obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (2)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo žije z naděje, zemře hlady."
Walter Benjamin
obr
obr počet přístupů: 2915197 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39219 příspěvků, 5717 autorů a 388894 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Zesnulá ::

Příspěvek je součásti workshopu: Vzkaz v lahvi
 autor Nethar publikováno: 20.01.2008, 21:59  
Můj příspěvek do workshopu. Poděkování za inspiraci si zaslouží Willie Nelson (Always On My Mind).
 

      Opět jsem přišel na břeh řeky. Zavřel jsem oči a nechal si tvář hladit čerstvým větrem. Ruce jsem dal kousek od těla a roztáhl prsty, abych mohl ještě více cítit vzduch prolétající okolo mého těla. Stále jsem se nedíval před sebe, ale slyšel jsem ji. Temnou řeku. Prudce si zde razila svou dlouhou cestu. Divoké vlny se stáčely do ještě divočejších vírů, vztekle narážely do drzých kamenů stojících jim navzdory, netrpělivě vystřikovaly na břeh, jako by se řeka chtěla ještě více rozšířit. Ale vždyť už nyní byl druhý břeh tolik vzdálený. Tolik nedosažitelný.
      Poslouchal jsem běsnění toku a představoval si druhou stranu, aniž bych na ni skutečně pohleděl. Břeh se zdvíhal strmě z vody, plný ostrých kamenů. Plný nejasných stínů, které jsem na takovou vzdálenost stejně nemohl rozeznat. A v jednom místě ze břehu vyrůstal strom. Pevně si chránil své skromné místo, neotřesitelný již tolik let. Vlastně jenom vysoký pahýl s několika málo černými větvemi, na nichž jsem ještě nikdy nespatřil ani jediný lístek. Možná to bylo jenom proto, že stál tak daleko. Že se na něho nikdy nemohu podívat zblízka.
      A pod ten strom jsi přišla ty. Ani ve své mysli jsem si nedokázal uvědomit, jestli se usmíváš nebo pláčeš. Jenom jsem věděl, že stojíš na druhé straně a díváš se mým směrem. Vlahý vítr si hraje ve tvých vlasech, rozevlává tvé lehké oblečení, málem snad průhledné. Jako bys na mě něco volala, ale hukot řeky je příliš silný a já nedokážu rozeznat jedinou slabiku.
      Možná jsem o tebe nepečoval tak dobře, jak jsem mohl. Možná jsem tě nemiloval tak často, jak jsem jen dokázal. Všechny ty drobnosti, které jsem měl říci a udělat, ale nikdy jsem si na ně nenašel dostatek času...
      Proč ten živel brání, abych tě mohl zase obejmout? Může být vůbec řeka tolik temná a tolik zlá? Zdá se mi to, nebo vítr opravdu poněkud zesílil? Jsou to jenom mé představy, nebo mi z očí skutečně vytékají slzy? To ten vítr, píchá do obličeje. To ta řeka.
      Možná jsem tě dostatečně pevně nedržel v každý okamžik, kdy jsi to potřebovala. Myslím, že jsem ti nikdy neřekl, jak jsem šťastný, že jsi má. Pokud jsem tě někdy ranil, je mi to tolik líto, byl jsem slepý. Ale já přece vždy myslel jenom na tebe.
      Je to papír, co držíš v ruce? Je to tužka, kterou píšeš několik vět? Chceš mi také něco sdělit? Tušíš, co se děje v mojí mysli? Víš, jak smutno je mi tady na druhém břehu?
      Stočila jsi papír do ruličky a vsunula do prázdné lahve. Pohladila jsi ji, zdá se mi, a vhodila doprostřed řeky, přímo mezi nás.
      Chceš mi říct, že naše sladká láska ještě nezemřela? Můžeš mi dát ještě jednu šanci?
      Lahev se chvíli točila uprostřed proudu. Potom se zhoupla na samém vrcholu vln, jako by byla nadnesena jakousi tajemnou silou, a zamířila přímo ke mně, navzdory prudkému toku.
      Poklekl jsem na břeh, kolena ve vodě, a natáhl před sebe ruku. Lahev zastavila přímo pod ní. Co mi chceš sdělit? Odpouštíš mi? Mrzí tě, jak jsem se choval? Celou dobu jsi věděla, jaký ve skutečnosti jsem a tak vše, co ti chci sdělit, je vlastně zbytečné? Taky chceš být tolik zpátky se mnou?
      Pohladil jsem hrdlo lahve. Tolik otazníků, které drásají moji duši, může ten jeden krátký vzkaz rozehnat.
      Ale já nemám právo něco takového číst. Postavil jsem se. Vždy jsem myslel jenom na tebe. Ale teď jsi na druhém břehu řeky a já se již o tobě nikdy více nedozvím. Řeka prudce trhla s lahví a odnesla ji s sebou tak, jak měla učinit hned. Vzkaz rychle zmizel v temných vlnách, jako by vlastně nikdy ani neexistoval.
      Konečně jsem otevřel oči, zesílil vítr nebo to byl jenom můj vlastní pocit? Okolí řeky bylo pusté a já sám se musel vrátit zpátky. Zpátky na svou stranu, kam patřím.


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 11 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 39 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 151 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Aenica 27.06.2008, 21:32:34 Odpovědět 
   Trochu jsem ponořila vodu do starých stojatých vod a helemese! objevil se poklad. Opravdu se necítítm hodná toho jakkoli do díla zasahovat svými poznámkami, líbí se mi takové, jaké je - prosté a cituplné, symbolické...
 ze dne 27.06.2008, 21:36:21  
   Nethar: Jsem rád, že ses ponořila, tak jako jsem rád vždycky, když někdo objeví nějaké mé dílo i jindy než hned po publikaci a dokonce si ho i přečte. A děkuju!
 Tomáš P. 02.03.2008, 17:49:58 Odpovědět 
   Pocit že let lahve působil uměle proud ostatních obrazů odnesl ještě rychleji než řeka poslední vzkaz milované...

Hodně pěkné. Jak jinak, když je to z Netharova pera. (Nebo klávesnice?) ; )
 ze dne 02.03.2008, 21:53:04  
   Nethar: Jedině z klávesnice, psát rukou už asi ani neumím :-) Děkuji za pochvalu!
 elefant 23.02.2008, 14:00:47 Odpovědět 
   Dojáky nemám rád, většinou mě rozbrečí. Je to smutné, ale povedené. :)
 Hanulka222 23.01.2008, 17:52:25 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222 ze dne 23.01.2008, 8:33:33

   Nemáš zač... Já vím, že se jmenuje Zesnulá, ale to nutně nemusí znamenat mrtvá, tak jsem se chtěla ujistit, že to může mít i trošku jinou pointu...
 Hanulka222 23.01.2008, 8:33:33 Odpovědět 
   Nechce se mi číst komenty pod sebou, ale jestli jsem to pochopila: ona nejen že není s tím mužem v příběhu, ona svým způsobem může symbolizovat smrt- podle několikrát avizované druhé strany... Ať je to, jak chce, musím říct, že se mi dílko hodně líbí a čtení jsem si užila :-)
 ze dne 23.01.2008, 9:22:07  
   Nethar: Děkuji ti za návštěvu a za komentář. Částečnou odpověď na tvoji otázku může dát i nadpis povídky, i když bych to ale raději nevykládal nějak jednoznačně.
 duddits 21.01.2008, 22:26:39 Odpovědět 
   Asi jsi vážně něco ve mně zabil - až teď jsem si uvědomil, že jsem tu něco zapomněl zanechat :)
 ze dne 21.01.2008, 22:51:08  
   Nethar: Díky, vypadá to velmi sympaticky :-D
 lucinda 21.01.2008, 21:47:59 Odpovědět 
   Naprosto jsem se vyráchala v hlubokých emocích. Naprosto perfektní ;-)
 ze dne 21.01.2008, 21:52:25  
   Nethar: Rád přispívám k všeobecnému ráchání :-D
 m2m 21.01.2008, 18:48:10 Odpovědět 
   Po prvním přečtení se mi na tváři zrodil úsměv.
Po druhém přečtení plynule přešel v hysterický smích :-P
Ty už budeš vědět.

Nemůžu dodat nic víc, než tu bylo.
Osobně jsem řeku chápal jako symbol plynutí života, Ty a Ona na každé straně jako osoby od sebe oddělené samotným žitím, Ty vědom si svých chyb, toužil si vyslechnout, co Ti vlastně Ona říká, ale...jak se to říká: Pravda bolí? Že by ses bál, že vzkaz v lahvi bude pravdivý a smaže všechny Tvé krásné pocity, které jsi s ní měl?
Vím, pletu se, chápu to ostatně sám za sebe jako drtivá většina lidí, co si to přečetli.

Je to hodně silné emotivní dílko, které v sobě skrývá hutnou pravdu, ve které se člověk může utopit; je to pro mě fragment pocitů a myšlenek, které znějí člověku v hlavě...
A myslím, že je to hodně povedené dílko.
Spolu s Tvou vypsanou rukou dělají emoce skutečně divy...
Jde o WS, které normálně nehodnotím, jak už asi víš, ale koneckonců, tohoto WS se neúčastním a tak zde zanechám malou drobounkou jedničku.
A tenhle sakra dlouhej komentář.
 ze dne 21.01.2008, 18:55:11  
   Nethar: Také jsem napsal dlouhou reakci, ale... no smazal jsem to :) Co ve vzkazu bylo a proč jsem ho nechal plynout pryč... nechme to zahalené rouškou svíravě bolestivého tajemství.
A co se týče smíchu... ano, já vím :-) Už jedou... :-P
Díky za tvoji návštěvu, Chemiku, my dva se určitě nevidíme naposledy ;)
 NoorVijayKhan 21.01.2008, 17:44:17 Odpovědět 
   Všechno již bylo řečeno. Snad jen mě napadá "Každá řeka se dá přebrodit...zítra, za rok, za půl staletí. Nikdy už sice druhý břeh nebude stejný, bude podemletý, s nánosy životodárného bahna, a ty ji tam buď najdeš nebo ne" :-)
 ze dne 21.01.2008, 17:50:36  
   Nethar: Bohužel jenom jedním směrem. Díky i tobě ;)
 Te Bi 21.01.2008, 16:59:14 Odpovědět 
   Marně by člověk hledal nějakou nepatřičnou "vypouklinu" na tý precizně uhlazený hladině (ach jo, to je teda pitomně volenej přívlastek, omlouvám svou momentální neomluvitelnou nedostatečnou jazykovou chudost:) slov. Cha.
Bylo příjemný jen tak se ráchat v tý vlažný tesknostě. Není co dodat a co vytknout. :)
 ze dne 21.01.2008, 17:05:31  
   Nethar: Díky i tobě za zastavení v naší teskné diskuzi ;-)
 Edvina 21.01.2008, 12:33:08 Odpovědět 
   I mi ses naprosto dokonale trefil do pocitů a do srdce. Neplánovala jsem dneska brečet, ale nějak to jinak nešlo.
Moc Ti děkuji za tento příběh, který je vždy aktuální. Nezapomenu ho!
 ze dne 21.01.2008, 12:41:05  
   Nethar: Jakou větší poctu si může spisovatel přát? Moc ti děkuju. A promiň...
 endless 21.01.2008, 12:02:54 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: endless ze dne 21.01.2008, 12:02:15

   (číselný kód smajlíka) - já tušila, že tady to nebude fachčit....
 endless 21.01.2008, 12:02:15 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: endless ze dne 21.01.2008, 9:59:17

   !20!
 Edvin 21.01.2008, 10:59:58 Odpovědět 
   Food for thought.
Jak často odmítáme vyslechnout to, co nám naši drazí chtějí říct! A když už je pozdě, poslouchali bychom. Ale pak už se nedá nic změnit, a tak je lepší, když v té chvíli přestaneme spekulovat a takovou myšlenku zapudíme. Tvůj text zprostředkovává velké moudro (nevím, zda si jsi této skutečnosti vědom).
Lituji, že jsem na tuto myšlenku nepřišel sám. Ale i tak je inspirativní, a já ji nezapomenu. Někdy se mi možná hodí - ať už v životě, nebo při psaní.¨
I literárně je to téměř dokonalé. (Jen bych nechal onu snovou postavu jednat hned v první větě.) Zařadil bych to mezi jakési střípky či fragmenty většího díla, které samy o sobě mají svou ucelenou myšlenku, i kdyby se daly rozvinout.
Už kvůli inspiraci, a také kráse jazyka si Tě budu číst.
Tvůj děd Ed :-)
 ze dne 21.01.2008, 12:31:41  
   Nethar: Děkuji za pěkný komentář i zmíněné návrhy. Oné myšlenky jsem si vědom, kvůli ní celý "příběh" vzniknul. Rád se s tebou setkám i u dalších svých děl, ale nedělej si velké naděje ;-)
 kulkul 21.01.2008, 10:12:40 Odpovědět 
   LakoMá - jsem chtěl sdělit-nesdělit. Jako že fantazie je zvyklá zabývat se ponejvíce svým majitelem, a kdo ho nezná, tak na to většinou není zvědavý. Jsem chtěl sdělit, z pozice jako... zkušeného egoisty. Ahoj.
 ze dne 21.01.2008, 10:26:32  
   Nethar: :-) OK ;-)
My jsme si mezitím laková přeložili jako lakovat na povrchu, takže povrchní :-D Měj se!
 endless 21.01.2008, 9:59:17 Odpovědět 
   ...možná...
 ze dne 21.01.2008, 10:03:08  
   Nethar: Díky za známku, vzhledem k níž si dovoluji považovat tvůj komentář za pochvalu :-)
 kulkul 21.01.2008, 9:47:51 Odpovědět 
   Muj nejvlezlejší dojem je, že Tvoje fantazie je nyní poněkud laková, proto do toho víc zajeď a nevymýšlej si tolik.
Jinak je to kultivované, pěkné. Že se vzkaz z lahve vlastně nemusí přečíst, je taky dobré.
 ze dne 21.01.2008, 9:58:43  
   Nethar: Takový dojem jsem v tobě povídkou zanechat nechtěl, ale díky, žes mi to sdělil.
 Lakejja 21.01.2008, 9:40:30 Odpovědět 
   Super! Nethy...trefil ses mi naprosto dokonale do pocitů :) Přízpěvky tady už dávno nečtu, ale jsem opravdu hrozně moc ráda, že jsi ty po dlouhé době něco vydal a já si něco po dlouhé době přečetla.
A šíma má pravdu....taky mě napadlo že ona řeka, je vlastně řekou Stix (píše se tak?) nebo jen simbolizuje čas, který občas llido rozdělí.

:) píšeš opravdu opravdu výborně...chtělo by to víc takových jako ty i mezi lidmi co publikují...umíš krásnou formou sdělit velké věci :)
 ze dne 21.01.2008, 9:44:52  
   Nethar: DÍKY, Laky, víc snad ani nemusím dodávat! Vážím si tvé návštěvy.
 duddits 20.01.2008, 22:27:29 Odpovědět 
   Zabil jsi hnidopicha ve mně.
Jen více takových vrahů :)
 ze dne 20.01.2008, 22:52:38  
   duddits: Ale jo, pořád je ho ve mně dost na to, abych tě mohl kousnout :-D
 ze dne 20.01.2008, 22:37:44  
   Nethar: Tak to v tobě už ale nezbyl ani kousek života! :-P
 Šíma 20.01.2008, 22:21:45 Odpovědět 
   Dílko je to krásné, silné a zároveň smutné! Dost na mě zapůsobilo... Cítím v něm pocit ztráty, něco "odešlo" a zbyl jen smutek a život "teče" dál svým dravým proudem skrze kameny a ani ta láhev s pomyslným vzkazem jej neobměkčí! Kdo ví, zda-li šlo o realitu, nebo jen sen! ;-)

Možná ve Tvém díle někdo zemřel a ocitl se na "druhé straně", možná ne, ale ještě teď slyším v uších hučení toho dravého proudu a vidím onu láhev, kterou dotyčný nezvedl z vody, třeba ve skutečnosti k němu ani nedoplula...

Určitě by se dalo o Tvém dílku hodně dlouho diskutovat, ale někdy je ono: "Mlčeti zlato!" přeci jen to správné řešení! Co mělo být řečeno, nebylo a slova odnesl vítr! A já také jdu! Byl jsem tu dost dlouho, abych nasál tu podivnou atmosféru radosti i smutku... ;-)
 ze dne 20.01.2008, 22:25:53  
   Nethar: Díky za úžasný komentář! Jsem rád, že jsi se jako vždy zastavil.
 Ekyelka 20.01.2008, 22:12:06 Odpovědět 
   I řeka Lethé jednou zamrzne :)
 ze dne 20.01.2008, 22:14:44  
   Nethar: Snad budeme v ten den šťastni... Díky!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Bob bobb
(12.6.2019, 12:18)
Jakub Žák
(11.6.2019, 15:22)
Tatyana
(6.6.2019, 22:39)
Tvořitelka
(4.6.2019, 10:28)
obr
obr obr obr
obr
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Amerika - prý z...
Želwice
Cena odvahy - 1...
Anne Leyyd
obr
obr obr obr
obr

Proud extáze
Jan Urban
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr