obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915288 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389814 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Yár Fenumë - 12 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dračí krev - Yár fenumë
 autor Annún publikováno: 29.01.2008, 6:16  
Tak a máme tu další díl. Předchozí části byly romantické a teď tuchu tvrdé reality. Ano i čas milostného tokání musí jednou skončit a život musí pokračovat dál. Láska je krásná věc, ale ani ta není všechno. Léčitel udělal pro Anneris co mohl a teď už záleží jen na ní a na osudu, zda se jí pamnět vrátí úplně a nebo ne.

Čeká nás cesta do hlavního města Dračích elfů.
Jaká asi bude?
A co elfové?
Jak přijmou návrat své ztracené princezny?
Co Dorien?
Bude bránit čest své lásky?
Co se všechno semele?
Čtete a dovíte se to. Příjemnou četbu.
 

XII. Návrat do Ilcatirionu.


Čtyři krásné měsíce strávili v Unquë Ehtelin. Naši milenci si byli velmi blízcí a přitom tak vzdálení, protože elfka, přestože měla prince ve skrytu duše velmi ráda, nedokázala, alespoň prozatím, jeho city navenek opětovat, natož aby dělala nějaká nehynoucí vyznání lásky. Dorien ji k tomu nenutil a ani to po ní nežádal. Byl rád za každý báječný okamžik strávený v její společnosti. Miloval ji, ale ještě jí to nechtěl říct, aby ji svým vyznáním nevylekal. Rád si s ní povídal, chodil na krátké i dlouhé procházky po údolí, těšil se z jejího smíchu a utěšoval ji ve své náruči, když ji občas v noci probudil zlý sen plný odporných vzpomínek na pevnost Krul. Paměť se jí prozatím stále nevracela, nanejvýš se jí zjevovaly jen útržky, co nedávaly téměř žádný smysl. Anneris se u léčitelů v Údolí pramenů zotavila natolik, jak jen to za tu dobu bylo možné, a pak nastal čas odjezdu a návratu k její rodině v Ilcatirionu. Anneris se na jednu stranu těšila, že konečně uvidí rodiče a mladšího bratra, o kterých jí Rínon tolik hezkého vyprávěl, ale zároveň z toho setkání měla strach.
Rozloučili se s elfy a s mistrem Ewerionem, nasedli na koně a vydali se na cestu do Třpytného města ležícího na břehu Třpytného jezera uprostřed země dračích elfů.

* * * * * *

Pouť do Ilcatirionu byla dlouhá a velmi náročná. Trvalo jim téměř devět dní, než přejeli svěže zelené Ildarské nížiny a dostali se k řece Nefrit, podle které potom pokračovali, až k jejímu soutoku s říčkou Nered, kde se z nich vytvořila řeka Nefred. Postupovali po proudu po jejím levém břehu, až se dostali k širokému Nefredskému brodu. Překročili jej a zamířili přes Dolanskou nížinu na severovýchod. Dalších sedm dnů jim trvalo, než přešli hranice Elestélie s Elvedérií a dorazili na návrší, z něhož už bylo Třpytné jezero i město Ilcatirion na dohled. Alabastrové věže královského paláce, který se nacházel na konci města, se tyčily k výšinám proti blankytné obloze. Elfské domy z bílého mramoru vlastní lesklé střechy a královský palác je měl dokonce ze zlata a stříbra, takže se celé město blyštilo ve slunečním svitu a třpytilo do dálky.
Rínon, Dorien a Anneris popustili otěže svým koním, sjeli z návrší a za hodinu dojeli k hlavní bráně skvostného bílého elfského města.
Vstup do města byl impozantní, oblouk brány tvořily mramorové kvádry důmyslně sestavené do lomeného oblouku. Celá klenba na sobě nesla precizní květinové ornamenty doplněné elfskými znaky. Na špici oblouku byl do mramoru vytesaný drak s roztaženými křídly, zlatou korunkou na hlavě a ve spárech držel praporec, na němž byl elfský nápis.
„Tareldar ar Fenumër. Minë liënor, minë yár.“
Dvoukřídlá vrata měla podobu do sebe zapadajících dračích křídel, která se při příjezdu cizinců začala pomalu otevírat. Rínon jel jako první a jeho společníci ho následovali. Opevnění se hemžilo muži v uniformách královské gardy.

*

Na hradbách byly rozmístěny hlídky, a když hlídkující muži zpozorovali blížící se jezdce, obzvlášť vedoucího té tříčlenné skupiny, jenž měl na levé straně svého kabátce vyšitý znak draka, elfská stráž ihned uchopila leštěné rohy a z plných plic na ně zatroubila zvláštní signál, aby všechny upozornila, že se vrací korunní princ. Obyvatelé města žijící v nejbližším okolí hlavní brány vyšli ze svých obydlí, shromáždili se kolem cesty a čekali příchod svého následníka trůnu.

*

Vrata se líně, bez sebe menšího zavrzání, rozevírala za pomoci speciálního zařízení, které bylo poháněno čtyřmi mezky. Tři jezdci vstoupili velkou branou s goticky lomenou klenbou a bohatou ornamentální výzdobou do ulic elfského hlavního města. Vojáci stojící hned za branou si přitisknuli pravé ruce na srdce a tím zasalutovali na uvítanou. Princ pokýval hlavou a dál pokračoval v cestě. Už teď byl slyšet ruch a šum, který se nesl z davu obyvatel města, jenž se shromáždil kolem silnice. Když Rínon vjel na hlavní třídu, ozval se radostný jásot a veselé zdravení kolem postávajících elfů a elfek, kteří vítali svého prince a jeho společníky.
"Ať žije, náš princ!"
"Mantúlië! Vítej, princi! Buď pochválen tvůj šťastný návrat!"
"Aiya! Sláva ti! Vítej, pane!"
Když pak za muži projela branou i elfská žena s kratšími hnědými vlasy, všichni zmlkli a nevěřícně se na ni dívali. Náhle bylo ticho jako v chrámu, že by i člověk slyšel na míle daleko spadnout špendlík. Pak se opět v davu ozval šum a slyšet byl jen tichý šepot v elfské řeči, který se nesl mezi elfským lidem postávajícím kolem hlavní ulice.
„Mami, kdo to je?“ zeptalo se nějaké dítě v zástupu.
„Znáte ji?“ otázal se někdo ve shluku přihlížejících.
„Ty to nevíš? To je přeci princezna Anneris.“ Špitl jiný hlas na vysvětlenou.
„U všech manar, ona žije!“ vydechnul někdo v údivu.
„Viděli jste, jak vypadá?“
„Co jí to provedli?“
ptala se nějaká žena.
„Co tu vůbec pohledává ta zhanobená elfka?“ otázal se někdo rozladěně.
„Co se jí stalo?“
„Zmizela před mnoha měsíci a teď se z ničehož nic objeví.“
„Nezmizela,“
namítl někdo. „Skřeti přepadli její družinu, všechny zabili a ji unesli.“ Zastala se jí tmavovlasá elfka.
„Jen manar vědí, co tam s ní tak dlouhou dobu dělali. Nejspíš se stala služkou temna. Nemá tu co dělat, skřetí poběhlice. Ať táhne, odkud přišla!“
„Co si o sobě vlastně myslí?"
zabručel čísi hlas. "Zmiz odtud, dcero hada!“ Zakřičel na ni kdosi.
„Vrať se do Blackgeru!“
„Ano, jen ať táhne ke svým skřetům a temnému pánu, zrádkyně lidu. Není tu vítána.“
Hudroval nahlas nějaký elf a ještě přidal pár urážek ve starším elfském nářečí. „Auta miquva orco. Le feuya nin. Hanba ti, skřetice.“
„Jak se opovažuješ takhle mluvit o dceři našeho vládce. Styď se, Premusi. Měl by sis jít pusu propláchnout mýdlovou vodou.“
Pokáral ho jiný elf, který byl pobouřený jeho neuctivým vyjádřením vůči princezně.
„Vítej, paní Anneris, vítej opět doma.“ Zvolal někdo z elfů hlasitě. „Aiay! Sláva ti, vznešená! Provolávám, sláva tvému návratu.“
Anneris slyšela vše, každé slovo a z některých jí bylo těžko u srdce. Jedni ji vítali a druzí ji obviňovali ze zrady a možná, že by ji na místě i s chutí ukamenovali, kdyby nebyla v doprovodu svého bratra, který se jí však ani slovem či přísným pohledem nezastal. Nejraději by se na místě propadla do země. Nevěděla, jak bude vypadat její návrat, ale takhle si ho rozhodně nepředstavovala. Bylo jí z toho do pláče. Sklonila hlavu, přetáhla si přes ni kapuci a schoulila se do cestovního pláště, jako by se chtěla před nimi schovat. Zlost, kterou cítila, v hlase toho elfa, jí vháněla slzy do očí a bolela u srdce. Kůň jdoucí před ní zpomalil a vyrovnal krok s jejím grošákem. Na rameni se jí dotkla konejšivá ruka.

*

Dorien také slyšel ta hanlivá slova, která byla vyřčena a visela ve vzduchu jako katova sekera nad odsouzencem. Divil se, že Rínon, který to zaručeně musel též slyšet, na to nijak nereagoval a nezajímal se o to, jak moc se to Anneris dotklo. Když se ohlédl a viděl její skleslou tvář plnou smutku a ponížení skrytou pod kápí, bylo mu jí líto. Měl sto chutí slézt z koně a tomu mizerovi, co o ní tak nepěkně mluvil, vrazit jednu pořádnou ránu do zubů. Tak rád by ji teď vzal do náruče a ochránil před zlými slovy a neoprávněnými urážkami. Nešlo to, dal jí přece své slovo, že se k ní zde bude chovat jen jako pouhý přítel a ne milenec. Přitáhl uzdu svému koni a počkal, až ho její grošák dojede. Klusal vedle ní. Natáhl ruku a položil jí ji na rameno, pod rukou cítil, jak se otřásá tichým pláčem. Tak tohle bylo na něj trochu moc. Smutný výraz ve tváři by snadno přešel, ale její pláč ho tížil u srdce. Chtěl se od ní držet zpět tak, jak jí slíbil, ale čert vem slib. Popadl ji a lehce ji přetáhl z jejího sedla před sebe na svého koně. Grošák dál šel svým tempem a vůbec mu nevadilo, že jeho jezdkyně už mu nesedí na hřbetu. Dorien si plačící Anneris přitáhl k sobě a objal ji jednou rukou, protože v druhé měl opratě. Bez protestů se přivinula k jeho hrudi do bezpečné náruče svého milence. Dál vzlykala a tiskla se k němu.
„Vyplač se, drahá, jen se vyplač. Ale slibuji ti, že zdali uslyším ještě jediné pomlouvačné či urážlivě slovo vůči tobě, tak ten jistý špatně skončí, protože mu dám jasně najevo, že si něco takového k tobě dovolovat nebude.“

*

Anneris stále vzlykala a choulila se mu v objetí. Koně s jezdci prošli ulicemi a začali se přibližovat k paláci. Zrovna projížděli liduprázdným parkem, který přiléhal ke královskému sídlu. Dorien na trávníku mezi stromy zahlédnul malý altánek porostlý pnoucími růžemi a s břečťanem ověnčenou studánkou. Stočil svého koně směrem k němu a zavolal na hnědovlasého elfa, který jel několik metrů před nimi.
"Rínone, zastav na okamžik!"
Dorien seskočil z koně, sundal elfku a přenesl ji na vyřezávanou lavičku v altánku, kde ji usadil. Stáhnul jí z hlavy kápi, aby na ni lépe viděl. Vypadala jako hromádka neštěstí, schoulená do cestovního pláště s očima zarudlýma od pláče a pořád popotahovala. Vytáhl kapesník a setřel jí slzavé cestičky ze světlé tváře.
Elf přitáhl uzdu svému běloušovi, otočil se v sedle a podíval se za sebe na Doriena.
Princ Vysočiny konejšivě Anneris pohladil po vlasech, které jí pomalu dorůstaly a zdelšovaly se, sklonil se a políbil ji na čelo. Narovnal se, vyšel z altánku ke koním. Rínon dojel k Dorienovi a vyčítavě se na něho podíval.
"Proč jsi zastavil? Na zámek už je to jen kousek."
"Protože, jestli sis nevšimnul, tvé sestře není dobře."
"Ale rodiče čekají, aby nás mohli přivítat."
"To nemyslíš vážně! Zbláznil ses?" Obořil se na něho Dorien. "V tomhle stavu není schopná předstoupit před krále a královnu," a poukázal na zdrcenou elfku. "Jen se podívej, jak ji to přivítání tvého milovaného lidu vzalo. Opravdu, vypadá to, že je celá štěstím bez sebe a skáče radostí," poznamenal ironicky. "Kdyby zůstala v Unquë Ehtelin a nebo u nás na Glossu, kde ji nikdo neosočoval a cítil k ní patřičnou úctu, bylo by jí mnohem líp."
Elf seděl na koni naprosto nehnutě a z výrazu jeho tváře se nedalo vůbec nic vyčíst.
"Tím, že by se schovávala v údolí anebo u lidí, by se nic nevyřešilo, jen by oddalovala nevyhnutelné. Musí to překonat."
Doriena elfova slova rozzlobila, náhle měl té jeho arogance a povýšenosti plné zuby. Přistoupil k běloušovi a chytil ho za ohlávku.
"Sesedni, Rínone!" přikázal elfovi.
"Nevím, proč bych to měl udělat," namítnul s pohrdavým výrazem. „Já příkazy od člověka nepřijímám.“
"Řekl jsem: SLEZ."
Ale elf jako by ho neslyšel a přešel jeho příkaz mlčením. Dorien se už neovládnul.
"SLEZ!!“ křikl na elfího prince.
A když ho neposlechl, tak se Dorien natáhnul, popadnul Rínona za klopy jeho vznešeně vyšívaného kabátce a stáhl ho dolů z koně, až to žuchlo. Tohle elfský princ nečekal. Elf se ocitl na zemi tak rychle, že ani nevěděl jak, ale v zápětí na to mrštně vyskočil na nohy a začal se oklepávat.
"Co si to vůbec dovoluješ, ty lidský zmetku?" vyrazil ze sebe elf rozčílen jeho počínáním.
"To, co by si nikdo jiný k tobě nedovolil."
Dorien si jeho podráždění nevšímal, protože sám byl velmi rozezlený, vzal Rínona za paži a odtáhl ho stranou od altánu pod rozložitelné duby.
"Co si o sobě myslíš, smrtelníku!“ zasyčel naštvaně. „Pusť mě," obořil se na Doriena elfský princ a snažil se vytrhnout ruku z jeho sevření.
"Ty bezcitný parchante." Vyjel na ně ho Dorien a nebral si servítky. „Elfský mizero. Je mi z tebe zle i z té tvojí elfské arogance a ze všech těch keců o tom, jak ti na Anneris záleží. Vždycky jsem si o tobě myslel jen to nejlepší, protože si můj přítel, ale teď po těch letech mám pocit, že jsem se v tobě zmýlil. Copak ti je jedno, jak ošklivě mluví o tvé milované sestře?"
Elf zatím mlčel a jen vrhal na Doriena zlostné pohledy.
"Mně to tedy jedno není. Kruci, proč ses jí nezastal?“ Zatřásl s ním, až se elfovi rozvlnily hnědé vlasy. „Proč si neodkázal ten svůj lid do patřičných mezí? Jsi jejich princ a Annerisin bratr."
"Proč si to neudělal ty? Jsi přece její milenec a rytíř v lesklé zbroji." Uštěpačně prohodil Rínon.
Dorien měl na svého elfského přítele vztek, ale snažil se ho co nejvíc ovládnou, jinak by musel elfovi uštědřit pořádnou ránu.
"Udělal bych to, jenže na to nemám právo, jsem v této zemi pouhý host a člověk k tomu, ne elf, na rozdíl od tebe. Mě poslouchat nebudou. Ale to ti říkám, Rínone, jestli zaslechnu od kohokoliv jen jediné zlé slovo na její adresu, tak toho jistého přerazím vejpůl." Pronesl varovně. "A bude mi jedno, zdali se bude jednat o prostého, anebo urozeného elfa, i kdyby z toho měl být mezinárodní konflikt. Nenechám ji znovu urážet."
"Výborně, takhle se chová pravý milenec. Nedá, na svou spolunocležnici dopustil. Řekni? Jak se ti líbí spát s elfkou?" Provokoval ho schválně elf, jako by zkoušel jeho trpělivost.
"Takže přece jen ti to vadí. Přáteli být můžeme, ale jinak nic víc. To jsem si mohl myslet, že podle vašich měřítek pro ni nejsem dost dobrý, že?"
"Neodpověděl si mi. Jaká je v posteli? Je lepší, nebo horší než lidské ženy? Zřejmě to musí umět, když o ni stále stojíš a neodkopl si ji hned po první noci."
Dorienova trpělivost přetekla. Přítel, nepřítel, než se elf nadál, Dorien se rozmáchl a pěstí zasáhl Rínonův spanilý obličej s takovou silou, až mu rozsekl spodní ret. Elf na něho udiveně hleděl, pak se dotknul koutku svých úst, zjistil, že mu z nich teče krev a i na jazyku cítil její kovovou chuť. Dorien cítil zadostiučinění, když viděl pochroumaná přítelova ústa a červenající, natékající tvář.
"Máš tvrdý pravý hák," poznamenal na jeho úder elfský princ.
"Nemysli si, že se ti za to omluvím. Nedovolím, aby si jí ty, anebo někdo jiný znovu ubližoval a ponižoval. Rozumíš? Já ji totiž miluju." Zasyčel nazlobeně.
Elf mu na to nic neodpověděl. Dorien se otočil na podpatku a odkráčel směrem k Anneris sedící zkroušeně na lavičce v altánku.

*

Rínon si promnul bolavou tvář a zahýbal sanicí. Opravdu musel uznat, že jeho přítel, když má vztek, má pořádnou sílu. Přesto ta rána stála za to. Přesně tohle, co Dorien řekl, chtěl slyšet, protože se potřeboval ujistit, že se jeho přítel opravdu do jeho sestry zamiloval. Potutelně se pousmál. Počítal s tím, že až někteří elfové spatří vracející se Anneris, že zareagují tak, jak zareagovali. Bylo to od něho kruté, že k tomu použil svou sestru a vyčítal si, že nezmírnil ty urážky, které zazněly, protože i je ho bolely u srdce, ale teď si byl stoprocentně jistý, že ji má Dorien rád.

*

Když Dorien došel k Anneris, obrátil se pohledem na Rínona stojícího stále nedaleko od nich pod dubem.
"Jo a na zámek půjdeme až zítra, dnes přenocujeme v hostinci ve městě," rozhodl Dorien a pronesl to dost nahlas, aby ho elf dobře slyšel. "Anneris se potřebuje dát do pořádku. Uklidnit se, najíst, umýt se, převléct a hlavně si pořádně odpočinout, protože je dost unavená."
Elf se dal do pohybu a přistoupil blíž k altánku.
"Dobře, souhlasím," přitakal elf.
To Doriena překvapilo, neboť si myslel, že bude pro ti jeho rozhodnutí protestovat a chtít, aby ještě dnes dojeli do zámku.
"Ale do žádného hostince nepůjdete."
'Tak přece jen má námitky,' pomyslel si Dorien.
"Mám pro vás lepší návrh." Řekl smířlivým tónem Rínon.
"Jaký?" zeptal se nedůvěřivě Dorien.
"No, k zámeckým budovám patří i jeden malý dům, který je postaven samostatně a dělí ho od hlavního zámeckého traktu zahrada a park. Je to můj dům. V něm bude mít Anneris mnohem víc klidu a pohodlí. Sice jsem v něm delší dobu nebyl, ale nastálo v něm žije elfka jménem Geillan, která se o něj stará. Je to má hospodyně, a když jí řeknete, že vás posílám, pustí vás dovnitř. Ona Anneris znala, určitě ji pozná a postará se o vás."
"Ty s námi nepůjdeš?" dotázal se překvapeně Dorien.
"Ne, pojedu raději na zámek přivítat se s rodiči a připravit je na zítřejší Annerisin návrat."
"To kvůli mně a tomu, co jsem udělal, proto s námi nechceš jít?"
"Ne, příteli, to cos udělal, bylo oprávněné, nezlobím se za to na tebe."
"Tak proč nás nedoprovodíš?"
"Řekněme, že ačkoliv je to můj dům a mám ho rád, jsou s ním spojeny jisté vzpomínky, které bych raději zapomněl."
"Chápu a děkuji za poskytnutí přístřeší, ale jak se k tvému domu dostaneme?"
"Stačí, když pojedete parkem na opačnou stranu, než jsme měli nyní namířeno. Až dorazíte na konec parku, zahnete doprava, projedete tepanou brankou a za ní ho už uvidíte."
Dorien sešel tři schůdky z altánku k elfovi. Zlost, jež s ním před několika okamžiky cloumala, vyprchala.
"Ještě jednou díky." Řekl a podal elfovi ruku na usmířenou.
Elf si podávanou ruku přeměřil pohledem a pak ji přijal a stiskl.
"Omlouvám se za to, co jsem řekl v unáhlenosti, příteli."
"Omluva se přijímá a ty mi promiň tu ránu, příteli."
Elf se usmál, i když ho tvář stále pobolívala. "Vše je již zapomenuto, přátelé si mají své prohřešky odpouštět."
"Ano, od toho je přátelství."
"Tak jeďte do mého domu a já se vydám do paláce. Uvidíme se zítra před audiencí."
Rínon pustil Dorienovu ruku, uchopil uzdu svého bělouše, elegantně se vyšvihnul do sedla a pobídl koně k pohybu a odcválal pryč.
Dorien se vrátil k Anneris, vzal ji jako vzácný poklad a vysadil ji na svého koně a vydali se do Rínonova domu za parkem.


* * * * * *


Vysvětlivky a překlad:
Unquë Ehtelin – Údolí pramenů
Ilcatirion – Třpytné město
Tareldar ar Fenumër. Minë liënor, minë yár. - Elfové a draci. Jeden národ, jedna krev.
Mantúlië!- Buď vítán!
Aiya!- hurá!, sláva!
Manar - bohové
Auta miquva orco. - Jdi políbit skřeta.
Le feuya nin.- Hnusíš se mi.


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 11 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 ZITULE 29.01.2008, 19:17:05 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: ZITULE ze dne 29.01.2008, 12:43:19

   Uz se mooooc tesim. Zitule
 ze dne 29.01.2008, 19:20:34  
   Annún: Tak to mě též moc těší :-)))
 Imperial Angel 29.01.2008, 17:54:40 Odpovědět 
   Taky mě trochu zarazilo chování elfů - přece jen je Anneris princezna...
Jinak myslím, že se ti hodně povedlo to předstírání Rínona - až jsem na chvíli uvěřila, že se elf opravdu změnil...no vlastně kdyby jsi neodhalila pravdu, tak tomu věřím doteď :)...
 ze dne 29.01.2008, 19:20:01  
   Annún: Děkuji Imperial Angel.
Jsem ráda, že se ti tento díl líbil stejně jako ty předchozí.

Ano, zkoužka to byla z Rínonovi strany krutá. Ale přese všechno svou sestru miluje a má velmi rád i svého přítele. Tak chtěl vědět, jak moc Dorien má Anneris rád a zda se od ní nebude v nepříznivé situaci dištancovat. Dorien mu tvrdou ranou potvrdil, že svou lásku urážet nenechá. To bylo přesně to, co chtěl Rínon vědět.
 ZITULE 29.01.2008, 12:43:19 Odpovědět 
   Dnes tedy priserne zlobi internet a tak jsem Ti pochvalu radeji zaslala i na osobni vzkazik, uvidime co dojde./tak se prosim nezlob/

Opet krasny pribeh mysim si ze se lide od elfu prilis nelisi ale elfce preji hodne stesti, , nema to v zadnem pripade lehke, snad se cela situace brzy uklidni a vse skonci hapyandem...za 1. Zitule
 ze dne 29.01.2008, 19:14:36  
   Annún: Děkuji Zitule.
Mohu tě ubezpečit, že konec bude šťastný, ale ještě pár dílů potrvá než se k němu dostaneme.
 ZITULE 29.01.2008, 12:42:19 Odpovědět 
   Opet krasny pribeh mysim si ze se lide od elfu prilis nelisi ale elfce preji hodne stesti, , nema to v zadnem pripade lehke, snad se cela situace brzy uklidni a vse skonci hapyandem...za 1. Zitule
 Šíma 29.01.2008, 11:54:11 Odpovědět 
   Trošku mě zarazilo chování "obyčejných" elfů, když viděli svého prince a princeznu! No, vždy jsem si myslel, že jsou elfové ušlechtilí a milují pravdu a svobodu a jsou čistého srdce! :-DDD

Bylo to dobré! Na druhé straně jsou možná také tak trochu jako lidé a mají své nešvary! A pokud nenávidí skřety z celého srdce, pak je jejich reakce oprávněná! Uvidíme, každopádně by si podle mně nedovolili mít na naší elfku jakékoliv nemístné poznámky v přítomnosti svého prince...

He, he! Ještě ji tu budu dělat "diplomata"! No, nic, trochu jsem se zamyslel... Někdy účel světí prostředky a některé zkoušky jsou nutné, aby jeden věděl na čem je a jak daleko může věřit svému příteli a jeho "čistým" úmyslům...

Zase jsem se zakecal! ;-) Jedna!
 ze dne 29.01.2008, 19:12:09  
   Annún: DĚKUJI Šímo,
klidně se rozkecávej mě to nevadí, aby naopak mě to těší. Každý názor a postřeh.

Elfové mají své cnosti, ale i necnosti. A nenávist ke skřetů snadno u některých jedinců vyvolá nedůvěru k někomu, kdo i když proti své vůli strávil celý rok v jejich vězení. Ačkoliv jsou elfové psychicky silné bytosti, tak vytrvalé mučení a týrání by zlomilo každého, elfy nevyjímaje. Takže nedůvěra některých obyvatel Ilcatirionu je na místě.
 amazonit 29.01.2008, 6:16:14 Odpovědět 
   jak vidět, návrat nebude tak příjemný, jak možná naši hrdinové očekávali, je tomu právě naopak, snad se ale vše uklidní a Anneris bude doma přijata s otevřenou náručí...
 ze dne 29.01.2008, 8:29:00  
   Annún: Děkuji Amazinit.
Ano ne všichni elfové přijali její návrat s nadšením, ale rodičovská láska je rodičovská láska, ta vynahradí vše.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Listopad
Ledový oheň
Za oknem
Sonic
Báseň pěvce Čec...
PavelKastl
obr
obr obr obr
obr

Odnesla si Její srdce v mikrot...
Šedo
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr