obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."
Joseph Addison
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Kla-stigma, 6. kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kla-stigma
 autor Leontius publikováno: 29.01.2008, 22:19  
Část VI. V zajetí Zjizvených
Hlavní hrdina a Trix padli, díky nepřízni osudu, do zajetí. Pokusí se jim Mendax vůbec pomoci? A je to v jeho silách?
 

Část VI. V zajetí Zjizvených

Od smrti zažívám jeden průšvih za druhý, pomyslel si znechuceně mladík. Seděl schoulený v koutě staré chatrče. Očividně vždy sloužila jako vězení. Klaustrofobicky těsný prostor byl tvořen čtyřmi stěnami z narychlo stlučených prken. Světlo pronikalo pouze skrze drobné mezery mezi jednotlivými kusy dřeva. Podlaha zde nebyla žádná a šedivý popek už začínal nepříjemně studit. Člověk tu mohl přežít maximálně pár dní.
Vězeň zavřel oči a snažil si vybavit Trixin výraz tak, jak ji naposledy viděl. V jednu chvíli měla hlavu svěšenou a hned v dalším okamžiku se vrhla proti svalnatému strážci. Chtěla utéct. Zpocené rudé vlasy ji zavlály ve větru a smaragdové oči byly plné strachu. Ale ani zoufalství ji nepomohlo. Strážný ji tvrdě udeřil pažbou své pušky a pak ji bezvládnou hodil do cely.
Mladík se unaveně postavil a vykonal několik bolestivých kroků směrem ke dveřím. Tupě zíral na zčernalé dřevo a přemýšlel. Trixina cela byla hned naproti. Necelé čtyři metry. Konečky prstů krátce přejel po povrchu dveří. Byl by je schopen vyrazit. Zjizvení si nijak nelámali hlavu s bytelností těchto přístřešků. Ale bylo by to k něčemu? Museli by uniknout skrze hlídkami prošpikovaný tábor a ještě si opatřit nějaké zásoby. Jinak by ve Spálených zemích stěží přežili. Poklesl na duchu. Situace byla bezvýchodná.

Mendaxovi nezáleželo na osudu jeho společníků. Ale také nehodlal nechat práci nedokončenou. Jako nekorunovaný král žoldáků si stěží mohl dovolit selhat dvakrát po sobě. Ta ufňukaná holka byla na obtíž, ale on se nenechá vyvést z míry. Generál Zjizvených mu stále ještě dluží za několik práciček. Nechá se snadno oblafnout.
Věděl, že v Antigonee vře nesnesitelná ctižádost. Sama se chce stát novou vůdkyní Zjizvených. Toho by se dalo využít. Znetvořená žena ho dovedla až k hlavnímu stanu a vstoupila těsně za ním.
Generál seděl za stolem a listoval v nějakých papírech. Sotva spatřil žoldáka, rty se mu roztáhli v úsměvu a odhalily bílé zuby.
„Buď zdráv Mendaxi. Jsi tu pracovně? Doslechl jsem se, že tě zastřelili při práci na mé poslední zakázce.“
Žoldák s odpovědi vyčkával. Nechal Antigoneu ať vytýčí hrací plochu, na které bude muset on, se svými podvody manévrovat. Zjizvená žena skutečně napětí nevydržela.
„Ten had má více životů, než se zdá. Teď k nám přivedl jakousi dvojici a tvrdí, že to jsou nováčci. Ohlásil svůj úkol za splněný.“
Generál pokýval hlavou. Vypadal spokojeně.
„V tom případě nevidím problém. Vzorný žoldák si zaslouží odměnu.“
„Je zde jeden problém, pane. Roderick tvrdí, že ženská, kterou přivedl je z Osady. Že už je na tomto světě velmi dlouho. Ten mladej vypadá na nováčka. Ale nevím jestli bude nějak užitečnej. Nevypadá na nějakého tvrďáka.“
Generál se zkoumavě zahleděl na Mendaxe.
„Co k tomu můžeš říct? Špehuješ pro Stádo?“
„Nikoliv. Ten jejich zatracenej průzkumník mě postřelil, ale nebylo to nic vážného. Ta vaše zbabělá spojka ovšem utekla…“
„Nemluv tak o ní!“ zavrčel Generál.
„Promiňte pane. Felis mě nechala pozadu. Myslela si, že jsem mrtvý, ale brzy jsem se zotavil a našel tyhle dva. Oba se chovali jako nováčci, tak jsem je vzal sebou. Víte, že vždy dokončím svou zakázku. Pokud je někdo z nich špeh, není moje chyba. Stejně je máte pod zámkem, tak proč si dělat vrásky?“
Generál se obrátil k Antigonee:
„Ví určitě ten tvůj Roderick, že ta ženská patří ke Stádu?“
„Mluvil sebejistě, pane.“
Generál se pohodlně usadil na své židli. Nebyl to člověk, který by potřeboval každou věc stokrát probírat. Rozhodoval se spontánně a tvrdě.
„Takže to nebudeme příliš natahovat. Tu ženskou zatím necháme hnít v cele a toho nováčka si zítra osobně vyslechnu, třeba z něj něco dostanu. Žoldáku, tvá odměna je támhle.“
Generál mávl rukou směrem ke stěně stanu k podlouhlému předmětu zabalenému do černé pytloviny. Mendax k objektu zamířil a přitom si neodpustil vítězoslavné mrknutí směrem k Antigonee.
Vidíš? Zase mi to prošlo. Jsem příliš vzácný a nenahraditelný.
Žena byla očividně znechucena žoldákovým snadným vítězstvím.
Mendax odmotal pytlovinu a spatřil zlatem zdobený jílec jednoručního meče. Trochu ho povytáhl, aby si prohlédl čepel. Byla už sice na několika místech lehce zrezivělá, ale přesto ve výborném stavu. Nádherná zbraň. Otočil se ke Generálovi:
„Děkuji pane. Vskutku štědrý dar.“
Generál ho jen unaveně propustil mávnutím ruky.
Žoldák se uklonil a s mečem v ruce vycouval ze stanu. Pocítil nebývalý příliv dobré nálady. Možná že se mu tu zajetí v Osadě přece jen vyplatilo. S touhle odměnou už ani nepočítal a teď si ji odnáší i s pochvalou od Generála. Teď zbývá jen splnit úkol pro Stádo. Věrnost nikdy nebyla silnou stránkou jakéhokoliv žoldáka. Natožpak Mendaxe.

Mladík stále ještě postával přede dveřmi. Souvislé myšlenky ho už dávno opustily a zdálo se, že usnul ve stoje. Prázdnýma očima zíral kupředu a už vůbec nevěděl na co se dívá. Byl jako v transu.
V tu chvíli se dveře otevřely a mladík s překvapením hleděl Mendaxovi přímo do obličeje. Žoldák měl na tváři zase ten svůj odporný, nadřazený škleb.
„Nesu dobré zprávy. Plán nám zatím vychází. Zítra si promluvíš s Generálem a teď už záleží jen na tom, jak na něho zapůsobíš. Musíš se chovat takhle…“
Mladík mu najednou skočil do řeči. Potichu a bez emocí položená otázka však na žoldáka zapůsobila jako rána do břicha:
„A co Trix?“
Mendax se zarazil. Nechápavě na mladíka pohlédl a ztlumil hlas.
„Trix? Ta děvka? K čertu s ní! Ta tu teď nehraje žádnou roli! Do tohohle problému se dostala sama!“
Mladík beze změny tónu opakoval:
„Co s ní bude?“
„Sakra, já nevím! Myslí si, že se jedná o špeha ze Stáda! Asi ji zabijou!“
Mladík chvíli zaraženě stál na místě a pak mu ruce prudce vystřelily vzhůru. Ani Mendax se svými reflexy nestihl zareagovat. Mladík ho uchopil pod krkem a promluvil ledovým hlasem:
„Ty ji zachráníš! Je mi jedno jak to uděláš, ale tobě se to podaří. Jestli ne, tak vykecám všechno co o tobě vím a pak tě vlastnoručně zabiju!“
Žoldák nevypadal ani trochu vystrašeně. Ve skutečnosti se jeho ruka už dotýkala rukojeti nože, ale pak si vše rozmyslel. Vždycky problémy radši řešil elegantní cestou.
„Dobře,“ souhlasil. „Udělám co chceš.“
Mladík ho pustil. Ztěžka oddechoval. Mendax se otočil k odchodu.
„A ty zítra uděláš co chci já. Zahraješ na Generála dostatečně dobré divadlo, aby tě přijal ke Zjizveným.“
Dveře se zabouchly a místnost se utopila v temnotě. Mladík se sesunul k zemi. Udělal vše co mohl. Ale v hloubi duše mu cosi říkalo, že důvěřovat tomu žoldákovi byla chyba.

Mendax kráčel potemnělým táborem. Mysl mu pracovala na plné obrátky a co chvíli vyrukovala s nějakým nápadem, který však nakonec musel zamítnout. Situace byla dosti zapeklitá. Tábor Zjizvených byl permanentně v plné pohotovosti a stráže věděly o všem co se v něm pohnulo. A pokud se čirou náhodou pohnulo něco, co by mělo zůstat v klidu, zasáhla to okamžitě sprška kulek.
Žoldák zatočil do uličky nedaleko hlavního stanu, když v tom uslyšel tenký ženský hlas:
„Mendaxi!“
Zavřel oči a pevně stisknul zuby. Ještě ona mu tady chyběla. Když se konečně odhodlal pootevřít jedno oko, spatřil před sebou Felis, onu mladou dívku, která ho doprovázela na jeho nedávné výpravě. Očividně se mu chystala skočit na krk. Malý rozmazlený spratek. Vztekle ji odstrčil.
„Myslela jsem, že tě zastřelili!“
„Ne. Zato ty jsi ukázala, že umíš dobře utíkat,“ odpověděl na půl úst.
Felis sklopila modré oči.
„Promiň…“
Mendax se snažil ji nevnímat. Na Narozené se díval podobně jako Osadníci. Pro něj to byli jen podřadní lidé, kterým chybělo to komfortní sblížení s vlastní smrtí a zkušenosti ze dvou mizerných životů. Ale tady v Táboře Zjizvených na ně pohlíželi s větším respektem. Tuhle holku dokonce poslal Generál s Mendaxem jako doprovod. Prý aby se navíc něčemu přiučila. Pche.
„Teď na tebe nemám čas. Mám důležitější věci na práci…“ začal Mendax potichu a v půli řeči se podíval na Felis. Stála před ním a zahanbeně se dívala do země. Žoldáka stále nepřestávalo vyvádět z míry, že si ho ta malá holka oblíbila. Toho se ovšem dalo využít…
„Poslyš, možná bys mi mohla s něčím pomoci.“
Felis se na něj rychle a s očekáváním zadívala. Žoldák moc dobře věděl, jako všichni tuhle Generálovu oblíbenkyni poslouchají.
„Potřebuji, abys na chvíli zabavila stráže v západní části tábora. Nebo je odvedla pryč, pokud to dokážeš.“
„A když to dokážu, nebudeš se už na mne zlobit?“
„Ne… nebudu,“ odvětil žoldák. Ve skutečnosti nehodlal svůj pohled na tyhle Narozené parchanty nijak radikálně měnit.
„Dobře,“ zaradovala se. „Kdy je mám odlákat?“
„Třeba teď hned,“ pokrčil Mendax rameny. „Tak utíkej.“
Felis kývla a vyrazila. Mendax se za ní krátce ohlédl. Snad to ten spratek zvládne. Pak rychlým krokem vyrazil k Trixině cele.

Stráž přímo u dveří nestála, což očekával. Rozhlédl se a v blízkosti naštěstí žádný Zjizvenec nebyl. Felis svou část zvládne, ujistil se. Přikradl se ke dveřím a pomalu je otevřel. Čekal, že se Trix, okamžitě začne drát na svobodu, ale to se nestalo. Chvíli trvalo než prohlédnul tou zatuchlou temnotou. Trix klidně ležela na ledové zemi a nehýbala se.
Žoldák si nejprve myslel, že spí, ale pak spatřil, že uslzené oči hledí přímo na něho.
„Co tu chceš, ty hnusný zrádče?“
„Važ slova, děvko,“ ohradil se žoldák. „Přišel jsem ti odsud pomoct utéct.“
Ani se nepohnula. Mendax zuřil. Přistoupil k Trix a trhnutím ji postavil na nohy. Odvracela pohled, ale on ji neúprosně otočil k sobě.
„Tak poslouchej. Riskuji toho kvůli tobě hodně. Sama ses sem dostala a já tu za tebou lezu jen kvůli toho zelenáče. Dělej!“
Trix neochotně poslechla. I přes zjevný odpor k žoldákovi byla svoboda lákavá. Opatrně se vytratila za jeho stínem do noci.
Mendax využíval toho, že se mohl po táboře relativně volně pohybovat a kontroloval jednotlivé úseky. Žoldák nevěděl jakou lest si Felis vymyslela, ale většina táborových ohňů byla opuštěná. Kruci, ta holka má přece jenom potenciál.
Trix sama už měla ze svého minulého života osvojené dovednosti, jak se proplížit na hlídaná místa. Neuplynula ani půl hodina, když dorazili k okraji vnějšího perimetru. Do rána zbývalo ještě mnoho času. Trix se schovala za prázdný trakař, kterým Zjizvenci převáželi těžké náklady. Mendax stál po jejím boku. Oba hleděli do temných dálek. Svoboda byla na dosah.
„Teď už ti nemůžu pomoct, holka. Proběhni kolem těch hlídek a utíkej co ti nohy stačí. Nesmíš se zastavit, dokud nedosáhneš hranic pralesa. Při troše štěstí se dokážeš vrátit až do Osady.“
Trix byla smrtelně bledá a třásla se.
„To nemůžu dokázat! Chytí mě, nebo…“ selhal ji hlas.
„Jinou šanci nemáš,“ odpověděl prostoduše Mendax.
Dívka zase pocítila nezkrotnou touhu to monstrum na místě zabít. Nakonec ji zastavila myšlenka na jednu velmi důležitou věc.
„A co bude s ním?“
„O něho se nestarej. Nemají sebemenší důvod ho podezřívat. A kdyby něco, pomůžu mu.“
Trix kývla a opět obrátila zrak k východu. Mendax udělal několik kroků dopředu a rozhlédl se. Levou rukou, skrytou za zády, ji dával znamení, ať se připraví. Trix napjala všechny svaly a zhluboka se nadechla.
Teď! Mendax prudce mávnul rukou. Trix nezaváhala, vyskočila na nohy, přeskočila nabroušené kůly a začala utíkat na východ. Mendax z ní nespouštěl oči a beze spěchu se opřel podpůrný sloup jednoho ze stanů. Sotva pár sekund poté dívku spatřil jeden ze strážných. Zař světel z tábora osvětlovala okolí ve větším rozsahu, než žoldák očekával. Založil si ruce na prsou. Teď už s tím nemohl nic dělat. Nebo spíše nechtěl.
Strážný začal křičet a vytrhl z opasku pistoli. Zamířil na prchající oběť a stiskl spoušť.
Stará, sotva funkční, pistole selhala.
Mendax se nadechl a sledoval jak Trix zmizela v temnotě.
V tu chvíli už dalších pět strážných vypálilo hlasitou salvu ze svých pušek. A hned ji následovala další. Stříleli naslepo, ale do míst, kam Trix utíkala. Plameny, šlehající z hlavní, byly pro Mendaxe úchvatné.
Zavrtěl hlavu. Nedával ji velké šance na přežití. Na tváři mu hrál pobavený úsměv.

Žoldák loudavým krokem vrátil k mladíkově cele. Věděl, že ten zelenáč slyšel ty výstřely a věděl, že ho to velmi pobouřilo.
„Povedlo se ji utéct?!“ vyhrkl vězeň sotva Mendax otevřel dveře. Byl bílý jako stěna a oči zeširoka otevřené. Mendax popravdě odpověděl:
„Dostala se z tábora. Zbytek je v rukou Božích,“ pokrčil rameny. To není má věc, říkalo to gesto.
Ta polovičatá pravda mladíka příliš neuklidnila. Pochyboval o slovech toho zvláštního muže, o němž slyšel tak hrozné zkazky.
„Na co si hraješ, vrahu? Ty na Boha určitě nevěříš!“
„Ne, to ne. A i kdyby, stěží by se staral o naše zatracené duše! Jenže vím moc dobře, že lidé jako ty, k němu utíkají pro pomoc a pro radu.“
Mladíkův úsměv se teď natolik podobal Mendaxovi, až se z toho sám žoldák polekal.
„Já v něho taky nevěřím. Sotva by mohl dovolit existenci něčeho takového jako jsi ty! Kdo ti dal právo nakládat tak lehkomyslně s lidským životem!“
Mendax sebou trhnul jako kousnutý hadem.V temných očích teď zazářilo v plné míře jeho šílenství. Rty se stáhli do hrůzného úšklebku.
„To právo mi dává můj původ! Jsem člověk stejně jako ty! A lidský druh je to nejbezohlednější zvíře ze všech. Měřítko úspěchu je jediné: Na kolik jsi lepší než ostatní? Nepřítelem je každý, kdo může dosáhnout na to, co může patřit tobě!“
Mladík s hrůzou hleděl na žoldáka, který mluvil jako v transu.
„Žádné zvíře ti nikdy nedá samo z vlastní vůle důvod, abys ho zabil. Lovíme je kvůli jídla, kvůli vlastnímu přežití. A kvůli vlastního přežití lovíme i lidi, neboť každý se něčím provinil. Jejich vina je vědomá narozdíl od zvířat. Často udělají už jen tu chybu že mi stojí v cestě! Tak je zabiji. A je to pro mne snadnější než zabít nevědomé zvíře!“
„Jsi šílenec!“ zarazil jeho monolog mladík.
„Ne, jenom vidím víc,“ pronesl tiše Mendax a zvláštní světlo z jeho očí vyprchalo.
Vězeň se neodvažoval pohnout.
„Zítra se setkáš s Generálem. Budeš se chovat jako bys nevěděl vůbec nic o tom, co se tu děje. Jsi jen nováček a nic víc. Nezklam mě.“
Mendax zabouchl dveře. Mladík už neusnul. Zbytek noci strávil v koutě cely a snažil se vyrovnat s děsivými myšlenkami. Jediný člověk, na kterého se mohl spolehnout, je ten vraždící stroj, prostý jediné lidské emoce. A Trix byla mrtvá. Věděl to…


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 12 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 MC_Kejml 09.10.2008, 18:06:41 Odpovědět 
   Příběh jede klidně dál, jak se zdá, Mendaxův krok byl po těžké pouti tam víceméně zbytečný, ale uvidíme dál.

Tak mě napadlo, že ještě neznáme jméno hlavního hrdiny. Úmysl nebo je to nějaké tajemné vše obhajující jméno? Nebo na to autor zapomněl, jako to bylo ve Startreku u Mr. Spocka ? :)

Uvidíme.
 Tuax 02.10.2008, 19:00:15 Odpovědět 
   Tentokráte tam bylo i více překlepů, ale číst se to dá. Posunuli jsme se zase o kousek dále.

Trix, ačkoli vystrašená a s nejsitou budoucností před sebou zmizela ve tmě a podle toho, že ze svého minulého života osvojené dovednosti, jak se proplížit na hlídaná místa. Tak věřím že taky není žádná padavka a má šanci se z toho dostat. Na druhou stranu, zase tolik jsi ji ještě neodhalil, takže možná není ani tolik důležitá pro další dění a umře záhy, no uvidím :)

Trošku zvláštní je mix, názvů který sis zvolil. Něo pojmenováváš zcela prostě Dveřník, Osada, generál a jiným dáváš až exotické názvy, by mě zajímalo z které kultůry pocházejí.
 ze dne 04.10.2008, 23:07:58  
   Leontius: Díky za koment. Názvy se mixují, neboť hrdinové pocházejí z různých koutů světa i období...
 Aenica 25.06.2008, 19:04:10 Odpovědět 
   Tak jsem se zase dostala ke Kla-Stigmě a opět nelituji. Napínavý příběh neustále graduje a mladík teď musí přebrat roli hrdiny proti své vůli, aby přežil v tom pekle prokletých. Mám opravdu dar člověka vtáhnout do děje, chňapnout po něm a vyhodit ho ze sedla a při posledním řádku.

Jen ty chyby, ostudo! Vážně tleskám. Dneska se ti podařilo hodit chybku hned v první větě. To už je vážně umění!

Nějak se mi zdá, že ti uniká pravidlo pro psaní "ji/jí" hlavně tedy "jí" s čárkou, to jsem tam ani jednou neviděla. A také dost často vynecháváš čárku před "co", jako by tohle slovo vůbec neoznačovalo vedlejší větu. Ale už mlčím, nemá to cenu :))) Tentokrát máš šanci vybrat si trest sám...
 ze dne 25.06.2008, 20:16:41  
   Leontius: Díky za zastevení a budz přemýšet a vymýšlet...
 Imperial Angel 30.01.2008, 20:52:42 Odpovědět 
   Předehra k něčemu většímu? Už se nemůžu dočkat k čemu :)...
Chybek se pár našlo, ale já jsem si všimla trochu jiných než Pavel - většinou to ale byly takové nepozornosti ;). Hezky se to četlo. 1...
 ze dne 30.01.2008, 21:12:57  
   Leontius: Doufám, že tvé očekávání nezklamu :-) . Snad to bude dostatečně zajímavé.
 Šíma 30.01.2008, 18:36:28 Odpovědět 
   Neboj, jen "přitvrď"! :-D Byl to jen "básnícký obrat", tedy, že se situace komplikuje, ono v tomto Pekle nebude život žádnou hračkou! ;-)
 Šíma 29.01.2008, 22:47:13 Odpovědět 
   Zdá se, že se celá situace poněkud komplikuje! Mendax není patrně žádné ořezávátko a ví, co si může dovolit a co ne... A jde vůbec věřit někomu, kdo to neustále hraje na obě strany (v rámci vlastního přežití)? Jsem zvědavý, jak to ten mladík v další části na toho generála zahraje a zda-li mu ostřílený vůdce zdejší smečky uvěří! Co se té holky týče, věřím, že žije, možná je zraněná, otázkou je, jak moc je důležitá pro samotný příběh a zda-li je postradatelná! ;-)
 ze dne 30.01.2008, 18:29:20  
   Leontius: Děky, šéfe. Fakt už je to moc komplikované? Asi bych měl zvolnit, neboť další kapitola to zamotá ještě trošku více. Ohledně Trix sám uvidíš. A Generál třeba ještě dokáže překvapit :-D
 Pavel D. F. 29.01.2008, 22:18:10 Odpovědět 
   Že by putování Trix s mladíkem a Mendaxem bylo úplně zbytečné a zbytečně by umřela v pustině? Tomu se mi nechce věřit, i když by to danému prostředí vcelku odpovídalo. Otázkou ovšem je, jak je možné, že nějací lidé v tomto „pekle“ stále žijí, když každou chvíli některý umře (hlavně Mendaxovou zásluhou). Jediné Kla-stigma by snad jen za celé stovky let mohlo nasbírat dostatečný počet „uživatelů“, takže buď je amuletů víc, nebo je všechno ještě úplně jinak.
Trošku se mi zdá, že jsi polevil v kontrole textu. Nemyslím jen místy pronesené hovorové obraty, to se v přímé řeči ztratí, ale spíš dvě chyby shody podmětu a přísudku („rty se mu roztáhli“ a „rty se stáhli“ – ret je neživotný) a chybějící čárky, které místy dost komplikují plynulost čtení.
 ze dne 30.01.2008, 18:27:05  
   Leontius: Mnohokrát děkuji za vydání a upřímně se omlouvám za chyby.

Jistou poznámku ohledně záhadně vysokého počtu "uživatelů" jsem udělal již ve 4. kapitole. Ovšem řešení příjde až později.

Ohledně úpsěchu výpravy - je třeba si položit otázku: A byla ta výprava skutečně tak důležitá? Nebo to byla jen pedehra k něčemu většímu?
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Dveře
Tilda
Šeromor
Liesko_vec
JEDNA noc
Semtex
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr