obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915483 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39720 příspěvků, 5761 autorů a 391366 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Plán - 1. kapitola ::

 autor Musetta publikováno: 11.02.2008, 11:30  
1. kapitola knihy o čaroději Krustinovi
 

Nad hradem se pomalu snášel soumrak. Zapadající slunce zbarvilo oblohu do oranžové barvy, přecházející v temně rudou a pomalu zapadalo za obzor. Nad nádvořím právě prolétávalo hejno krákajících vran, když vyšel Krustin ven. Před stájemi na něj čekal podkoní s jeho osedlaným Grošákem. Nevrle kývl na uctivý pozdrav a vyšvihl se na hřbet koně. Dloubnutím do slabin ho pobídl do cvalu a tryskem zamířil z nádvoří ven na širokou cestu, vedoucí do nedaleké vesnice. Široká cesta se na některých místech prudce vinula kolem vysokého srázu, který se posléze měnil v horu. Na jejím úpatí stál hrad mocného kouzelníka, mága Bělouvouse. Krustin, Bělovousův druhorozený syn, cestoval nerad, cesta byla místy nebezpečná, dnes mu však na rtech pohrával spokojený úsměv „ Konečně! Konečně se začínám krůček po krůčku přibližovat ke svému cíli. Až se zbavím toho nenáviděného parchanta, budu o pořádný kus blíže k uskutečnění Plánu “ rozmlouval sám se sebou v duchu. Byl tak zahleděný sám do sebe, že si ani nevšiml, jak za ním dostatečné vzdálenosti letí otcův sýček Sam. V dětství ho všichni synové Bělovouse svorně nenáviděli. Jejich otci totiž prozradil každou klukovinu, kterých se jako děti dopouštěly poměrně často.
Na konci druhé zatáčky, kdy se cesta prudce točila doleva, odbočil Krustin na lesní cestu. Z té po pár metrech sjel do lesa, kde zastavil. Koně pečlivě uvázal u stromu. Nechtěl, aby se Grošák polekal a utekl. Rozhlédl se kolem sebe, aby se ujistil, že je sám a zapískal z mosazné píšťalky, pohupující se mu na hrudi. Pro lidský sluch téměř neslyšitelné pískání se rozlehlo po celém lese. Zanedlouho před ním zašustilo houští, ze kterého se vynořil statný vlk. Sklonil hlavu na důkaz úcty ke svému pánu a posadil se. Jeho tělo se začalo prodlužovat, ztrácet ochlupení a měnit svůj tvar. Během okamžiku před Krustinem stál Podšívka. Kdysi patřil k úzkému kruhu přátel čarodějovy velké rodiny. S Bělovousem, krustinovým otcem si byl velice blízký. Pak se ale stal jedním z aktéru komplotu proti Velkému Mágovi. Za tuto zradu byl potrestán proměnou ve vlka a vyhnán do lesů. Teď však byl povolán zpět jeho synem, což mu dozajisté umožní pomstít se tomu starému kozlovi!. Radostně mlaskl a začal pozorně naslouchat rozkazům Mágova syna. Po vyslechnutí j povelů se znovu proměnil ve zvíře, táhle zavyl na znamení souhlasu a neslyšně odběhl zpátky do hlubokého lesa. Krustin se spokojeně uchechtl a zamířil k domovu. Jakmile dorazil na hrad, poručil, ať do jeho komnat okamžitě přijde jeho lokaj Hynek. Sotva Hynek vstoupil do pokoje, vrhl se k němu: „Máš? Tak mluv hlupáku, nebo ti nechám nasázet na záda padesát ran bičem! „Mám, jistěže mám, co jste si ráčil poručit, můj pane“ nesměle blekotal Hynek a chvatně Krustinovi podával malý jutový pytlíček. „Mají dát uvařit litr vody. Až se voda začne vařit, maj do ní vsypat dvě hrsti tý rostliny, nechat chvíli povařit a pak ještě přes noc vylouhovat. Ale maj prej dát pozor, pane!“ Hynek se spiklenecky ohlédl, zda jsou zavřeny dveře, naklonil se ke Krustinovi a zašeptal „ Ona je totiž ta rostlina, ten Blejn, Blín, nebo jak se to jmenuje, smrtelně nebezpečná! “ Jeho pán se na něj jen podíval a poručil mu, ať donese litr vroucí vody. Jen co sluha odběhl, rozesmál se na celé kolo. Věrný sluha opět ukázal, že s bystrostí na tom není zrovna nejlépe. To ale Krustinovi vůbec nevadilo. Naopak. Jedním z důvodů, proč si vybral zrovna jeho jako sluhu, byla právě Hynkova prostoduchost a naprostá poslušnost. Nesnášel totiž, když mu někdo odporoval, anebo byl chytřejší než on. Když se sluha opatrně vrátil do pokoje s hrncem vroucí vody, hodil do ní Krustin dvě hrstě jedovaté rostliny a spokojeně sledoval, jak se lístky Blínu pohoupávají na vroucí tekutině. Pak přikázal Hynkovi, ať do hotového lektvaru přidá ještě dvě lžičky medu pro zlepšení chuti a sešel dolů do Velkého Sálu na společnou večeři se svými rodiči a bratry. K smrti tyhle večeře nesnášel a kdykoliv mohl, obvykle se něco vymluvil, aby se jí nemusel zúčastnit. Nedokázal vystát ty hloupé řeči o sounáležitosti rodiny a zvláště neměl rád, když byl donucen při večeři naslouchat nadšeným rozhovorům mezi otcem a starším bratrem Davidusem, který pomalu přebíral od otce vládu nad tajemnou Říší Magie. Otec již byl nesmírně unavený staletým vládnutím a chtěl odejít na zasloužený odpočinek. Dle starověkého řádu čarodějného zákoníku předával vládnoucí Mág svou vládu nejstaršímu synovi. To ale Krustin odmítal pochopit a hodlal se vzepřít tisícileté tradici jejich rodu. Kdo jiný než on by měl jednou vládnout kouzelné Říši? Krustin, kdo jiný! A nikdo, tím spíš jeho hloupý bratr mu nebude stát v cestě! Daviduse ze srdce nesnášel. Při pomyšlení na jeho hezký, milý obličej, se otřásl zlostí. To on byl odmala středem pozornosti a každý chtěl být v jeho společnosti, zato jeho tichého a vážného chlapce nikdo moc neregistroval! S ukliďnující myšlenkou, že dnes se bude naposledy dívat na bratrův sympatický obličej, sešel dolů ke společnému jídlu.


Ráno ani Krustin nemohl dospat, jak se těšil na uskutečnění hlavní části Plánu. Dopřál si bohatou snídani a pak když pobafával ze své oblíbené dýmky z orlího drápu, vyslal Hynka na výzvědy. Potřeboval zjistit, kdy vyrazí Davidus na svou obvyklou ranní projížďku. Jak tak seděl a vychutnával si pravý virginský tabák, uvědomil si, že i tenhle ranní zvyk má Davidus lepší než on. Zatímco se projížděl na koni v čerstvém a chladném, ranním vzduchu, on sám seděl ve svém pokoji a spokojeně vdechoval do svých plic spoustu svého oblíbeného tabáku, ze kterého pak měl ošklivý kašel. Hynek se vrátil s informací, že dnes už Davidus na svou ranní projíždku odjel. Krustin vztekle zaklel a odložil dýmku. Přece se vše nepokazí jen kvůli tomu, že si bratříček vyrazil dřív na cestu! pomyslel si v duchu zlostně. Popadl lektvar, který mu mezitím stačil Hynek přelit do cestovní čutory a tu spolu s ještě jednou, navlas stejnou rychle se vydal do stájí. Tam naskočil na prvního koně, který mu přišel do cesty a uháněl po cestě směrem k úzké stezce podél srázu u hradu. Neustále koně pobízel do většího spěchu. Konečně spatřil začátek esovitého tvaru zatáčky. Zpomalil a do zákruty vjel již mnohem tišeji. Těsně za ní spatřil osamělou postavu jezdce na koni, stojící těsně u začátku srázu. „ Kocháš se pohledem do kraje? Přeji ti dobré ráno, bratře.“ nezapomněl Krustin do hlasu vložit patřičnou dávku jízlivosti. Davidus ton jeho hlasu ignoroval a mile mu odpověděl na pozdrav. „To máme ale krásné ráno“ pokračoval Krustin v rozhovoru. „Až mi z toho nějak vyprahlo. Naštěstí sebou mám něco pro osvěžení, nápoj připravený dle receptu naší kořenářky. Má utužit tělo i mysl. Nedáš si taky? “nabídl bratrovi. Davidus s úsměvem přijal nabízený nápoj a zhluboka se napil silné a sladké tekutiny. Když uhasil žížeň, opět se zahleděl do dáli a vychutnával si pohled na krajinu, probouzející se do nového dne. Najednou ale pocítil podivnou malátnost, která se ho rychle zmocňovala. Pevně se přidržel koňské hřívy a začal zhluboka dýchat, doufaje, že nevolnost ustoupí. Ta se ale naopak zhoršovala a Davidusovi začala navíc tělem prostupovat silná křeč. Byla tak silná, až ho donutila schoulit se koni více na hřbetu. Zoufale se otočil na svého bratra. „ Je mi nějak zle. Mám strašné bolesti, to není samo sebou. Pomoz mi, prosím. Potřebuji doktora. Rychle! “ vyrážel ze sebe přerývavým dechem. Krustin se místo odpovědí jen zasmál a pískl na píšťalku, zavěšenou kolem krku. Netrvalo dlouho a po jeho boku stál mohutný vlk. Zavrčel a upřel své žluté oči na Daviduse , zmítajícího se v bolestech v sedle. Tomu náhle v očích blesklo poznání. „ Už tomu začínám rozumět, Krustine. Vždycky jsem odmítal uvěřit tomu, co o tobě říkali druzí. Však tě také ostatní bratři prokoukli již dávno. Zrovna tuhle mi říkal náš nejmladší bratříček Justin, ať si někdy všimnu nenávistných pohledů, které vrháš mým směrem a varoval mě před tebou. Svou touhou po moci začínáš být pověstný! Nikdy bych ale nevěřil tomu, že kvůli moci budeš schopen bratrovraždy. Myslíš, že otec neprohlédne tvé odporné plány? Je mi z tebe zle! Co teď uděláš, ty ubožáku? Jelikož jsi odmala strašně zbabělý, tipoval bych, že tu jen budeš stát, dívat se, jak ztrácím vědomí a pak na mě pošleš toho svého vlčího poskoka. Zřejmě to ale nebude zrovna prvotřídní zabiják, když si mě musel ještě otrávit jedem, abys mu to usnadnil. Tak pojď ty šedivá bestie, tak jednoduchý to mít nebudeš! “ Z posledních sil seskočil na zem a tasil svůj meč, připravený k boji. Krustin couvl o dva kroky zpět a pobídl zvíře k útoku. Vlk vyrazil vpřed. Pomalu se k Davidusovi blížil, žluté špičáky hrozivě vyceněné. Donutil ho zajít až k samému okraji propasti. Davidus, kterého jed stravoval čím dál víc, zavrávoral. Toho vlk využil, vrhl se vpřed a zakousl se mu do ruky. Davidus se ohnal mečem a zasáhl vlka přímo do hřbetu. Zvíře zavylo a zakouslo se do něj ještě zuřivěji. V tom okamžiku ale ztratil Davidus půdu pod nohama a jeho tělo, na kterém stále visel zakousnutý vlk, začalo pomalu padat do hluboké strže. Ozvalo se kvílivé zavytí doprovázené křikem nejstaršího syna Velkého Mága a pak už bylo jen ticho. Krustin opatrně přešel k srázu a zahleděl se dolů. Trochu ho znepokojovalo, že neslyšel plesknutí bratrova těla o skálu, nakonec ale usoudil, že takový pád stejně nemohl přežít. Při pomyšlení na Podšívku jen potřásl hlavou. Snad si ten starý chudák nemyslel, že kvůli němu bude riskovat otcův hněv. Kdyby se otec dozvěděl, že se s ním stýká, vyhnal by ho. Krustinovi stejně jen posloužil k tomu, aby mu pomohl zabít bratra. Po jeho vraždě se ho stejně chystal zbavit, takže mu vlastně pomohlo, že spadl do srázu s Davidusem i on. Teď jen sdílet s otcem žal po ztraceném synovi a vyčkávat, až přijde jeho čas. Nyní je on Bělovousovým nejstarším synem a zároveň jeho nástupce. „ Jaký skvělý pocit. Jednou budu nejmocnější čaroděj na světě “ pronesl. Zaklonil hlavu a rozesmál se na celé kolo. Jakmile se dočista vysmál, nasedl na koně a zamířil k domovu.

Vysoko v koruně stromu mohutného dubu seděl sýček Max. Táhle zahoukal na znamení smutku a vzlétl do vzduchu. Spěchal, aby byl co nejdříve u svého pána a varoval ho před Krustinem.


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 39 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 semeda 21.03.2012, 12:27:57 Odpovědět 
   Budu hodnotit jen obsah, ohledně formy napsala Adrastea přesně to, na co bych upozornila i já.
Po obsahové stránce se mi to moc líbí, docela mě zajímá, jak to půjde dál - zatím to sice působí předvídatelně, mám ale takové tušení, že se příběh trochu zkomplikuje a zašmodrchá...
 Adrastea 11.02.2008, 11:30:35 Odpovědět 
   Podceňovat důležitost odstavců se nevyplácí. Bez nich je text zdlouhavý, vyčerpávající, ztrácí na svižnosti a přehlednosti.
Moc tomu nepřidá ani neodřádkovaná přímá řeč a některé nešťastně formulované věty, např:
"Popadl lektvar, který mu mezitím stačil Hynek přelit do cestovní čutory a tu spolu s ještě jednou, navlas stejnou rychle se vydal do stájí."
"Byla tak silná, až ho donutila schoulit se koni více na hřbetu." atp.
O překlepy a nesprávně (ne)umístěné čárky tu taky není nouze.
To všechno čtenářovi brání plně se začíst do jinak celkem zajímavého, i když více méně předvídatelného příběhu
 ze dne 12.02.2008, 14:14:16  
   Musetta: Ahoj, díky za tvůj názor, bohužel jsem omylem poslala verzi, která rozhodně nebyla finílní :o(. na ty odstace budu pamatovat
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
Filip
(7.3.2020, 20:07)
obr
obr obr obr
obr
DETEKTIV KJELSS...
Danny Jé
Posel smrti VII...
Lukaskon
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
obr
obr obr obr
obr

Co je vám po tom?
Repulsion
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr