obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389843 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Hnusné odhalení provedené agentem J.B. ::

 redaktor čuk publikováno: 24.01.2008, 6:26  
Původně parodie určená pro WS, zřejmě však nesplňuje podmínky a strašila by mezi nóbl příspěvky. Text ukazuje, jak hluboký může být rozpor mezi formou jazyka a obsahem sdělovaného. Omlouvám se citlivkům předem.
 

Jak se tak pohybuju v různejch pochybnejch i nóbl sosijejšn, podobnej šedivý neviditelný myšce čmuchalce, donesly se mi do čichometru divný hlášky o EM klubu. Pokud jsem hodil sondy u nás, tak mi šéfíkové naznačili: Jame Boude, pazoury pryč.
No co, právě v těchhle zakrejvanejch šmodrchancích si pěstuju meloušky, i když většinou dostanu přes čumec. Naštěstí sem se prozatím z těch pecek dycky vylízal.
EM klub byl určenej pro smetánku, která neví co roupama podnikat. Anettce z šéfova předpokoje dalo fušku schrastit pro mne identitu zazobanýho plejboje, a to jsem ji musel tři noci za sebou a pokaždé několikrát přemlouvat. I holič a vizážista se něco na mně namakali.
Jak jsem byl nakonec převlečenej! Jak jsem měl ksicht vyžehlenej! Jak jsem měl jazyk přibroušenej a slovník překopanej Oxfordem. Nikdo by mě nepoznal.

EM klubu stál v zastrčené uličce v ošumělém domě bez jakéhokoliv označení. Když jsem vstoupil do nenápadných dveří, vynořil se z temnoty muž s postavou zápasníka. Prohlédl si mě prasečíma očkama a když jsem mu ukázal příslušnou kartičku, elektronicky ji prověřil a pak mi otevřel další dveře.
Rozlehlá místnost klubu byla honosně zařízena, s nadmírou světel, nemluvě už o zrcadlech, které se na decentně vymalovaných zdech střídaly s drahými originály obrazů známých malířů. Nacházel jsem se v hodovní síni s luxusními stoly a židlemi i luxusním nádobím a příbory.
Přišel jsem první, neboť jsem hrál Plejboje Prvního a Nezapomenutelného. Barman v dokonalém fraku mě seznámil s pravidly klubu. Málem jsem vydechl překvapením a měnil barvu od červena do zelena, nestalo se to však, má tvář profesionála zůstala zcela nehnuta, podobna bustě státníka Vševěda s orlím nosem a neprůhlednými zorničkami.
Na pobočném barpultu u saténového závěsu stála řada třetinkových lahviček navzájem od sebe nerozeznatelných, ani mému cvičenému jestřábímu šerlokovskému zraku se to nepodařilo. Barman mi vznosně pokynul rukou s prsteny a pravil:
„Pane, vyberte si libovolnou z nich, laskavě ji vypijte až do dna, pohlédněte dovnitř a přečtěte si, co na dně uvidíte. Prosím, pane, překvapení je jedním z atributů ovlivňujících náladu zdejších pánů, samozřejmě že k lepšímu, pane.“
Učinil jsem, co mi říkal. Po vypití obsahu lahvičky do dna jsem přečetl tam provedený nápis. Barman se na mne tázavě podíval, inu byl jsem v jeho očích přitroublým nováčkem, a tak jsem mu zašeptal nonšalantně ostýchavým hlasem dandyho to přečtené slovo, kterému jsem zcela nerozuměl.
Barman mě uvedl ke stolu s krajkovým ubrusem, kde bylo prostřeno nesčetně příborů a pronesl důstojně:
„Pane, máte dnes štěstí, pane. Jelikož jste naším novým milým hostem, dejte mi laskavě pokyn, až uznáte za vhodné a bude mi ctí vás doprovodit do naší Svatyně, pane.“
Slíbil jsem mu to. Slavnostně, tónem, kterým on vyartikuloval slovo Svatyně s velký S.
Sál se postupně zaplňoval gentlemany, kteří si brali lahvičky, usedali ke svým stolům, uváděni spoře oděnými servírkami. Zde obsah lahviček vypili, nahlédli do jejich ústí až na dno, tu vznešenými tu zhýralými oky. Některé tváře poté jevily určité rozradostnění, jiné naopak neutajily zklamání, když nadbytečné příbory jim byly se stolu sklízeny a ponechán jen jediný.
Předkrm a hlavní chod chutnaly vynikajícně. Lahůdky, jejichž jméno i chuť jsem dosud nepoznal, a to jsem byl přítomen nesčetnému počtu noblesních hostin a rautů.
Pak se mne zmocnil nepopsatelný pocit, označme ho X, a já jsem věděl, že musím dát pokyn barmanovi ve fraku.
Uvedl mě do místnosti s pozlacenými dveřmi označenými gotickým písmem jako Svatyně. Dveře byly zevnitř tlustě polstrovány, výzdoba vskutku delikátně exkluzivní. Se stylizovaným gestem mě vyzval, abych si oblékl zvláštní roucho a poté, když jsem takto učinil, ukázal ještě vznosněji na místo, kde mám pokleknout na sametové tvarované klekátko. Pochopil jsem, že je nutno, abych vykonal činnost označenou písmenem Y.
Vzduch byl nasycen vonnými esencemi, lehce čeřen svěžím vánkem ochlazujícím mé čelo. Věděl jsem: je mi přikázáno otevřít ústa, nevypravil jsem z nich však sebe jednodušší hlásku, naopak cosi nádherně chutného vnikalo mi do úst a posléze i z nich unikalo, jakási jemná ruka otírala mi obličej omývaný růžovou vodou z pohádkové tajemné studnice.
Ona činnost, v tomto prostředí nekonečně příjemná, však skončila v okamžiku, kdy jsem dostal hlad a usoudil, že je čas návratu k prostřené tabuli, kde mě jistě čekaly další pochoutky. Nemýlil jsem se, opět vynikající krmě!
Proces kulinářských hodů s následným navštívením Svatyně se opakoval několikrát. Po třetí chodu jsem dospěl k názoru, že jsa již znalcem místních poměrů, nepotřebuji barmanův doprovod a do Svatyně sám trefím.
Po pátém chodu jsem vyšel z hodovní síně, prošel okolo řady podobně pozlacených dveří Svatyň a jemnými prsty zručně objevil skrytý vchod do temnoty. Neslyšně jsem sestoupil po schodech do sklepní místnosti. S devětatřicítkou v ruce jsem rozrazil otřískané dveře. Překvapeně se ke mně obrátil téměř tucet hlav opatřených postavami v bílých pláštích.
Schoval jsem pistoli a zeptal se:
„Inu, pánové, kdo jste a co tady děláte, no, řekněte to legendárnímu střelci Jamovi Boudovi?!“
Ten nejstarší, trochu otylý a s plnovousem, pochopil, že nejsem jen tak někdo, a odpověděl:
„Pane Boude, prosíme za prominutí. Jsme vědci a provádíme činnost Z, jak jistě uznáte, velice záslužnou.“
Pod slibem mlčenlivosti mi vysvětlili její podstatu, neboť všichni ještě hlouběji pochopili, že nejsem pravým dandym a gentlemanem, ale pěkně ostrým hochem, zřejmě členem jedné velice vlivné organizace.
Pak se srdečně se mnou rozloučili a vyvedli mě tajným vchodem.
Octl jsem se v úzké liduprázdné uličce. Zde jsem si konečně mohl dovolit měnit barvu tváře a opět vrátit jazyku přirozený způsob hovoru. Řekl jsem si polohlasem:
„Do prdele, já se snad z toho poseru.“
A nevěděl jsem, jestli se mám rozčilovat nebo smát.
Inu život na tomhle pošahaným světě přináší tři řitě plný překvápek, že i já, otrlec sloužící otrlejm institucím, někdy votevřu hubu, i když k tomu není třeba žádný poonděný příčiny.

Pro ty, kdo dosud nepochopili, o čem bylo vám předložené mé tajné hlášení, uvedu několik vysvětlivek. Jelikož tyto psané paměti vyjdou na světlo boží až po mé smrti, mohu si dovolit naprostou otevřenost. Nuže, otázky a odpovědi na ně.

1.Co bylo napsáno na dně lahviček?
Já tam měl napsáno slovo emetikum. Někteří hosté, kteří se chovali podobně jako má maličkost, zřejmě přečetli totéž. Ti zklamaní, kteří odcházeli po prvním chodu jídel, neměli na dně lahviček napsáno nic. Bylo zcela jasné, že barman předem plnil lahvičky dvěma druhy lahodných nápojů a to podle označení skrytých v lahvičkách. Jejich seřazení na pultě a výběr hosty pak probíhal náhodně, by překvapení pijících a posléze vzkaz na dně čtoucích drásalo jim nervy. Odborně by se řeklo: aplikoval se výběr metodou Monte Carlo.
2.Co znamenal pocit X?
Nepřehlušitelné a nepotlačitelné nutkání zvracet, když emetikum neboli dávidlo obsažené ve vstupním nápoji v lahvičce začalo působit.
3.Má činnost za pozlacenými dveřmi označená jako písmenem Y?
Zvracení, vrhnutí, vyhazování, pro méně choulostivé: blití. Zpříjemňované oněmi sofistikovanými efekty, že se jevilo být činností libou, ten pocit, že se zbavuji přítěže v žaludku do nádherné postříbřené mísy, se splachovači, omývači, navoněči a optickými efektiči měnícími pocit ústního vyprazdňování a vzhled vyvrhnutého i vrhnuvšího v snový úkaz blaženosti barev, vůní i chuti.
4.Co o činnosti označené písmenem Z pověděl vousatý vědec?
Asi toto:
„Z povrchního úhlu pohledu se důsledky naší činnosti jeví jako renovace zvyku poživačných Římanů, kteří mezi jednotlivými chody lukulského hodování absolvovali úkon zvracení. Což naše zhůvěřilá smetánka přivítala jako extravagantní zpestření jejich nudně bohatského života. Pro vědu je ovšem tento klub přínosem, je zdrojem dotací pro naší výzkumnou činnost.
Jaká jsou tedy bádání v našich laboratořích prováděná? Jistě jste si všiml, že hodovní místnost je opatřena řadou dobře ukrytých čidel a kamer, načež můžete si domyslet, že o každém členovi klubu vedeme podrobné záznamy, podchycující vše, co po vstupu do klubu konal, tedy jedl, pil a zvracel. Ano, i úkony na WC. Složitý počítačový program nám umožňuje hodnotit účinek vyvíjených progresivních lékařských preparátů. Nesmím opomenout vám sdělit, že některá čidla a chemické komponenty jsou ovšem zabudovány i do podávaných jídel. Také testujeme trávitelnost nových druhů potravin pro výrobce i pro Úřad státní kontroly kvality potravin. Tady pan kolega profesor ze světoznámé univerzity pečlivě studuje průběh léčení žaludečních chorob.“
Ve vedlejší místnosti jsem viděl řadu skleněných jímek napojených na jednotlivé Svatyně, z nich pak vytékající obsah stříbrných mís procházel do složitých aparatur analyzátorů. Laborant rozvalený v křesle a pojídající chléb se salámem jen kontroloval průchod suspenzí různého stupně zahuštění a zabarvení.
Profesora ovládla euforie tak typická pro zanícené vědce:
„Našim dalším cílem je zavést bezodpadovou recirkulaci získávaných žaludečních produktů! Vždyť ulehčují trávení jídel, do kterých budou přidávány, neb mnohé výživné látky vycházející z žaludku jsou již natráveny a mají navíc velkou nutriční hodnotu. Jak vysokého stupně ekologizace dosáhneme! Hádejte, z čeho je vyroben salám našeho laboranta a prvního konzumenta Peta?“
A vida můj upřený pohled na bublající suspenze v průhledných válcích, považoval za nutné vysvětlit:
„Obrovské jsou rozdíly ve sledovaných vlastnostech: v koncentraci suspenze, její barvě, hmotnosti a velikosti suspendovaných pevných částic, aromatických projevech a podobně. Různý je i stupeň napěnění, nemluvě už o dalších parametrech, které měříme, a jejichž popis vám kvůli utajení nejsem oprávněn podat.
Avšak, pane Boude! Nemyslete si, není zvratek jako zvratek, či jeho synonymum: vyvrhnutina. Ryze odborně často píšeme: ‚mealejaculation‘, abyste rozuměl... Nebo jak říkají neodborníci: vyblitina, bliják, nářečně bleják, nebo blivanec (blevanec). Brzy dokončím svou monografii zvanou ‚Teorie zvratků.‘
Není pravdou, co tvrdíval můj dědeček...“
Profesor se zapýřil a začervenal až po konečky vousů. A hlas se mu zachvěl, když citoval slova svého dědečka, zřejmě prostého člověka z lidu, která zněla takto: ‚ať žeru co žeru, vždycky bliju vlašák.‘
Pak profesor provedl ostrou kritiku dědových prohlášení:
„Pochybuji, že by můj děd přistoupil k empirickému ochutnání, vycházel jako neodborník pouze z vnějšího vzhledu. Navíc se nemohl sehnout k zemi, neboť byl postižen ischiasem.“
A téměř spiklenecky mi zašeptal:
„ Mezi námi: samozřejmě recyklovaný výrobek vlašský salát by bylo snadnější dostat na trh potravin, avšak my máme ambice vyšší.“
Malý vědec s velkým nosem sedící v koutě zabručel:
„Chceme předstihnout kolegy z jedné pevninské univerzity, kteří pracují na recyklaci lidských exkrementů.“
Nastala chvíle trapného ticha, v níž si vedoucí vědec uvědomil, že nejsem ještě zcela přesvědčen o užitečnosti prováděných výzkumů, napil se jakési tekutiny ( že by také recyklovaná?), utřel si vous a načal řeč z jiného soudku:
„Nu, máme zde i jiný bohulibý a lidumilný účel: všichni ti, kdo drží odtučňovací dietu a chtějí se dosyta najíst, dojdou v EM klubu svého uspokojení. I ti chudáci, třeba nemajetní, jimž není dopřáno využít své chuťové buňky z důvodu onemocnění postžaludečního traktu. Obdrží zvláštní průkazky a zdarma jim zapůjčujeme společenské obleky v nedaleké půjčovně spojené s chemickou čistírnou.“
Nemusel mi vysvětlovat, od jakých materiálů čistírna obleky čistí, ne všichni návštěvníci Svatyně se ukázněně strefí do mís pro ně určených. Zvlášť začátečníci jsou k tomuto mealejaculation praecox náchylní. (Teď jsem pochopil, proč barman mě doprovázející nesl v ruce vzácnou měděnou vázu s širokým hrdlem.)
Vědec mi ovšem neřekl vše. Vzpřímený postoj několika bělopláštníků napověděl, že se zde provádí i vojenský výzkum. Lze si domyslet jaký: úprava potravy podstrkované nepříteli a to vpravením dávidel s nastavitelným okamžikem působení, fungujícími v určitém zvoleném čase. Nebo: zbavení útrob vlastních vojáků trávící činnosti, která spotřebovává energii potřebnou k boji. Jistě by se našla i další témata výzkumu.
O své návštěvě ve vědeckých laboratoří i EM klubu jsem pomlčel, také vědci byli diskrétní.

Někdy, když jsem se potřeboval aklimatizovat do role příslušníka vyšších vrstev, jsem EM klub navštívil. Několikrát za rok, několikrát pár dní po sobě. Neboť ne vždy jsem měl to potěšení nalézt na dně lahvičky nápis „emetikum.“ A pokud se mi zachtělo nad tímto světem i mou prací zvracet, vždycky jsem si svůj pocit a nutkání uchovával pro ten exkluzivní, skvěle vybavený a vědecky sklepně fundovaný EM klub.
I vy doufám pomlčíte o získaných vědomostech týkajících se supertajného výzkumu.

Jo, a teď jdu mezi bezdomouše prohrabovat popelnice, bať mi mí pošahaný šéfíci uložili fachu hledat nějakej zkurvenej důkaz o...ale toto je sabžiktem i mý posmrtný drženíhubosti. Sorry.

P.S. Ten kdo by tyto zápisky našel a chtěl zničit, nechť ví, že kopii jsem uložil do láhve, zapečetil a poslal po mém známém námořníkovi do moudrých mořských vln.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 18 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 54 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Arvinej 15.07.2008, 17:40:11 Odpovědět 
   velice zajímavý nápad s ještě zajímavějším zpracováním. oceňuji zvláště přechody mezi slangem a spisovnou mluvou :-) jediné co mě zarazilo bylo PS na konci: proč dotyčný pořizoval kopii? proč neposlat d vln rovnou originál?
 čuk 06.02.2008, 0:39:43 Odpovědět 
   Díky za přečtení a ohodnocení. Vidíš to, já si té básně na podobné téma vážím víc. Ale o to víc mě těší, že jsem tě pobavil
 sirraell 05.02.2008, 8:43:02 Odpovědět 
   Skvele, prekvapujici a zabavne. Vazne se ti to povedlo. 1
 čuk 28.01.2008, 21:22:35 Odpovědět 
   Díky za přečtení. Cožpak nelze i tak odporný úkon lidského prevítského těla popsat vzletně? A pak: jsi si úplně jistá, že už se na tobě nějaký experiment neprovádí (upravené potraviny, ty všelijaké E přísady, nastavování mléka v jogurtech gély produktů mikroorganismů, některé léky, podprahový účinek TV a pod)?Kdybys věděla, co všechno se dnes z odpadu dělá, na př. jak hnusně vypadají suroviny pro t.zv. ekologický papír
 Jolana Dostálková 28.01.2008, 18:16:41 Odpovědět 
   Mám z toho silný pocit X. Kde je má Svatyně? :o) Takovýmto vědeckým experimentům asi jen tak na chuť nepřijdu :)
 Te Bi 28.01.2008, 17:18:56 Odpovědět 
   Každá ze "stylizací" je úžasně přesvědčivá. Myslím, že se moc povedlo. :)
 ze dne 28.01.2008, 21:18:14  
   čuk: Moc děkuji za uznání a pochopení i tématu za obzor běžných tabu.
 Ekyelka 27.01.2008, 11:49:30 Odpovědět 
   Výborně zpracované, neotřelé téma, správně podané! :)
 ze dne 27.01.2008, 14:07:16  
   čuk: Díky za vesměs kladné hodnocení. Doufám, že bylo poznat, že to bylo několik typů vzkazů v láhvi:konečný a n- počet alternativních-původně jsem to myslel do WS. Těší mně, že čtenáři mají smysl pro parodii a současně přečtou, kam mohou vést cestičky vědy.
 Šíma 24.01.2008, 18:22:04 Odpovědět 
   Jestli je stejně dobrý, jako ten "uherák", proč ne? :-DDD
 Maximillian 24.01.2008, 17:40:55 Odpovědět 
   Nechci být zaujatý (pozitivně), ale přesně tenhle typ povídek mám rád =o) A když ho ještě napíšeš dobře, navíc ho i dobře zkonstruuješ příběhově... Jsem DOST spokojený - 1 =))
 ze dne 24.01.2008, 19:37:10  
   čuk: Díky za přečtení, je to jeden z experimentů.
 lucinda 24.01.2008, 12:53:25 Odpovědět 
   Uf, rozbouřilo se mi trochu trávení, ale zdárně dočetla až do konce. Zajímavé počteníčko ;-) Mimochodem, odolný agent, to já bych už tam nevstoupila :-)))
 ze dne 24.01.2008, 19:35:42  
   čuk: k strašné téma.
 Šíma 24.01.2008, 11:41:01 Odpovědět 
   Budiž Ti přičteno ke cti, že čtu toto dílko v době oběda a ještě jsem nejedl! :-DDD

Místy je text trochu "těžký" ke čtení, ale o to je toto dílko originálnější, jak naznačila amazonit je zde: slang, špionáž a nakonec i vysvětlení všeho! Dohromady to dává docela zajímavou "Boudovku" na neotřelé téma! A fajnovky a páprdové nechť se po "degustaci" této povídky odebéřou na ono místo a dají se do spolupráce s obsahem Tvého textu! Tedy, ať se klidně poblijou... ;-)

P.S. No, ona láhev i vzkaz v ní nakonec přeci jen je, já bych to tam vrazil (do WS-ka), ať se kritikové potrápí! :-D
 ze dne 24.01.2008, 16:52:42  
   čuk: Považuji za nutné ti oznámit, že salám, který úspěšně otestoval laborant Pete, je nyní užíván pod anonymním názvem v městě označeném po svém proslulém spisovateli Schimickov.
 ze dne 24.01.2008, 12:41:39  
   čuk: Díky za přečtení a zhodnocení. Jak vidíš, já pořád pátrám o nových úspěších a metodách vědy, i o zvrhlých mravech, asi použiju agenta BOuda i v jiných povídkách neb ten se neštítí ničeho, stejně jako mnoho z celebrit.
 amazonit 24.01.2008, 6:26:37 Odpovědět 
   zprvu ,,slangově" odlehčené, pak napínavě špionážní, jak vystřižené z klasických knih či filmů a závěr, vskutku vědecky podané:o))
opravdu povedená ,,parodie"
jen občas bych trochu učesala slovosled - třeba zde
Pak se srdečně se mnou rozloučili
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Normal
Katsushiro
Martínek
Govrid
Třpyt
Raba
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr