|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303416 komentářů :: on-line: 15 ::
|
 |
|
:: Společenstvo elementálů: Devět sil (1-2) ::
Mladý teenager Kamil je stejný jako každý z nás, to by se ale nesměl potkat s někým, s kým neměl..
Autobiografická novela, životní dílo 16letého autora.
Dílo bude vkládáno po několika kapitolách týdně. Omluvte sníženou kvalitu formátování. |
| |
|
|
"Přátelství spočívá ve výběru člověka, kterého jsme si zvolili pro jeho povahu a dali mu jednou provždy přednost."
Bonnard
,,I když nepřátelé sílej, a kámoši prohrávaj, tak za to stojí bojovat.´´
Jiří, pátý ze Společenstva
,,Vždycky, když máš dobrý důvod pokračovat, musíš jít směle do toho.´´
Josef, šestý ze Společenstva
Věnování
Rodičům, příbuzným a všem těm, co mi pomáhali při tvorbě této knihy.
Poznámka Autora
Beer Kamil, Masák Aleš, Podlesný Jakub, Jakl Tomáš, Maršíček Jiří, Maršíček Josef, Příhoda Michal a David Marek jsou skutečné osoby, které jsou v knize zastoupené těmito jmény. Všechny zmíněné čtvrti a místní názvy jsou reálné. Všechna ostatní jména a lokace jsou smyšlené a veškerá podobnost s reálnými osobami nebo místy je čistě náhodná.
Úvod
Píše se rok 2006. Je nedávno po přelomu tisíciletí, který měl znamenat cosi přelomového a nevídaného, jinou dobu, která měla přinést mnoho nového. Přesto moc dobrého nepřinesla - náhlé teroristické útoky a přírodní katastrofy si vyžádaly oběti milionů lidí po celém světě.
Lidé však utrpěli nejen ztráty, jakými byly například zničení budov světového obchodního centra, globální oteplování a jeho neblahé následky nebo vlny Tsunami, pustošící pobřežní státy.
Bylo zde něco mnohem většího, co se vrátilo. Něco, na co se nikdo nemohl připravit, o čem nemohla politika nijak rozhodnout, na co byly sebelepší armády krátké.
Na svět se vrátila magie.
Ano,magie. Taková, kterou jsme zde ještě neviděli, která měla pramálo společného se šálením dnešních ´´kouzelníků´´ , která umí jak dobré i zlé, tak i taková, proti které, pokud je použita ve špatných rukou, nepomůže žádné opatření, co známe.
Taková, která využívá elementů, jako je voda, oheň, vítr, země, ale také i člověk sám.
Ztělesněním této moci jsou elementalisté – lidé, kteří mají talent k použití jim daných živlů, ti, kteří byli přetvoření k obrazu elementů samotných.
Nikdo takový zatím neexistuje, avšak to se má brzy změnit.
Proti moci elementu neobstojí nikdo...kromě elementu samotného.
Prolog
Bojovník v modrém brnění běží k bráně Pražského hradu. Je zřejmé, že prošel mnoha bitvami, ale pro něj jich bylo příliš málo. On sám zakusil válku, věc, co předtím nepoznal.
Jeho výraz odráží jeho myšlenky, které se mu během nedávných událostí nahromadily v hlavě a které ho změnily navždy. Jeho budoucnost je nejistá, ale jeho účel tady je již daný. Jedině on má možnost porazit zlo, rozpínající se z hradu, jedině on a zbytek jeho přátel.
Vést své staré kamarády do bitvy je jedna věc, ale to, do čeho se zapletl, byla věc druhá.
Do problému, který měl být jen jeho, zasvětil příliš moc lidí na to, aby je teď zklamal, teď, když mu jsou ochotni pomoci jako nikdy jindy.
Boje s elementem si na jeho duši vzaly svou daň – už pocítil, jak element zaslepil jeho smysly, jak ho ovládl, ale bez něj by nemohl nikdy zvítězit. Stejně tak i jeho věrní spolubojovníci by bez něj padli.
On, že by byl jejich skutečný vůdce? To asi těžko; ale už o všem vědí. Pokud by teď polevil, čekala by ho porážka.
Ví však, že to, co ho nyní čeká, nebude nic lehkého.
Nyní se otáčí; pohlíží na elementalisty, co ho beze slova následují a vidí, co se s nimi stalo.
Vidí jejich známé tváře - jeden brunátní, jiný je veselý až hanba; prohlíží si ty tváře, které za pár minut mohou být mrtvé, bez výrazu.
Vybavuje si vzpomínky na každého z nich, to co s nimi zažil, situace, ve kterých s nimi byl.
Otáčí se nazpět, a jde dál - jeho poslání je jasné. Nepřítel také. A teď se s ním musí utkat.
Musí napravit, co způsobil.
Společenstvo elementálů, Díl první: Děvet sil
I
Hůrka, Praha, Česká republika.
Byl klidný, slunný, záříjový den.
Den, kdy se už většina žáků usadila zpátky do lavic, doba, kdy už má většina středoškoláků po maturitě, čas, který proklíná spousta studentů, kterým se nechce se učit nebo by ještě chtěli zůstat na prázdninách, stejně tak jako já, nastupující do deváté třídy základní školy.
Nebyl to jen tak obyčejný den; dnes se můj život změnil navždy.
Protože..byl zrušen Exil.
Jedno z pro mě nejdražších míst, kde jsem pobyl, když mi bylo nejhůř, kam jsem měl pokaždé dveře otevřené, klub, kde jsem se odreagoval z učení v napjatých školních dobách.
Nevím, proč byl teď navždy zavřený. Snad nebyl zájem, snad nebyl čas. Nebo jim tam nechodilo moc zákazníků...nevím.
A nyní jsem se chtěl vrátit. Chtěl jsem se vrátit mezi své staré přátele, kteří se mnou tehdy tak nadšeně hrávali karty. Nebo promluvit s obsluhou, s milými lidmi, kteří byli vždycky ochotní si s vámi popovídat nebo vám ohřát párek.
Zase se tahat noční Hůrkou domů se svými parťáky, v ranní mlze pospíchat na časné turnaje, nebo si zajít do obchodu vedle něco koupit, a zase se vrátit.
Teď jsem se díval do prázdné místnosti. Bylo to neskutečné, jako ve snu. Už bylo pozdě jít do Exilu – doslova.
Nevím, jak dlouho už zde jsem. Možná půl hodiny, možná deset minut, ale nedokázal jsem se přinutit vstát. Zážitky se v mé hlavě omílaly stále dokola, na prázdných lavicích jsem se viděl hrát; vybavil jsem si všechny přátele, kteří se tehdy bavili společně se mnou, které už nepotkám.
Bylo to hrozné a nedokázal jsem na to nemyslet. Proč jsem toho nechal?
Choval jsem se jako blbec, kterého puberta donutila k věcem, které bych víckrát neudělal – už nikdy bych se na své staré přátele znovu nevykašlal.
Musím tohle místo navždy vymazat ze své paměti. Musím s tím skončit.
Zvedl jsem se ze země, na které jsem doteď seděl, a s ostrým výrazem a soustředěnou myslí jsem se mechanicky vydal ke stanici metra B.
Šel jsem po chodníku směrem na jih k parkovišti, když se to stalo.
Přede mnou se objevil asi dva metry vysoký mračný oblak. Trhl jsem sebou v úleku a reflexivně ustoupil o pár kroků zpět. Neměl jsem čas přemýšlet, jen zbystřit smysly a ustoupit.
Z kouře vystoupila podivná postava .. něco takového jsem v životě neviděl.
Celá byla zahalená v tmavém, přes ramena jí spočívala černá, blýskavá tunika.
Za pasem měla meč, však nejkurióznější byla lebka, nebo spíše helma z lebky, jakoby vrostlá do hlavy oné mysteriózní bytosti.
Ano, rysy to mělo lidské, avšak bylo to moc fantastické, než aby to byl pouhý člověk. Aureola obepínající jeho siluetu se leskla v opálové černi; a náhle zaplála, když útočník mým směrem vymrštil dlaň, ze které vylétlo několik černých objektů. Od pohledu připomínaly ohnivé koule z nějaké počítačové hry, ale to bylo nemožné. Musím mít halucinace.
Objekty se blížily ke mně. Bylo mi téměř jasné, co musím udělat, i když nejsem žádný akční hrdina; skočil jsem stranou vedle keřů, obepínající vedlejší panelový dům. Projektily se přehnaly místem, kde jsem předtím stál.
Okamžitě mě zamrazilo a zachvátil mě svíravý pocit, který jsem moc dobře znal. Kdy člověk nasazuje život a nejde mu pomoct, kdy vám adrenalin stoupne do hlavy a vy se rozhodnete, zda utéct nebo bojovat .
Ale tohle bylo více intenzivní, vypadalo to, jako by mě potkala smrt a chtěla si to vyříkat se mnou osobně, ale ať už to všechno má znamenat cokoli, musím se alespoň pokusit tomu uniknout.
Postava vytáhla meč a mrštně skočila po místu, kde jsem přistál. Odkulil jsem se stranou a postavil se na nohy. Bytost cosi naznačila svýma rukama, jako by čarovala.
Z jejích dlaní vytryskl proud černé látky, které jsem už neuhnul; proud mne vymrštil do plotu protějšího hřiště, kde si mne připoutal. Cítil jsem strach, bezmoc, a můj život vysáván tou černou látkou. Osoba, která paprsek vysílala, jako by sílila, .. podíval jsem se na ni a neuvěřil svým očím.
Hned mi bylo jasné, že toho člověka znám.
Podíval jsem se nad sebe, ani nevím proč - nevěřil jsem tomu, co jsem viděl. Stoupal jsem do nebe, zatímco na mě svítila nažloutlá záře.
II
Vše okolo bylo bílé. Bílý horizont, bílé okolí, bílá podlaha...podlaha? Ano, na něčem jsem ležel a udržel se, jenže na čem?
Poplácal jsem rukou vedle sebe - ucítil jsem tvrdý povrch. Pomalu jsem si stoupnul; jak je možné, že jsem živý? Pohnul jsem rukama, nohama, všechno bylo v perfektním pořádku.
Prohlédl jsem se - jsem nedotčený, jen mám v oblečení vypálenou díru. A dokonce můžu dýchat; je tu kyslík, ať už jsem kdekoli.
Možná, že jsem v nebi, možná, že Bůh skutečně existuje a za chvíli se s ním setkám. Byl jsem věřící, tak to bylo docela možné. Nebo nejpravděpodobnější řešení, snědl jsem něco špatného, co mi způsobilo takovéhle halucinace.
Snažil jsem se rozvzpomenout, co se to na Hůrce stalo.
Muž v černém oblečení, snažící se mě zabít..
Výstup do nebe.
Celým místem se ozval hromový hlas:,,Nemusíš se bát, zde jsi v bezpečí.´´
Leknutím jsem téměř vyskočil z kůže. ,,Cože? Kdo jste? ´´
,,To ti říct nemůžu.Věz však, že to, co právě prožíváš, nejsou halucinace. Je to skutečné.´´
,,Eh.. pokud jste mě zachránil od toho.., cokoli to bylo, musím vám poděkovat. Kde to ale jsem a co se to děje?!´´
,,Jsi v bílém světě – místě, které je mou vlastní dimenzí - a neboj, nejsi mrtvý.´´
,,Tak to jsem skutečně... rád.´´
,,Tedy, asi se zamýšlíš nad tím, proč se stalo, co se stalo. Víš, co je to magie?´´
,,Samozřejmě.´´
,,Nedivím se; musíš ji znát z různých her, nebo knih, to je jasné. Avšak, nyní mě dobře poslouchej: Tato magie se vrátila mezi nás.´´
Zatmělo se mi před očima a hlavu jako bych měl v jednom ohni. Co má tohle znamenat? Mluví se tu o magii – něco takového vážně existuje? A proč mám pocit, že je tohle skutečné?
,,Ano, magie. A pravděpodobně také víš, co to jsou elementy.´´
,,Voda, vítr, oheň a tak podobně?´´
,,Tak. A mimo jiné i temnota. To, co na tebe zaútočilo na Hůrce, byl temný elementalista.´´
,,To už se to rozšířilo i mezi lidi? Jako, že, existují nějací čarodějové?´´
,,Laicky řečeno, ano.´´
,,A proč, proboha, šel zrovna po mně?´´
,,Ty jsi potenciální elementalista. A budeš jím zvolen, protože už jsi jednou zde.´´
,,Tomu říkám svoboda rozhodnutí, proč, proboha, zrovna já? To neexistuje někdo jiný, kdo je k této úloze lepší? A vůbec, co třeba nějaký důkaz, že se mi to jenom nezdá?´´
Náhle se v záblesku světla spojilo mé protržené oblečení.
,,Já nelžu. Je to tak.´´
,,Ježíši...´´
Cítil jsem se, jako by mě srazil vlak; dlaně mi zcela zchladly a měl jsem velkou potíž se soustředit; víc bych věřil tomu, že mi nějaký ,,vtipný´´ spolužák strčil do čaje LSD. Tohle přeci není možné, musí se mi to zdát.
,,Kamile. Jsi s to se stát elementalistou?´´
Nevím, jestli mám mít strach, nebo radost, ale zní to neuvěřitelně. Musím vědět víc.
,,Uvidíme. Nejdřív ale, proč vlastně já?´´
,,Vybral jsem si tě na základě vhodného potenciálu a také, protože vím, kdo jsi.´´
,,Cože?´´
,,Nic. Tak tedy, souhlasíš?´´
,,Pokud jsem to měl jednou být já, tak se nedá nic dělat; koneckonců, zachránil jste mi život, ať už jste kdokoli. Dobře.´´
,,Pak vyslechni úkol. Ty, jakožto budoucí elementalista pod mojí kontrolou, musíš zabít nebo donutit ke kapitulaci elementalistu Terora - ´´
,,Terora?’’ skočil jsem bytosti do řeči, ‘’Co to je za jméno, proboha? Čekal bych nějakého Darigaaze, nebo Gehreletha, ale Terora?´´
,,Terora, ano. Vím, že je to divné a nepřirozené jméno, nevím, proč si ho zvolil. Jistě už ho znáš, zaútočil na tebe na Hůrce. Času je ale málo, měl bych pokračovat ve výkladu toho, co tě čeká. Tak tedy, musíš porazit elementalisty, mezi které patří Teror a jeho nohsledi, kteří se němu připojili neznámou silou, zatím známou jako Hyperion.´´
,,Vy jste je tedy neudělal...nevy..no.´´
,,Proč bych tvořil něco, co bych si přál zničit?´´
,,Nevím, někde tomu tak bývá .. ´´
,,Ne tak tady. Tvým úkolem je tedy porazit T-,,
Hlas se náhle odmlčel. ,,Co se stalo?´´
,,Je tomu tak. Terorovi pomáhá několik elementalistů, schopnějších, než se očekávalo.. je to horší, než jsem si myslel.´´
Začal jsem zoufat. Ať už tohle bylo míněné vážně, nebo ne, přesila nepřátel mě odradila; na druhou stranu jsem cítil, že jsem to ještě celé nepochopil - úžas byl příliš čerstvý.
,,Kolik jich je?´´
,,Okolo čtyř, nebo tolik jsem jich alespoň viděl...´´
,,Pět lidí a proti nim já sám !!´´
,,No...je jisté, že bys nevyhrál.´´
,,To asi ne, no..´´
,,Mm... můžeš si vybrat své spolubojovníky.´´
,,Jaké mám na výběr?´´
,,Kohokoli, koho znáš. Své přátele, někoho, o kom víš, že by tě nepodrazil. Někoho, u koho si můžeš být jistý jeho loajalitou´´
,,A co vybrat nějaké mistry karatisty nebo přeborníky v bojových sportech? Ti by byli přece pro tento úkol lepší, ne?´´
,,V žádném případě - oni tě neznají, a odmítli by. Navíc pro tento úkol jsou vhodnější mladší lidé; tvoji přátelé.´´
Po zádech mi přeběhl mráz. Litoval jsem své předchozí otázky; ve skutečnosti bych žádné zápasníky nechtěl. Pokud dostanu možnost bojovat se svými starými přáteli bok po boku, bude to neopakovatelný zážitek.
,,Dobře. Ještě předtím se ale zeptám: jaké vlohy má mít elementalista, kterého vyberu?´´
,,Elementalista musí umět koncentrovat svou mysl, aby uměl vytvořit něco, čím by se ubránil nepříteli pomocí elementu – měl by mít charakter nebo vlohy, které se budou odrážet v jeho elementu. A nakonec, musí mít výdrž pro tento úkol. Avšak vol rozvážně - mohu ti vypomoci pouze s osmi přáteli.´´
Charakter a vlohy, odrážející se v elementu? To mi stačí.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 8 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 21 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 110 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|