obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915346 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39471 příspěvků, 5737 autorů a 390231 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: úryvek podivného filmu ::

 redaktor čuk publikováno: 10.02.2008, 12:19  
Ve snu jsem zřetelně viděl tísnivý bergmanovsky i kavkovsky laděný film, který popisuje první polovina tohoto textu a jehož vize se ve mně dost usadila. Text není ani scénář ani povídka, jakýsi podklad pro přehrání velmi pomalu běžícího filmu. Některé věty mohou být čteným komentářem k filmu nebo vyjádřeny dalšími obrazy.
 

1. záběr
Tmavá tichá noc bez hvězd a měsíce. Jen zaprášené lampy vysoko na stojanech vrhají dolů kužele kalného světla, které se pohybují sem a tam, z vůle vánku, lhostejně k člověku. Slyšíme šepot a pokašlávání.
Další scéna je šedivá s průsvity černých vlnících se pásů a nepravidelnými přízračnými tvary valících se bílých chuchvalců par a mlh. Jakoby viděna očima potaženýma blanou polospánku. Místy se poněkud rozostřené vidění mění do hnědavého odstínu.

2. záběr
Obraz se vyjasňuje. Neznámé, nevelké a neudržované nádraží v noční hodinu, kdy všude panuje jen tma nebo se marně snaží skomíravý přísvit přisleplých žárovek. Tu a tam se při zemi potulují kotouče páry, na okamžik zasyčí ostře, pak tlumeně a nevýrazně, vyplouvají v nazelenalou mlhu stoupající z křovisek, která jsou kolem nádraží jen lehce načrtnuta.

3. záběr
Tři lidé dobíhají k poslednímu vagónu mohutného vlaku, který se rozjíždí s drásavým skřípotem. Nedoběhli. Teď stojí na opuštěném nástupišti, v pozadí se mátožně mihne jakási malá postava v železničářské uniformě, s vybledlou netečnou tváří. Bílá oblaka páry a čerň noci si hrají s postavami cestujících na schovávanou, skrývají je i odhalují, nakonec se mění v průsvitnou šeď. Cestující se stávají zřetelnějšími, vidíme je v detailu. Stojí bez pohybu, unavení a bezradní, na holém a prázdném peróně, v čase slepých hodin, v místě, které snad nemá žádné další okolí. Ona, nemladá už dáma v tmavých dlouhých šatech s bílým límečkem, s načesanými vlasy a bezbarvým výrazem očí a tváře. V ruce s rukavičkou drží cestovní brašnu a kulatou krabici na klobouk. Vedle ní dvojice mladých lidí se zmačkanými obličeji bez jakéhokoliv citu, asi třicetiletý muž a pětadvacetiletá žena. Každý s malým kufříkem. Všichni mlčí. Dáma k mužovi a ženě necítí žádná pouta, i když jsou to pravděpodobně její příbuzní.
Kdosi se vynoří z temného zákoutí, ani si ho nevšimnou, jen slyší jeho nevtíravý hlas, který říká:
„ Na druhé straně za kolejemi je čítárna se spoustou knih, s celonočním provozem.“

4. záběr
Přejdou mokré koleje a zabočí doleva k dosti zpustlé dřevěné budově, stojící v neposečené trávě plné kopřiv. Dřevo je zašlé, střecha s patrnými neumělými správkami je nakloněna k jedné straně. Zabočí opět doleva. Dojdou k prkenným dveřím.
Dvakrát zazvoní, přišourá se jakýsi mužík a slíbí, že je odvede ke správci. Mužík zazvoní jednou a pak ho následují po vyšlapaných dřevěných schodech, mírně se pohupujících a vrzajících. V malém pokojíku s blikavou žárovkou u stropu sedí na židli poblíž slepého okna vyhublý nepohledný mladík se strhanými rysy v obličeji. Jeho hlas zní tiše a monotónně:
„Pro vás dva mám pokoj číslo dvacet čtyři, pro madam za chvíli později, jistě však půjde spíše do čítárny. Na konci chodby.“

5. záběr
Příchozí otvírají oprýskané dveře s číslem dvacet čtyři, vidí stůl s talíři, obsahujícími nedojedené nechutné zbytky jídla, na dvouposteli odděleně od sebe leží muž a žena. Postarší žena je ke dveřím otočena zády. Muž s holou hlavou s věnečkem šedivých vlasů se vztyčí na loktech a mumlá omluvně:
„Promiňte, za chvíli to tady opustíme.“
A dívá se ke stolu s jídlem.
Mladý muž a žena nehnutě čekají před pokojem.

6. záběr
Dáma s načesanými vlasy odchází. Jde pavlačí s chatrným zábradlím, které visí poněkud nakřivo, nad olejově nehybnou hladinou tmy, rozlévající se v hlubině jako moře. U jednoho stolku sedí tři muži v tmavých sakách, hlavy dohromady, asi nějací obchodníci, nevnímají okolí. O dva stolky dál si drží starší muž bradu v dlaních, zřejmě v polospánku. Za ohybem chodby se v proutěném křesle rozvaluje dlouhovlasá, zmalovaná a předčasně zestárlá dívka, má unuděný výraz na široké tváři. Labužnicky kouří a vyfukuje obláčky dýmu, s drzým gestem: mně je to tady dovoleno. Mlčí. Na konci chodby se nalézají dveře s nápisem čítárna a knihovna. Naproti dveřím je vidět šedivý oblek člověka bez pohybu, knihu před obličejem, zdá se, že jednu stránku čte nekonečně dlouho.
Opatrně našlapující dáma pootevře dveře knihovny. Police až ke stopu jsou plné knih, na velkém stole leží několik otevřených svazků. Zářivka visící na pohupujících se řetízcích jakoby ukradla všechny známé odstíny barev, svítí mrtvolně modře, ale přesto je obraz laděn dohněda, snad má na tom podíl i tušená vrstva prachu a zcela nehybný zatuchlý vzduch. Každý zvuk je pohlcen dříve než může doletět k uchu.

7. záběr
Dáma tiše zavírá dveře a náhle si vnitřním zrakem uvědomí jedinou ostrou barvu, kterou viděla na nástupišti: rudou barvu svěžích růží u shrbené prodavačky v šátku, která se ani nepohne ani nepromluví. Snad je jen přeludem vedle nízkého kulatého stolku s broušenou vázou s květy na stoncích.
Dáma přejde koleje, všude je pusto, i na podzimní noc příliš studeno. Koupí jednu rudou růži, ještě nerozvitou, peníze položí na stolek. Přejde koleje zpět. U dřevěné budovy zazvoní dvakrát, pak po pauze jednou. Dveře se neslyšně pohybují, dáma vystoupá po schodech, otevře dveře malé místnosti proti schodům.

8. záběr
Mladík sedí na okraji široké postele, vstává, dívá se na růži. Dáma položí krabici pro klobouk na stoličku u dveří, na ni pak svou brašnu. Dáma k mladíkovi popojde a přitiskne mu růžové poupě ke rtům. Přiblíží k růži i své rty, pak se rty mladíka i dámy setkají. Dáma mu pomalu rozepne knoflíčky košile a strhne ji s kostnatých ramen. Mladíkovy ruce se zvednou, ani se nediví, když jsou naváděny ke knoflíčkům podprsenky. Dáma se mění v ženu a uvědomuje si, jak mléčně bílé polokoule pokleslých prsů budou v očích růže vypadat nevhodně. Pokleká a pokládá mladíkovi hlavu do klína. Růže padá na zem. Chvíle nehybnosti, poté se mladé mužské ruce odváží hladit vlasy a tvář ženy. Žena si pak počíná velmi pomalu a nesmírně něžně, když rozepíná zip kalhot, mazlí se a hladí zprvu pokleslý penis. Pak se oba svlékají a pokládají se na postel na záda, s hlavami zvrácenými mimo zorné pole, nejprve žena, vedle ní mladík. Oba prudce oddechují. Rozostřený obraz. Za několik desítek vteřin se mladík vztyčí na loktech, políbí ženiny rty, nahne se nad ní, ona si ho stáhne na sebe.
Je to udýchané a dost křečovité milování. Pak ona leží vedle mladíka, on se zavřenýma očima. Po chvíli se žena posadí a začne ho laskat a lehce líbat, její ruka se na vteřinu zastaví nad nahým nevýrazným ohanbím, pak je přikryje bílou košilí. Nakonec hladí mladíkovu tvář, pohupuje jí, jakoby uspávala malé dítě. Také její prsy se pohupují. Mladík neotvírá oči. Zena pozná předstírání spánku, s ulehčením se pomalu obléká, vyčesává si vlasy do uzlu, mladík asi vytušil, jaké je pro tuto chvíli nejvhodnější chování.

9. záběr
Dáma bere se stoličky svou cestovní brašnu, kulatou krabici na klobouky tam nechává. Odchází, aniž by mladíka políbila. Jen nepatrný náznak pohybu ruky a rtů. Dáma obchází dům, jde pod oknem mladíkova pokojíka, zahlédne tvář přitištěnou ke špinavém sklu, skrz ně cítí dech, který mlží sklo, zahlédne růži ve váze v podobě láhve. Posléze se růže ocitá na skle, jako kdyby byla nakreslena lidským oddechováním . Pod štíhlýma ženskýma nohama zachřupají zvadlé stonky růží už sem dřív odhozených. Dáma se zastaví, poodhrne si sukni. Detail kresby rozvětvené křečové žíly na lýtku. Dáma má stále vyhrnutou sukni, nevrátí se původní cestou, vysokou travou obejde dřevěný dům, namáhavě se vyšplhá po hliněném náspu a přejde přes koleje na nástupiště. Detail rukou od hlíny, žena si je oklepává, decentně jimi mává, jako raněný pták křídly. Všude se válí kouř a prázdnota, šedá obloha na nebi trochu zesvětluje, blíží se první paprsky slunce, na scénu neproniknou. Dáma se prochází po nástupišti. Je slyšet jen ozvěny jejich kroků.

10. záběr
Nádražní hodiny. Za deset minut podle nádražních hodin přijede vlak, pára na peróně houstne, takže není vidět, jak dáma nastupuje do vagónu. Hřmot kol a skřípění, vlak odjíždí. Obláčky páry klesají k zemi, nádraží je prázdné. Zimomřivý výpravčí se choulí do kabátu uniformy, protírá si oči a mizí v špinavě žlutě natřených dveřích. Klid a ticho.

11. záběr
Malá ručička nádražních hodin se posune o jeden dílek. Denní cestující se začínají trousit, je slyšet zvuky šoupání nohou a nesrozumitelných hovorů, zaštěká opuštěný pes, nástupiště už vypadá naprosto obyčejně a objevují se světla a předměty, které předtím zmizely v mlze a tmě.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 20 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 43 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Petr.6.Suchy 09.03.2008, 11:36:21 Odpovědět 
   Pěkné a zajímavé dílko, na mě je to psáno velice netradičně. 1
 ze dne 10.03.2008, 8:03:58  
   čuk: Děkuji ti za přečtení a známku. Tu povídečku-film psalo samo podvědomí, a to nikdy nevíš, co ti vyjeví.
 janaj 29.02.2008, 9:50:28 Odpovědět 
   Ked som to čítala mala som pocit akoby som pozerala čiernobielý film:-) a bola niekde v minulosti.Je to velmi pekne napísane a lahko sa mi v pameti všetko vyobrazilo akoby som naozaj pozerala premietanie filmu na plátne v kine:-)-1
 ze dne 07.03.2008, 21:56:11  
   čuk: Díky moc. Já jsem mnohé z toho opravdu viděl na filmu ve spánku. Viděl jsem před tím kus filmu I Bergmana.
 lucinda 15.02.2008, 12:10:39 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: lucinda ze dne 15.02.2008, 12:08:33

   Jěště něco ;)
Gratuluji k redaktorskému postu ;)
 ze dne 07.03.2008, 21:54:37  
   čuk: děkuji, i když není k čemu gratulovat. Naopak trochu víc odpovědnposti tíží.
 lucinda 15.02.2008, 12:08:33 Odpovědět 
   Zdravím ;)
Ti pode mnou napsali vše, já za sebe mohu říci, že mne spoutala atmosféra pohlcena zláštním tichem anonymity...
Velice líbilo ;) za 1
 ze dne 15.02.2008, 18:53:56  
   čuk: Díky za hodnocení a známku. Atmosféra se mi zdála ve snu, asi ovlivněna Bergmanovým firmem, který jsem viděl asi před 14 dny.
 Helena 12.02.2008, 20:17:42 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Helena ze dne 12.02.2008, 0:59:52

   Vnímala jsem to jako pochmurnou fantazii, kdy se každá ruka snaží uchopit krásu, klid a lásku, ale nikdy ji nedosáhne. Smutný fakt.
 ze dne 12.02.2008, 21:20:37  
   čuk: Děkuji za přečtení a komentář. Je to tak jak píšeš. Ale tyto pocity jsou jen ve chvílích deprese nebo přílišného ponoření do sebe. Většinou se však oslňujeme světlem, třeba cizím.
 Te Bi 12.02.2008, 16:40:10 Odpovědět 
   Člověka by to možná napadlo v nějaký neurčitý spíš pocitový rovině. Málokdo by to dokázal přenýst na papír a ještě takovým způsobem... Zase jen tiše žasnu nad perfektním nápadem a naprosto suverénním dotažení do konce.
Tíseň z toho stoupající je dokonalá...
Tak, už se jen pomalu a tiše vytrácim... :)
 ze dne 12.02.2008, 21:18:11  
   čuk: Děkuji ti za přečtení a koment.Ten nápad byl opravdu sen, tedy představa toho nádraží a tři ztracené postavy.
 Helena 12.02.2008, 0:59:52 Odpovědět 
   No, tak tohle opravdu můžu. To mě zaujalo, fakt.
 ze dne 12.02.2008, 10:25:11  
   čuk: Díky, pokud jsi se přitom cítila jako v pochmurném fantazijním kině, tak to by mě potěšilo
 OH 10.02.2008, 21:02:37 Odpovědět 
   Zdar, Č. Teda zírám, je to vynikající! Suprově vyjádřená atmosféra! Nebudu to Freudovsky rozebírat i když to po tom přímo křičí. Je z toho silně znát snová bezčasovost, cizost i absurdita, to mě fakt dostalo. Hrozně mi to připomnělo film od Lynche Mazací hlava.
Když jsme tenkrát odešli z kina, tak se mi klepaly ruce, ačkoli mám obvykle vše na háku a z pití to neby...
V každém případě je to vyjímečné psaní a když myslím na známku, tak mně napadá to Nietzscheovské: Mimo dobro a zlo. Pro mě je tohle mimo nějaké známečky a už budu držet...
 ze dne 10.02.2008, 22:27:46  
   čuk: Děkuji ti za hodnocení. Mám radost, že se tvoje pocity z "filmu" shodují s mým záměrem ( obrazem, který se ve mně objevil sám, bez úsilí)
 Šíma 10.02.2008, 13:59:34 Odpovědět 
   Ačkoliv sám autor tvrdí, že nejde o povídku, ani scénář, toto dílko se mi líbí a při jeho pročítání jsem měl před očima jakýsi film, jež vyprávěl příběh o jednom nádraží utoponém v temnotě a šeru (ta mlha byla výborná) a lásce (a milování) bez toho, aby se čtenář dozvěděl, co k sobě ti dva vůbec cítili (šlo-li o lásku, nebo jen chvilkový pocit jisté tělesné vzájemnosti). Noc pomalu skončila a s ní také náš příběh...

Můžu si dovolit ono nemístné: "Ty brďo!", které se k tomuto komentáři (tak říkajíc) vůbec nehodí, spíše by bylo lepší uvést: "Bylo to více, než dobré! Podání i atmosféra neměly prostě chybu..." ;-)
 ze dne 10.02.2008, 14:51:32  
   čuk: Docela jsi to vystihl. Šlo jen o jeden okamžik, v kterém se nehrdinčtí hrdinové ocitli "mimo své koleje".
 m2m 10.02.2008, 12:18:49 Odpovědět 
   Velice zvláštní, velice...velice...veliké :-)

Tuším, že jednou ujela čárka, ale jinak jsem chybky neobjevil.

Je zvláštní, že i pomocí jednoduchých, neosobních vět dokážete vykouzlit tu správnou atmosféru, možná je to Vašimi popisy, které se nebrání detailům stejně jako se nebrání jednoduchosti.
Obrázky z jednotlivých záběrů působí opravdu jako scénář k filmu s temnou atmosférou.

Myslím, že můžu dát za maximum bez výčitek. Je to totiž nejen zvláštní, ale skvělé dílko.
 ze dne 10.02.2008, 13:58:54  
   čuk: moc ti děkuju. Vlastně všechny poznámky jsem řekl v perexu. POkud text zaujal působením obrazem a atmosférou, tak jsem velmi rád, že i v tomhle směru jsem srozumitelný ( byť příběh třeba ne). A chyby v čárkách, to je moje specialita.( škola už daleko!)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
HLEDÁ SE SKY WA...
Danny Jé
Kapitán Arkos -...
Akras
Západ slunce
pilot Dodo
obr
obr obr obr
obr

Štatlař slopal s cajzlama
Stín
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr