obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5729 autorů a 389829 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: BraG II. (K Marsu) ::

 redaktor Weichtier publikováno: 07.02.2008, 19:39  
Druhý, respektive třetí díl povídkové série o jedné intergalaktické obchodní lodi. Doporučuji předchozí díly z pera KI, odkazy zde: http://www.saspi.cz/dila/10156-brag a http://www.saspi.cz/dila/10246-brag-i-vitej-na-palube .

Text by měl v omezené míře fungovat i samostatně, záleží, kolik významu přisoudíte adjektivu ´omezený´.
 

„Slečna Veronika si nepřeje být rušena,“ oznámil synteticky přesný hlas Mikeyho, centrální UI mezigalaktické obchodní lodi BraG.
Donald O’Donald, kapitán, upřel pohled na odmítavě se tvářící dveře kajuty a nakrabatil čelo.
„Co? Tohle řekla?“
„Ne přesně, Donalde, využil jsem recyklačně-komunikačního modulu. Ve skutečnosti prohlásila, že jestli se po ní bude ptát ten pitomej hajzl, tak mám říct, že tady není.“
„Aha...Veroniko! No tak, otevři!!“ Donald zabušil na dveře.
„Víš sám dobře, že všechny kajuty na BraGu jsou zvukotěsné, Donalde.“
„No jistě...ach jo, to je taky...mrcha...“
O´Donald naposled plnou silou praštil do dveří kajuty, odvrátil se, strčil si pochroumané prsty do úst a vykročil chodbou pryč.

„Jak daleko je to ještě k Marsu, Mikey?“
„Čtyři hodiny padesát tři u-minut hyperprostorem, poté přibližovací manévr,“ zahlásil počítač.
„Dobře. Jdu si teď k sobě lehnout. Víš, co máš dělat.“
„Ano. Dyslexie na...130% obvyklé hlasitosti?“
„Tentokrát tam můžeš hodit klidně 150...“
„Dobře, Done.“

*-*-*


Donald se převaloval na lůžku ve své kóji a hlavou se mu hnaly myšlenky jako mucus průdušnicí souchotináře.
Celá ta zatracená věc s výměnou těl! Někde uvnitř cítil, že je to chyba, ale bylo to...tak neodolatelně snadné...

Donald už dávno zjistil, že jediný způsob, jak může přežít v tomhle šíleném světě, aniž by taky zešílel, je, být vždycky o krok napřed. Náskok s sebou přináší moc a kontrolu nad věcmi. A kontrola zase jistotu.
Pracoval na tom. A zlepšoval se. Byl pyšný na svou dokonalou sebekontrolu, eleganci a pro okolí až odpudivou samozřejmost, s jakou dokázal proplouvat potížemi.
Pak ale potkal Veroniku a všechno se pokazilo.
Veronika...ona byla...tedy spíše on, Donald, byl...
Vzpomínal si dokonale na ten večer, kdy ji poprvé uviděl. Bylo to na jednom večírku pro studenty Vesmírné akademie na Europě. Stála u baru, mladá nadějná navigátorka, se sotva zaschlým inkoustem na diplomu. On se k ní přitočil a... chtěl ji oslovit, chtěl ji svou vybroušenou mluvou a sebejistým chováním okouzlit a ovládnout...
Místo toho zakopl, polil jí šaty Martini a rozbil si hlavu o barovou židli.
Myslel si, že na něj bude křičet, že má po šatech. Ona se ale místo toho usmála! Koupila mu dokonce nové pití, ošetřila čelo a ještě ten večer skončili u ní doma. Byla tak…dokonalá, tak pevná. Pořád se smála, dělala s ním všechny ty věci a...
Nebylo za čím se schovat. Donald se jí prostě bál. Jí na blízku ztrácel sebekontrolu, nechápal ji ani sebe, nedokázal myslet čistě. A čistá hlava a vláda na sebou samým, to bylo všechno, co Donald měl. Potřeboval být vždycky ten nahoře. Jistě, věděl, že z hlediska vesmíru je nahoře a dole jenom otázkou rozhodnutí. Ale v tom to právě bylo.


Každopádně, existovalo pouze jediné řešení. Přenést ducha do umělého těla, tak, jak to prováděli v Douglasově laboratoři na Marsu. Udělat ostrý řez, získat znovu kontrolu nad sebou samým, moci řídit své emoce. Moci přestat...být s ní.



„Donalde?“ ozval se Mikey.
„No?“ Kapitán se obrátil na druhý bok.
„Naprostou náhodou jsem procházel databázi Titanské Největší Kosmické knihovny Vědění. Je tam celá část věnovaná milostné poezii a vůbec komunikaci. Víš, že statisticky nejčastější oslovení mezi osobami sblíženými jsou „mrcho“ a „hajzle“?“
„Ano? To mě vlastně vůbec nepřekvapuje,“ odtušil kysele Donald.
„Mě to ale překvapuje, Done. Nechápu to.“
„Jak bys taky mohl. Jsi umělý, myslíš v algorytmech. A neumíš si představit, jak strašně ti to zrovna v tuhle chvíli závidím.“
Povzdechl si a jeho oči zabloudily skrze průzor ven z lodi. Poeta by jistě využil příležitosti a napsal něco v tom smyslu, že Donaldova duše byla temnější než vesmír, do jehož nitra hleděl. To je samozřejmě nesmysl. Duše nemá barvu. Voní po narcisech.


*-*-*



Lidé už odpradávna toužili létat ke hvězdám, zřejmě v naději, že už to nikde jinde v univerzu nemůže být víc na hlavu.
V éře Sputniku a programu Apollo se zdálo, že je splnění toho snu nadosah. Budeme stavět silnější a silnější rakety a doletíme dál a dál!
Nicméně, moudrým hlavám postupně docházelo, že s vodíkem ani jinými alternativními palivy to asi nepůjde. Desítky let cesty k nejbližší planetě a tisíce let k první hvězdě, to zchladí i nejzapálenějšího nebeského poutníka.

Hyperpohon. To je to slovo. Už starý rozevlátý přítel Einstein dal lidstvu návod. Ohněte prostor jako podkovu a jejími rameny veďte spojnici, jež bude vaší novou trajektorií. Jednoduché. Jistě, bylo v tom ještě pár zbytečných vzorců s písmeny jako pí a theta, ale pointa je jasná. Lidstvo se mohlo šířit.

A, nevyhnutelně, přišla Historie. Století válek o vesmírné kolonie, vznik několika velkých Unií a Imperií, mnoho dob Temna a Chvil nových úsvitů. Objevení inteligentního mimozemského života. Nové války o kolonie, války o ústavní práva zotročených mimozemšťanů a dalších několik válek proti úplně jiným mimozemšťanům, toužícím pro změnu zotročit lidskou rasu.


Ovšem v čase, kdy se intragalaktická loď BraG prodírá vesmírem směrem k Rudé planetě, aby tam vyložila náklad a osvobodila kapitána ze zajetí jeho žláz, zažívá lidstvo už poměrně klidné časy. Většinu známého vesmíru kontroluje Velká konfederace planet a systémů, a místní vlády si dávají záležet, aby pečlivě potlačily jakékoliv pokusy o změnu statu quo. Na okrajích jednotlivých sektorů sice údajně existují jakési separátní odbojné nespokojené skupiny, ale ty jsou silou udržovány v patřičných mezích. Ano, samozřejmě až na Hraniční říši M’ugh, ale o ní se Federační senát naprosto nezajímá. V opačném případě by se totiž říše M´ugh mohla začít zajímat o Federační senát.


*-*-*



Hmc’Lagh’Don měl opravdu velmi špatný den. Ostatně většina jeho posledních dní nebyla dobrá.
Tak za prvé mu došlo jídlo. Samozřejmě pořád zbývalo spousta Zblemt, ovšem Zblemt zbývalo vždycky. To byla vlastně čelní položka na seznamu jeho vlastností. Poživatelnost si s přehledem vybojovala místo poslední.

Především ale nedokázal znovu spustit ten zatracený krám. Vybavil si jeden z monologů instruktora během výcviku:

„...subprostorový pohon využívá paralelních linií prostoru a času k téměř okamžitému přenosu hmoty na obrovské vzdálenosti, čímž naprosto předčí parametry klasického hyperpohonu. Ovládání subprostorové jednotky je naprosto intuitivní...“

Ano, to bylo. A první etapa úvodního testu přelomového vynálezu vyšla dokonale. Subprostorový pohon skutečně přesunul vesmírný stíhač Hmc’Lagh’Dona, testovacího pilota, téměř v okamžení na obrovskou vzdálenost. Hmc by jenom ocenil, kdyby věděl, kam to bylo a jak se dostane zase zpátky.
Zkusil už všechno. Manuál přečetl snad stokrát, včetně rejstříku a poděkování autorů manželkám. Zkontroloval všechny ovládací prvky. Provedl diagnostiku. Provedl diagnostiku diagnostiky. Dokonce vlezl i do samotné pohonné jednotky a povolil, restartoval a znovu utáhl všechny ty věci, které se v podobných zařízeních musí povolovat, restartovat a utahovat.
Nic nepomáhalo. Ani vroucné modlitby. Ne, že by Hmc’Lagh’Don nějak hluboce věřil. Ale teď, po pár dnech ve stíhači velikosti větší konzervy sardinek, vzýval všechny bohy, o kterých slyšel. Neprosil o život. Přál si jen jedinou věc. Moci být alespoň deset minut sám s chlapem, který ten skvělý a převratný subprostorový pohon vymyslel. Možná by stačilo i pět minut. Pět minut, gumička, rozžhavený špendlík a jedno malé, nezaměnitelně a odporně nažloutlé balení Zblemt.

Učinil rozhodnutí. Poslední pokus. Zhluboka se nadechl, přesunul k ovládacímu panelu lodi a stiskl všechna tlačítka najednou, včetně toho s nápisem cukr navíc. Hned na to se mu mozek v sebeobraně vypnul, což bylo pravděpodobně dobře, protože tak nemohl pozorovat, jak se celá loď v jednom okamžiku roztáhla do všech čtyř rozměrů a v tomtéž okamžiku, ale jindy, scvrkla do kuličky velikosti broskve. Vesmír se nadechl. A ustoupil stranou.


*-*-*



„Posádka na můstek, posádka na můstek!“ Mikeyho hlášení zaznělo téměř současně se silným nárazem a hlasitým výbuchem v místech, kde si kyslík našel cestu poškozeným pláštěm ven z lodi.
Donald vyběhl z kajuty a srazil se s Veronikou.
„Au!“
„Sakra!“
„Co se stalo?“
„Co se děje?“
„Nevím!“
„To nevím!“
„Cože?“
„Co?“
Chvíli nechápavě zírali jeden na druhého.
„Mikey?“ vzpamatovala se první Veronika.
„Pospěšte na můstek, uvidíte sami,“ ozval se Mikey.
Vyrazili.


Dveře do velína se s tichým syknutím otevřely a odhalily pohled na oválnou řídící místnost. Byla plná roztodivných řídících panelů, boxů, monitorů, hejbátek a dalších věcí, které by člověk na takovém místě přirozeně očekával.
Velínu ovšem dominoval široký průzor ven z lodi. Okolí BraGu bylo plné trosek, na nichž se odrážela matná záře rudého koláče Marsu, který už byl tak blízko, že jakoby vyplňoval celý vesmír. Mezi kusy kovu a slitin líně poletovalo množství malých žlutých balíčků.


„Takže?“ nadhodil Donald.
„Došlo ke srážce s menší lodí třídy alfa, neznámé příslušnosti,“ zahlásila UI.
„Cože? A co úhybné manévry?“
„Nebyly proveditelné. Neznámé plavidlo se zmaterializovalo jen několik u-mil před mou přídí, jakákoliv reakce z časových důvodů nemožná.“
„Zmaterializovalo? Jako, že se to tady objevilo z ničeho nic?“
„Ano, tak by se to pravděpodobně dalo vyjádřit.“
„Jak je to možné? Jen tak? Žádné hyperprostorové okno?“
„Ne, Donalde.“
„Tak jak tedy…?“
„Nevím, Donalde. Nemám potřebná data. Moje čidla i řídící jednotka podávají zmatené a nepřesné informace. Něco je špatně, cítím cosi v kostech, jak byste řekli vy, lidé.“
„Prosím?“
„Jako by místo několika jedniček byly nuly, chápete?“
„Ne.“
„No jistě, jak byste mohli.“ Mikey se na chvíli odmlčel. „Senzory hlásí flotilu lodí přibližujících se z oběžné dráhy Marsu. Dostávám identifikační údaje. Hlídka pravidelné armády Spojených národů Mars.“
„Co? Tak moment,“ podivil se Donald, „Mars nikdy žádné Spojené národy neměl! Tam se lidi odjakživa spojují jenom, aby dali někomu silnějšímu do huby!“

„Příchozí vysílání, kapitáne.“


*-*-*



Teorie paralelních vesmírů je známá věc. Tedy, přesněji řečeno, každý o ní ví a téměř nikdo jí nerozumí.
Podle ní existuje nekonečné množství paralelních realit, propojených navzájem, řekněme, že branami. Pochopitelně jsou obvykle neprostupné. Je potřeba opravdu velké energie k tomu, aby se podařilo takovou bránu otevřít. Hmc’Lagh’Don, jehož některé části se nyní vznášely kolem přídě obchodní lodi BraG, by byl jistě nadšením bez sebe, kdyby se mohl dozvědět, že subprostorovému pohonu jeho lodi se takovou energii podařilo vytvořit.
Brána se samozřejmě otevřela jen na zlomek nejmenší myslitelné časové jednotky. Ale stačilo to. Posádce BraGu to tedy brzy bude stačit naprosto.


*-*-*



„Dej to na monitor, Mikey.“
Na čelním panelu řídící místnosti se začal zjevovat obraz. Odhalil ženu, oblečenou do černé uniformy s výložkami a baretem na hlavě. Rusé vlasy měla střižené krátce na blbečka, ale to by se jí, vzhledem k nebezpečně vypadajícímu pásu s granáty na prsou, jen těžko někdo odvážil říct do očí.
Promluvila: „Jménem předsedkyně Jediné strany, militarizované Strany pro rovnost pohlaví, ať je její věčná sláva na rudé zemi i rudém nebi,“ žena vypadala, že pronáší modlitbu nebo naučený text, “vám přikazuji zastavit motory a připravit se na přijmutí výsadku. Všichni muži na palubě budou podrobeni procesu Srovnání pohlaví. Pokud neuposlechnete výzvy do 5 u-minut, budete bez výstrahy terminováni.“

Donald s Veronikou na sebe zírali s otevřenými ústy.
„Co?“
„Já jsem teda se svým pohlavím naprosto spokojený. Žádné srovnávání ničích pohlaví!“

„A kde je vůbec Kate?“ napadlo zdánlivě nelogicky Veroniku.


*-*-*



Kate se probudila s pocitem, že je celý svět obrácený vzhůru nohama. Další pozorování, které jí sdělilo, že se vznáší hlavou dolů u stropu, celkový dojem příliš nevylepšilo. Vykřikla a zřítila se k zemi.
Těžce se zvedla a pohlédla před sebe do nástěnného zrcadla, vyplňujícího výklenek v rohu kajuty. Roztáhla kožnatá křídla do celé jejich šíře. Začala dávit.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 26 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 58 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tomáš P. 07.03.2008, 22:23:20 Odpovědět 
   :D
Upřímně řečeno, jediné, co mi nesedělo, byla absolutní absence tvého stylu... Připadalo mi to až příliš jodidovské, na to, že to on sám nepsal...

Ale mě se líbí i Kaunazův styl takže za jedna :D
 ze dne 07.03.2008, 22:38:18  
   Weichtier: No, Tome, tohle je naprosto mé. :-) Můj styl je dosti velké šíře :-)

Dík. :-)
 Black Cherie 15.02.2008, 11:09:01 Odpovědět 
   Takové galakticky pěkné :-)
 BaD 09.02.2008, 23:11:57 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: BaD ze dne 09.02.2008, 22:36:12

   Mě přijde šíblej až až. Hlavně teda v minulém díle, to jsem ho úplně viděl
 BaD 09.02.2008, 23:03:29 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: BaD ze dne 09.02.2008, 22:36:12

   Mě přijde šíblej až až. Hlavně teda v minulém díle, to jsem ho úplně viděl
 ze dne 09.02.2008, 23:10:53  
   Weichtier: Mně :-D

Chápu...záleží na osobní představě a preferencích...
 BaD 09.02.2008, 22:36:12 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: BaD ze dne 09.02.2008, 22:04:08

   Fakt? Podle mě je Donald jasnej Lister a Mikey... Hádej kdo, Holly. No i když Donald by taky mohl být Kryton... Uvidím v pokračování.
 ze dne 09.02.2008, 22:41:01  
   Weichtier: No ne...Donald není takový looser jako Lister...i když je fakt, když o tom přemýšlím, Veronika jako Kochanská... No...spíš je to o tom, že tahle témata jsou věčná...
Mikey taky není jako Holly. Například není šíblej :-D A zatím není ani tak lidský. Uvidíme dál...

W.
 BaD 09.02.2008, 22:04:08 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: BaD ze dne 09.02.2008, 15:50:23

   Grant - Naylor

Isa - Weichtier - Duds

:-D
 ze dne 09.02.2008, 22:06:59  
   Weichtier: No tak na Trpaslíka jsem skoro nepomyslel, abys věděl :-b
 BaD 09.02.2008, 15:50:23 Odpovědět 
   Jojojo. To se mi moc líbí. Co mi tu schází na Jodidovských dialozích dohání úchvatný popis prostředí a o co že uhodnu kde jste se chlapci inspirovali:D
 ze dne 09.02.2008, 21:40:36  
   Weichtier: No schválně :-D
Dík, Bade.

W.
 Adrastea 08.02.2008, 15:58:31 Odpovědět 
   Taky jsem to četla dvakrát... Asi to ještě zkusím pozpátku. :)
 ze dne 08.02.2008, 18:52:16  
   Weichtier: Tak to pozor na závrať :-D
Díky.

W.
 BaD 08.02.2008, 9:55:58 Odpovědět 
   Ach. Původně jsem neměl v plánu se tím zabývat, ale první odstavec mě tak zaujal, že vletím na Jodida a až s ním budu hotov, tak ti to tady ještě dokomentuju.
 ze dne 08.02.2008, 18:59:16  
   Weichtier: Těším se ;-)
 Ekyelka 07.02.2008, 21:07:40 Odpovědět 
   Yo, čekání se vyplatilo. Nás sedm je navýsost spokojených :P
 ze dne 07.02.2008, 21:11:12  
   Weichtier: No děkuji všem, každé zvlášť, ať už huma- či nehumanoidní :-D

W.
 synthetic darkness 07.02.2008, 20:35:33 Odpovědět 
   Po přečtení se mi opět zhoršil ten můj odporný exophtalmus.
Raději už vícekrát nečíst :-P
 ze dne 07.02.2008, 20:36:06  
   Weichtier: Tak na tomhle se shodneme! :-D
W.
 Kaunaz Isa 07.02.2008, 20:05:09 Odpovědět 
   Rozhodně to stálo za to čekání... (o=
 ze dne 07.02.2008, 20:08:14  
   Weichtier: To mně připomíná scénu z Hot Shots:
"Co to čteš?"
"Velké čekání."
"A jaké to je."
"Ne takové, jak jsem čekal."
:-D

W.
 Šíma 07.02.2008, 19:44:53 Odpovědět 
   Tož to už jsem pravda někde četl, ale není to špatné! :-DDD

Zda-li jsem viděl také předešlé částí, to nevím a nevzpomínám si, ale tento fakt nic nemění na skutečnosti, že jsem rád zabrousil mezi hvězdy na palubu jednoho hvězdného Bragu a poznal jeho posádku! Konec je však poněkud otevřený a změna pohlaví zarážející (ale přesto vtipná)...

Dám za Jedna a jdu zase o kus dál! ;-)
 ze dne 07.02.2008, 20:05:29  
   Weichtier: Takže jsi četl dvakrát, šímo? Ty tedy máš žaludek :-D
Ale s tou změnou pohlaví...už jsem Ti to psal jinde, ale tam nikde žádná není, pokud vím. :-)
Díky!
W.
 duddits 07.02.2008, 19:39:19 Odpovědět 
   Šikovné, vtipné, čtivé. Až na pír kostrbatějších formulací ze začátku nevidím důvod, proš se netetelit čtenářským blahem :)
BraG je zatím vyloženě povedená série. Obávám se, že nastal čas jej zkazit :-D
 ze dne 07.02.2008, 20:04:06  
   Weichtier: Díky za publikaci. To víš, začátky, to je můj problém. Já se vždycky soustředím spíš na ty konce :-) Tak doufám, že další díl bude dříve než ten aktuální.
W.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Soutěž
Nikis
03 Objevení neč...
Eliota
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr