» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"

estel

počet přístupů: 2140472

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28991 příspěvků, 4550 autorů a 303413 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Ty cihlově červený ::

OH	publikováno: 24.01.2008, 16:40

Hmm...
Lomítka značí kurzívu. Děkuji za všechna upozornění na chybný pravopis.


	/Zas ty mokrý stokilový botky, krumpik a de se! Pet je po tom včerejšku nějakej grogy.../ Dva kamarádi jdou ráno mlčky zasněženým lesem, v rukou krumpáče a kbelík s provazem. "Pete, ty seš nějakej mrtvej po tom včerejšku, né?" Zeptá se, když přeskakují větrem zlomený kmen stromu. Pet se krátce zasměje a odplivne si. "To už na mě neni, jak mi řekla Hanička: Nojo, už stárneš!" "Prdlajs, tos ji to večer už neuďál, nebo co?" Na okamžik oba strnou leknutím, když z křoví před nimy vyrazí srna. Chvilku sledují, jak krásnými dlouhými skoky běží lesem a pak se dávají opět do kroku. "No, já sem večer už vůbec nic... Neudělal, já si jen pamatuju, jak sem ho z ní vytách a vona, ať se du vomejt, ale já sem jen zdechnul do těch jejich bílejch peřin a..." Lesem zazní smích. "A co ty s Jančou, ste to zabalili nějak brzo, né?" "Ále, tak..." Oba prudce oddechují, když vystupují po kolena ve sněhu na táhlý kopeček, na jehož vršku je cíl jejich cesty. "Úúúúf, ty krávo... 'O je díra, jak po zlodějich!" Stojí nad hlubokou jámou, pod zpola vyvráceným modřínem a zhluboka oddechují. Od úst jim jde pára a to jim připomene ranní rituál. Oba si zapálí cigaretu a v podřepu pozorují jámu a obnažené kořeny stromu. Na okraji jámy je výdřeva, za níž vysypávají vykopanou zem a kamení. "No, nevim... Ještě tak půl metru a měli bysme tam bejt. Vono to už taky chce, hlásej voblevu a jestli to tady povolí, tak nám to spadne na palici. Nechci skončit, jak starej Vávra, jak ho našla jeho žena, teda jeho nohy, co čouhaly z tý zavalený díry." "Jo, za chvíli budem v Austráliji, kdo končil včera, neviš?" "No, asi ty a hele, naproti je prej Novej Zéland. Já du..." Pet zahodí nedopalek, na dno jámy hodí malý krumpáč s kovovým kbelíkem a pomalu slézá dolů, rozsvěcuje si čelní svítilnu. /To je, jak do pekla, nebo, jak nějakej krtek... V zemi se narodil krtek, měl malý křidýlka, ty nikdy nebudeš kokot, řekla mu maminka.../ Jeho kamarád nahoře si chystá provaz, pozoruje při tom lednové ráno v lese. Stromy jsou ojíněné a vše kolem vypadá, jako pocukrované. Všude ticho. Pod ním se ozve zacinkání krumpáče o skálu. /No jo, kurva. Čert ví, jak ta skála pude dál... Starej řikal, že podél tý skály jsou ty cihlově červený a ty sou! A v-v-vo tom to je. Ale nikdo stejně neví... Taky řikal, že vykopali pětimetrovou džuznu a acháty ani hovno./ "Héj, Honzo, tak špagát!" Ozve se z jámy a Honza hází dolů konec provazu. Za chvíli vytáhne kbelík plný výkopu a jde ho vysypat za výdřevu. /No, něco na tom je. Je to už celý prohnutý a to máme ještě dobrýho půl kubiku před sebou... Povolit ty vzpěry, tak je tam ta půl tuna kamení zpátky./ "Héj, bacha, posílám ti ho dolů..." Zavolá na Peteho a spouští mu na provaze prázdný kbelík. /Pet umí máknout... Ale na ty mý Janče asi taky, hajzl křivej. Prej: Já u něj byla pro to cédo, dyť víš. Jo, vim.../ Dívá se, jak pták, kterého něco vylekalo , vylétl z křoví a z větviček kolem spadala jinovatka. /Prej, von je takovej divnej. Jó, to ti tak zbaštim, ty potvůrko jedna.../ Nakloní se nad jámu, občas zahlédne poskakující světélko Peteho lampy, nebo mihnutí krumpáče. /Ta tvoje puťka domácí... Taky ji občas někam vem.../ Pohled mu opět sám od sebe sklouzne na vzpěru výdřevy, hlavou mu letí vzpomínky na uplynulý rok ve třech. /Jo, Pete, takhle blízko smrti užs dlouho nebyl... Stačilo by... A máš za krkem půl tuny kamení... A nikdo by nemoch ani ceknout!/ "Hééj, tak můžeš!" Ozývá se pod ním a on zabírá za provaz s kbelíkem, který je čím dále těžší, jak se postupně dostávají na skálu. "No, nevim. Je tam teď místama takovej tvrdej melafír, skoro, jak na horách..." Říká mu s hlasitým oddechováním Pet, když si dávají kouřovou pauzu. Sedí na batozích, kouří, odplivují a pozorují okolní les. "Okej, já tě vystřídám..." 3.1.2008


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 14		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 30		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

BaD	25.01.2008, 23:55:34

Já jsem sice gramatický prase, ale ty tam máš naprostou čárkovou smršť!!! No ale jinak? Dobrý, prostě dobrý. Místy je to komické a někdy zas padá na celou scenérii tíživý dramatický ráz. Např.: Jeho kamarád nahoře si chystá provaz, pozoruje při tom lednové ráno v lese. Stromy jsou ojíněné a vše kolem vypadá, jako pocukrované. Všude ticho. Pod ním se ozve zacinkání krumpáče o skálu ... Starej řikal, že podél tý skály jsou ty cihlově červený a ty sou!


ze dne 26.01.2008, 8:48:18
OH: Děkuji, B. Tak to bychom si mohli podat ruce, jako gramatická pras...

lucinda	25.01.2008, 11:55:16

Zdravím OH :-) Mi se to líbilo. Chápu to jako malinkaté zastavení v životě dvou "kamaradů". Náhlá pachuť touhy zabíjet (Taky se mi to někdy stává.), sice nesplnitelená, poněvadž lidskost mu to nedovolí a tak si pokračuje ve stejném rytmu jako doposud. Sám život, řekal bych. Za 1


ze dne 25.01.2008, 16:17:44
OH: Ahojky a díky, L. To jsi vystihla dokonale. Já ty vysvětlení ze sebe všelijak doluju a ty to takhle jednoduše... Asi tě povýším (nebo ponížím), na objasňovatelku mých nakupených písmenek.

Hanulka222	24.01.2008, 19:02:34

Tentokrát rozumím... Je to zvláštní příběh, možná jsem čekala víc, ale nakonec ještěže to tak nějak dobře dopadlo... Pokud ho ve finále nezasypal ten druhej... :-)


ze dne 25.01.2008, 9:21:35
OH: Ahojky a díky, H. Příběh je trošku mimo tehdejší skutečné kopání, trochu jsem jej vyhnul, zjednodušil. Kdyby finále dopadlo bledě, už bych neseděl u kompu, ale u papírovejch pytlíků...

Šíma	24.01.2008, 18:29:42

"Tak jsem si to přečet, jo, ty brďo! Koukám, jako ta vyoraná myš a co nevidím! Hergot, kde je jako ten konec? Jsem celej natěšenej a ono nic! To jednoho nasere!" Konec citátu neznámého čtenáře! :-DDD Konec patrně zasypal ten zával, který ve "štole" hrozil. No, v celku se mi toto dílko líbilo. Hovorová řeč nevadí, jen kdyby se v ní místy jeden neutápěl (naštěstí mám sebou nafukovací kolo)! ;-) Jak to vidím? No... Tak něco kolem Jedničky (je to takové hornicko-zlatokopecké dílo)! :-DDD P.S. "A bude teda někdy nějaký konec, nebo ještě nezazvonil zvonec?" Ten neznámý čtenář si nedá pokoj...


ze dne 25.01.2008, 9:17:01
OH: Zdar a díky, Ším. To je totéž, jako všechny mé odpovědi níže... Patetické katarze, které vyústí v další ho..., jsou mi z celé duše odporné. Je pravda, že klasickou stavbu povídky, zakončené -všeobjímající- pointou, považuju za věc nereálnou. Život nepopisující.

Maximillian	24.01.2008, 17:36:23

Inu, musím se přiznat k jedné věci... Stále jsem čekal a čekal - postavy nemohu kritizovat, přišly mi dobře vykresleny i svými dialogy - napjatě jsem četl... A myslím si: na konci to bude něco překvapivého, nějaká silná POINTA. Tak vo čem to pak je, tý krávo? řekla by některá z tvých postav


ze dne 25.01.2008, 9:11:48
OH: Zdar a díky, M. Já, kur..., když něco napíšu, tak to nikdo nikdy nevezme, jak jsem to zamýšlel (a nepochybuju, že je to moje vina, jako autora.) Silnější prožitek a konec si tam představit nedokážu. Koukat rok na svoji holku, jak ji vojíždí kámoš a milovat jí tak, že stejně držim hubu a pak mám šanci to vše ukončit a přemoct to v sobě...

čuk	24.01.2008, 17:18:21

Příběh nikam nespěchá, ale také nedospěje. Postavy jsou mi sympatické, méně už jejich mluva. Vztah je sice dobře naznačen, ale charakteristiky by se mi líbily lepší.


ze dne 25.01.2008, 9:06:16
OH: Díky, Č. Mluva náctiletých, po celonoční pařbě, není nic moc... Já si myslím, že příběh dospěje k happyendu, jako hrom. Co ten v sobě musel přemoci a napsal jsem rok ve třech a to svojí holku miloval...

duddits	24.01.2008, 16:39:42

Příběh, který nikam nespěchá, nic nehrotí a působí přirozeně a nevtíravě. I dialogy ve své přirozenosti fungují… Prostor ke zlepšení bych viděl v úloze vypravěče, jehož výplně působí lehce nedotaženě, zasloužil by si o něco víc péče, popřípadě ještě víc upozadit ;) Pokud jde o pravopis, na mail posílám opravu :)


ze dne 25.01.2008, 9:01:06
OH: Díky D. Na "nedostatečnou povídkovou výplň" jsi mě upozornil již několikrát". Já to po sobě čtu kolikrát a nějak tam už nic nemůžu, nebo nechci připsat. Asi je to chyba, ale nechávám to na čtenáři (případným). Jěště jednou děkuji za opravný mail, interpunkce je poslední pravop. strašák, o kterém nemám páru...