obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915261 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39343 příspěvků, 5725 autorů a 389591 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Má matka je smrt a já jsem její posel - II. ::

 autor Sirnis publikováno: 07.02.2008, 15:49  
Druhá část, kapku to v ní zamotávám i rozmotávám, ale v dalších pokračování se odhalí zbytek
 

Bratr Jan si malého chlapce dlouho prohlížel. Jakub přitom stál vedle něho a čekal, až mnich promluví.
„Podivný chlapec, co Jakube,“ mladík kývl na souhlas a společně pozorovali nahého hocha, jak se v chladné místnosti, kterou jen trochu vyhříval vždy zapálený krb, prochází a zkoumá okolí. Většina lidí, kteří do této nejstarší místnosti kláštera zavítali si stěžovali na chlad a třásli se zimou, ale dítě před nimi nemělo na těle ani husí kůži.
„Mám z něho podivné mravenčení,“ zašeptal Jakub mnichovi.
„Hmm, je zvláštní, ale naším posláním je postarat se o každého nalezence. Ať už člověka, elfa, trpaslíka, míšence nebo kohokoliv jiného. Dojdi prosím do kuchyně pro teplou vodu a sežeň někde osušku. Nejprve ho umyjeme a nasytíme. Jistě má pořádný hlad,“ řekl bratr Jan.
Když se Jakub vydal splnit zadaný úkol, přistoupil otylý mnich k chlapci, poklekl před ním a zadíval se do jeho černých očí. „Nevím, jaké strasti si zažil, ale už jsi v bezpečí. Tady ti nikdo neublíží,“ odpovědi se však nedočkal, a tak po chvíli odvedl chlapce do umývárny, kde čekala stará, měděná, vana.
Jakub získal teplou vodu celkem snadno, ale kvůli osušce musel prošmejdit celý klášter. Přitom neustále myslel na nalezeného chlapce a podivným mravenčení, kterým na něho působil. Jeho dobrodružnou povahu dokonce napadlo, že chlapec je ve skutečnosti démon v přestrojení a kdyby se mu ho podařilo přemoci, jistě by bratr Jan svolil, aby se mohl přidat k domobraně a již se viděl, jak hájí spravedlnost a zachraňuje sličné dívky v nesnázích. V duchu se zasmál nad svou představivostí a více se soustředil na hledání osušky.
Klášter Velkého patrona byl sice zcela nezávislý. Nepotřeboval jídlo, vodu, léky, ale oblečení bylo nedostatkovou věcí, neboť čím více se město rozrůstalo, tím víc bylo každý rok opuštěných dětí, které končili v klášteře. A jak rostli, tak i přes dědění oblečení po starších dětech, se látka opotřebovávala a časem rozpadala, což se na neposedných dětech stávalo opravdu rychle. Proto se mniši nakonec shodli na tom, že svýma rukama nedokáží vyrobit tolik látky a následných oděvů, aby se dostalo na všechny děti. Z toho důvodu začali opuštěné děti sbírat v lese houby, ovoce a vše, co mohli mniši dovézt do města a prodat.
„Konečně,“ řekl s úlevou Jakub, když na jedné posteli, ve společné ložnici sirotků, našel osušku. Nečekal na svolení jejího majitele, popadl jí, a utíkal do umývárny. Cestou se ještě stavil v kuchyni, kde mu bratr Felix nabral do mosazného hrnce horkou vodu.
„Tak ukaž hochu, nejprve tě trochu omyji,“ promlouval bratr Jan k malému chlapci a žínkou mu z těla smýval již zaschlou krev. „Kde jenom je ten Jakub?“
„Tady jsem,“ ozval se zrzavý mladík za zády mnicha.
„To je dost.“
„Omlouvám se, ale trvalo mi, než jsem našel osušku.“
„Připrav lázeň a podej mi mýdlo. Chlapec je zažraný od špíny, tady jen voda stačit nebude.“
„Ano bratře Jane,“ odpověděl Jakub a udělal, co mu mnich řekl. Potom se postavil vedle otylého muže a díval se, jak z jeho těla pomalu pouští krev.
„Nevypadá to hezky, že?“ promluvil po chvíli bratr Jan. „Takhle by si vypadal po každém střetu. Celý od krve, zubožený a se smrtí nějakého tvora na svědomí. Ani při tomhle pohledu tě myšlenky na službu v domobraně nepřešly?“
Jakub se podíval do černých očí chlapce, které se zaryly do jeho duše. Pak jako by zkameněl, nemohl odtrhnout pohled a podivná síla mu sevřela hruď. Chtěl se nadechnout, ale nešlo to. Svět kolem něho se zatočil a on začal padat do nicoty, ve které k němu jako ozvěna doléhal stále se vzdalující hlas mnicha.
Bratr Jan myl právě chlapci záda, když si všiml očního kontaktu mezi ním a Jakubem, kterému vyrazil pot na čele a rychle ztrácel zdravou barvu v obličeji. „Jakube, je ti něco? Jakube. Jakube!“ křičel nakonec mnich, ale mladík byl ve tváři už skoro bledý a vypadalo to, že každou chvíli se propadne do bezvědomí, jen pohled stále upíral do černých očí chlapce. Bratr Jan k němu proto přiskočil a strhl ho k zemi.
Když se Jakub probral, cítil se strašně slabý a skoro bez života. Pohlédl na přátelskou tvář mnicha a vrátila se mu trocha síly.
„Jen klid Jakube. Už je vše dobré,“ promlouval k mladíkovi bratr Jan a potom se podíval na nahého chlapce, který najednou upustil od vážnosti a začal si s dětskou radostí užívat hrátek v teplé vodě, jako by se nic nedělo.
Mnich nechal malého chlapce ve vaně a pomohl mladíkovi k jeho posteli. Tam ho s vypětím všech sil položil a na chvíli si k němu přisedl. „Rasmus měl v jedné věci pravdu. Kde jsou ty časy, co jsem tě v klidu nesl v náruči,“ řekl si v duchu bratr Jan a potom se naklonil nad Jakuba, který se pokoušel zvednout z postele: „Zůstaň ležet! Jsi slabý, jako když si tě chce vzít smrt. Teď se prospi,“ ani nedořekl a mladík se už ponořil do sladké náruče snů.
„Co s tebou, chlapče,“ řekl bratr Jan, když se vrátil zpět do umývárny. „Nemohu tě přeci nechat s ostatními.“ Mnich se dlouze zamyslel a rozhodl se chlapce nechat ve svém pokoji, dokud nebude starší nebo dokud nepřijde na způsob, jak mu zabránit, aby zabíjel pouhým pohledem.
Nastal večer a bratr Jan připravil ve svém pokoji pro chlapce lůžko. Mezi oblečením našel i něco, co mu bylo jen o trochu větší. Když však čekal, že hoch bude mít velký hlad, překvapilo ho, že si u večeře uzobl jen trochu z chleba a masa. Nejvíce ho udivilo, že si do úst vzal něco až potom, co mu názorně ukázal, že je to poživatelné. Přitom se chlapec na jídlo díval, jako kdyby ho viděl a jedl poprvé v životě. A když pak snědl trochu masa, připadalo mu, jako by se výraz bez emocí v jeho obličeji na chvíli změnil na zděšený, potom maso okamžitě vyplivl a dál ochutnávat zbylé věci nezkoušel.
Chlapec měl v pokoji bratra Jana z připravené postele dobrý výhled oknem na oblohu, kde jej vábil zářivý měsíc a svými stříbrnými paprsky mu hladil tvář.
Mnich chlapce dlouze pozoroval a nemohl jinak, než se stále divit a sám sebe se pak ptát, kde tak malý hoch bere jen tolik energie, když on sám sotva udržel oči otevřené. A když pak bratr Jan zavřel oči a pokoušel se usnout, trvalo několik hodin, než se mu to nakonec v blízkosti chlapce povedlo.




Následující den čekalo bratra Jana nemilé probuzení. Jakmile otevřel oči, setkal se s pohledem malého chlapce, klečícího mu na břiše. Zděsil se a doufal jen v jediné. Alespoň rychlou smrt. Nicméně hoch přejel svým pohledem z jeho očí a zadíval se mu na vyholenou hlavu, která ho zjevně upoutala.
Bratr Jan se ani nepohnul, čekal a doufal, že chlapce brzo zaujme něco jiného v pokoji. Těch deset minut mu přišlo jako celá věčnost. Neustále se přitom modlil k Velkému patronovi a ten jeho modlitby zřejmě protentokrát nechtěl vyslyšet, a tak nakonec musel mnich přemoci svůj strach z tajemných schopností chlapce. Pomalu se zvedal z postele a přitom uchopil chlapce za ramena, aby z jeho břicha nespadl.
Snažil se, aby se jeho zrak nesetkal s chlapcovým, ale jak se snažil sebevíc, přesto se mu nevyhnul. Pak mu došlo, že si hoch prohlíží se zájmem a pouze čeká, co udělá.
Mnich postavil chlapce vedle své postele a sám z lůžka vstal. Oblékl se a řekl: „Nevím, jestli mi rozumíš, ale já teď půjdu pro něco k jídlu. Počkej tu na mě, ano?“ chvíli čekal na odpověď, ale chlapec opět nepromluvil. Odešel akorát k oknu, kde z něho vykoukl, a tak bratr Jan vyklouzl z pokoje.
Na chodbě uviděl mnich Jakuba, jak na něho čeká.
„Jak ti je?“
„Už dobře, bratře Jane,“ odpověděl mladík a bylo vidět, že je celý nervózní z chlapce v mnichově pokoji.
„To jsem rád. Nevím, co ti ten chlapec udělal, ale musíme se postarat o to, aby se to již neopakovalo.“
„Co s ním chcete udělat?“
„Jen ho budu držet dál od ostatních, do doby, než přijdu na způsob, jak zamezit jeho schopností.“
„Doufám, že vám neublíží.“
Bratr Jan se otočil ke dveřím svého pokoje a řekl: „Myslím si, že mi nechce ublížit.“
„To doufám, už jen kvůli vám. Co řekneme Rasmusovi, až se na něho bude ptát?“
„Zatím nic. Nic o něm přeci nevíme. Bude jen dobré, když o něm a jeho schopnostech bude vědět, co možná nejmíň lidí. Spoléhám na tebe Jakube, že udržíš tajemství.“
Mladík se postavil do pozoru. „Nikomu nic neřeknu, ani kdyby mě mučili.“
„Už zase sis v knihovně četl o rytířích?“
Mladík sklopil zrak a doufal, že ho mnich nebude kárat.
„No nic, musím chlapci přinést něco k jídlu a ty máš jistě své povinnosti. Uvidíme se později,“ řekl nakonec bratr Jan a odešel do kuchyně.
Když zůstal Jakub sám, zahleděl se na dveře, do pokoje mnicha, a na těle se mu opět objevila husí kůže. Rychle se otočil a šel do zahrady, kde měl pomáhat s přípravou zahrádky na setí.
Bratr Felix pracoval v kuchyni kláštera již deset let. Přišel do Tamiru z hlavního města království, kde se mu nedostávalo klidu, míru a kde ho doháněla jeho minulost z dob, kdy ještě nebyl mnichem Velkého patrona. Avšak práce v kuchyni a starání se o opuštěné děti pro něho bylo dostatečnou možností, jak napravit své staré hříchy.
„Dobré ráno, Felixi,“ pozdravil bratr Jan.
„Ahoj Jane, nechal sem ti snídani v kredenci. Je tam dost i pro nový přírůstek sirotčince.“
„Díky,“ řekl bratr Jan a přistoupil k staré, dubové, kredenci.
„Ten chleba s marmeládou je pro chlapce,“ dodal Felix a odešel z kuchyně s kbelíkem plným odpadků po vaření, který vyléval na kompost v zahradě.
Bratr Jan vzal jídlo a vrátil se do svého pokoje, kde byl malý chlapec ještě stále upoután výhledem z okna. Postavil jídlo noční stolek u postele a potom přistoupil k dítěti. Položil mu ruku na rameno a hoch se k němu otočil. Mnich pak ukázal na jídlo.
Chlapec se tentokrát nedůvěřivě díval na jídlo. Zvláště na chleba, který předchozího dne jedl. Díval se podezřele na marmeládu, kterou byl potřený a jeho chladná tvář byla najednou v rozpacích.
Bratr Jan vzal chleba s marmeládou do ruky a podržel ho chlapci před tváří. Tomu vůně marmelády zavadila o nos a on pomaličku uchopil jídlo do drobných ruček. Kousl do kůrky a zjistil, že se chuť včerejšího chleba nezměnila. Potom trošku olízl marmeládu a na jazyk se mu dostala sladká chuť lesního ovoce. Pak se do chleba dychtivě zakousl a jak jedl, jeho tvář, stejně jako ruce, byli celé od marmelády.
Když chlapec dojedl, musel mu bratr Jan pořádně očistit tvář. Jakmile to udělal, napadlo ho něco zkusit. Bratr Felix mu na chleba dal trochu uzeného, a tak jej namočil do marmelády, která ztekla z chleba a zůstala na podnose. Potom podal uzené chlapci, kterého známá vůně marmelády okamžitě přinutila vzít maso do úst, ale jakmile se jeho sliny smísily s tukem, vyplivl uzené z pusy a začal plivat na podlahu.
„Takže maso ti vadí,“ řekl bratr Jan a podal chlapci sklenici s vodou, kterou spláchl chuť masa.


 celkové hodnocení autora: 89.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 74 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 m2m 07.02.2008, 15:49:26 Odpovědět 
   Zdravím.

Přečetl jsem samozřejmě zcela povinně i první díl, tak se ve zkratce vyjádřím ke konci i k němu. Teď se podíváme na malé problémky, které jsem zaznamenal. (Komentář to ale bude delší...pardon :-))

Čárky. Příklad: "Většina lidí, kteří do této nejstarší místnosti kláštera zavítali si stěžovali…" --> "...kláštera zavítali, si stěžovali..."

"...kde čekala stará, měděná, vana."
"...přistoupil k staré, dubové, kredenci."
--> Tady jsou čárky naprosto zbytečné, neboť se nejedná o postupně rozvíjející přívlastek. Ani nic jiného, k čemu by byly čárky nutné.

"...dětí, které končili..."
"A jak rostli..."
"Z toho důvodu začali opuštěné děti sbírat v lese houby..."
--> děti končily, rostly, začaly...

Oslovení oddělujeme čárkami. "Spoléhám na tebe Jakube, že udržíš tajemství.“ - Spoléhám na tebe, Jakube, že...

No...to by mohlo být snad všechno, co se gramatiky a interpunkce týče, vrhnu se trochu na stylistiku a možná skladbu. Ta místy totiž vrže.

"Přitom neustále myslel na nalezeného chlapce a podivným mravenčení..." - nejspíš jsi zde myslel "a podivné mravenčení"
Obdobných příkladů je v textu více a jestli budeš mít zájem, mohu Ti ještě víc detailní rozbor poslat mailem.
"Klášter Velkého patrona byl sice zcela nezávislý." - nesedí stylisticky s následující větou, ve které de facto tuhle předchozí popíráš. Lepší by bylo použít: "Klášter Velkého patrona byl sice zcela nezávislý - nepotřeboval jídlo, vodu, léky - ale oblečení..."
Takhle bych to osobně řešil já.

No a poslední problém, který bych chtěl zmínit, je toto:
_ Oblékl se a řekl: „Nevím, jestli mi rozumíš, ale já teď půjdu pro něco k jídlu. Počkej tu na mě, ano?“ chvíli čekal na odpověď...

Jakmile dáš uvozovací větu před přímou řeč, po skončení přímé řeči nemůže být další uvozovací věta malým písmenem. Chvíli napiš s velkým Cé ;-)

Problémků jsem našel více, ať už jde o chybějící předložky v některých spojeních nebo místy i špatné skloňování.

Přesto je příběh napsán čtivě, ač místy jde spíše o obrázky popisující, ale jak říkám, při čtení jsem se nenudil. Rozjeto to máš velice dobře, jen vychytat tyhle drobné chybky a dám Ti stoprocentní hodnocení :-)

P.S. Pokud budeš mít zájem, jsem ochoten Ti poslat výběr těch chybek přes mail, ozvi se mi kdyžtak do vzkazníku.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
HLAD
Tilda
Idylka ideálu
kimberly1995
Prkna za růže [...
Lilitka
obr
obr obr obr
obr

10dkg magie
Aenica
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr