obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."
Francis Bacon
obr
obr počet přístupů: 2915344 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39469 příspěvků, 5737 autorů a 390216 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Yár Fenumë - 11 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dračí krev - Yár fenumë
 autor Annún publikováno: 23.01.2008, 5:58  
V minulém díle jsme prožili magickou moc lásky a nyní přichází svítání a nový den. Copak nám asi přinese. Nejspíš zjištění, že láska může být dobrý lék na bolest a rápení, ale někdy i právě na opak. O tom ví své třeba právě princ Rínon. Však o jeho stratech s láskou tu bude jen krátká zmínka, neb ten to příběh se týká především Anneris a Doriena.
Takže co se asi v dnešním díle dovíme?
O čem si vlastně elfové na balkónu povídají?
Jaké tajemství se skrýva v Dorienově o kterém neví?
Jak se dál bude vyvíjet milostná aféra mezi dlouhověkým člověkem a elfkou.
Čtěte a uvidíte.
 

XI. - Láska je lék.


Když se Anneris probudila, nad stromy v údolí začínaly probleskovat první zbloudilé sluneční paprsky. Vůbec se jí nechtělo vstávat. Dnes se jí spalo obzvlášť dobře, protože ji posílil osvěžující spánek, neboť po delší době ji netrápila žádná noční můra. Podívala se vedle sebe na svého oddychujícího a spokojeně se tvářícího milence. Černé vlasy měl rozcuchané a několik pramínků mu spadlo do očí. Jednu ruku měl položenou pod ní a druhou za hlavou v trávě. Opatrně se zvedla, aby ho zatím neprobudila, ale naštěstí spal tvrdě. Natáhla se pro svou fialovou noční košilku, která ležela kousíček od ní. Přetáhla si ji přes hlavu, vstala a ve stoje si ji upravila tak, aby jí dobře seděla. Uhladila záhyby splývavé látky a zase si sedla do zválené trávy. Pomalu stáhla z Doriena přehozenou tuniku a kochala se pohledem na mírně opálenou kůži jeho hladké hrudi bez chloupků, kterou pozlatilo vycházející slunce. Přejela pohledem přes úzký pas na mužné boky a tmavými chloupky porostlý klín s jeho mužnou chloubou, která jí v noci nejednou přivedla na pokraj blaženosti. Byl tak nádherně mužný a urostlý. Dokázala by na něho hledět hodiny a hodiny, jenže to nešlo. Nastal nejvyšší čas vrátit se. Naklonila se, políbila ho na ústa a odtáhla se. Dorien se zhluboka nadechl, víčka se mu zachvěla a pak rozespale otevřel své šedavé oči.
"Dobré jitro, hvězdooký,"pronesla něžně a usmála se.
Tolik jí to slušelo, když se smála.
"Dobré. Ty už jsi vzhůru?" zeptal se a protáhl se, aniž by mu vadilo, že je úplně nahý.
"Ano. I ty bys měl vstávat."
"Když mně se nechce. Je mi tu fajn."
"Věřím, ale musíme se vrátit dřív, než nás, tedy spíš mě, začne hledat Rínon. Nerada bych, aby nás přistihnul infla-granty."
"No jo, asi máš pravdu, že by z toho nejspíš moc nadšený nebyl," prohodil, „kdyby zjistil, že jeho sestra dobrovolně strávila noc v náruči smrtelníka. Nejspíš by nejdřív přetrhnul mě a pak tebe. Ale musím říci, že pro tebe jsem ochoten riskovat i roztržku s Rínonem. Dnešní noc bych za nic nevyměnil,“ zívl a znovu se spokojeně protáhl jako kocour.
„Já taky.“ Přisvědčila elfka a upírala svůj pohled na jeho pěkně stavěné tělo.
Anneris pozorovala hru svalů pod opálenou kůží. Dorien si všiml toho, jak si ho pozorně prohlíží.
"Líbí se ti to, co vidíš?" zeptal se s vyzývavým pohledem.
"Lhala bych, kdybych řekla ne."
"Měl bych chuť si ještě trochu zalaškovat."
Chytil ji za ruce a přitáhl si ji na hruď.
"Doriene, neblázni." Zaprotestovala se smíchem. "Na to teď není vhodná doba. Za chvíli se začne údolí probouzet a bude všude plno elfů."
"Škoda," povzdech si zklamaně. "Tak alespoň malou, sladkou hubičku na dobré ráno," zažadonil a udělal prosebný kukuč a nevinně zamrkal dlouhými tmavými řasami.
Tomu prostě odepřít nedokázala.
Potom, co si dali políbení, se od něho Anneris odtáhla. Dorien tiše zaprotestoval a nejdřív vypadal zklamaně, když ji nedokázal přimět k dalším milostným hrátkám, ale pak se krásně zářivě usmál. Sáhl po kalhotách ležících kousek od něj a rychle si je navlékl a zavázal šněrování. Potom se rozhlédl, kam zmizela jeho tunika. Uviděl ji pohozenou v trávě na druhé straně, než byly jeho nohavice. Natočil se k Anneris zády a natáhl se pro ni. Když elfka spatřila Dorienova záda poznamenané její vášní, zděšením zbledla jako sníh. Na ramenech měl vidět zarudlé otisky jejích prstů a tenké škrábance od nehtů. Když se otočil zpět k ní a viděl její pobledlý obličej a vyděšený výraz, zeptal se starostlivým tónem.
"Anneris, miláčku, co je ti?"
Neodpověděla, jen na něho vystrašeně hleděla, jako kdyby před ní stál duch či démon. Přiklekl k ní, položil jí ruce na ramena a lehce s ní zatřásl.
"Tak co je s tebou, zlatíčko?"
Náhle se probrala a upřela pohled do jeho hřejivých stříbřitých očí. "Já ti ublížila, zranila jsem tě."
"O čem to mluvíš?"
"Copak ty to necítíš? Tebe to nebolí?"
Vůbec neměl tušení, co má na mysli, protože se nijak zraněn necítil. Něžně prstem přejela po načervenalém šramu, který se táhl ze zad až dopředu ke klíční kosti. Náhle mu to došlo. Vyděsilo ji to, co udělala ve víru vášně. Vřele se usmál a pohladil ji po ustarané tváři.
"Tobě to nevadí? Nezlobíš se na mě za to?"
"Ne, drahá, věř mi, že to nic není. Vůbec mi to nevadí, ba naopak, jsem na to pyšný."
"Jak můžeš? Vždyť jsem tě poranila. Ostudou bych se nejraději propadla."
Sklonila hlavu a zahleděla se do země. Přiložil jí ruku na bradu a zvedl její tvář.
"Podívej se na mě." Pozvedla oči. "Za vášeň se nemusíš stydět. Prostě sis mě nevědomky poznačila, aby každá případná sokyně věděla, že patřím jen a jen tobě."
"Takže tobě to opravdu nevadí?"
"Ne, je mi to jedno, bylo by mi to fuk, i kdyby ses změnila v dračici. Stejně bych tě pomiloval, protože po tobě toužím."
"Doriene,…" chtěla něco namítnout, ale zadržel ji.
"Vůbec si s tím nelam hlavu, ano?" Políbil ji. "Úplně bych ti zapomněl poděkovat za tu překrásnou, úžasnou noc. Děkuji ti, Anneris," a znova ji políbil.
Potom si spěšně oblékl tuniku a zavázal ji v pase. Zrovna, když dělal kličku na tkanici, ozval se jeho žaludek hlubokým zakručením. Anneris se tomu musela zasmát.
"Máš pravdu je nejvyšší čas vrátit se do údolí," poznamenal a chytil ji za ruku.
Rozběhli se z kopce a se smíchem se řítili do údolí. Až na začátku Javronového háje zpomalili, ztišili se a ruku v ruce vstoupili do elfského osídlení. Každému, kdo by je viděl, by hned muselo dojít, čím se v noci ti dva zabývali, ale zdálo se, že všichni elfové asi ještě spí. Procházeli ztichlým údolím po kamenných cestičkách, šeptali si a tiše se smáli. Přesto je někdo viděl.

*

Dva elfové stáli na balkónu jednoho ze stromových domů. Jeden plavovlasý a druhý hnědovlasý, vychutnávali si ranní čaj a kochali se pohledem na pomalu se probouzející Údolí pramenů. Pak jejich citlivé uši zachytily skoro neslyšitelné zvuky kroků a šeptavý hovor. Shlédli dolů a spatřili dvojici v mileneckém objetí, jak plouživě kráčí pod mohutnými stromy. Měli oči jen pro sebe a nevšímali si okolí, a už vůbec je nenapadlo zvednout zrak a zjistit, zda je někdo nesleduje z výšin.
Hnědovlasý elf usrkl ze šálku a tichým hlasem, aby ho ti dole neslyšeli, pronesl.
"Tak se mi zdá, že se má sestra docela rychle zotavuje."
"Vskutku, Rínone. Je očividné, že se má čile k světu,"
prohodil stejně tichým tónem druhý elf při pohledu na pár jdoucí pod nimi po chodníčku. "Láska bývá někdy účinnější než jakékoliv léky. Obzvlášť, když ji ten jistý dokáže vyjadřovat starostlivostí a jistými drobnostmi."
"Ano. Také jsem si všiml, že Doriena k mé sestře táhnou jisté romantické city. Milostné dovádění pro rozptýlení je jedna věc, ale vážný vztah je druhá. Nevím, jestli bude Anneris někdy schopná jeho lásku opětovat."
Poznamenal zamyšleně Rínon.
"Doufám, že ano. Jak je vidět fyzický vztah jí problémy zřejmě nedělá, takže věřím, že i její city se v dohledné době srovnají." Plavovlasý elf poodešel od zábradlí a posadil se do proutěného křesla. "Jen se divím, můj princi, že ti nevadí, že se o tvou sestru zajímá prach obyčejný člověk, i když z královského rodu."
Rínon se obrátil a opřel se zády o zábradlí, pozvedl šálek držící v ruce, upil z něj a pak podotkl.
"On není úplně obyčejný člověk, mistře Ewerione."
"Takže mě mé smysly nešálily, když jsem si všiml jistých náznaků podoby s…“ ale schválně to nedořekl.
"Nemýlíš se, mistře, je to tak."
"Ví o tom, co je zač?"
"Ne, zatím ještě ne."
"Pak by mu to měl někdo, a to co nejdříve, říct."
"Ano s tím souhlasím, ale já ani ty to neuděláme. Tohle je lidská záležitost a my nemáme právo se do toho plést a jakkoliv zasahovat. A k tomu jsem dal slib, že to nevyzradím. Je jen na té jisté osobě, aby mu řekla pravdu. Do té doby pro nás bude jen člověk z rodu dlouhověkých Daneverů. Byl bych nesmírně rád, kdyby si o našem rozhovoru pomlčel a vůbec se o tom před ním a mou sestrou nezmiňoval."
Požádal léčitele elfský princ o mlčenlivost.
"Samozřejmě, můj princi, tvé přání je mi rozkazem."
Rínon se otočil a zahleděl se znovu na dvojici pomalu se vzdalující z jejich dohledu. Pak si ti dva něco řekli, perlivě se rozesmáli a začali ruku v ruce utíkat jako dvě malé děti, které něco provedly a teď se snaží utéct před trestem.
"Oba si zaslouží být šťastní." Pronesl Rínon.
"Ne, můj pane, všichni si zaslouží být šťastní. My, oni i ty princi. Možná by si měl vyhledat a navštívit Niumey."
"Ó hó, to tedy ne."
Zaprotestoval Rínon. "Raději mi ji ani nepřipomínej. S chutí bych jí zakroutil krkem, kdyby se mi dostala do rukou."
"Co se stalo? Bývala do tebe zamilovaná a i ty jsi byl do ní blázen, můj princi."
Otázal se léčitel.
"To už je dávno, kdy Niamey žila na našem dvoře. Tu dobu už odvál vítr. Teď jen ti nejvyšší ví, kde je jí konec."
"Možná, že by se našel i někdo jiný, kdo zná místo, kde nyní přebývá."
"Nechci se o ní bavit, Ewerione, to ona utekla. Opustila mě, vzdala se mé lásky, kvůli tomu bláznivému, mizernému čarodějovi Gylfironovi."
Rínonův hlas zněl smutně s nádechem bolesti. "Copak jí toho mohl nabídnout víc než já?" zeptal se, ale odpověď nečekal. "Snesl bych jí modré z nebe, byl jsem pro ni ochoten i zemřít, kdyby to bylo zapotřebí. Nejdřív mi nadbíhala, až jsem uvěřil, že mě miluje stejně jako já ji, a pak mou lásku pošlapala, když jsem ji přistihl v posteli s tím zpropadeným čarodějem."
Rínona zabolelo u srdce při vzpomínce na pár v milostném objetí ležící v jeho posteli. Ano, měli tu drzost, že to spolu dělali v jeho domě, v jeho posteli, za jeho nepřítomnosti. Zatnul zuby a sevřenou pěstí uhodil do dřevěného zábradlí, až skřípavě zaprotestovalo.
"Cizoložnice mizerná," zaklel rozmrzele elfský princ. "Nejdřív si hrála na nevinnou upejpavku a pak, když jsme spolu poprvé byli, se zapřísahala, že jsem její první a jediný muž. A nakonec mě ta proradná mrcha podvedla s Gylfironem. To ona všechno zničila a zlomila mi srdce."
"Přesto ji máš stále rád a vzpomínky na ni ti brání si najít jiné, mnohem lepší děvče, než byla ona."
Zkonstatoval mistr Ewerion.
"Ano, miluju ji a nenávidím zároveň." Povzdechl si Rínon. "Jiný muž by je oba na místě zabil, ale já ne. Nedokázal bych jí ublížit ani po té nevěře. Vztekle jsem praštil dveřmi a odešel jsem si lízat rány."
"Přestaň se tím trápit a hleď do budoucna, určitě najdeš tu pravou a budeš opět šťastný."
"Kéž by, kéž by.“ Povzdechnul si. „Raději už o tom nechci mluvit. Co bylo, to bylo, to už se nevrátí," pronesl Rínon a zamyšleně upil čaj ze svého šálku.

* * * * * *

Dny i noci utíkaly a naši milenci si potají užívali láskyplných radovánek. Zlatavé paprsky ranního rozbřesku tančily mezi mohutnými stromy a vnikaly skrz lehké záclonky do pokoje, kde na posteli spala elfka a na jejím protilehlém kraji seděl muž, opíral se o pelest a pozoroval ji. Přemýšlel a na čele měl starostlivé vrásky. Elfka se zavrtěla, natáhla ruku a hmatem zjistila, že je místo vedle ní prázdné. Nespokojeně zavrněla a pootevřela rozespalé oči. Zamrkala, protáhla se a upřela na něho pronikavý jantarový pohled.
„Ty už jsi vzhůru?“ Pronesla rozespalým hlasem.
„Nemůžu spát. Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit, když si tak krásně spala.“
„Nevzbudil si mě ty, ale to chladné místo, co po tobě vedle mě zbylo. Chybíš mi. Pojď si ještě na chvíli lehnout,“ a poplácala matraci po svém boku.
„Nezlob se, ale já nechci.“
To bylo Anneris divné, protože Dorien takovouto výzvu nikdy za poslední dny neodmítnul. Posadila se, přehodila přes sebe hedvábný plášť, který ležel na židli u postele, a zavázala ho v pase. Po čtyřech, jako kočka přešla postel, až těsně k němu, klekla si a posadila se na paty.
"Co je s tebou, hvězdooký? Jsi nějak zachmuřený. Trápí tě něco?" zeptala se ho, ale nějak nevěřila, že jí odpoví. Lidé se málokdy dělili s druhými o to, co je tíží na duši.
Chvíli bylo ticho, a on si ji pozorně prohlížel.
"Ano," přikývl a podíval se na ni.
To, že to přiznal, ji mile překvapilo, hlavně když ji neodbyl slovy: ‚To nic není.‘ Natáhl ruku a pohladil ji po tváři.
"Jsem hlupák, Anneris. Chovám se hůř než dospívající kluk, který je poprvé se svojí dívkou. Byl jsem velmi neopatrný při všech našich spojeních a uvědomil jsem si to až teď."
"Jak to myslíš?"
"Myslel jsem jen na to, a zapomněl jsem se tě zeptat, jestli máš bezpečné dny." Nechápavě se na něho hleděla s pozvednutým obočím. "No, zda není možné, aby si přišla do jiného stavu."
Tak teď už chápala, co ho tíží, měl obavy, že mohla otěhotnět.
"Jestli se bojíš, že si mě přivedl do požehnaného stavu, tak tě můžu uklidnit. Nejsem v tom.“
„Počkej, miláčku, já se toho nebojím, klidně bych se k tomu dítěti přihlásil. Vlastně bych byl rád, kdyby se to stalo. Jen nevím, zda by si o to stála i ty.“
„Stála…, nestála…, tím se teď nemá cenu zabývat.“
„Co tím chceš říct?“
„Že nemusíš mít strach, Doriene, já neotěhotním. Nejde to, alespoň ne v nejbližších několika letech."
"Cože?“ Sklonila hlavu. Dorien se k ní nahnul a pozvedl jí dlaněmi bradu. „Podívej se na mě, miláčku.“ Vyzval ji. Její pohled byl smutný. „Vysvětli mi, jak je to možné?"
Pousmála se, aby zahnala smutek, co se jí usadil na tváři.
"Nu, léčitel při mém druhém kontrolním, celkovém vyšetření zjistil, že jedno vnitřní zranění, které jsem v pevnosti utržila, není dobře doléčen a než se úplně vyléčí, tak po tu dobu nemohu mít děti. Pokud se to povede, tak možná, až za několik let nebo vůbec."
"To mě mrzí, Anneris. To jsem nevěděl."
"Takovouhle věcí se žádná žena nechlubí. No, není to veselá vyhlídka do budoucna na rodinu, ale na druhou stranu si můžu bezstarostně užívat milostných radovánek." Ale moc radostně to neznělo, i když se to snažila zlehčit. „Stejně jsem teď v dohledné době rodinu neplánovala. Takže to klidně může ještě ten nějaký rok, nebo třeba celou věčnost počkat. No není to fajn?“ zeptala se s nádechem ironie v hlase.
„Říkej si co chceš, drahoušku, stejně ti vidím na očích, že ti to jedno není.“
„Ne, není, máš pravdu, ale co má dělat? Křičet? Nadávat? Brečet? Můžu to zkusit přejít s úsměvem anebo se poddat zoufalství.“
„Ano, těch variant máš mnoho, ale na tu jednu si zapomněla.“
„Na jakou?“
„Zapomněla jsi na muže, co tě nadevše zbožňuje. Na mě a na mou náruč. Ve dvou se všechno líp snáší, radost i bolest.“
„Kéž by to byla pravda,“ povzdechla si.
Dorien roztáhl ruce doširoka.
„Tak to zkus. Jsem celý jen tvůj. Pojď ke mně a ztrať se v mém objetí.“
Chvíli váhala, ale pak se k němu přivinula, schoulila se na jeho hrudi a on ji pevně a zároveň něžně objal. Seděl na posteli s Anneris na klíně, kolíbal ji ve svém objetí a tiše jí šeptal milá slovíčka. A jak tam tak seděli, držíce se v náruči, přišla na ně únava , a tak se Dorien trochu posunul a i s elfkou se natáhnul do rozházených peřin a za chvíli oba usnuli.


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 25 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Imperial Angel 28.01.2008, 20:16:00 Odpovědět 
   Už z minulého dílu šlo vycítit, že Dorien nebude až zas tak obyčejný člověk a teď se to jen potvrdilo ;)
Poskytuješ tak trochu jiný pohled na svět fantasy, kde jednu z hlavních rolí hrají city, tak podobné těm lidským...1 ;)
 ze dne 29.01.2008, 8:14:22  
   Annún: Děkuji ti Inperial Angel.
Ano, Dorien není zas tak úplně obyčejný jak se na první pohled zdá, ale chudáček zatím o tom ještě neví.

Vždyť i elfové jsou lidé, jen se liší svým vzhledem a délkou svého života.
 ZITULE 23.01.2008, 15:32:05 Odpovědět 
   Moc krasne, opet jsem si moc pekne pocetla , ano laska a v ni dve hrdlicky, neni to krasne? Jen jsem zvedava jak to vsechno skonci , v lasce se objevuji temne trhliny jak se s tim vyporadaji? Tak sakra honem uz pis dalsi dil. 1 Zitule.
 ze dne 23.01.2008, 18:45:07  
   Annún: Děkuji Zitule.
Máš pravdu, že někde v dálce se nad našimi milenci začínají stahovat bouřkové mraky. Že by chtěl lásku překezit temný stín? Mohu ubezpečit, že ten v tom prsty nemá. Ale překážka se tu vyskytne. Však uvidíš. Další díl je hotov, teď už jen čekám, až mi příjde od kamarádky, která mi dělá korekci.
 Šíma 23.01.2008, 12:15:37 Odpovědět 
   No... Zdá se, že ušlechtilé city a "pudy" cloumají nejen s lidmi (ale i s elfy a také mezi nimi se najdou černé ovce)! Hezké to bylo... ;-)

Nevím, ale nezačínají se nad našimi "hrdličkami" stahovat temná mračna? Ten rozhovor na balkóně... Nebudu malovat čerta na zeď a počkám si na další část! ;-)
 ze dne 23.01.2008, 18:39:17  
   Annún: Děkuji Šímo.
Proč by city necloumali i s elfy, všdyť i oni jsou bytosti lidského původu jen trochu jinačí. A přitažlivost je přitažlivost. Někdy zemská jindy ženská.

Ano, ten rozhovor nám něco naznačil a nebylo to jen Rínonovo neštěstí v lásce, ale i to, že Dorienově životě je nějaké tajemství, o kterém zatím neví.
 amazonit 23.01.2008, 5:58:32 Odpovědět 
   idylka pokračuje, mladí milenci jsou jako dvě hrdličky, ale objevil se tu i nový ,,údaj" a to - o milé Rínona, možná není podstatný, ale možná se k němu vrátíš...
trochu mě zaskočil ten Dorienův strach z gravidity, malinko mi to do příběhu nesedí, působí spíše ,,pohádkově" a najednou je příliš ,,lidský"
 ze dne 23.01.2008, 8:37:28  
   Annún: Děkuji Amazonit.
Idilka nám zatím pokračuje, ale otázka je, jak dlouho vydrží. Na začátku se vždycky všecho zdá jednoduché dokud se to nezkomplikuje.
Je to sice fantasy příběh, ale chci aby i mé postavy měly trošek lidských problémů, přece nemůžou procházet životem bez menších pozemských trablů. Chci aby se vidělo, že i elfové, prřestože jsou téměř nesmrtelní a žijí tisíce let, tak mají lidskou duši a řeší podobné věci jako mi. A Dorien je člověk, nebo že by nebyl?

Rínon a jeho milá, to je vlastní příběh sám o sobě a určitě se o této aféře dovíte víc, ale ne v tomto příběhu, musíte si počkat na jiný.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Mrkočkovy plete...
Hosty
Posel smrti VI:...
Lukaskon
3. Kapitola
Lamprey
obr
obr obr obr
obr

Sluneční paprsek - část l.
Sky
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr