Báseň pro všechna krásná děvčeta a ženy.
A zvlášť pak pro jednu, která není ani nejlepší ze všech, ani jediná z mnoha...
Která je prostě sama sebou a já nevím jak jí to jinak říct.
Vymíchávám tmu z šálku kávy
pěna houstne a přetéká
roztírám temnotu po stěnách svého vědomí
Ochutnal bych
je však tuze hořká
Kovová lžička cinká o bílý porcelán
jazykem kočky lížeš smetanu
ušlehané mocca
a tma na tobě zanechá svou stopu
Jsi černá kočka
jen boky máš vytesané z bílého mramoru
jseš socha zakrytá černým sametem
Jsi život
a srdce plné kofeinu
přikrývku zvlníš než začne další den