.“
Mladík okamžitě vycítil záludnost v jejím hlase. Okamžitě vyhledal očima Mendaxe. On nic netuší! Antigonea se zlověstně usmála.
„Odveďte je do cel. Chci okamžitě mluvit s Generálem.“
Mendaxův klid najednou zmizel. Teprve teď poznal zradu.
„Cože? Říkal jsem ti že to jsou obyčejní zelenáči! Takhle se vy snažíte zapůsobit na nováčky?!“
Žena se k němu otočila a bez emocí odpověděla:
„Ty jsi byl vždycky zrádný a ulhaný bastard Mendaxi. Ale ne vždy ti to projde. Ten slaboch tu je možná nový, ale ta holka zdaleka ne! Tvůj podvod si s tebou později vyřídím.“
Mendax zůstal chvíli zničeně stát a pak se zlostně podíval po Trix. To ona znemožnila úspěch jeho úkolu!
Jakýkoliv odpor by byl zbytečný. Stráže se chopily mladíka i Trix a vedly je do hloubi Tábora. Tentokrát již mladíkovi neunikl ten nenávistný pohled, kterým jeden ze Zjizvených počastoval Trix. Možná věděl, že dívka je z Osady. Možná jen střílel naslepo. Výsledek byl stejný.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 11 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 27 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 MC_Kejml 09.10.2008, 17:29:29 Odpovědět 
   Sem tam se mihla nějaká pravopisná chybka, ale to není nic, co by se nedalo opravit. Postavy Zjizvených ve mně evokovaly civilizaci "Čmoudů" z filmu "Waterworld", netuším, jak mě ta asociace napadla...

Každopádně jediné, co bych osobně upravil, je dialog černé postavy s mágem ( přidal bych víc vykřičníků do dialogu černé postavy ).

Jen tak dál.
 Tuax 02.10.2008, 16:14:36 Odpovědět 
   Ahoj tak tady budu chtít trošku vysvětlení, buď mi něco uniklo, něco jsem špatně pochopil, nebo tu máš chybu.

Na konci třetího dílu máš toto:

(...„Krása. Sice takové zbraně nesnáším, ale tahle je nádherná. Co náboje?“
Žena mu beze slova podala malou krabičku. Mendax ji ukryl ve svém plášti.
„Kolik jich je?“
„Osm“
„To mi bohatě stačí,“ odpověděl a otočil se ke dveřím...)

A tady v pátém díle máš ohledně nábojů toto:
(...Z krabičky vytáhl matný náboj a s nejasným pocitem smutku pohlédl na zbývajících devět. Nevadí. Musí to udělat, přestože se možná ztráta tohohle náboje ukáže jako zbytečná. Kulka s tichým cvaknutím zapadla do komory a Mendax přiložil oko k puškohledu...)

Kolik těch nábojů tedy v tomto okamžiku měl? Deset nebo osm? Nebo mi něco uniklo? jedná se o úplně jinou zbraň než tu pro kterou si přišel do Osady? Pokud je to chybka, tak si to u sebe oprav.

Tak a teď obecně k příběhu:
Ve shrnutí předchozího dílu, bys neměl prozradit více, než bylo patrné. Tedy nevím jak ostatn, ale mě vůbec nenapadlo, že Menetrix je do mladíka zamilovaná. Po jedné noci a troše důvěry? No možné je lecos, ale rozhodně to nebylo tak okatě zmíněno a mohlo to zůstat v pozadí.

Příběh se nám odvíjí svižně, poodhalení amuletu a jeho historie, bylo rozhodně fajn. Navíc připravuješ zvraty, což zvláště v tomto prostředí je živou vodou.

Jsem zvědav jak ses toho zhostil dál, co bude následovat.
 ze dne 04.10.2008, 23:07:11  
   Leontius: Aj, asi se opravdu jedná o chybu. No uvidíme dál :-)
 Aenica 20.06.2008, 11:04:26 Odpovědět 
   Příběh začíná být stále napínavější! Jen kdyby ho nekazily některé politováníhodné záležitosti, o kterých raději nebudu mluvit. Myslím, že si domyslíš, co chci říct...

Nevím, co mám dodat, abych se neopakovala. Zajímavé osvětlení příběhu, ale dozajista ne poslední. Stejně tak osud hrdinů v rukou Zjizvených bude stát za pozornost... dozajista to není poslední díl, který jsem si z Kla-stigmy přečetla. Ale teď už frčím trhat jahody...
 ze dne 20.06.2008, 18:25:08  
   Leontius: Ano, bohužel vím. Teď s tím moc už nenadělám :-(.
 Imperial Angel 22.01.2008, 19:21:17 Odpovědět 
   Najednou však zvířata zneklidněly a běžely se skrýt do mezi nedaleké stromy. - myslím, že lepší by bylo - ...zvířata zneklidněla a běžela...;)
No vypadá to, že skupinka nejspíš svému tajnému úkolu nedostojí. Odhalilo se i něco z minulosti amuletu. Docela by mě zajímalo, co Zjizvení provedou s našimi hrdiny, ale na to si budu muset ještě počkat ;)...
 ze dne 25.01.2008, 15:10:41  
   Leontius: Děkuji za komentář a známku. Inu vše se dozvíš v dalším díle...
 Šíma 22.01.2008, 13:31:13 Odpovědět 
   Vypadá to zajímavě! Náš mladý hrdina se ve snu dozvěděl, k čemu ten amulet vlastně sloužil a jak se ocitl na Zemi... Stala se z něj "věc" na lovení duší! ;-) S Peklem nejsou patrně žerty, ani s tím Tvým a mladík nás všechny možná ještě překvapí, kdo ví?

Těším se na pokračování. Jeden se nenudí ani při dalekém putování pustinami a neustále čeká, co se stane a kde je vlastně ukryt onen pomyslný háček! ;-) Za Jedna!
 ze dne 25.01.2008, 15:09:15  
   Leontius: Ano, třeba ještě překvapí. Ale na nějakou přílišnou heroizaci je ještě čas.

Díky za komentář a známku.
 Pavel D. F. 21.01.2008, 21:52:06 Odpovědět 
   Výprava prošla pustinou a našla cíl své cesty. Zajímavý byl ten sen u sochy, trošku osvětlil původ amuletu i jeho další existenci v našem světě.
Nyní nastává kritická situace. Mendaxovi Zjizvení nevěří, Trix nevypadá jako nováček. Uvidíme, co s tím udělá šéf Zjizvených Generál.
Myslím, že mladík má velký potenciál, je spíše obětí než uživatelem Kla-stigmatu. Zatím se to nezdá, ale právě on by mohl hodně udělat pro změnu poměrů.
Budu se těšit na pokračování.
 ze dne 25.01.2008, 15:08:17  
   Leontius: Děkuji za publikaci a doufám, že další díl nezklame. Připravuji menší převrat...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Dveře
Tilda
Šeromor
Liesko_vec
JEDNA noc
Semtex
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr