obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je sen bdícího."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915454 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39673 příspěvků, 5755 autorů a 391166 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Pod korunami velikánů ::

 autor Valoar publikováno: 07.02.2008, 20:45  
Je to takové zachycení okamžiku. Obsahuje to kousek mé osobnosti. Možná že tento minitext (nevím, jestli se to dá nazvat povídkou) rozvedu do nějakého fantasy příběhu...
 

Svítilo slunce a já už zase seděl na vlhkém a studeném kameni podstavce modly pod korunou dubů. Tam, kde jsem to měl nejraději. Ačkoli bylo slunečních paprsků ještě dostatek, neměli už takovou sílu, aby prohřáli kůži a pohladili mne po tváři hřejivými zlato-oranžovými konečky prstů. Pomalu, ale jistě předával Podzim své otěže Zimě.
I když jsem si vychutnával atmosféru, která chvíli před západem slunce panovala, byl jsem stále ostražitější, myslel jsem, že mne někdo sleduje. Stejně jsem nemohl odejít, po určité dávce alkoholu jsem se jen díval na čupřinu hnědých vlasů, které prozařovalo slunce, takže získali narezlou barvu. Připomínali mi uschlé drny trávy, které už dávno na tomto místě nesekal. Modla byla zapomenuta. Bozi také. Utápěl jsem se v beznaději a smutku, snad už jsem pouze já. Já a budu jim věrný do skonu. Přišla lhostejnost. Lhostejnost k tomu, že mě někdo sleduje, to že mě může každou chvíli zahlédnout některý vesničan a roznést po celé vesnici, že jsem tu zas. Navíc opilý a sotva vnímající. V určitém smyslu slova ale víc než on.
Chtělo se mi spát, místo toho jsem přes hnědo-oranžové listoví dubu sledoval zapadající slunce. Vůně lesa omamně lákala ke spánku, vůně medoviny, kterou jsem tady rozlil se pomalu uvolňovala do vzduchu, vůně vody, která se odpařovala z mechových polštářů. Začali kát slzy. Nádhera. Radost. Západ slunce. Samota. Smutek.
Hlavou se mi vířili různé hořkosladké pocity.
Proč je tu tak krásně a proč tak ošklivo?!
Proč je konec tepla a je zima?!
Proč jsem tak slabý a zlo tak silné?!
Proč jsem tak zvláštní a ostatní normální?!
Proč?! Proč?! Proč?!
Odpověď jsem nevěděl. Odešel jsem s myšlenkou, že se sem vrátím ještě mnohokrát. Do světa, kam utíkám, tam, kde mi je vždy dobře, tam, kde nemusím nic řešit, ale řeším. Jak dlouho to tak zůstane?!


 celkové hodnocení autora: 60.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 3.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Ekyelka 07.02.2008, 21:55:38 Odpovědět 
   Kromě gramatických chyb, o nichž se zmiňoval m2m bych ještě upozornila na některé nelogické věty. "Připomínaly mi uschlé drny trávy, které už dávno na tomto místě nesekal" - chybí ti slůvko "nikdo" - a takových je víc. Vznikají překotným psaním a nedostatečným čtením při kontrole, pozor na to. Radši si text přečíst pomalu a nahlas, v tu chvíli získá i jinou barvu a chyby jaksi vystoupí na povrch.
Jako začátek příběhu - možná. Myšlenka je však upozaděna vlivem namáhaného textu. Vím, ještě nemáš takový jazykový cit a lehkost ve vyjadřování - to přijde s dalšími texty - ovšem nějak se začít musí. :)
Také si dávej pozor na příliš dlouhé věty plus malé doporučení: první věta by měla natolik zaujmout, aby čtenáře přivedla k další větě a vlastně k textu. Neměla by tedy být moc dlouhá, rozhodně ne nudná nebo kostrbatá, naopak by v ní měla být jistá dávka jisker a ohně (viz. jedna z nejznámějších vět: "Poslední muž na světě seděl v místnosti, když vtom někdo zaklepal na dveře." - tohle už upoutá pozornost, což?)
Moje rada je tedy nevzdávat se, nebát se hrát si se slovíčky a zkoumat, co všechno se s nimi dá dělat - ale samozřejmě v rámci pravidel pravopisu. :)
 ze dne 09.02.2008, 10:09:03  
   Valoar: Díky za rady, zkusím se je upotřebit.
 m2m 07.02.2008, 20:45:12 Odpovědět 
   Zdravím :-)

Myslím, že anotace vystihuje přesně, co bych měl nejspíš napsat.
Je to obraz s kouskem osobnosti.
Je ale plný chybiček:
Sluneční paprsky nemělY, prohřálY, pohladily...
Vlasy získalY narezlou barvu, připomínalY...
ZačalY kát slzy...
Pocity vířilY...atd.

Ač je to tedy jen obrázek, postrádá něco, co by mu dávalo nějaký šmrnc, energii, šťávu.
Jako nejlepší na dílku vnímám pasáž jednočlenných vět a následujících otázek.
Bohužel, samotné dílko mně osobně vyznívá do ztracena, ač v něm "myšlenka" je, chce to jenom ji lépe uchopit a lépe ji namalovat.

Jo...a to důležité bych zapomněl - vůbec bych si nelámal hlavu, jestli zakomponovat do nějakého fantasy, ono i malování literárních obrázků je krásná věc, chce to jen cvik...snad příště :-)
Držím palce.
 ze dne 09.02.2008, 10:07:17  
   Valoar: Já jsem si uvědomil, že by tohle mohl být prolog k několikadílné sáze povídek až potom, co jsem to napsal:) nicméně předtím, než jsem to napsal to mělo být něco jako zmiňovaný literární obrázek...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Opilí nocí
Bezejmenná
The Hammerhead ...
Veo Ochmanek
Depresion
Freeze letters
obr
obr obr obr
obr

Povídka
florinka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr