obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."
Luigi Pirandello
obr
obr počet přístupů: 2915322 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389996 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Pirátská balada 1.kapitola, část II. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Pirátská balada
 autor Vanessa Kuzníková publikováno: 05.02.2008, 5:49  
...a máme tu další část a věřte, že je možná ještě víc napínavá jako ta první...
 

Spiklenci.
Když přišel ráno Chlapec do výčepu, byl u nich nebývalý nával. Matka totiž nelenila a brzo ráno zavolala pár svých přátel – doktora Analgetika, námořní kapitánku Ráhu velící lodi Schwarzenberská hrobka a dva známé námořníky, jež měli společnost s ručením omezeným a měli naší společnosti, zapůjčit malý, výše jmenovaný škuner, a to včetně věčně nespokojené, výše jmenované kapitánky, která neustále pojídala jablka nebo mrkev, protože tvrdila, že je to zdravé na zuby.
Asi to byla pravda, protože Ráhu měla zoubky bílé jako perličky a pevné jako skála.
„Co je to za sněm matko?“ otázal se zamračený hoch a prohlížel si tu podivnou společnost, a vůbec, vůbec se mu to nezamlouvalo.
Matka vesele představovala synovi všechny přítomné a vysvětlovala jejich přítomnost v hostinci: „Tyhle lidi Chlapče, nám pomohou poklad najít a odvést ho z ostrova.“
Chlapec všem zdvořile podal ruku a u nikoho se zbytečně dlouho nezdržel, snad jen u doktora Analgetika, který mu okamžitě začal měřit puls a přinutil ho i vypláznout na něj jazyk.
„To jsi neměla matko, co když si ten ubohý námořník přijde vyzvednout svůj kufr,“ mračil se hoch a snažil se vyprostit svou ruku od Analgetika.
„Tsss,“ procedila mezi zuby matka, „to už budeme dávno v prd...,“ a provinile zamrkala očima, protože syn se na ní vyčítavě podíval, a tak se ihned opravila, „eee na moři.“
„Jak si ty prachy rozdělíme?“ skočila jim do řeči Ráhu-kapitánka lodi a hlučně kousla do jablka.
Doktor se k ní obrátil: „Ale milá paní jedeme na čerstvý vzduch, to vám dá víc, než mít nějaké prachy.“
Ráhu se udiveně a vyčítavě otočila na matku a zakňourala: „Ale Amazonko tys říkala, že budu mít peněz jako plantáž jablek a teď jen, že se budu nějak vzduchovat? To je na prd!“ A Ráhu smutně a velmi zhluboka vzdychla.
Matka ji uklidňovala: „Neboj Rahuško, ty dostaneš prachy, doktor vzduch a ostatní co budou chtít.“ Otočila se na námořníky a syna a kývnutím hlavy a milým úsměvem je přinutila k odpovědi.
1.námořník: „Prachy!“
2.námořník: „Prachy!“
Hoch se zamyslel a pak odpověděl: „Ještě jsem se nerozhodl asi dobrodružství, ale zřejmě a radši ten kufr vrátím.“
„A dost! usekla matka, „dostaneš peníze!“
Námořníci začali hrát dámu, kapitánka zkoumala košík s jablky, doktor zkoumal kufřík s lékařskými potřebami a Chlapec smutně a velmi zhluboka vzdychl a začal tušit problémy.

Problémy jsou tady.
Náhle se ozval hluk u dveří a ihned po té vstoupili dva podivní muži na první pohled námořníci. Popravdě? Ano byli to skutečně námořníci. Jeden z nich podivně kulhal a druhý byl takový ušmudlaný a sešlí. Nepromluvili ani slovo, usedli a zvědavě si všechny prohlédli.
Matka k nim s úsměvem přistoupila a řekla: „Dáte si něco, pánové?“
Kulhavec na to: „Jo 2x rum do půllitru a kufr.“
Matka okem nemrkla a řekla: „Rum donesu, ale kufry my tu nemáme, my jsme hospoda. No a taky nikam nejezdíme,“ a chtěla odejít.
Ale kulhavec vstal, chytil jí za ruku a řekl zle: „Jen aby, víme své!“
Matka jeho ruku štítivě odstrčila: „Když řeknu, že ne, tak ne! Prostě, ani prd!“
Ošklivec se na ní divně podíval, vyskočil ze židle jako na perku a pak zařval, až si doktor začal měřit puls a kapitánce upadlo jablko. „Cooo?! To je všechno strašně podezřelé a nejvíc podezřelé je, odkud víš moje jméno!“
Chlapec přinesl dva rumy a starostlivě se díval z podivných mužů na rychle se mračící matku, která naštvaně odsekla: „Podezřelej jste vy a já vím prd, jak se jmenujete. A netykejte mi jo! Tady máte a pijte nebo vypadněte,“ a ukázala svou pěstěnou ručkou na oba rumy a posléze ke dveřím.
Kapitánka se k nim naklonila: „Chcete jablko?“ a natáhla k nim ruku s jablíčkem.
Oba muži se na sebe podívali, neřekli nic a jen si zamračeně zavdali z půllitrů. Chvíli bylo ticho, ale pak kulhavec zamával na chlapce: „Mladej ty vypadáš inteligentně. Řekni, nebyl tu náš kamarád jménem Anivlas?“
„Nevím. A jak vypadal?“ zeptal se opatrně hoch, ale věděl, že jsou tady ty tušené problémy. Moc dobře a jasně to věděl, jen chtěl získat čas.
„Nemá na hlavě ani vlas,“ řekl, kulhavec a usrkl rum.
„Takových sem chodí denně 100,“ skočila jim do hovoru matka, „takovej popis je na prd!“
„Co?!“ odtrhl ústa od půllitru ošklivec a ošklivě dodal, „když tak jsem Aniprd a ne Naprd!“
Chlapec s matkou se na sebe podívali, zadržujíce smích, ale kapitánka s oběma znuděnými námořníky, hrající dámu, se smáli otevřeně a nahlas. I doktor zachoval vážnou tvář a tvářil se vážně.
Chlapec spolkl svůj skrývaný smích, podíval se na nezvané hosty a opatrně se zeptal: „Dáte si ještě něco?“
Než však stačil některý z námořníků odpovědět, prohlásil doktor do nastalého ticha: „Prdět je zdravé, ten kdo denně prdí, ten si zdraví tvrdí. Ani prd. To je špatné.“ A zakýval na potvrzení svých slov důležitě hlavou.
Aniprd se naštval, vstal a zavrčel velmi zblízka doktorovi do obličeje: „Neberte si mě do huby!“ A zahrozil na něj svou špinavou rukou, čehož doktor využil a změřil mu puls.
Aniprd byl tak překvapený, že když ho doktor přinutil vypláznout i jazyk, neprotestoval, a jazyk na něj vyplázl. Pak se však vzpamatoval, neboť tušil, že si z něj nejspíš dělají legraci a zařval: „Dooost!!!“
Kapitánce upadlo další jablko, námořníci přestali hrát dámu a zvedli se k odchodu. Ode dveří, však, tajemně mrkli na matku. Matka jim mrk opětovala a námořníci odešli.
„Chci ten kufr!!!“ řval dál Aniprd a celý se vzteky klepal.
„Dejte mu ten kufr,“ děl dobrotivě jeho kamarád Aninoha, ale náhle dodal zvýšeným hlasem, „nebo si sundám nohu a zmlátím vás.“ Pak uklidňoval fňukajícího Aniprda poklepáváním po zádech a oba si opět sedli ke stolu a usrkávali rum.
Chlapec tedy kufr přinesl.
Aniprd se k němu vrhnul a šťastně vrněl. Pak sáhnul do kapsy, hodil na stůl pár mincí a i s Anivlasem kvapně odešli, aniž se do kufru podívali. Matka, syn, kapitánka i doktor za nimi tiše hleděli, ale jen co za nimi zapadli dveře, zařvala matka: „Balííímeee!!!“
Kapitánce upadlo další jablko a doktor si vzal nějaký prášek. Potom si oba vzali své věci a vystřelili ze dveří jako, když do nich střelí. I matka kvapně odešla balit. Jen Chlapec sebral půllitry, utíral stůl, pak ale prásknul utěrkou na židli a běžel za matkou.


 celkové hodnocení autora: 97.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 lucinda 06.02.2008, 21:46:56 Odpovědět 
   No..., těším se na pokračování ;-)
 Šíma 05.02.2008, 11:58:51 Odpovědět 
   Pro hnidopichy (autorka ať nečte):

- v textu jsem našel (hned na začátku) 2x po sobě "...výše jmenovaný(é)...", ne že by mi to nějak vadilo... ;-)

P.S. Ty nemáš žádného "skřítka Překlepníčka"? Půjčím! Zdarma! :-DDD Ne, věnuji! Textu není dohromady ani co vytknout....
 Šíma 05.02.2008, 11:51:59 Odpovědět 
   :-DDD Jsem rád, že neprdím smíchy, to by tu bylo dost nedýchatelno! ;-)

Vidím to na parodii příběhu "Ostrov pokladu" od toho Stevensona, či jak se jmenoval. Chybí tam jen ta "černá známka", ale jelikož jde o zcela vlastní a originální příběh, býti tam nemusí!

"Kufr sem!" ;-) Dialogy jsou podařené, dalo by se říci, že takřka lidové a inteligentně humorné... Těším se na další část, protože chci vidět to "mooooře" a tu "loooď", čili škuner! ;-)

Můžu dát za Jedna? A prosil bych jednoho velkého ruma...
 OH 05.02.2008, 9:18:35 Odpovědět 
   Ahojky, V. Já furt nechápu, co to vlastně má být. To nějak ohýbáš Poklad na ostrově, cover verze, nebo něco tak? Děláš si z toho legraci, nebo
 amazonit 05.02.2008, 5:48:53 Odpovědět 
   příběh se ubírá očekávaným směrem, drží si směr nejen v ději, ale i ve stylu, jakým je psán...opět se tu vyskytlo něco té ironie, jeden by v tom poznal hodně lidí:o)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Taerna 1
taira
Sníh
Vlaštovka
Můza
MansSon
obr
obr obr obr
obr

Dětské lásky
Kostka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr