» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."

Caesar

počet přístupů: 2140488

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303414 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Do proudu list, do lisu hrozen. II. díl ::

OH	publikováno: 08.02.2008, 10:36

Kontrast životních postojů.
Vypsal jsem si z netu všechna pravidla interpunkce a nabyl jsem dojmu, že čárku lze hvízdnout úplně všude, nebo taky nikam. Mám v tom naprostej bordel, a tak děkuji za všechna upozornění na chybný pravopis.
Lomítko značí kurzívu.


	Olaf ležel doma na posteli a vybavoval si včerejší večer v hospodě. V ruce si pohrával se svým boxerem a očima těkal mezi oknem, kterým na něho blikaly hvězdy a plakátem na stěně. Byla to velká fotografie z koncertu jeho oblíbené kapely. Její frontman byl oblečen v SS uniformě a celé publikum mělo v pozdravu napřažené pravice. Prohlížel si ty obličeje s doširoka otevřenými ústy a kdykoliv se na ně podíval, téměř to Heil slyšel. /Prej, kéž by na vás přišli policajti! Jako by dycky nevodešli, když viděj, že si berem nějakou černou svini do parády. Kolikrát větší fašouni, než my všecky dohromady... Bych se vsadil, že k Janičce do knajpy, nikdy žádnej cikán nepřišel a ani nepřijde. No i když vona by asi dala i těm... Honza je fakt dobrej, toho hajzla z města usadil, že se ta mrcha úřednická nestačila vypařit! No, i když v hospodě plný chlapů, si něco začínej.../ V mysli se mu vybavila včerejší pitka. Stále dokola se hádali, jestli praví skinheads jsou za jedno s fašisty, ale Olafovi stačilo, že jsou všichni proti Romům. /Ten píčus ze zdola, prej, že on je skinhead a není rasisita! Prej, že nejlepší časy už maj skini za sebou a s fašismem neměli nikdy nic společnýho! Prej se transofrmovali do... Bůch ví, kurva, do čeho. Ale Pet ho dostal, jak se ho nakonec zeptal, kdy dal někomu naposled do držky! Ten píčus! Koukal, jak vocas, fakt! Ale nejlepší byl ten kluk šmějdská nakonec... Von byl docela dobrej i když mu Franta asi zlomil čelist, ale z toho se dostane... Taky, kurva, krást v hospodě plný skinů! Sebevrah, fakt, že jo.../ Usmál se při vzpomínce na malého kluka, který jim v koutě u věšáků prohledával bundy. Já nic, jen sem chtěl ňáký drobný na cíga, fákt... Bojácně zapípal, když ho zatlačili do kouta ke stěně. Někdo z nich k němu šel. Když bylo po všem, položili ho na chodník před hospodu. Olaf mu tam vstrčil do úst cigaretu, ale to už měl kluk ty své velké oči zavřené a kolem úst rudou pěnu. /Jako bych to neznal, taky sem už dostal nakládačku, že mi museli zdrátovat ksicht, ale to je okej, to se dá... Kdybych měl mít někdy syna, tak bych chtěl takovýdleho./ Protáhl se na posteli a vzdychl. /Ach jo, kurva, zejtra zas do práce.../ Zaslechl matku, jak si vaří kakao před spaním. Soused z patra nad nimi vykonal potřebu, spláchl záchod a nakonec, jako pokaždé, práskl prkýnkem. Olaf slyšel, jak spláchnutá voda hučí rourou někde ve stěně, na které měl plakát. Ke dveřím domu přišly dvě slušně oblečená děvčata, jedna si sundala ze zad školní batůžek a začaly si prohlížet nějaké listiny. /No jo, to nám ty blbci z města zas posílaj nějaký praktikantky, který se nás... Nebo to sou ty, co vokrádaj důchodce, ani mě nenapadne jim votvírat!/ Pomyslel si pan Vyskočil, když z okna druhého patra potají pozoroval dívky, jak vcházejí do domu. Bylo podzimní odpoledne, většina nájemníků byla na nákupech, nebo odpoledních směnách. Děvčata, aniž by jim někdo otevřel, vystoupily po schodišti, až do třetího patra, kde stiskly zvonek na dveřích bytu, ve kterém bydlel Olaf se svojí matkou. Olafova matka byla u sousedky o patro výše a Olaf se nerušeně věnoval prohlížení porno fotek na internetu. Večer měl ujednán sraz v jiné části města, kam se s partou rozhodli podívat a když uslyšel zvonek, jen nerad odešel od monitoru, ze kterého se na něho právě usmívala nahá slečna. "Sakra, zas nemáš klíče, nebo co?" Ve dveřích se přimrazeně díval na dvě mladé dívky, které se na něho usmívaly. "Dobrý den, neměl by jste chvilku čas si s námi popovídat? Rádi bychom vám daly něco pěkného na čtení a protože nás zajímá váš život, třeba si i pěkně popovídáme!" /Rádi bysme vám daly něc.../ Olaf na ni vyjeveně koukal a říkal si, jestli mu ve vytahaných teplákách není vidět erekce. "Jo a co, jako po mně teda chcete?" /Ty vlasy.../ "Chvilinku vašeho času, jsme členky náboženské organizace Svědků Jehovových a..." Nechal těm vlasům otevřené dveře a šel vypnout počítač. Dívky to pochopily, jako pozvání a vešly do bytu za ním. /Já ten krám radši vypnu, ještě by vo mně řikaly, že sem nějakej honimír.../ Olaf seděl na posteli a díval se na tu dívku s vlasy barvy slámy, do kterých svítí slunce. Podávala mu nějaký časopis, on si ho od ní vzal a bez povšimnutí ho položil vedle sebe na postel. "Vo čem to je?" Napadlo ho zeptat se. "To je celosvětově vydávaný časopis o naší víře, snažíme se šířit pravou víru a všem lidem ukázat cestu k bohu, kterou většina z nás už ztratila." Řekla mu ta druhá, ale on ji nevzal na vědomí a stále se díval na tu tvář orámovanou zlatými vlasy. "Já jsem Olaf, jakže se menuješ, já sem to..." Vzmohl se na představení. "Já jsem Monika a tady má sestra..." /Má tu strašnej nepořádek a je to tu zahulený, jak tu může spát?/ Olaf si všiml, jak se Monika rozhlíží po jeho pokoji. /Sakra, já bych tu asi měl vyvětrat. Máma dycky kecá, že tu mam smrad, jak.../ "Já si ten časák přečtu, hele, nechcete něco k pití? Mam tu i pivko, kdybyste chtěly... Já pustim nějakou hudbu, jo?" "Nám by stačilo, kdyby jste se s námi pěkně pomodlil..." Culily se na Olafa děvčata. "Mm... No..." "Já to neumim. Já totiž, Moniko, na boha a na ty věci nevěřim, mně je bůh celkem u prdele... Ale já si ten časák přečtu, fákt!" "To nevadí, my se rádi pomodlíme i s lidmi, kteří cestu k bohu teprve hledají. Nás zajímají všichni lidé, žádný osud nám není lhostejný..." /U prdele, jak může tohle říct?/ "Já nic nehledám..." Přerušil jí Olaf a nechápavě sledoval, jak se Monika s tou druhou, jakoby podivně schoulily do sebe a začaly odříkávat slova modlitby. "No, Moniko, s tím..." /Di do prdele.../ Dodal si pro sebe a očima hltal její, přes bílou košilku vystupující, drobná ňadra. Po modlitbě se mu snažily děvčata vysvětlit, o co se snaží Svědci Jehovovi. Že lidstvo prochází velkou krizí, v níž jim dal Bůh možnost poznat, že si sami vládnout nedokáží a že jediná možnost harmonie, je v bezmezné oddanosti jeho jménu. A že brzy přijde doba, kdy Bůh zničí vše, co se odklonilo od jeho jména a dále nechá žít pouze své věrné a to ve věčné dokonalosti a štěstí, kterého je schopen jen on sám. /Jaký štestí, kurva, copak je někdo štastnej?/ "No, tak to maj ty černý svině za pár, to neni špatná představa..." Zavtipkoval Olaf, ale Monika na něho dále hleděla svýma trpělivýma a krásnýma očima, než pochopila, že těmi černými sviněmi má na mysli Romy. /Asi to bude rasista a kouká mi furt na prsa. To Danušky si asi ještě nevšim.../ S úsměvem mu odpověděla: "Bůh nečiní rozdíly mezi národností, nebo barvou pleti. Záleží mu pouze na čistotě duše. A pokornou modlitbou se mu my všichni přibližujeme, jako když si sedáme blíž dobrému příteli." Ta druhá, jejíž jméno Olaf zapomněl, se občas nervozně zavrtěla, když zpozorovala, kam míří Olafovy oči. "No, moje babka chodila do kostela na vesnici, ale ta už je pod drnem. A máma, to nevim... Nikdy sem se ji na to neptal..." "Bůh je připravený kdykoliv odpouštět, ale naslouchá pouze modlitbám spravedlivých lidí..." Odpověděla mu Dana s vážným pohledem. "Hmm a Moniko, kam chodíš večer, nemoch bych tě někam, jako..." Olaf se nervozně zeptal a už předem se bál odpovědi. /Co ji mam, kurva, řikat? Janinku stačí jen vohnout, ani kalhotky nenosí. Kdo ví jaký má tahle.../ Děvčata na sebe na okamžik pohlédly a Dana upjatě řekla: "Máme pravidelné..." Nepříjemný pach továrny, umaštěného overalu a posledních pomačkaných cigaret. Olaf pozoroval, kolik cívek dnes vypadne, jako závadných a v hlavě měl zmatek. /Jak... Jak, kurva, dyť přece na ní.../ Jehla vjíždějící do cívek, vjížděla jednou do té Romky, ležící na zbořeništi s obličejem od krve, potom do výčepní a na to měl Olaf pocit, že se sesype před vzpomínkou na Moniku. /Sakra, Jehovistka! Dyť to sou cvoci, prej Jehova! Takový kecy!/ "Héééj, holá lebko, ty s náma dneska ani nepudeš na cígo?" Zavolal na něho o přestávce dělník od vedlejšího stroje, když viděl Olaf sedět u probíječky a téměř bojácně pozorovat jehlu stroje. "Ále jó, pudu..." "S tebou je dneska taky hovno, Lafe! Ty vole, dej si panáka, ať je stebou aspoň trochu řeč!" Strčil Honza do Olafa přes stůl plný půllitrů. Janička jim roznášela ve vytahaném tričku bez podprsenky piva a plánovala se razie na sídliště na opačném konci města. "TAM JE TĚCH SVINÍ VÍC, NEŽ U NÁS a chlapi vodtamtuď by nám tutově helfli!" "Tady je to už samej fízl..." "Ty šmejdi se prej bojej vo svý parchanty, co si je ty jejich ženský napíchaly bůch ví kde A FURT PREJ PÍŠOU NA MĚSTO STRACHY PODĚLANÝ DOPISY!" "Hele, tam sou prej čistě cikánský pajzly, dát pár lidí do kupy a jeden vybílit..." /Vojet Janičku, to de samo a není ňák co řešit. Se spoustou by to šlo stejně, tak proč je ta praštěná... Ta Monika něco jinýho?/ Olaf hleděl do desky stolu a téměř se zastyděl, jak to o ní uvažuje. /Praštěná, to ne, vona není cvok... No i když ty jejich řeči vo tom Jehovoj.../ Monika přišla domů, položila batůžek na stůl ve svém pokoji a šla se podívat do kuchyně na matku. "Čáu, mami, co to zas vaříš, to vypadá, jako chameleon v aspiku!" "Kdybys taky vobčas něco uvařila a neblbla hlavy těm, co maj svejch problémů dost, tak bys věděla, že to je naložený hovězí, ty chamlóne... Anorektickej... Tak koho ste uháněly dneska, tos chodila s Danou?" "Mamí, já nikoho neuhánim! A jo, s Danou! A byly sme u paní Válkový a pak sme šly k nějakýmu... Skinoj, nebo co to bylo, takovej vostříhanej balvan, co mi furt koukal na prsa a Boha poslal do..." Monika si sedla na židli ke stolu a do pusy si strčila rohlík, jako doutník. "No a pozval tě aspoň někam? Nebo ste se pomodlili ke všemohoucímu a milostivě se odnesly na obláčku?" V tom do kuchyně přišel Moničin otec, pan Vyskočil, s ustaraným obličejem. "Ahoj, Moni, to je dobře, že seš doma. Hele, Jituš, nenamasírovala bys mi zas ten zátylek? Tou mastí od Fajklový, víš, mám to zas uplně zatuhlý..." Paní Vyskočilová vydechla a pustila utěrka, co měla v ruce. "Jó, já jen tohle..." Monika se podívala na postavu svého otce a v mysli ji vytanul zjev toho skina. /To je, jak hroch s ratlíkem, ale.../


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 10		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

lucinda	08.02.2008, 17:47:24

Ahojky OH ;) Tak do děje nám vstoupila Zlatovláska a uvidíme, jestli toho neznaboha obrátí na víru? ;) Opět se mi to líbilo, takže za 1


ze dne 08.02.2008, 18:34:09
OH: Ahojky a děkuji, Luci. Zlatovláska, celá bílá, průsvitná a doslova primitiv, magor od krve a... Mně šlo o to, ty dva postavit k sobě a neuhnout od reality, připadlo mi to zajímavé. Hmm

Šíma	08.02.2008, 15:03:52

Tak tenhle díl se mi líbil více, než ten předchozí... :-DDD Ale teď poněkud vážněji. Jak řekl Chemik, je to poněkud "syrové" a ze života a postavy jsou zde takové, jaké patrně jsou a jejich mluva tomu odpovídá! ;-) Ty Jehovistky mě dostaly, když se odebraly na návštěvu k tomu plešatému chlapovi (tedy našemu hrdinovi), čekal jsem, že je obě oje... (píp)! No nic, možná nemáš dobrý vliv na čtenáře! :-D Líbilo se mi to a budu se těšit na další díl! S potěšením se dívám, jak si hraješ s mentalitou jednotlivých postav a jak běží život (čili, jak jde cvrkot)... Dám za Jedna! P.S. Za případné nevhodné výrazy, byť jen načaté, se omlouvám! Svědky také nemám rád (však víš které)!


ze dne 08.02.2008, 18:26:48
OH: Zdar a děkuji, Šímo. Ono to vzniklo, že moje šéfová je tzv. umírněná jehovistka a když přijdu domů, tak mně padne zrak na mou knihovnu, kde mám vedle Honzíkovi cesty Kritiku ideologie neofašizmu/taková kniha fakt existuje./ Ona z toho šílí, když jí řikám, co píšu... Dal jsem si to, jako liter. -vořech- Spojit ty dva světy, byť jen na chvilku.

m2m	08.02.2008, 10:36:35

S radostí přijmu "výzvu" v perexu a podívám se na některé drobky, které upadly se stolu: Čárky jsou až na dvě výjimky v pořádku: "V ruce si pohrával se svým boxerem a očima těkal mezi oknem, kterým na něho blikaly hvězdy a plakátem na stěně." ---> ...kterým na něho blikaly hvězdy, a plakátem na stěně (tady jde o oddělení vedlejší věty) "Večer měl ujednán sraz v jiné části města, kam se s partou rozhodli podívat a když uslyšel zvonek,..." ---> ...kam se s partou rozhodli podívat, a když... Možná mi nějaké čárky utekly, ale nejsem si toho vědom. ze zdola - zezdola rasisita - takový hezký něžný překlep :-) několikrát se opakuje "Bůch" - Bůh (i kdyby šlo o boha v přímé řeči, je to prostě bůh :-)) Pak je to delší problémek s děvčaty. (TA) děvčata - přišla, začala...atd atd. by jste = byste no...a pak přímá řeč: "Héééj, holá lebko, ty s náma dneska ani nepudeš na cígo?" Zavolal na něho o přestávce dělník... "Héééj, holá lebko, ty s náma dneska nepudeš na cígo?" zavolal na něho... ( - přímá řeč --> uvozovací věta /začíná malým písmenem/ ) Občas se vloudilo pár překlepů, ale ty nemá ceny nějak kroutit. Příběh možná trochu zvolnil, ale nepostrádá svou syrovou formu z prvního dílu, více postav, více myšlenek nastiňujících charaktery...nezdá se mi, že by to nějak příběhu uškodilo. Takže ve zkratce - líbilo. :-) P.S. Tagy příště vyzkoušet! Zmiňoval se o nich Mathew v minulém díle. [i]A text bude v kurzívě.[/i] :-)


ze dne 08.02.2008, 12:47:07
OH: Děkuji, M. Za publ a pravopis. dodatky, takhle to je supr. V přímé řeči jsem se neštítil ničeho, není to dlouho, co jsem psal fšecko, jak sem to zaslech. Tagy jsem již použil ve třtetím dílu, kterej v klidu čeká na publ. Ty čárky, to je hudba z Marzu...