» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."

W. Shakespeare

počet přístupů: 2916054

obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Poslední sbohem ::

Příspěvek je součásti workshopu: Vzkaz v lahvi

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky na smutnou ( i veselou) notu

čertíček244	publikováno: 04.02.2008, 10:09

Je to moje první povídka, když nepočítám školní slohové práce, tak buďte prosím shovívaví. Za chybičky se omlouvám, určitě se někde nějaká vloudila. :o)


	Seděla v koutě za prosklenými dveřmi. Hlavu schovanou v dlaních před pohledem té, která ji tolik ublížila – vlastní matky. Plakala. Slzy stékaly po tváři, jakoby mohly smýt ponížení z nespravedlivě obdržené facky. <i>„Proč? Proč já? Chtěla jsem jen pomoci, je to snad hřích?“</i> Běželo ji hlavou při vzpomínce na děsivou hádku s matkou. Vlastně už ani nevěděla, kvůli jaké maličkosti se začali hádat , pamatovala si jen konec – tu hroznou ránu a pak prsty, které ji občas i pohladily, vyznačené na své tváři. Utekla, schovat se před vztekem té, kterou možná kdysi milovala. <i>„ Nemá právo být taková. Já se snažím a ona?“</i> Bolest pomalu otupovala její mysl – bolest , vztek a vzdor. <i>„Nevydržím to, nebudu tady už ani minutu! Ale kam mám jít, když nikoho nemám, jsem vlastně sama. Už vím!“ </i> Otřela si uplakané oči a hrdě pozvedla hlavu. Vstala, otočila klíčem v zámku a začala si napouštět vanu . <i>„Udělám to, udělám.“</i> Šeptala, když do horké vody lila lahvičku svého oblíbeného parfému. Zarazila kohoutek a z tajného úkrytu za zrcadlem vytáhla deník, ze kterého vytrhla kus papíru. Pomalu se vysvlékla, usedla na okraj vany a začala psát. <i>„Poslední sbohem – ano to je dobrý název pro dopis na rozloučenou“</i>, usmála se. <center><b><i>„Poslední sbohem!“ Já dávala – ty jsi jen brala, kdysi jsem tě i milovala. Teď neomlouvám se, neprosím za odpuštění – pro tebe se nyní hodně změní. Sbohem! A měj se krásně – beze mě už budeš žít šťastně!</i></b></center> Srolovala dopis do ruličky a vložila ho do lahvičky od parfému, pevně ji zašroubovala a stiskla v dlani. Ponořila se do stydnoucí vody. Natáhla ruku a vzápětí v ní sevřela žiletku, kterou zde zapoměla její matka při zušlechťování těla. Chvíli čerpala sílu z doteku chladivého kovu a …… . Pozorovala svou krev, jak se mísí s vodní říší a vytváří tak abstraktní obraz dohasínajícího života. Zavřela oči.


celkové hodnocení autora: 96.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.2		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 27		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 52		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Nancy Lottinger	14.04.2008, 12:40:48

Odpověď na příspěvek od uživatele: Nancy Lottinger* ze dne 14.04.2008, 12:40:19* Aha, tak vidím, že už jsem tu jednou byla...


ze dne 14.04.2008, 12:41:39
čertíček244: to nic Nancy, já tě tu vidím hrozně moc ráda

Nancy Lottinger	14.04.2008, 12:40:19

Tak jestli první povídka to vážně nevím, rozhodně to tak nevypadá a mně se to hodně líbilo - je to silné!

endless	29.02.2008, 15:24:46

....tohle je dobrý...pouze bych se ohradila proti "zapomenutéů žiletce. člověk v podobném rozpoložení si určitě nástroj obstará. a slovem zapomenutá rozbředává celý úsek, jinak dobrý. někdy je lepší nevysvětlovat.....


ze dne 29.02.2008, 22:17:23
čertíček244: Díky moc za tvůj komentář endless

Šíma	08.02.2008, 11:50:12

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 08.02.2008, 9:25:01* Tak to je tedy "síla"... Myslím, že není co dodat, jen se mi trochu "hrůzou" ježí chlupy! Lidská psychika s námi dělá divy...


ze dne 08.02.2008, 11:59:56
čertíček244: to je fakt, nikdy nevíš kdy ti hrábne ... teda doufám, že ne :o) Kdo by nás tady potom bavil svými Šímovinami, takže ať je psychika jákakoliv, já bych to nikdy nenechala dojít až tak daleko...

Cyrano	08.02.2008, 9:25:01

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 07.02.2008, 16:05:04* Šímo a čertríčku: Mně to připadá docela věrohodné! Už jsem slyšel a zažil ledacos. Např. bývalý kolega jel s malým asi čtyřletým synkem autem, havaroval a ač jim se nic nestalo, auto zrušil. Já ho pak potkal ve městě a normálně jsme se bavili. A pak prý se mu to doma nějak rozleželo v hlavě, že toho malého klidně mohl zabít a pověsil se. Přitom to byl normální, přátelský, snad trošku uzavřenější kluk kolem třicítky.I místo měl slušné - měl na starosti vzduchotechniku a další technická zařízení v budově, s podřízenými ycházel skvěle...C'est la vie!


ze dne 08.02.2008, 11:12:00
čertíček244: Ano Mirku .... C´est la vie! Je fakt, že se v dnešní době děje ledaco

Šíma	07.02.2008, 16:05:04

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 04.02.2008, 12:15:44* Ahoj, ohledně té dívenky a žiletky, máš na mysli ono "zkratové jednání"? Náhlý čin popuzený podvědomím z pocitu ublížení, méněcennosti a křivdy? To mě nenapadlo, lidé dělají mnohdy šílené věci z důvodů, nad kterými zůstává rozum stát... Pak by to musel být hodně silný "citový" impuls, ale i tak působí trochu nevěrohodně... :-(


ze dne 07.02.2008, 18:10:25
čertíček244: Věř mi Šímo, že věrohodný je až až, zažila jsem něco podobného - teda ne na vlastní kůži, naštěstí to dopadlo dobře, ale dodnes tu holčinu kamarád hlídá jako ostříž .... lidé jsou různí a nikdy nevíš, kdy to budeš chtít vzdát :o)

Hanulka222	05.02.2008, 19:25:39

Povídka pěkná, jen snad některé fráze jakoby mi už připadly známé, chtělo by to trošku inovace... A začátek bych zvolila pozvolnější, aby čtenář hned nevěděl, kolik bije a co se asi na konci stane... Co mě ale zaujalo, byla předposlední věta: Pozorovala svou krev, jak se mísí s vodní říší a vytváří tak abstraktní obraz dohasínajícího života... Ta mě hodila jakoby do jiného světa...


ze dne 05.02.2008, 20:10:17
čertíček244: Jak už jsem naznačila někomu v komentáři rady vítám, protože je to moje první povídka, délka je záměrná , stejně jako konec - vlastně už tak trochu z jiného světa :o) Díky za komentář

Svetla	05.02.2008, 12:53:21

Ale jo, proč ne. Dobře napsané. Jen psaní vzkazu a konec života - na mě působí dost násilně.


ze dne 05.02.2008, 13:17:00
čertíček244: jak píšu první pokus, díky za komentář :o)

OH	05.02.2008, 8:38:30

Ahojky, Č. Smutný, dneska jsem četl už druhou povídku se žiletkou a krví.


ze dne 05.02.2008, 9:06:51
čertíček244: to ti nezávidím... díky za komentář

Cyrano	04.02.2008, 13:35:53

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 04.02.2008, 12:15:44* Doufám, čertíčku, že nebyl zas tak vyčerpávající (pro Tebe) a že mi říkáš pravdu! Opravdu jsem se bál, že tohle je to horší pokračování po té Tvé "Zamilované"...Některé dívky tak iracionálně opravdu reagují já si jen myslel, že by Tě bylo škoda!;o)))


ze dne 04.02.2008, 16:40:39
čertíček244: díky.... ale neboj tak hrozné by to se mnou nebylo

kulkul	04.02.2008, 13:25:31

V proze nejde tolik o pocity, ale o děj a postavy. Tys to vzala jako básničku. Taky bezděčně tam vznikla, ale nehodí se - copak člověk s myšlenkami na sebevraždu mluví ve verších? Autor prozy své pocity radši nesděluje (ví, jak málo bývají objektivní) hledí spíš umělecky ale logicky, na příběhu, odhalit motivace a vlastnosti druhých - a pozoruje, co z toho zajímavého vzejde. Tobě příběh nevznikl, protože tu základní motivaci PROČ facka padla nevíme, z TOHO mohla být povídka, jen z pocitu ublížení těžko. A vidíš jak reaguje čtenář "ach čertíčku snad to není o Tobě?" - to pro autora prozy špatné vysvědčení. A ještě platí takový pravidlo, že když autor nedovede udržet postavu, tak mu ona hned hyne, např.žiletkou. Toho si všimni, pokud chceš zkoušet psát prozu. Shovívavě a upřímně hodně zdaru přeje starší amat.spisovatel KK. Doufám že je tomu trochu rozumět.


ze dne 04.02.2008, 16:40:00
čertíček244: Díky moc za radu, já tu povídku psala právě tak krátkou, aby si čtenář mohl nějaký ten dějík domyslet - délka je záměrná a od začátku jsem věděla, že postava zemře. :o) Moc díky za komentář - poučím se

Cyrano	04.02.2008, 12:15:44

Milý čertíčku! Tvoje povídka mi tak nějak vyrazila dech a jen doufám, že to není Tvůj vlastní příběh! Znám Tě jako prima človíčka se smyslem pro humor, naposled jsem četl jinde tu tvoji" Zamilovanou", můj komentář k ní se ostatně taky proměnil v samostané dílko předhozené "lvům"! Chci věřit, že je to jen výplod Tvé fantazie, i když ta facka padnout mohla a někdy si člověk opravdu ve své představivosti dokáže vymyslet pomstu těm, co jednali tak nespravedlivě, aby se tím pak trápili... Jen by to u těch představ mělo končit! Na rozdíl od Šímy si nemyslím, že by muselo jít o dívku soustavně fyzicky a psychicky týranou. Takhle se chovají i ty, které třeba v životě nedostaly facku a proto to berou tak tragicky, když k tomu náhle dojde! Může jít i o dítka milovaná nebo jak teď znovu čtu ten dopis, nedoceněná, zatížená těžko splnitelnými nároky! Dokonce si dovedu představit osamělou matku, která se dost zaměřuje na to, aby si sama užila a od dcery očekává, že bude něco extra a ona si zatím narazí nějakého chudáka (třeba jako kdysi její matka!), což ji vyprovokuje k hádce kvůli něčemu zcela jinému a nakonec k té facce!No vidíš, to by byl námět na celý román ze života...Ale já chtěl původně pouze kladně zhodnotit Tvou prozaickou prvotinu. Je to moc hezky a sugestivně napsané, až jsem měl o Tebe strach! Doufám, že zbytečný!;o)


ze dne 04.02.2008, 12:33:15
čertíček244: Díky Mirku za vyčerpávající komentář, a neboj ... já bych se nevzdala

Šíma	04.02.2008, 11:32:35

Příběh není špatně napsaný, jen ta sebevražda mi tam nesedí... Kvůli jediné facce? Zdá se mi, že by hrdinka Tvého příběhu musela být psychicky a fyzicky týraná, aby něco takového provedla (a to soustavně), aby se její pud sebezáchovy dostatečně otupil, aby jí bylo již všechno jedno... No, ale nebudu si tu hrát na psychologa, nebo psychiatra (jsem jen obyčejný šíma)... ;-) Styl není špatný, ale příběh sklouzl do obyčejného a okoukaného schématu a klišé. Onen vzkaz "v lahvi" je tam navíc (v rámci zadání). Nebylo by lepší, kdyby se hrdinka vykoupala, oblékla a odešla z domu a tu lahvičku nechala plavat ve vodě (v napuštěné vaně)! A vzkaz by mohl mít poněkud jiné znění... (Třeba až rodiče - matka - dostane rozum, pak se vrátí!). Omlouvám se za délku komentáře. Jen tak mě to napadlo a "musel" jsem to sem napsat. Někde za tím vším (stylem i samotným textem) je ukryt možný tvůrčí potenciál, proto tedy piš a piš a piš! Ono se to vyvrbí! ;-)


ze dne 04.02.2008, 12:09:53
čertíček244: díky Šímo, někdy má člověk chuť to vzdát už po té facce

ZITULE	04.02.2008, 10:15:40

Báječný začatek, myslim že neni čeho se bát, vždyt píšes moc pěkně, jen bych povídání trocghu víc rozšírila ale ja nemohu zatim kritizovat pri ja delam v proze prvni kroky, ano pravda facka vzdy není řešením, a spíše boli na duši. Bezvadné, jistě piš dál teším se na další věcičky. Zitule


ze dne 04.02.2008, 11:05:01
čertíček244: Díky Zituš za mylí komentář. :o) Ps: délka je takhle schválně :o)