obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je povídka v citoslovcích."
C. Baudelaire
obr
obr počet přístupů: 2915294 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389843 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Kla-stigma, 7. kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kla-stigma
 autor Leontius publikováno: 01.02.2008, 22:10  
Část VII. Generál

I tak už nepříliš růžová situace se ještě zkomplikovala. Trixiny šance na přežití jsou minimální. Možná už je dokonce mrtvá. Hlavní hrdina začíná pomalu upadat pod vším tím nátlakem do letargie a jediný, kdo se pořádně baví, je ukrutný Mendax. A kdo je vlastně zač onen Generál?
 

Část VII. Generál

Venkovní světlo bodalo do očí jako jehly. Přestože se jednalo jen o tlumenou záři, tak typickou pro Spálené země, bylo příliš ostré po nekonečně dlouhém pobytu v cele. Všechny ostatní potíže na chvíli ustoupili do pozadí před tou palčivou bolestí.
Bezohledné stráže na to však nebraly zřetel. Táhly unaveného a hladového mladíka přes celý tábor. Konečně se zastavily u prostorného vojenského stanu. Jeden z ozbrojenců zůstal stát na prahu a chvíli rozmlouval s někým uvnitř. Pak se otočil a pokynutím ruky pozval ostatní dál.
Stan vypadal uvnitř ještě větší než zvenku. Pár kusů nepostradatelného nábytku bylo umístěno těsně u hrubých stěn ze zeleného plátna. Jedna skříň, postel a jakási stará bedna, která v mladíkovi vyvolávala jakési podivné pocity. V levém rohu naproti dveřím stál stůl, zakrytý mnoha lejstry. Generál se nad nimi zrovna skláněl a něco si pro sebe mumlal. Strážný mladíka netrpělivě pošťouchl. Unavený zajatec se pomalu došoural doprostřed místnosti. Teprve teď ho vzal muž za stolem na vědomí. Pomalu zdvihnul hlavu od lejster a zadíval se na návštěvníka.
Mladík téměř uskočil. Zatím žádný šok, který ho v tomhle zpropadeném pekle potkal, se nemohl rovnat tomuhle.
Generál nebyl kdovíjak impozantní postavy. Byl oblečen ve skutečné slavnostní důstojnické uniformě americké armády, avšak zbavené všech insignií. Kdysi černými vlasy již prosvítaly šediny. Jeho tváři vévodil pečlivě pěstěný knír, který mu dodával přísného vzhledu. Pevné, ocelově šedivé oči poněkud znejistily, když zahlédly příchozího. Překvapení samotného Generála bylo velké. Zdaleka se však nevyrovnalo té směsici emocí, kterou pocítil mladík.
Jakoby před jeho očima ožila fotografie. Mohl mít snad pouhých osm let, když jeho rodina držela ještě jakž takž pohromadě i se vzdálenějšími členy. Vzpomínal si, jak si prohlížel staré album. Někdo, na koho si téměř nepamatoval, ukázal prstem na fotku jakéhosi muže ve vojenské uniformě a pravil: „To je tvůj strejda. Byl to voják.“
Teď stál před ním. Stál před omládlou verzí toho proklatého senilního dědka, který se hlavní měrou zasloužil o to, že je teď tady. Na jedné straně cítil štěstí, že zde vidí někoho ze svého života, ale na druhé straně cítil převládající, nepřekonatelný odpor. Nejenže se s ním po tom všem musí znovu setkat, ale on dokonce vede tuhle bandu všemožných vrahounů a násilníků.
Generálovy rty se roztáhly v jakési parodii na úsměv. Trpká příchuť šla znatelně rozpoznat. Okamžitě uhádl myšlenky, které se mladíkovy honily hlavou.
„Čekal jsem tě, synovče. Jak už jsi možná pochopil, není snadné odhadnout čas příchodu kohokoliv z nás. Ale jsi dochvilný, to se mi líbí,“ zatímco mluvil, obešel stůl a vydal se napříč pokojem k mladíkovi.
„Každý den jsem prosil Démona těchto míst, aby tě poslal zrovna mně a k mým lidem. Jak vidím, nebylo to nadarmo,“ dokončil a položil zaraženému mladíkovi ruku na rameno.
„V žilách ti koluje má krev, synovče. Máš tedy potenciál a já ho hodlám využít! A věřím, že ses jistě mnoho přiučil, než jsi Ďáblův amulet předal dál.“
Všechny stráž v místnosti zírali s nesmírným údivem na to „rodinné setkání“. Dokonce i Antigonea, která postávala v rohu, udělala pár kroků dopředu a z obličeje ji spadla ledově klidná maska. Jediné oko neklidně mrkalo. Mladík se stále nezmohl na slovo. Nevěděl co říci. Takhle vstřícné uvítání určitě nečekal.
Generál se jeho mlčenlivosti jen zasmál. Poté se znechuceně rozhlédl a vyštěkl rozkaz:
„Všichni ven! Chci si tady se svým synovcem promluvit o samotě!“
Stráže odcházely neochotně, nejvíce rozladěna se zdála být Antigonea. Mladík se za nimi bez zájmu otočil a teprve teď zaregistroval osobu, která stála celou dobu vedle vchodu. Byl to Mendax. Žoldák vypadal také překvapeně, ale mladík nepochyboval, že Mendax se v hloubi své temné duše směje. Pak se rovněž otočil a zmizel za ostatníma. Rodinka osaměla.

Stěží se ovládal. Ruce ukrýval pod stolem a měl pro to důvod. Nehty se mu zarývaly do masa a bolest v dávkách vystřelovala až do mozku. Ale aspoň se udržel v klidu. Mladík zprvu nevěděl, jak na svého příbuzného reagovat, ale teď by ho nejraději zabil.
Na Generálovi nespatřoval jediné známky té stařecké senility. Omládl jak tělesně, tak duševně. Avšak i přesto se choval jako hlupák. Během celého rozhovoru nepostřehl mladíkovu nervozitu a hněv.
Začal vyptávat na jeho zkušenosti s amuletem, avšak mladík ho rázně odbyl. Stručně mu převyprávěl své zkušenosti od oné autonehody až po vlastní smrt. Ne Generálovi si nepovšiml jediných známek lítosti. Jeho jediný komentář byl:
„Doufal jsem, že té neskonalé moci využiješ lépe.“
Mladík upřeně zíral na desku stolu. Neslyšel v Generálově hlase škodolibost? Nebyl si jistý. Konečně se sám odhodlal k dotazu. Vynaložil veškerou energii na to, aby se mu nechvěl hlas:
„A co ty? Jak ses dostal k moci a co máš v plánu?“ Byl si jistý, že se ho Mendax bude vyptávat na věci, které se zde dozví. Koneckonců špehoval pro tu zatracenou Osadu a mladík nechtěl, aby Trix zemřela zbytečně. Generálovy oči nabyly prázdného pohledu. Jeho mysl se upnula do daleké minulosti.
„Objevil jsem se zde velmi dávno. Zpátky na Zemi by to odpovídalo době přes 20 roků. Našel jsem si cestu rovnou tady k těmhle hochům. Ovce ze Stáda na mne byly příliš nudné. Tehdy se Zjizvení podobali spíše nějakým banditům. Přepadávali jsme Osadníky a brali jsme si vše, co se nám dostalo pod ruku. Osadníci nám v té své nehorázné nafoukanosti vyhlásili válku.“
Odfrkl si.
„Tak nazvali několik bezvýznamných šarvátek a přestřelek. Nic, co by se vyrovnalo válce v Pacifiku. Ale já jsem se dokázal prosadit. Začal jsem šlapat na paty tehdejšímu vůdci a v tu chvíli se na scéně objevili žoldáci a Mendax… ty ses s ním už dobře poznal, že?“
„Trochu. Podle mne je to blázen,“ odpověděl upřímně mladík.
„Ano, to je,“ usmál se Generál. „Je to extrémně nebezpečný šílenec, už jen proto, že je nevypočitatelný a dokáže všechny přelstít. Ovšem já se naučil jednoduché pravidlo. Dokud z tebe má nějaký profit, nikdy se proti tobě neobrátí. A pokud jsi dostatečně zručný, využiješ ho jako ničivý nástroj. Podobně jako Harry S. Truman a jeho atomová bomba. Stádo si ho najalo, aby zabil našeho tehdejšího vůdce a já mu v jeho úkolu šikovně pomohl. Od té doby jsem Generálem Zjizvených a on je mi nadosmrti zavázán.“
„Ty mu věříš?!“
Generál se zasmál.
„Byl bych blázen, kdybych věřil vůbec někomu tady. Ale on mne nezradí dokud nebude mít důvod. A jediný, kdo by na mne mohl vypsat dostatečně štědrou odměnu, je Stádo. Někdo ti už určitě vysvětlil, jak to tu chodí. Jenže já těm zatraceným Osadníkům nedávám žádný důvod k nespokojenosti.“
„Ale přesto se mi zdá, že se připravuješ na „válku“…“
„Možná to tak vypadá, synovče. Avšak za všechno to zbrojení, může čistě charakter mé vlády. Dal jsem těm primitivním vrahounům pevné vedení a cíl.“
„Jaký cíl?“
Generál se dlouze zamyslel. Zřejmě již teď měl strach, že prozradil příliš mnoho.
„Možná tě s tím přece jen mohu seznámit. Po pár dnech cesty na východ se dostaneš na území Obětí. Právě odtamtud máme většinu téhle moderní výbavy. Je to tam plné věcí z našeho světa. Nikdo neví, jak se to tam přesně dostalo, ale to je jedno. Jedinou překážku tvoří ty hnijící bestie, Oběti. Pamatuji si, že filmaři v našem světě jim dali takové zvláštní jméno… zombie . Naštěstí pro zkušené vojáky nejsou příliš nebezpeční. Jenže nedávno jsem něco objevil…“
Generál ztlumil hlas:
„Několik lidí se vydalo ještě dál na východ. Vrátilo se jich pouze pár. Došly jim zásoby, byli dehydratovaní a umírali. Těsně před smrtí vyprávěli cosi a jakýchsi chrámech a mohutných stavbách.“
Mladík ho nyní se zájmem poslouchal.
„Mohla by to být cesta zpátky?“
„Na to bych radši rovnou zapomněl, synovče. Těžko říci o co se jedná, ale já to hodlám zjistit. A chci mít u sebe ty nejlepší z nejlepších a po zuby ozbrojené. Nebudu tě zatěžovat detaily. Jsi tady nový a ještě ses nestihl rozkoukat. Musím se ti omluvit za přijetí, kterého se ti dostalo. Antigonea je skvělá důstojnice, ale někdy příliš pečlivá.“
Mladík musel překonat nesnesitelný odpor. Na mysl mu opět přišla Trix a její osud.
„Mimochodem to mi připomíná, že potřebuji ještě dořešit problém ohledně té ženské, která přišla s tebou a Mendaxem. Prý byla taky nově příchozí.“
Pro mladíka bylo nyní těžké nedávat najevo žádné emoce.
„Sice si myslím, že už je to zbytečné, neboť se pokusila utéct, ale přesto… Nepovšiml sis nějaké zvláštnosti v jejím chování? Nevím, jak hluboce jste se vy dva poznali od té doby, co jste se tu octli. Měli jsme podezření, že byla vyzvědačkou od Stáda.“
Mladík zavrtěl hlavou.
„Co… co se s ní stalo?“
Generál jen pokrčil rameny.
„Pokusila se pláchnout. Takže se tím vlastně doznala. Stráže ji postřelily. Našly stopy krve, ale žádné tělo. Pravděpodobně se doplazila chcípnout někam do pustin.“
Mladík odvrátil pohled. Musel se tedy smířit s krutou pravdou. Generál si jeho pobledlost vyložil zcela jinak.
„Vidím, že jsi velmi unavený. Není divu. Pojď se mnou. Řeknou někomu ať tě dovede do tvého stanu…“
Mladík neprotestoval. Chtěl být co nejrychleji pryč od toho bezcitného hlupáka.

Z deště pod okap, pomyslel si zlostně mladík. Jeho průvodcem po táboře se stal opět Mendax. Bezpochyby čekal celou tu dobu před stanem a snažil se zachytit aspoň některá slova z jejich hovoru. Netrvalo dlouho a žoldák se začal bezohledně vyptávat:
„Už ses dozvěděl něco o jejich plánech? Něco co bych mohl nahlásit svým zaměstnavatelům ve Stádu?“
Opět byl v jeho hlase znatelný posměvačný a povýšenecký tón. Mladík otráveně zamručel a přikývnul.
„Jo, připravují jakousi velkolepou výpravu. Chtějí se vydat na východ, prý tam našli nějaké stavby, chrámy nebo čert ví co…“
Zarazil se. Přestože se Mendax většinu času dokonale ovládal, teď na něm bylo znát silná nervozita. Sdělení o plánech Zjizvených ho vylekalo, snad dokonce i vyděsilo. Mladík se na něho zkoumavě zadíval. Mendax uhnul pohledem a snažil se získat sebekontrolu.
„Kecy.“ řekl se špatně ukrývaným znepokojením.
Mladík byl v pokušení vypáčit z něho všechno co ví, ale usoudil, že se jedná o nadlidský úkol. Žoldák si svá tajemství pečlivě střežil a tvrdě se bránil jakékoliv formě vyzvídání.
„Kvůli takové trošce informací se mi nevyplatí vláčet celou tu štreku až do Osady. Musíš zjistit více. Hmm, tady je tvůj stan. Generál ti přenechal jeden v dobrém stavu. Asi máš protekci. A teď mě omluv, mám ještě něco na práci.“
Mladík si stále uvědomoval, jak žoldáka vykolejila jeho zpráva. Teď hraje o čas. Ví, že se prozradil a snaží se dostat z dosahu. Má o čem přemýšlet. Aspoň že tak. Mladík s ním nehodlal servávat už ani chvíli. Jeho se tajuplné prácičky toho krvelačného vrahouna netýkaly.
„Díky, Mendaxi. Hodně štěstí.“
Žoldák odpověděl jen kyselým úsměvem a odešel. Mladík osaměl před svým stanem. Tento byl skutečně v dobrém stavu, v porovnání s těmi roztrhanými kusy špinavého plátna okolo. Mladík si povzdechl.Stejně k čemu vlastně bude potřeba stan? Nevšiml si, že by ve Spálených zemích kdy pršelo a nepovažoval to ani za možné.

Vstoupil do stanu a prohlédl si vnitřek. Někdo zde už nastěhoval batoh, který si s sebou přinesl. Batoh, který balila Trix. Podlomily se mu nohy a tvrdě dopadl na zem. Opět se dostavily úzkostné pocity, strach, únava a osamělost. Jediná osoba, na které mu záleželo a které záleželo na něm, byla beze vší pochybnosti mrtvá.
Nenašli tělo. Je zde ještě naděje? Pokud ji skutečně střelci zasáhli, mohla by v sobě najít dost síly na to, aby se dostala až do vzdálené Osady? Trix byla dostatečně tvrdohlavá a měla za sebou těžké životní zkušenosti, ale byla přece jen člověk. Ztráta krve ji pravděpodobně vyčerpala a upadla do bezvědomí pár mil od Tábora. Pokud ji nikdo nenašel, byla už tímhle okamžikem po smrti.
Uplynula spousta těžkých minut, než v sobě našel novou sílu. Ale on to dokázal, zatím to vždy dokázal. I on sám měl tuhý kořínek a nerad se utápěl v depresích. Život je těžký. A život po smrti? To už je hotové peklo. Jenže přesto je život posvátný a pud sebezáchovy v něm byl velmi silný. Je třeba jít dál a překonat všechny překážky. Jen tak se bude moci jednoho dne otočit zpět a podívat se na vše, co vykonal. A pak se zasměje všem těm řečem o těžkém údělu. Vidíte? Já jsem zvítězil!
Zatnul zuby a postavil se na nohy. Na tváři měl lehce posmutnělý úsměv a očima hleděl ven ze stanu. Trix byla pryč, ale on ještě žil a dýchal. Nebyl s ní v jejich posledních chvílích, ale věřil, že se nevzdala, že nezaváhala. On si ten luxus zoufalství taky nehodlá dopřávat. Vykročil pravou nohou.

Tábor mezitím žil svým běžným životem. Mladík si povzdechl. Možná že teď ho nikdo nebude obtěžovat tajnými úkoly a konečně se začlení do společnosti. Stádo nebo Zjizvení? Pro něj zde nebyl rozdíl. Jedni jsou zrádní a byrokratičtí, druzí jsou násilníci a zelené mozky. Kdo je víc?
Seběhl z nevelkého náspu před svým stanem a zastavil se u skupinky Zjizvenců sedící kolem ohně. Viděl tam jednu ženu a tři muže, další dvě postavy seděly zády k němu. Jeden starší holohlavý muž se zrovna vychloubal nějakým svým hrdinským kouskem. Mladík mu skočil do řeči zrovna ve chvíli, kdy barvitě popisoval, jak protivníkovi cpal do zadku brokovnici.
„Můžu si přisednout?“ otázal se opatrně.
Mluvčí se na něj nepřívětivě podíval.
„Co jsi zač, mladej? Si snad myslíš, že jsi tu šéf nebo co?!“
„Omlouvám se…“
„Vylekal ses, co? Máš strach!“
Plešatec se postavil a vykročil k mladíkovi. Jeho společníci po něm káravě mrkli a mladík usoudil, že narazil ke své smůle zrovna na nebezpečného cholerika. Udělal několik opatrných kroků vzad. Otevřel ústa, aby promluvil, jenže pak si uvědomil, že by akorát projevil slabost a to by se mohlo ukázat jako fatální. Zastavil se. Zjizvenec k němu beze spěchu došel. Mladík ucítil jeho zkažený dech na obličeji a připravil se na rvačku.
„Hej! Já tě znám! Rusty, nech ho být!“ ozvalo se od ohniště. Jedna z postav, která byla původně otočená zády, se teď dívala na mladíka. Byla to drobná dívka. Mladík okamžitě poznal ty modré oči a tmavě hnědé vlasy stažené čelenkou. To byla ta žena, kterou spatřil krátce poté, co se probral. Putovala tehdy s Mendaxem.
Plešatcova reakce byla překvapivá. Zarazil se a pohlédl na dívku. Nasucho polkl a pomalu se vrátil na své místo. Ona mezitím vstala a vyšla mladíkovi naproti.
„Ty jsi ten nový, že? Myslela jsem, že tě získalo Stádo, ale Mendax má snad devět životů. Je dobrý voják. Vítám tě tady. Jmenuji se Felis.“
Mladík byl překvapen těmi nezměrnými projevy úcty, kterou ostatní prokazovali té malé dívce. Přitom ta holka mohla sotva mít osmnáct let.
„Rád tě poznávám, Felis. Ještě se tu nevyznám. Chtěl jsem… poznat lidi tady okolo.“
Dívka se vesele usmála.
„V pořádku. Jen se nauč neskákat do řeči starším.“
Pak potichu, jen pro mladíka, dodala:
„Dávej si pozor na lidi jako je Rusty, snadno se rozčílí a rádi ubližují ostatním. Příště bych nemusela být nablízku.“
Mladík si neodpustil otázku:
„Jak to, že tebe tak ochotně poslechnul?“
„Mě tady poslouchá kdekdo. Můj otec je teď Generál.“
Mladík pocítil další ledovou sprchu. Již druhou za jeden den. Tahle malá holka byla dcerou jeho prastrýce. Skoro jeho sestřenice. Ona to očividně ještě nevěděla. Chytla ho za ruku.
„Pojď. Rusty se snad už uklidnil.“
Odtáhla zkoprnělého mladíka k ohništi a usadila ho vedle sebe.
„Omluvte ho. Je tu nový a ještě neví, jak se chovat.“
Rusty si odplivl.
„Kecy. Má za sebou už jeden zatracenej život, tak by měl vědět co se sluší a patří. Trasořitka vyměklej…“
„Ty ses taky moc nepředvedl…“
Všichni se na mladíka zděšeně podívali. Dokonce i on sám sebe překvapil svou odvahou Rozhodně se nenechá ponižovat v téhle společností primitivů.
„Najednou si dovolíš otvírat hubu, jo? Když tě chrání tady princeznička. A víš ty co? Zítra jedeme na východ. Trošku prošťárat Smetiště a ukončit trápení několika Obětí. Přidáš se, hrdino?“
Mladík nehodlal ustoupit.
„Jdu do toho.“
Rusty se zlověstně usmál.
„To se zase pobavíme.“
Pak mladík zachytil Felisin pohled.
„Jsi blázen…“

Smrtelně bledá dlaň vytrhla trs trávy a zanechala za sebou krvavé šmouhy. Trix se znovu vzepjala a posunula své těžce zraněné tělo o další o kousek dál. Za jedinou noc překonala Spálené země. Přesto však neměla naději. Čekala ji ještě dlouhá cesta Pralesem a na tu už neměla sílu.
Z určitého pohledu měla štěstí. Z celé té salvy ji zasáhla pouze jedna kulka. Jenže pravý bok měla zalitý krví a to zranění ji do hodiny zabije. Tím si byla jistá. Učinila další píďalkovitý pohyb vpřed. V dálce viděla jakési světlo. Ještě stále vnímala a byla si jistá, že je nedaleko mýtiny s tou zvláštní sochou. Ano, z ní vycházelo to světlo. A větrem se nesl hlas…


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 11 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 MC_Kejml 09.10.2008, 18:25:52 Odpovědět 
   Když jsem viděl poslední otázku v perexu, tušil jsem, že Generál bude strýc. A je tomu skutečně tak!

Občas jsem se motal v tom, co bylo dáno a co ne, jako na jiných místech v díle. Píšeš o něčem a najednou prozradíš fakt, který jsem za celou dobu netušil.
Př: Mladík si stále uvědomoval, jak žoldáka vykolejila jeho zpráva. Teď hraje o čas. Ví, že se prozradil a snaží se dostat z dosahu.

Takže Mendax hrdinu podrazil? Kdy? Jak? Uf...
Asi jsem sám něco přehlídl. Promiň :/

Každopádně čtu dál a kladnou známku si neodpustím!
 Tuax 03.10.2008, 12:56:58 Odpovědět 
   Tak mladík se zatím chová celkem nevyrovnaně, z ničehonic váhá, pak se vzpouzí. V jednu chvíli se tváří jako rozvážný člověk, který má dobrý odhad, v další je zcela opačný.

Přijde mi krapet nedůvěryhodné ztvárnění Mendaxe,na to jaký se snažíš aby byl, viz. tvá předmluva nahoře, tak k tomu nemá z tvého podání ani blízko. je to křivák, chladnokrevný zabiják, je mazaný, ale ani zdaleka není ukrutný. Navíc se chová na vyloženě zapornou postavu, moc kladně.

Získávání informací mi přijde, moc snadné, je to takové pohodové. Trošku to ztrácí na síle.

Závěr této části, je trošku na sílu, jen aby navnadil na další díl. Přijde mi tu navíc, vůbec by nebylo špatné, kdyby takto začínala další kapitola. Ale ty jsi autor a je to tvůj příběh. jen říkám mé myšlenky spojené s četbou tvého díla.

Ale jinak příběh je to poutavý, dobře se odvíjí, pořád jsou zde zvraty, tajemství. To je fajn.
 ze dne 04.10.2008, 23:09:52  
   Leontius: Ta nevyrovnanost je účelná a Mendax samotný... no nech se přkevapit :-) Já sám jsem v téhle části ještě netušil na čí je straně. Ten příběh nebyl vůbec rozplánovaný :-D
 Aenica 25.06.2008, 19:26:51 Odpovědět 
   Připravil jsi nám pěkné překvapení, jen co je pravda :) V některých věcech jsi mě, bohužel VŮBEC nepřekvapil. Alespoň v nečem má člověk skálopevno jistotu a dnes se ti podařilo dokonce překřížit rody: "přestože se jednalo o záři, ..., bylo příliš ostré..." V první větě jsi použil záři, v druhé zjevně myslel na světlo. Dál tu máme: "zmizel za ostatníma", a jelikož to není v přímé řeči, bylo by pěkné, kdyby to bylo "ostatními" :)

K příběhu nemám co dodat... hltám a hltám dál... :)
 ze dne 25.06.2008, 20:17:40  
   Leontius: Jsem rád že řekvapuji, i když ne čím..n :-( No, třeba to někdy bude lepší...
 Imperial Angel 02.02.2008, 12:52:19 Odpovědět 
   Heh, jedno překvapení vedle druhého...Mladík nachází mezi Zjizvenými vlastní rodinu, navíc se dovídáme o plánech Zjizvených a ještě to vypadá, že hlavního hrdinu čeká setkání se zombíkama :) ...1
 ze dne 02.02.2008, 17:57:21  
   Leontius: Díky. Na rodinnou idylku to sice nevypadál ale pokusím se z toho vytřískat co se dá. A se zombíky máš pravdu, ze všech fantasy potvor, jsem pro začátek oprášil zrovna tyhe... Snad to ve výsledku nevyjde jako kýč.
 Šíma 01.02.2008, 23:27:04 Odpovědět 
   Trochu mě překvapil příbuzenský vztah generála a našeho hrdiny! ;-) Trix sice uprchla, ale zdá se, že má na kahánku, tak mě napadá, že ta podivná socha bude mít v příběhu ještě nějakou roli... Těším se na výpravu na "Smetiště", či jak bylo nazváno místo akce, nebo spíše cíl budoucí mise. Ačkoliv je náš mladý muž synovcem samotného šéfa, patrně to nebude mít jednoduché... ;-) Jednička!
 ze dne 02.02.2008, 17:55:29  
   Leontius: A nezapomínej na jeho malou sestřenku :-D Díky za přečtení. Snad se ti bude Smetiště" líbit, až se tam dostaneme...
 Pavel D. F. 01.02.2008, 22:10:00 Odpovědět 
   Je dobře, že se v příběhu objevují stále nová tajemství. I toto samo o sobě originální prostředí to ještě ozvláštňuje. Z generálova příkladu je zřejmé, že čas v tomto světě plyne jinak než v tom našem. Ze vztahu generála, mladíka a Felis bude možno ještě dost vytěžit, Trix se možná vrátí v nějaké nové roli.
Dobře rozehraný děj nepokazí ani občasné pravopisné chyby a překlepy, tentokrát jich ani nebylo nějak moc.
 ze dne 02.02.2008, 17:54:30  
   Leontius: Děkuji za vydání a zhodnocení. Už si začínám říkat, zda těch tajemství není zbytečně mnoho a je těžké říci, jak se to vše vyvrbí. Příběh totiž nemám naplánovaný příliš daleko. Ten rodinný vztah už mám zhruba vyřešný. Nechte se překvapit....
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Vše pro Jarčino...
Markolsen
Nekropotence15
kilgoretraut
Vítězství jméne...
ApIN
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr