|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28991 příspěvků, 4550 autorů a 303413 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: Do proudu list, do lisu hrozen. I. díl ::
 OH |
publikováno: 01.02.2008, 9:47
|
Kontrast životních postojů. A také psycho z vánoční inverze plné vánoček a šupin.
Lomítka označují kurzívu. Děkuji za všechna upozornění na chybný pravopis. |
| |
|
|
Když zapínal toho rána probíječku, hlavou mu letělo:
/Co, kurva, měl bejt ten debil, v tom blbým rádiu? Kouzlo raních rituálů, doprdele, co je pěknýho na vstávání, který je každej den stejně hnusný! Jeden si ho ani nemá čas vyhonit, jak musí do tý zasraný.../
Rozhlédl se po výrobní hale, dělníci v umaštěném oblečení usedali ke svým strojům, zářivky u stropu se blikavě rozsvěcovaly.
Stroj na probíjení cívek kondenzátorů zavrčením ohlásil, že je i přes všeobecnou nechuť k práci připraven.
Vložil do jeho pásu první cívky toho dne a spustil probíjení, elektrický výboj začal vypalovat nečistoty z vynutí.
/Krypl, už vidim, jak by se mu ta držka... Stačila by jedna, jako v Nádražní, jak sem tam zrubal toho cikána zasranýho, pak už jen brečel s držkou na asfaltu, prase, měl sem ho dodělat... Tak jak, vy moje cívečky.../
Postavil se a zblízka pozoroval, jak jehla vjíždí do cívky, potom suché zapraskání výboje a další.
/To je, jak.../
Sledoval jehlu, jak vjíždí do cívek na pásu a vzpomínal na víkend, kdy byl s ostatními na razii v ulici, kde na okraji města bydleli Romové. Jednu mladou Romku odtáhli na zbořeniště a v pěti ji jeden za druhým znásilnili. Dívka měla obličej opuchlý od kopání a od ran pěstmi, z nosu jí tekla krev. Když přišla řada na něho, už jen přerývaně vzlykala, nechali ji potom ležet v kopřivách a odešli.
/Svině černá, ten její dostal jednu a zdrhnul. S tou mou si dělejte co chcete.... Všecko to sou šmejdi!/
"Hele, Olafe, ty naše holá lebko, víš, co teď letí v Americe? Víš, co je za mořem poslední šlágr?"
Zavolal na něho dělník od vedlejšího stroje, ruku na spoušti trysky s epoxidem.
"Nevim, sou to fšecko tlustý šmejdi, z těch hamburgrů..."
Odpověděl mu Olaf a pohledem se opět vrátil k cívkám.
"Ále prdlajs hamburgrů! Tak teď musí každá američanka, co má psa, nosit vobleček ve stejný barvě, jako má ten čokl to tričko na zip, fáákt!"
Na to se dělník rozesmál, až se plácal do stehen.
"No, co bys na to řek? Si to představ!"
Ale Olaf jen něco zamručel a dál viděl v každé cívce tu dívku na rumišti, na okraji města.
/Kdo ví, třeba tam zhebla. No, aspoň by bylo vo jednu černou svini míň.../
"Jéžišmarja, mámo, teď nemůžu, dyť vidíš, že..."
Odsekl přes rameno svojí matce, která na něho z kuchyně volala, ať jí přinese ze sklepa brambory.
Olaf seděl u počítače a prohlížel si na internetu neofašistické stránky. Četl vtip.
Bílí si vopejkaj maso na rožni a kolemjdoucí jim řiká: Nesmíte tím rožněm, tak rychle točit, máte to málo!
A ty Bílí na to: Von nám ten cikán pak vybírá brambory z vohně!
Hlasitě se rozesmál.
"DÓÓST dobrý! Tý vole, to musim říct chlapum!"
Potom zvážněl.
/Kurva, árijská rasa, osmatřicátej, Géring a totální řešení... Já tohle všecko nějak nemusim. Proč bych se, kurva, zajímal vo nějaký minulý tisíceletí, když je všecko jasný? Ty svině černý tady prostě nemaj co dělat, přitáhli z nějaký pitomý Indie, tak ať si tam táhnou zpátky! Jejich ženský sou v jedenácti kurvy a chlapi po krymech, takovej ksindl sem nepatří!/
Uslyšel, jak matka s kbelíkem na brambory v ruce, zavírá dveře bytu. Napadlo ho podívat se, než přijde ze sklepa zpátky, na pornostránky, ale vzpomněl si na Honzu, který mu řekl, že o skinheads neví vůbec nic, a tak dál pročítal web.
/Stokrát lepší mít pod bundou bejsbolku, než nějaký Majn kampfy.../
Bydlel s matkou v činžovním domě, ve staré části města a často si říkal, že až dům budou bourat, nájemníci by měli zůstat doma. Jejich byt byl ve třetím patře a když šel Olaf po schodech, z pachů a zvuků, které prostupovaly celým domem, se mu zvedal žaludek i přesto, že v domě vyrostl a znal každý jeho kout.
Otec od nich odešel, když Olaf ještě nechodil do školy a jeho vzpomínky na otce byly už jen matné.
Pamatoval si vysokého muže, který byl cítit motorovým olejem a který mluvil jazykem , kterému nikdo nerozuměl. Svojí matku si vedle něho vybavoval, jako dívku, která se stále směje a má voňavé vlasy, do kterých jí svítí slunce. Když mu ty časy vytanuly na mysli, obrátil se na svoji shrbenou a tloustnoucí matku, která si věčně jen čte a vzdychá.
/Kdo ví, kam se ta holka s těma vlasama poděla.../
Říkal si a časem se mu matka rozdělila ve dvě ženy, první mladá a krásná, jejíž podobu věčně a nevědomky hledal na pornostránkách internetu a druhou, která byla zádumčivá a které zpravidla nikdy s ničím nepomohl. Když pochopil, že se jeho otec ze země na severu už nevrátí, na většinu lidí se začal dívat s despektem, který se časem jen prohluboval.
Po učilišti, na přání matky, nastoupil do práce v továrně na elektrotechniku.
Najdi si hlavně práci a tý se drž. To je v dnešní době všecko, říkala mu tenkrát, ale čím déle tam pracoval, tím méně tomu věřil. O přestávkách začal s ostatními kouřit a když si poprvé zapálil i doma a matka mu šla vynadat, jen před ní práskl dveřmi.
Práci mám, tak co je ti do toho, uslyšela jen přes zabouchnuté dveře.
Po večerech začal ve svém pokoji posilovat a když začal přicházet domů opilý, matka mu raději šla z cesty.
A co, kurva, práci mám, tak co je komu do toho?
V hospodách, které navštěvoval s lidmi z továrny, viděl skinheady a zaujala ho jejich jednota a síla. A to, že otevřeně vystupovali proti Romům, ho jen lákalo, protože v okolí jeho domu jich žilo mnoho a zkušenosti s nimi byly málokdy dobré.
Představa života mezi skinheady ho uchvátila a Romy postupem času začal vidět, jako příčinu všeho zla ve svém životě. Nechal se ostříhat do hola, začal se oblékat, jako oni a za nějaký čas byl jedním z nich.
Kdyby sis chtěl přivýst někdy nějakou holku domu, tak mně by to nevadilo...
Řikala mu jeho matka, poslední dobou, stále častěji.
Ale když si Olaf představil zatím jedinou ženu, se kterou měl pohlavní styk, ani ho nenapadlo, že by ji měl někam vodit.
Byla jí rozvedená výčepní v hospodě, kterou s ostatními navštěvoval a která se, jak o ní říkala celá čtvrť, vyspala s každým.
Tak copak, ty hlavičko? Dyť víš, že mám zavříno. Říkala mu a asi i ostatním skinheadům, když k ní přišli s úmyslem se pomilovat.
Ále tak, Janičko, to víš... Říkal sem si, že se stavim. A menuju se Olaf...
Ale to ti je asi uplně jedno, co?
Ale nakonec ho stejně vždy překvapilo, že jakmile ji obejmul, celá zvadla a nechala se odtáhnout do skladu a ohnout přes basy piv.
Olafova matka vzdychla, jak to dělávala často a utěrkou začala otírat mokrý stůl. Že je její syn ve svém pokoji, jí připomínal uřvaný randál, jak pro sebe nazývala jeho oblíbenou muziku.
/Jak to může poslouchat? Dyť to je, jako když popeláři řvou u popelnic!/
Vzpomněla si na Olafa, když byl malý chlapec. Po otci měl světlounké vlasy a miloval akvarijní rybičky, které mu plavaly v akvariu u postele.
/Jenže teď tam má popelník a hulí tam jednu za druhou, jak ty vožralove po hospodách... No, jestli to takhle půjde dál, tak skončí, jako voni.../
I když věděla, že za jeho proměnu může odchod otce, se kterým se Olaf nedokázal vyrovnat, nebyla si schopna nynějšího Olafa spojit s jejím chlapečkem, kterým ještě nedávno byl.
A protože se jí život proměnil v břemeno nepříjemných povinností, unikala z něho do světa knih, kde na svůj úděl dokázala zapomenout. Urputně si bránila představu Olafa, jako svého plavovlasého chlapečka a muže, který přicházel nad ránem opilý a který jí v bytě stále kouřil, začala považovat za nájemníka.
/Von by potřeboval nějakou ženskou, která by ho dala do pořádku, ale po hospodách si najde, tak akorát.../
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 9 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 22 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
