obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."
Erich Fromm
obr
obr počet přístupů: 2915732 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39652 příspěvků, 5807 autorů a 392672 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Čtyři na vrcholu ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Cech vrahů
 autor kaylin publikováno: 06.02.2008, 12:02  
Konečně přidávám další kapitolu z delšího příběhu, který prozatím nese jméno Cech vrahů. Kapitola Čtyři na vrcholu je pokračováním úvodního Poprvé.
 

Sídlo Cechu vrahů by mohlo být impozantnější než pětipatrový Úřednický palác, ale to by se muselo mnohé změnit. Úřednický palác e čistý, tohle je přívlastek, který se mu dal připsat bez dohadů. Nedalo se o něm říci, že je honosný či že vypadá luxusně, ale určitě zářil čistotou. Bylo až zarážející, jak precizní dokázali úředníci být. Precizní, přesto strozí a neumělečtí. Ale Úřednický palác měl své kouzlo, s pěti patry převyšoval většinu budov v celém městě a rozlohou, kterou zaujímal, se mu žádné jiné sídlo nevyrovnalo. Alespoň na první pohled ne.
Co se týče prvního pohledu, Úřednický palác lákal svou monstrózností, zabíral téměř celou Úřední ulici, Cechy truhlářů a lazebníků se na něj ze stran tlačily jako malé děti na velkého bratra, a to i přesto, že truhláři si mohli dovolit také rozsáhlé sídlo. Ale nechme sousední Cechy na pokoji. Jak již bylo řečeno, na první pohled se svou velikostí žádná budova ve městě s úřednickým palácem nedala srovnávat, ale na ten druhý? Na ten druhý ano. Tou jedinou budovou, která zabírala ještě více prostoru než Palác, byla právě domovina Cechu vrahů. Věž.
Věž nepředstavovala nejkrásnější budovu ve městě ani architekturou a ani svým prvním dojmem. Architektura nebyla strohá, byla prostě jen funkcionalistická. Stavitelé museli stavět rychle, a tak se museli spokojit s tím nejpevnějším a nejlevnějším a vynechat jakékoli kudrlinky a vizuálně zajímavé kreace. Věž Cechu vrahů měla čtyři patra a představovala v podstatě kvádr, který se k vrcholu zužoval. Dolní podstava měla větší obsah než horní. Geometricky by se dalo říci, že Věž má tvar pravidelného čtyřbokého komolého jehlanu. Byla postavena z žulových kvádrů, které na počátku nezářily, ale mohly se honosit neutrální našedlou barvou. Za léta existence Cechu však kameny u paty Věže získaly načernalou barvu, ať už za to mohly okolní nečistoty anebo krev. Dějiny Cechu rozhodně nejsou mírotvorné, a ač se v současnosti může zdát, že vedení Cechu vrahů je osvícené a veřejné popravy a vraždy již nevykonává, minulost by hovořila jinak.
Proč je Věž na druhý pohled větší než Úřednický palác? To je jednoduché. Stačilo by se dostat dovnitř a najít prostory, kde jsou vrazi cvičeni. Podzemní prostory jsou totiž tak obrovské, že Úřednický palác by musel ztratit dech. Cech vrahů svou Věž stráží a nikdo se do jejích podzemních částí zatím nedostal. Nadzemní části jsou volně přístupné, ale každá návštěva, převážně nucená a nechtěná, je zde přísně sledována a nikdo není ponechán bez dozoru. Kdyby se město dovědělo o tom, co vše Cech skrývá, již tak by jeho ne příliš morálně oblíbená činnost musela skončit a většina vrahů by byla vyhoštěna. Pravděpodobně, ale kdo ví, vždyť vrazi umí to jediné, zabíjet. Dokázalo by se jim postavit celé město a zbavit se jich? Možná i to je důvod, proč proti nim nikdo veřejně nevystupuje, protože z nich mají strach. A nakonec nájemného vraha je sem tam potřeba, a když je to navíc zákonné, proč ne?
Věž o půlnoci vypadala jako prázdná. Téměř nikde se nesvítilo, alespoň ne v oknech, která byla na vstupní straně Věže. A že jich nebylo mnoho. Kolem Věže nikdo neprocházel, lidé se jí v noci většinou vyhýbají a chodí okolními ulicemi, když mohou. Noc byla v této části města tichá, a tak i vrátného překvapilo, když se ozvalo zabouchání. Kdosi čekal před velkou branou z masivního dřeva a žádal si o vstup.
V tuhle hodinu, podivil se vrátný, který byl vytržen ze snu o ženě tak velké a tak vnadné, že to snad ani nebylo možné. Zvedl se ze své židličky a došel k průzoru, jímž se podíval ven. Mnoho nespatři, ale hlavu zahalenou v kápi ve tmě rozpoznal.
„Co chcete?“ zeptal se nevrle a hodlal rozhovor rychle ukončit a vrátit se k té obří ženské.
„Mám vzkaz pro Sněm devíti, tupče,“ zašeptal hlas, který zněl jako svist meče. Postava ustoupila a cosi zvedla před sebou. Vrátný nedokázal rozpoznat, co to je.
„Jak to se mnou mluvíš, ty hajzle?!“ obořil se vrátný, ale postava ho umlčela.
„Vzkaž Sněmu, že tohle je výstraha, ať už se nepokoušejí o další zradu, jinak budu pokračovat v tom, co jsem dneska začal. A tohle jim vem sebou nahoru.“
Zahalený odhodil předmět a ten zaduněl po bránu.
Co to sakra může bejt? přemýšlel vrátný uvnitř své hlavy a ani si nevšiml, že prostranství před branou je již prázdné. Zahalený zmizel.
„Šmejd,“ zasykl vrátný, ale otevřel malý vchod, protože zvědavost mu nedovolila učinit cokoli jiného. Vzal s sebou louč, aby si mohl na předmět po svítit. Sám sebe míval za silného a odolného chlapa, kterého pohled na něco hnusného hned tak nevyděsí, ale tu noc zjistil, že do toho Šlapáka mu možná ještě něco chybí. Objemná žena se mu do snů nevrátila několik dlouhých týdnů. Když totiž v louči světla poznal, co je předmět zač, rozječel se jako ještě nikdy.

Sněm devíti tu noc na vrcholu Věže zasedal v nekompletním složení. Také se nejednalo o standardní zasedání. Dalo by se říci, že toto noční setkání bylo velmi neformální a pouze pro vyvolené. U stolu ve tvaru podkovy seděli celkem čtyři lidé, čtyři z vyvolených velmistrů Cechu, kteří byli bráni jako ti nejvznešenější a nejzkušenější z vrahů. Vzhledem k jejich věku, který ne vždy dospěl do stařeckého, nemohli být nazýváni staršími, jako je tomu v jiných Ceších, a tak si začali říkat Sněm devíti, protože právě devět členů jej tvořilo.
Čtyři členové, kteří nyní zasedali u stolu, byli velmistr Rotgar Bílý, Hurácius, který byl bratrem Sarniuse, Felix Trondheim a Evžen Bolehlav. Slova se ujal Hurácius, který byl podobně jako jeho bratr výmluvný a rád stál nad ostatními.
„Pánové, náš plán je na spadnutí a v současnosti už brání jen detaily tomu, aby došlo k jeho provedení.“
„Detaily?“ odsekl Trondheim. „Tohle nejsou detaily Hurácie. Úřednický palác nám neleží u nohou, jak jsme chtěli a všichni dobře víme, že nějaké informace se dostali ven a někteří z nižších vrahů něco tuší.“
„Kdo něco tuší?“ zamžoural vyděšeně Rotgar, který byl z přísedících nejstarší, a tak zaujímal místo nejblíže k ohybu podkovy, kde při Sněmu devíti trůnil Aristogon.
„Klid, Bílý,“ odbyl starého Trondheim, který každým okamžikem litoval toho, že Rotgara k jejich plánu přizvali. Ale chápal jeho přítomnost. Měl k Aristogonovi nejblíže a bez jeho vlivu, i když to byl senilní dědek, by se daleko nedostali.
„Přesně tak, nemusíme se příliš vzrušovat,“ přitakával Hurácius. „Zatím není důvod k nějakým velkým obavám. Lidí, kteří něco tuší je málo, a když bude potřeba, najdeme cestu, jak se… řekněme vyhnout jejich negativním postojům.“
„Nechceš náhodou prostě říct, jak je odklidit z cesty?“
„Ano, vlastně ano, Bolehlave.“
„Na začátku jste neříkali nic o tom, že budeme muset vraždit ve vlastních řadách.“ Tentokrát nezněl hlas Bílého vyděšeně, ale spíše rozzlobeně. „Pravidla Cechu jasně zakazují vraždit členy,…“
„Když k tomu nejsou zřejmé a neoddiskutovatelné důvody. Jo, všichni ty pravidla známe,“ uzemnil ho Trondheim, „a taky je všichni dodržujeme. Pro dobro Cechu možná bude potřeba někoho obětovat. Kdo nám nejvíc dělá hlavu?“ Otázka již patřila Huráciovi.
„DeVrié a ten jeho spratek, ale v tomhle smyslu je vše zařízeno.“
Bolehlav poklepal prsty o desku stolu. „Tys někoho poslal na DeVriého?“
„Ale kde, na toho zmetka, co ho vychovává. Dneska měl projít první zkouškou, takže vlastně ani není řádným členem, tudíž je možné, že ho potkala nějaká nehoda.“
„Kohos na něj poslal?“ zajímal se Trondheim s úsměvem.
„Sarnia,“ odpověděl Hurácius a Trodheimův úsměv se ještě rozšířil.
„Tak proto tu s námi není.“
„No popravdě si myslím, že už má hotovo a někam si zašel, protože první zkouška toho zmetka měla proběhnout v devět hodin.“
„Taková nezodpovědnost,“ ucedil Bílý. „Měl by tu být s námi, když projednáváme další postup.“
„Jsem si jistý, že brzy dorazí,“ ubezpečil ho Hurácius smířlivě.
„A co DeVrié?“ chtěl vědět Trondheim. „Ten může být hodně nebezpečný.“ Bolehlav souhlasně zamručel.
„To vím,“ připustil Hurácius, „ale zatím na něj nic nemáme. Musíme počkat a něco na něj ušít, nějak se ho zbavit, ale nemůžeme ho jen tak odstranit, to by bylo příliš nápadné. Je moc vlivný na to, aby ho potkala nehoda.“
„A moc dobrý,“ přisadil Bolehlav tiše.
Hurácius si odkašlal, jako že tuhle poznámku neslyšel.
„Tohle zatím nechme na pokoji, nemůžeme to teď řešit.“
„Dobře, a co ty krysy? Co máš v plánu s nimi?“ Přeskočil tedy Trondheim k jinému tématu.
„Úředníky dnes zařizoval také Sarnius. Shodou okolností měl být první zakázkou DeVriého učně Dreus Golud…“
„Ten pokřivenec z dohlížení na vztahy mezi Cechy?“ ujišťoval se Trondheim.
„Přesně ten. Ale se Sarniem se nám zdálo, že je příliš cenný na to, aby zemřel, a tak jsme se rozhodli, že bude lepší ho nechat žít.“
„Dobrý nápad,“ pochválil záměr Bolehlav.
Bílý však tolik nesouhlasil. „Ty a tvůj bratr provádíte mnohé akce bez našeho souhlasu a vědomí. Tohle se mi nelíbí, velmistři. Pokud jsme v tom společně, předpokládám, že i důležitá rozhodnutí budeme dělat společně.“
Huruácius se usmál a obhlédl zbylé dvě tváře, které se k němu zvedly se zvědavým výrazem.
„Samozřejmě, že rozhodujeme všichni o všem, bohužel některá rozhodnutí je nutné dělat za pochodu a okamžitě. A uznejte, že když jsme se o Goludobvě plánovaném zabití dověděli dnes ráno, nebyl čas ani místo, kam nás všechny dostat. Pokud se nepletu, právě vy, Rotgare, jste měl celý den nižší kadety.“
Trondheim se kysele uchechtl, dostatečně hlasitě, aby to Bílý slyšel. Ten však nijak nereagoval a opětoval Huráciův klidný pohled, přestože v tu chvíli se stal pro všechny v místnosti poraženým.
„Tak mimochodem, pánové, jak nám může ten Koulud pomoct.“
„Golud,“ opravil Bolehlava mimoděk Hurácius. „Potřebujeme peníze, to dobře víme, a tenhle úředník nám je pomůže zajistit.“
„Jak?“ zajímal se Bolehlav, ale na odpověď na tuto otázku již nedošlo. Po schodech k sálu Sněmu se ozýval lomoz, který se blížil.
„Kdo to sakra je?“ vyskočil Trondheim ze židle a přiskočil ke dveřím.
Bojácný Rotgar Bílý málem převrátil svou dřevěnou stolici, jak se snažil urychleně dostat k druhému východu z místnosti.
„Tak klid, pánové,“ snažil se je znovu postavit si latě Hurácius. „Zas nic tak strašného tu neprovádíme, abyste se museli chovat jako idioti. Uklidněte se, třeba vůbec o nic nejde.“
Trondheim se naježil, ale přesto se trochu uvolnil a vrátil se ke stolu. Bílý si však zpět nesedl a zůstal stát. Bolehlav se ani předtím, ani teď nepohnul a dál klidně seděl a čekal, koho to sem čerti po půlnoci nesou.
Chvatné zabouchání na dveře jen částečně předznamenalo vrátného vpád do sálu velmistrů. Jak chvátal, zakopl o poslední schod a do místnosti skutečně doslova vpadl. Při tom upustil předmět, který Sněmu přinášel. Ten se pomalu dokutálel k Huráciovým nohám. Velmistr k němu sklonil obličej a poznal v něm hlavu svého bratra. Hrůzou se mu rozšířily oči, ale jinak na sobě nedal nic znát. I v tuto chvíli zanechal kamennou tvář a promluvil slovy mířenými vrátnému: „Co to má být?“
„Přišel chlap, pane, že prej má pro vás vzkaz, pane, a tohle měl s sebou,“ drmolil vrátný vleže.
„Jaký chlap?“ zahřměl Hurácius, až k němu všichni překvapeně vzhlédli, včetně uhnaného vrátného.
„Já…“ Musel začít znovu. „Já nevím, pane. Neviděl jsem mu obličej. Řekl, že tohle je jako výstraha a že prej, když ještě jednou něco takovýho uděláte, nějakou zradu, jo, o zradě mluvil, tak že bude pokračovat v tom, co on začal.“ Vrátný ukázal na hlavu.
Hurácius chtěl křičet. Křičet jako ještě nikdy předtím. Potřeboval si na někom vylít svou zlost. Toužil zabíjet jako ještě nikdy. Ale nic z toho nemohl. Nemohl ztratit tvář, jak by jistě řekl Aristogon. Nesměl ztratit tvář před těmi zbabělci, které měl kolem sebe, ani před tím mrzkým vrátným, který mu přinesle… který mu přinesl… přinesl hlavu jeho vlastního bratra! Kdo se opovážil zabít Sarnia? Zatraceně! Kdo dokázal zabít Sarnia?!
„M-mu-můžu jít, pane?“ vykoktal vrátný.
Hurácius na něj nenávistně pohlédl. „Říkal ten.. ten zabiják něco?“
„N-ne, pane, to je v-vše.“
„Tak vypadni,“ máchnul rukou směrem ke dveřím a vrátný se zvedal ze země, jak nejrychleji dokázal. Ani dveře za sebou nezavřel, jak utíkal dolů. Hurácius tak učinil za něj.
„Jak je možné, že padl? Kdo mohl udělat něco takového? Kdo mohl zabít cvičeného vraha, jednoho z nás? Jednoho z nejlepších!“ Hlas Rotgara Bílého zněl zbědovaně a v tu chvíli měl i Hurácius pocit, že byla chyba, tohohle dědka přibrat do plánů.
„Kdo?“ ucedil Hurácius. „Kdo asi, zatraceně. DeVrié, tohle nemohl udělat nikdo jiný. Chránil toho svého spratka. Neopustil ho ani při první zkoušce.“
„Ale jak mohl zabít velmistra?“ zněl Bílý dál bědně.
„Na tom teď nesejde, sakra,“ přidal se Trondheim, „teď jde o to, kolik toho ten parchant ví. Nechtějte mi tvrdit, že toho svého svěřence pekelného sledoval jen tak? Musel vědět, že se něco chystá!“
„Nechápu,“ zavrtěl Hurácius hlavou, „jak mohl zjistit, že Sarnius dostal tenhle úkol. Domluvili jsme se na tom spolu a byli jsme určitě sami. A já Sarnia nezaprodal.“
„To si ani nikdo nemyslí,“ ujistil ho Trondheim.
„Nějak se to ale dovědět musel!“ třískl Hurácius pěstí do stolu, až Rotgar nadskočil a dostal škytavku.
„Musíme být opatrnější,“ shrnul Bolehlav jednoduše. „Už nesmíme dovolit podobné pochybení. Sarnia je škoda, byl schopný, ale musíme to brát jako ponaučení. DeVrié bude pěkně silný parchant a hlavně schopný, když ho dokázal zabít. Myslím, že s tím nikdo z nás úplně nepočítal. Ale teď nám sílu demonstroval a my toho musíme využít.“
Trondheim bezhlasně mručel v souhlas.
„Myslím, a řekl bych, že to nebude jen můj názor, ať už jsou plány jakékoli, měly by se urychlit a to co nejvíce. Nemůžeme ztrácet čas. Nemůžeme si to dovolit. Musíme se zbavit překážek, kterou DeVrié očividně je, a přesvědčit Goluda, aby nás financoval. Pokud se nám to podaří, do kdy budeme připraveni?“
Hurácius se zamyslel, hlavou mu běžela čísla, až nakonec řekl: „Když dostaneme peníze do týdne, měsíc na to, budeme připraveni.“
„Tak tohle mi zní jako dobrá zpráva,“ usmál se Bolehlav a pohodlně se rozvalil na své stolici, nohy vyhodil na stůl. „Tlačme na Goluda, zbavme se DeVriého a toho malého a už někoho pošleme do jeskyní. Pořád si myslím, že byla chyba poslat tam dohlížet Trevoruse, ten chlap je neschopný.“
„Na jeskyně dohlídnu já, jestli to nikomu nevadí,“ zabral si úkol Trondheim. Nikdo mu neodporoval.
„Mě nechte DeVriého, i toho zmetka,“ vybral si dobrovolně Hurácius.
„Fajn, na mně zbyl Golud,“ uzavřel Bolehlav.
„A co já?“ zaskřehotal Rotgar Bílý.
„Ty?“ uchechtl se Hurácius nepříjemně. „Dávej pozor.“


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 55 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Redrum 06.02.2008, 12:02:50 Odpovědět 
   Popis mi připomněl styl Petera Strauba - přesný, až zbytečně přesný.
Jinak napsané slušně. V dialogu jsem se trochu ztrácel, možná by to chtělo trochu proložit. Líbí se mi, kolika způsoby se dá v uvozovacích větách nahradit slovo řekl/a. Ne že bych to schvaloval, ale líbí se mi to.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
obr
obr obr obr
obr
Skonati vlastní...
careless
Taková normální...
Radher
Žabomyší války
Nexis
obr
obr obr obr
obr

Láska není pro všechny
feelMorefreedom
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr