» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."

Luigi Pirandello

počet přístupů: 2140497

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303416 komentářů :: on-line: 15 ::

:: Do proudu list, do lisu hrozen. III. díl ::

OH	publikováno: 09.02.2008, 11:50

Kontrast životních postojů.
Budu povděčen za upozornění na pravopisné chyby.


	Stál rozkročen ve svém pokoji, jeho matka cosi vařila v kuchyni. Napjal svaly v celém těle a pohlédl na plakát na stěně. "Jo, kurva, jo!" Párkrát uhodil pěstí do polštáře na posteli, až z něho začal lítat prach. Kurva, nejsem žádnej zmrd jehovistickej, jen se tam du podivat na tu mou... Bblonďatou a zkusim si s ní dohodnout rande. Oblékl na sebe nejlepší co měl a to byly jeho skinheadské kalhoty a bunda. Chvilku se díval na boxer, ležící na stolku u postele. Ať je jim jasný, že nejsem žádnej... Jako voni, ale tohle tam asi nebudu potřebovat, no i když nevim, koho potkám cestou... Řekl si a boxer si schoval do kapsy v bundě. Když vyšel z pokoje, matka na něho něco zavolala, ale nebral ji na vědomí a pomyslel si: No, flašku tam... Copak vim, co tam budou vyvádět? Zpívat a číst z bible, řikala. Tak to by chtělo aspoň pulitr Vodky, protože poslouchat nějaký... Bylo podzimní odpoledne a město začal halit kouř z komínů. Lidé chodili po chodnících schoulení, jako by se už nyní obávali zimy a většina starých lidí vytáhla ze skříně své zimní oblečení. Olaf prošel svým sebevědomým krokem otvírací dveře Hypermarketu a jako obvykle si nevzal ani košík, ani vozík. Chvilku váhal, ale nakonec koupil bonboniéru. Měl sem se zeptat, co ten jejich Jehova žere... Když docházel k budově, kde se setkání mělo konat, vykouřil pro jistotu ještě jednu cigaretu, potom otevřel dveře a vešel. Sál, kde se příležitostně hrálo divadlo, byl plný lidí, kteří seděli na židlích a poslouchali muže na pódiu. Olaf za sebou nechtěně práskl dveřmi a tak se většina sedících k němu obrátila. Zastavil se a bezradně na ně pohlédl. No co je, kurva, jako... Řekl si pro sebe a pomalu šel k zadním židlím. Očima hledal Moniku, která ho vyděšeně sledovala ze svého místa uprostřed. Proboha, on přišel! Vypadá, jako ten hroch v tom filmu z Afriky. "Mladý muži, zřejmě jste si spletl dveře, tady se koná shromáždění náboženské organi..." Oslovil ho muž na podiu, ale Olaf ho přerušil. "No, já to vim. Přišel jsem se sem podivat a přines sem vám bonboniéru. Čáu, Moniko!" Hlasitě zavolal na Moniku, která se ztrácela na židli, celá zrudlá rozpaky. Někdo se začal smát. "No, ale to nám musíš mladého muže představit, Moniko! Pojďte oba sem ke mně!" Je teď nějaká jiná, vypadá, jak ty pipiny z gymplu... "No, bratři a sestry, to je Olaf... Byly jsme u něho s Dančou a on projevil zájem..." No, nevim vlastně o co, když si vzpomenu... Olaf se potom posadil na židli a celou hodinu, kterou poslouchal výklady bible a rady, jak zlepšit vztahy s bližními, pošilhával po Monice. Sakra, já bych ji nařezal na prdel! Jak zpívá tydlety žalmy a vůbec... Dyť vona na mě uplně kašle a to ví, že sem tu kvůli ní! Monika sice zpívala a na oko pozorně poslouchala přednášející, ale ve skutečnosti se stále bála konce shromáždění. Co po mně bude chtít? To mě jako bude chtít pozvat na pivo a rum? Dyť je to uplnej primitiv! Nesmim se hnout od Ivy, až budu odcházet! Ale když shromáždění skončilo a ona se přimkla ke starší Ivě, že půjdou domů, Olafa už nikde neviděla. Hurá, přestalo ho to bavit a šel pryč... "Tak, jak se vám líbily naše písně, pane Olafe?" Uslyšela Ivu vedle sebe, když vyšly z budovy na čerstvý vzduch. Olaf na ně čekal u vchodu a připojil se k nim. "Nevim, ňák moc tomu nerozumim. Vy teď dete domů?" "No a kam jinam, vždyť je noc!" Odpověděla mu Monika trochu příkře a proto rychle dodala: "Já se po nocích netoulám, já..." Sakra, jak to s nim mluvim, co si o mně Iva pomyslí! "Moje sestra vám chce říct, že není jejím zvykem navštěvovat restaurace a bary, že Moničko?" Zasáhla Iva. "Nó, já vlastně, jó... Teda ano." "Hmm a Moniko, kdy zas ke mně přijdeš kvůli bibli?" Chvíli vedle sebe šli všichni tři mlčky a Olafovi se vybavily školní časy s aktovkou na zádech. Kurva, neměl bych tu starou nějak vodklidit? Vona se asi před ní Monika stydí... "Já se k vám, Olafe, dostanu příští týden ve čtvrtek,zase s Danou... Ale máme ve vaší čtvrti navštívit ještě paní Čtvrtníčkovou a nevíme, kde bydlí, v Úterý..." Řekla najednou vážným tónem a Olaf ji rychle přerušil: "Jó, já vás tam dovedu, je to skoro sousedka!" Sousedka přes celou čtvrť... Na okamžik Olafovi ujel stůl před očima, máchl rukou, aby získal rovnováhu, ale v zakouřené hospodě uviděl jen žlutou čáru, kterou udělal hořící nedopalek v jeho prstech. Zvedal se ze země, rukama hledal opěradlo povalené židle, aby ji zvedl. Urva, kams zmizla... "Hééj Lafe, ty hovne, co tam hledáš?" "Ty se tam schováváš, že ty se na nás už nechceš dívat?" 'Y , já... 'Emam peníze... Byl na čtyřech u stolu a Honza mu položil nohu v těžké botě na záda. "Teda, Lafe, ty nám tady budeš ještě štěkat, né? Zaštěkej! No, ták! Zaštěkěj nám!" "Tak, mladej, tady mi nespi! Doma to bude určitě lepší!" "Janičko! Tak ho nech vyspat tady, néé? Tvuj miláček, Oláfek!" Olafovi se mihla hlavou vzpomínka na malé boty Moniky a její sponu, kterou měla sepnuté vlasy. Pohladil ji a políbil do vlasů. "No tak, mladej, kroť se, seš zlitej, jak Dán!" Fin.. Muj táta byl... Políbil Moniku na tvář, usmáli se na sebe a on seběhl po schodech ke dveřím a potom na ulici. Byl letní den a on chtěl konečně zařídit ten gauč do obýváku, jak si přála. Pak si vzpomněl, že si nevzal peníze, ani doklady, že si asi nevzal ani svůj boxer a že je vlastně pořád ještě v pyžamu. Co kdybych potkal ty černý... Vyběhl zpátky schody, otevřel dveře a ona na Honzovi, na jedné ruce dlouhou černou a na druhé červenou rukavici. Měla podivně sčesané a lesklé vlasy. "Co?" vykřikl na ni, ale ona se jen znuděně uchechtla. "Ty toho naděláš..." "Ale co na to Iva?" Trochu nesmyslně se jí zeptal a ona, že ta si občas taky odskočí, z toho se přeci nestřílí... Honza se rozesmál a pohladil jí prsa a políbil na břicho. Olaf se zdrceně posadil ke stolu. "Tak, jak to teda chceš dál?" "Jéžišmarja, ještě začni s Jehovou!" Otráveně na něho vykřikla a nechal si od Honzy připálit joint. "Dyť ste řikali, že nefetujete, že nesmíte!" Ale oni se v peřinách jen rozesmáli... Jéžišmarja, von koupil kytku! No, ta asi nebude pro mě... Olafova matka pozorovala svého syna, jak leží na posteli. Na stolku u postele měl malou svázanou kytici, zastrčenou v půllitru od piva. V celém pokoji byl cítit alkohol a cigarety, Olaf spal na posteli oblečen a v botách, neklidně cosi drmolil ze sna. Kéž by si našel už nějakou ženskou, nejvyšší čas! Einar mi kdysi říkal, že měli v rodině samý alkoholiky... I když von nepil... Ale jestli to Olaf zdědil po nich, tak to je... Postavila mu židli zpátky ke stolu a otevřela okno. Já už ho zvládnout nemůžu... "Dani, já jsem ho nikam neto... Von se nabídnul sám a..." "To je přece v pořádku, aspoň nám ukáže, kde ta Čtvrtníčková bydlí! A jak si na něho pamatuju, tak se v tý čtvrti aspoň nemusíme bát!" Jo, tak to je fakt... On je, jak buldozer, s ním se nemusíme bát nikde. Pomyslela si Monika a opět si ho představila vedle svého otce, který byl o dvě hlavy menší. "Ahóój, Moniko, přines sem ti kytku! Ta Čtvrtníčková bydlí kousek vod nás, já vám to ukážu..." Olaf se k nim připojil na ulici, hned za Moniččiným domem a jako obvykle si Dany ani nevšiml. "Tak ják, máte sebou bibličku a časáky?" Pokusil se ji chytit za ruku, ale ona ji rychle schovala do kapsy. No jó, abych tě neukous... "Moničko, já sem vo tom přemejšlel a jak řikáte, že nás zlý ten Jehova UŽ BRZO sejme a že to je psaný v bibli, tak..." "No, takhle jsem to snad neříkala, takh..." "Tak, ale bible je stará milión roku a celou tu dobu si jako řikáte: UŽ BRZO?" Dana se mu hned pokoušela špatně pochopenou vizi vysvětlit, ale Olaf si hleděl jen Moniky. Šel na chodníku těsně vedle ní, a tak se jim museli proti jdoucí chodci vyhýbat. To je fakt pračlověk! Tu babičku a toho pána skoro schodil do silnice! "Prosím tě, Olafe, dyť ty lidi, co jdou proti nám, musej jít skoro po silnici! Musíme přece..." Olaf ji beze slova obešel, takže po chodníku šla jen ona a on vedle ní, téměř v příkopu. Jak mě poslech a hned a beze slova! Teda... Pomyslela si a pocit, že ji takový obr bez námitek poslouchá, ji zahřál. "Za jak dlouho to budete mít hotový, doprovodim vás zpátky!" "No, to na nás přeci nebudeš celou tu dobu čekat!" "Ále jó, budu..."


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 9		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

lucinda	10.02.2008, 21:40:55

Ahojky OH ;) Ona je na sever a on na jih. (Nebexpeklo) ;) Tak jsem zvědavá, co z toho vzejde ;)) No, v každém případě se mi to líbí pořád stejně ;) Osobně souhlasím, že realita do literatury patří!! Za 1


ze dne 11.02.2008, 13:46:58
OH: Ahojky, Luci. Děěkuji,ďékůji, ďakuju, ďékeju, dékůjů,děděkukujuju,děděkůju, děkůůůjů,ekdůjů, ekedůjů, ekrdůdů, důdůeke, ekreked důdů, důdadakuju, ekedekeju, e-e-uju, újuchůuju ap.

Šíma	09.02.2008, 14:42:14

Začínám se o našeho hrdinu trochu bát, aby se ještě nedal na víru... ;-) Není to špatné, líbilo se mi, jak tančíš se svými hrdiny na hraně pomyslného nože a bušíš do jehovistů i do morálního kodexu hlavního hrdiny. Jeho myšlení a následné činy nemají chybu! :-D Vypadá to na Jedničku (možná jedna mínus), člověk je nemůže jen tak kolem sebe rozhazovat... P.S. Tágy fungují... A sem tam by se v textu něco našlo (nějaké to škobrtnutí), nakonec také nejsu svatý! :-D


ze dne 10.02.2008, 9:02:04
OH: Zdar a díky, Šímo!

m2m	09.02.2008, 11:49:49

Tak jsem tady. Tagy fungují, ač tedy ke konci ujel, ale naštěstí jsem si už zvykl na Tvůj styl psaní, takže jsem si s chutí další díl užil. Chybky: (nebudu počítat nějaké překlepy typu "Bblonďatou" apod.) "Oblékl na sebe nejlepší co měl a to byly..." --> Oblékl na sebe nejlepší, co měl, a to byly... ze sna --> Ze snu proti jdoucí --> protijdoucí schodil --> shodil Líbí se mi "pulitr" :-) Posledně jsem tuším psal o přímé řeči, takže ještě nemohla být napravena...ale opakování matkou moudrosti: "Jéžišmarja, ještě začni s Jehovou!" Otráveně na něho vykřikla a nechal si od Honzy připálit joint. ---> "Jéžišmarja, ještě začni s Jehovou!" otráveně na něho vykřikla... Tuhle větičku jsem vybral i pro ten malý nedoklep tam :-) Co se týče samotného příběhu, až do konce shromáždění jehovistů to postrádalo takovou tu šťávu, kterou jsi nalil do předchozích dílů, ale jakmile přišla ta pasáž ze snu, okamžitě se zvedla úroveň...osobně bych tuhle část vnímal jako vůbec nejlepší ze všech tří dosavadních dílů. Takže uvidíme, jak příběh pokročí, zatím si drží svou laťku pořád stejně vysoko, možná bych řekl, že má stoupavou tendenci :-)


ze dne 09.02.2008, 13:27:27
m2m: V cajku. Osobně to shromáždění beru jako ticho před bouří, následující snová scéna se mi zatím líbila snad nejvíc. Psal jsem to posledně? Nebo předposledně? Že se mi to líbí svou syrovostí, agresivitou...? Jestli ne, tak je to právě ono...ta syrovost. Je to autentické, čtivé...a reálné. Což je ohromné plus!


ze dne 09.02.2008, 13:09:43
OH: Zdar, M. Děkuji za publ a pravopis. dodatky. Ten kurz. konec mi opravdu nějak ujel. O úrovni příběhu za jehov srazu. Šlo by to zesílit napětím mezi ním a ostatními, ale říkal jsem si, že i takovýhle typus je někdy ticho a kapku mimo... Tj. Slabší místa v žití jsou slabší místa v litera.? V tomhle nemám jasno, nechci být kolotočák, co chce za každou cenu bavit. Ale nudně popsat nudu, to je na... Chtěl jsem popisovat realitu se vším všudy. Já to po sobě čtu větu po větě, i/y po i/y, ale nakonec se to stejně...